3.9.2017

Písně: 433, Svítá 319; 474; Svítá 154;? Svítá 447; 571. ČTENÍ: 1. Mojžíšova 13, 1-13

I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot. Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. Tu řekl Abram Lotovi: "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

TEXT: Žalm 1,1- 3 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě

hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

V našem životě se musíme často rozhodovat. Někdy to jsou volby snadné, jindy naopak velmi obtížné. Vlastně se rozhodujeme neustále. Už od rána toho musíme mnoho řešit. Rozhodujeme se, co si oblečeme, co bude prioritou nového dne. Jak se vypořádáme s úkoly a povinnostmi, které jsou před námi. Jak svému nadřízenému sdělíme, že máme na věc jiný názor než on. A také co bude k obědu eventuelně k večeři. Jak budeme trávit volný večer, co koupíme bratrovi k narozeninám, a třeba také promýšlíme čím obohatíme společenství bratří a sester v Kristu. Prostě rozhodování patří k životu. Samozřejmě jsou však chvíle, kdy je člověku úzko, protože neví, co by měl dělat, jak by se měl rozhodnout. Jeden biblický příklad za všechny.

Praotec Abram putoval na Boží příkaz z města Ur do nové země. Na této cestě jej provázel i jeho synovec Lot. Lot už neměl rodiče, a tak Abram jako nejbližší příbuzný převzal zodpovědnost za mladého muže a stal se mu otcem. Mnoho dnů takto vedle sebe putovali. Ale nebyli sami. Abram měl svou rodinu, svá stáda, své služebnictvo. Taktéž Lot měl velké stádo a služebníky, kteří se o něj starali.Když jsou lidé v neustálém kontaktu dne za dnem, a nemohou se z toho svazku vyvázat, říkáme někdy, že mají tzv. ponorkovou nemoc. Ať jeden udělá cokoliv, ten druhý reaguje podrážděně, zkrátka jsou si na nervy. Bylo tomu tak i tenkrát. Pastýři Lotových a Abramových stád se nemohli domluvit. Každý z nich chtěl pro svůj dobytek tu nejlepší pastvu. Konflikty byly na denním pořádku.

Až Abramovi došla trpělivost. Nabyl přesvědčení, že je potřeba celou záležitost vyřešit. Nevíme, jak se na své rozhodnutí připravoval, zda to byl momentální impuls, anebo dlouhodobý modlitební zápas. Jednoho dne přišel Abram za Lotem s návrhem: Je třeba zabránit hádkám mezi našimi pastýři a předejít tak případnému zhoršení dobrých vztahů, které mezi našimi rodinami vládnou. Vždyť místa je v této zemi pro nás oba víc než dost. Navrhuji proto, abychom se rozdělili a pokračovali dál každý sám. Vyber si směr, kterým chceš jít, a já se pak vydám na opačnou stranu. (Gn 13,8n) Všimněme si, jak zvláštním způsobem hodlá Abram předejít konfliktu se svým synovcem. Čekali bychom, něco jiného. Jsem starší, ty se musíš podřídit. Místo toho přenechává Abram možnost volby mladšímu. Tím dal najevo ochotu riskovat, že bude poškozen. Na jeho jednání vidíme, jak bychom se měli zachovat v náročných situacích, kdy hrozí rozkol i my: chytit se iniciativy v řešení konfliktu; Abram nečeká, až bude situace naprosto neřešitelná. Stojí o dobré rodinné vztahy. Nechce přijít o Lotovo přátelství; 2. dát druhým vybrat; Abram Lotovi nic nediktuje. Nestaví jej před hotovou věc, třeba proto, aby mu to jednou nevyčítal. Sám si vyber; 3. postavit pokojné vztahy v rodině na přednější místo než osobní prospěch. Abram riskuje. Riskuje to, že si Lot vybere pastviny úrodnější a na něj zbudou ty podřadnější. Ale jemu to stojí za to.

Nyní pro změnu chvíli sledujme Lota. Jak on jedná, jak on se rozhoduje. Lot s Abramovým řešením souhlasil a zvolil si zelenající se pláně v okolí řeky Jordánu. Ty se svou krásou a bohatstvím vláhy a úrody vyrovnaly egyptským pláním a až k městu Sóaru připomínaly rajskou zahradu. (Gn 13,10) Z Lotova rozhodnutí lez vidět, jaký měl charakter. Čekali bychom, že se bude vzpírat volby země, která bude nadále jen jeho. Čekali bychom, že řekne, máš pravdu, ale vyber si ty. Lot si vybral lepší díl země, i když to znamenalo život poblíž Sodomy, města neslavně proslulého hříchem a zkažeností. Chtěl pro sebe to nejlepší, aniž měl na zřeteli potřeby svého strýce nebo princip spravedlnosti.

Ano, náš život je vlastně řadou rozhodnutí. I my si můžeme vybrat to nejlepší a nebrat přitom ohled na potřeby a city druhých. Ovšem podobná rozhodnutí, jak ukazuje Lotova zkušenost, vedou k problémům. Pokud přestaneme jednat podle Božích pokynů, tedy dělat rozhodnutí směřující k poslušnosti Boha, nezbývá už nic jiného, než rozhodovat se pro špatný směr.

Lot si zřejmě mohl gratulovat. Je po problémech a ještě k tomu získal úrodnější pastviny. Opak je však pravdou. Pro Lota problémy teprve začaly. A souvisely právě s jeho neuváženým rozhodnutím pobývat v krajině blízko Sodomy a Gomory. Dobré pastviny a dostupnost vody se Lotovi zpočátku zdály být dobrým důvodem pro jeho rozhodnutí. Neuvědomil si, že zvrácený vliv Sodomy může znamenat silné pokušení, které by nakonec mohlo jeho rodinu zničit. Dávejme si proto pozor, jak se rozhodujeme. Nerozhodl ses, že budeš pracovat v "Sodomě"? I když sám jsi třeba dost silný, abys odolával pokušení, ostatní členové rodiny tak silní být nemusí. Prostředí, které nás obklopuje, má na nás vždycky silný vliv.

Abraham a Lot se rozešli. Tímto konstatováním mám na mysli, že dál už pokračovali každý na svou vlastní pěst. Jistě se občas coby příbuzní navštívili. Věděli o sobě a zvláště Abram z povzdálí sledoval, jak se jeho synovci vede. Na území, kde oba mužové pásli svá stáda, se rozprostíralo několik měst. Jedno téměř jako druhé. Každé mělo ve svém čele krále, který měl pravomoc rozhodovat za všechny obyvatele. Bible zde jmenuje devět měst, na jejichž příkladu také vidíme, jak je možno řešit problémy. Silou. Mocí. Válkou. Zlobou. Tenkrát se na jedné straně ocitlo pět spřízněných králů, proti nim stanul pakt králů čtyř. Myslím, že není důležité zabývat se podrobnostmi sporu, jeho původem a zápletkami. Pro nás je podstatné všimnout si dvou věcí. Ta první je ta, že i takto je možno řešit své osobní problémy. A jistě mi dáte za pravdu, když prohlásím, že právě toto je způsob, jakým tento svět, který Boha nezná a ani se k němu nehlásí, nejvíce jedná. Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. Je snadné propadnou zlobě, vzteku, nenávisti; je však velmi obtížné, je - li to vůbec možné, jejich ovoce napravit. Ta druhá, pro nás podstatná věc je skutečnost, že při tomto lítém bojí královských sousedů padl do zajetí také Lot i jeho rodina a byl mu zabaven také jeho majetek. Jak se Abram zachová? Mohl se utěšovat slovy, sám si vybral. Ještě že to nepotkalo mne. Jeho přístup je však odlišný. Abram před nebezpečím necouvá, staví se mu tváří v tvář. Za Lota nese zodpovědnost. Musí zasáhnout, musí jej osvobodit. Sotva se Abram dozvěděl, že jeho synovec Lot byl zajat, svolal tři sta osmnáct mužů ze svého rodu a pronásledoval stahující se útočníky. V noci pak na ně zaútočil a přinutil je k ústupu. Nazpět přivedl svého synovce Lota, jeho manželku, služebnictvo a získal i veškerý nepřátelský majetek.

Znovu se v našem příběhu můžeme zastavit a přemýšlet o Abramovi. Do popředí vystupují jeho dvě vlastnosti. Předně: Měl odvahu, která pramenila z Boha. Jak jinak by se mohl postavit mocnému králi a zaútočit? Následně pak i skutečnost, že byl připraven. Jistě už předem využil čas na výcvik svých mužů, aby uměli zasáhnout v případě konfliktu. Ani my nikdy nevíme, kdy budeme povoláni, abychom se ujali nějakého náročného úkolu. Jako Abram bychom se měli na tyto chvíle připravit, a když potom přijdou, máme se pustit do práce s odvahou, kterou načerpáme u Boha.

V té souvislosti si připomeňme slova našeho textu: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Ž 1,1- 3 V dnešní společnosti je těžké obstát. Lidé si cení úspěchů, toho co člověk dosáhl. Je těžké vybočit z řady, uznávat jiné hodnoty, praktikovat aktivní víru. Žalmista si toho byl dobře vědom. Je těžké stát si na svém, když se většina hlásí k jinému názoru a s Bohem nepočítá. Abram, který žil v naprosto cizí a pohanské zemi, je dokladem toho, že to možné je. Obklopen násilníky uchoval svou víru a nám tak dal příklad věrnosti, která přináší ovoce. Tak zde před námi spočívají dvě možnosti. První, to je ta cesta snadná a bez námahy, kterou si zvolil Lot. Druhá je cestou rozvahy a lásky, jejímž představitelem je Abram.

Nepochybně i v novém týdnu na nás čekají mnohá závažná rozhodnutí. Držme se proto žalmistovy rady a jistě zjistíme, že ve dvou, tedy s Boží pomocí, nic nevypadá tak černě jako na počátku, když jsme se nechali unést svými lidskými pocity a dojmy. Amen.

Pane Bože, děkujeme ti, že jsi nám v Bibli nechal zaznamenat bezpočet příkladů jednání rozličných lidí, na jejichž životě se můžeme mnohému přiučit i dnes. Děkujeme ti, že nás seznamuješ se svou vůlí, že nám odhaluješ, jaké jsou tvé záměry s námi. Proto tě prosíme, nauč nás řešit své starosti a problémy před tvojí tváří s vědomím, že ty víš, co je nám třeba. Amen.