4.6.2017 - svatodušní

Písně: 366; Svítá 346; 675; Svítá 190; 384.

Čtení: Skutky 2, 1-13 Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"

Text: Skutky 2, 37-42 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Kázání:

Bratři a sestry, dnes se sluší pogratulovat jednomu významnému oslavenci, který je tu mezi námi. A dovolte, ještě než se tak stane, abych pověděl pár slov o životě našeho oslavence - přesněji: naší oslavenkyně; jak se to ostatně dělává, když se slaví narozeniny někoho významného.

Naše milá měla složité dětství, osud jí zpočátku vůbec nepřál. Vyrůstala v době nepřátelských režimů, často žila v bídě nebo musela dokonce utíkat a skrývat se. Možná si to nejprve ani neuvědomovala, ale šlo jí často o život. Časem se však podmínky změnily na příznivější, takže se naše oslavenkyně mohla ve větším poklidu učit žít v různých poměrech. Dostala se dokonce i pod přímou ochranu státu.

Studovala teologii, intenzivně četla Bibli, promýšlela základní teologické otázky, zabývala se organizační strukturou církve, způsobem jejího vedení. Studia jí zabrala hodně času, hodně energie a také hodně nervů, ale postupně se vypracovala na velmi vlivnou pozici. Stala se z ní uznávaná propagátorka vzdělanosti a také veliká ochránkyně kultury, která se starala o předávání vzdělanosti i kultury dalším generacím. Ovládala řečtinu i latinu, ale postupně, navzdory prvotní nechuti, se začala učit i jiné cizí jazyky. Během času také znatelně zbohatla. To všechno přitahovalo stále více lidí, až se jí kolem sebe podařilo shromáždit obrovské množství těch, kteří od ní čerpali, zapojovali se do aktivit, které pořádala, a snažili se jí pomáhat.

Vedle toho ovšem její postavení přitahovalo i lidi, kteří toho chtěli zneužít, kteří u ní viděli příležitost, jak rychle zbohatnout nebo se dostat do vedoucího postavení, kde by měli určitou moc. Vyrovnat se pak s takovými lidmi pro ni byla často dost obtížné. Tím už se dotýkáme také těch stinnějších stránek jejího života, které nelze zamlčet ani při této slavnostní příležitosti. Naše oslavenkyně se záhy dostala do kontaktu se státní mocí, dostávala nabídky na zajímavé a vlivné posty. A tomuto pokušení moci se leckdy neubránila.

Ačkoli v dětství sama prošla velmi tvrdým údělem, když se k moci dostala sama, dokázala se se svými protivníky vypořádat stejně tvrdě. A nemuseli to být jen tací, kteří ji chtěli nějak citelně oslavit nebo zranit, kteří jí chtěli ublížit. Takoví se také našli. Někdy však jen stačilo, aby se objevil někdo, kdo měl všeho všudy odlišný názor než ona, a dopadla na něj tvrdě její nechuť snášet vedle sebe někoho, kdo si myslí něco jiného.

Asi v polovině svého dosavadního života začala trpět schizofrenií, která žel postupně pokračovala, až došla do současné neblahé podoby, kdy naše oslavenkyně takříkajíc neví, ke jí hlava stojí. S postupující nemocí se před ní stále znovu otevírala otázka po její vlastní identitě, po tom, kdo je a kam

patří. Vyrovnávala se s tím různě: někdy tvrdě, někdy bezradně, jindy nalezla dobré řešení a pomohlo jí to překonat těžké časy a posunout se dál. Své postavení hledá i dnes a intenzivně promýšlí, jak si v dnešním světě najít to správné místo. Po celý svůj život hodně komentovala světové dění a snažila se ho ovlivňovat. Až dodnes si zachovala svůj význam, přestože ten postupem času přece jen upadá.

Ve svých postojích je poměrně konzervativní, někteří i považují již za příliš starou na to, aby se ještě v něčem angažovala, její hlas je nicméně stále brán vážně, snad i díky jejímu důstojnému věku. Jako my všichni dokázala být odvážná a bít se za svoji věc. To někdy až přeháněla, dokázala být velmi nesmlouvavá, až agresivní. Naopak se pak ale také objevily chvíle, kdy všichni čekali, že se vyjádří, že pojmenuje zlo, které se děje v její bezprostřední blízkosti, ale ona mlčela a zůstala ustrašená, hleděla si pouze vlastních zájmů a odmítala se vměšovat do dění ve svém okolí.

Obtížně si hledala vztah především ke svým dvěma sestrám. Má dvě sestry, jednu starší a jednu nevlastní mladší. Se svou starší sestrou má mnoho společného, ale jejich vztah je velmi komplikovaný. Naše oslavenkyně svého času svoji starší sestru dokonce obvinila z vraždy člověka, kterého si chtěla vzít; v té době svoji starší sestru hodně nenáviděla a útočila na ni. Vztah k nevlastní mladší sestře je jiný. Ta je velmi ambiciózní, někdy hodně radikální a dost se tlačí na jej místo; proto z ní má naše oslavenkyně někdy dost strach.

Nelze však zapomínat na celoživotní péči naší oslavenkyně o chudé a potřebné. V této činnosti vždy vynikala, investovala do ní hodně času, energie i peněz a také v dnešní době se o potřebné stará stále lépe. Nejdůležitější ovšem je, že navzdory všemu, co se jí v životě nevedlo, ji Pán Bůh celou dobu provázel a neopouštěl a ráčil ji zachovat až do dnešních dnů. Jemu tedy patří vděčnost za její život a za jeho trpělivost s ní především.

V poměrně plné síle se dnes dožívá úctyhodných téměř dvou tisíc let. Ano, dnešní oslavenkyní není nikdo jiný, než křesťanská církev, narozená o svatodušních svátcích roku třicet v Jeruzalémě.

A tak ti, milá církvi, ze srdce přejeme: Hodně zdraví, hlavně toho vnitřního, duchovního, aby se v pořádku dožila druhého příchodu svého Pána. Tedy, abys zůstal věrná evangeliu, nezapomínala na to, co je tvým úkolem, jaké je tvé poslání ve světě. Abys byla dobrou reprezentantkou svého Pána.

Přejeme ti hodně ochotných a obětavých lidí. Přejeme ti hodně lidí s nápady, kteří se nebojí a dokáží sebrat odvahu, něco udělat pro druhé, přiložit ruku k dílu. Přejeme ti hodně aktivních laiků, kteří jsou duší každého církevního společenství.

Přejeme ti také hodně schopných lidí ve tvém čele, lidi s vizí, lidi se zodpovědností, lidi se schopnostmi i s pokorou. Přejeme ti dobrou organizaci, která přispěje k šíření evangelia ve světě.

Přejeme ti vzdělané teology a schopné a tolerantní faráře, aby byli dobrými pastýři svých sborů a vytvářeli spolu s ostatními komunity lidí, kteří žijí navzdory vší rozmanitosti vděčně pospolu ve vzájemném sdílení.

Přejeme ti, aby stále noví a noví lidé do církve přicházeli a nacházeli v ní svůj domov. Přejeme ti, ať tvé sbory ožijí smíchem dětí, provokativními otázkami mládežníků, zajímavými aktivitami střední generace a moudrými radami seniorů.

Přejeme ti dostatek sebekritiky, abys moha být neustále se obnovující církev v síle Božího slova a vzájemné lásky bratří a sester.

Přejeme ti dostatečnou ekumenickou šíři a radost ze vzájemných kontaktů mezi dílčími církvemi, abys tak mohla být vzorem toho, jak spolu mohou vycházet různí lidé s různými názory.

A přejeme ti především to, co stálo u tvého zrodu: přejeme ti přítomnost Ducha svatého, který je tou silou, ze které vyvěrá tvá existence.

Přejeme ti plnost Ducha Kristova, který přináší obětavost a lásku, víru a naději. Přejeme ti, ať dokážeš co nejlépe využívat jeho dary ke slávě Boží a ke svému prospěchu.

Přejeme ti prostě Boží požehnání do dalších dnů a let. Jsme rádi, že tě máme.

To všechno vlastně přejeme sami sobě, protože církev, to jsme my. Amen.

Modlitba po kázání:

Pane Bože, žasneme nad tím, že nás, svoji církev, stále zachováváš navzdory tomu, jací někdy dokážeme být. Prosíme, ať jsme skutečně tvou církví. Dej nám k tomu svého Ducha. Amen.