Kázání 22.10.2017

Písně: 161, Svítá 178; 255, Svítá 239, 379. ČTENÍ: Marek 12, 1-13

Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: "Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: "Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: 'Odpouštějí se ti hříchy,' anebo říci: 'Vstaň, vezmi své lože a choď?' Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - řekne ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli." Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.

TEXT: Marek 12, 14 - 17 A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

KÁZÁNÍ: "Všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví", to si většinou, bratři a sestry, přejeme při narozeninách, na počátku roku, při kdejaké oslavě. Zdraví, to je devíza, kterou si jen tak nekoupíme. I kdybychom si zaplatili nadstandardní péči u odborného lékaře či v nemocnici. Jak to říká ta lidová moudrost? Lékař léčí, ale Bůh uzdravuje! Na to musíme pamatovat. Člověče, pro své zdraví můžeš udělat mnohé. Dostatek pohybu, zdravá strava, nejlépe biopotraviny a co nejméně cukru a soli, a rovněž tak alkoholu. Ale stačí to? Je dodržování těchto pravidel zárukou toho, že se dožiju stovky? Jak se vyrovnat s tím, že rakovinou onemocní malé dítě, které je odkázáno jen na péči maminky? Jak vysvětlit, že onemocní ten, kdo nekouří, nepije, neholduje nezřízenému životu?

Náš rozum je na to krátký. Kdo ví, zda někdy porozumíme, na čem je naše zdraví závislé. Anebo je tu ještě něco jiného, co nedokážeme specifikovat ani ovlivnit? Takže, zdraví, to nás zajímá. To si přejeme. O tom se vedou předvolební debaty. A vedle toho je tu alternativní medicína. Zázračná uzdravení. Lidoví léčitelé a všelijací psychotronici, biotronici a já nevím kdo další. Po tom je poptávka. To má úspěch. Kdybychom si dali práci a vybrali si z Ježíšova příběhu právě příběhy, kde se děje něco, co my normální lidé nedovedeme pochopit, víc na to ukázali, asi bychom také měli úspěch. To přitahuje davy.Ukázat na Ježíše jako na toho nejlepšího léčitele - to by zabralo. Přidat trochu tajemna, něco málo cizích a zdánlivě odborných termínů a sem tam se ho pokusit napodobit. Stačí trochu znalostí lidské psychiky, umět manipulovat se slovy a s atmosférou. Vybuzené nadšení a očekávání s člověkem dovede dělat divy. Kostely by se zase začaly plnit, zprávy z církví by byly na prvních stranách Blesku, Nova by dělala reportáže z našich uzdravovacích bohoslužeb a vysílala je v hlavních časech. Bylo by to znamením, že "víra" je zase v kurzu? Že přibývá věřících? Asi ne. Víra je o něčem jiném, než o takových zázracích. Ježíš nebyl kouzelník, ani léčitel - i když mnozí si ho s nimi pletli.

Když Ježíš někam přišel, začaly se kolem něj scházet davy. Jen do té doby ovšem, než skončil na kříži. Tam už to lidi nějak netáhlo. Kam se poděly najednou ty žasnoucí zástupy? To nás nutí trochu se ptát, co ty zástupy kolem Ježíše znamenají. Co vlastně od Ježíše čekají - a co čekat mají. Nepochybně Ježíš mluvil tak, že to bylo zajímavé. Dovedl lidem promluvit k srdci, dovedl je oslovit. Na rozdíl od mnoha našich kázání asi dovedl mluvit o tom, co člověk skutečně potřeboval, co ho trápilo, na co hledal odpověď. Ježíš uměl mluvit srozumitelně, ti kdo ho poslouchali, mu rozuměli - alespoň v tu chvíli. Stejně ale - kdo mu porozuměl úplně? Se zástupy bývá problém - jako zrovna v tomhle příběhu: je jich tolik, že ani přede dveřmi nebylo hnutí. Jsou tak zaposlouchaní do Ježíšova kázání, že si nějak nevšimnou člověka, který potřebuje pomoc. Nezajímá je, možná se na něj dívají s výčitkou - co ty tu ještě děláš, neruš nás, my posloucháme. To je teď důležitější než ty. Neruš Mistra. Problém zástupů a davů je, že se v nich jednotlivec ztrácí.

Jenže jedním ze zázraků, o kterém se v tom příběhu mluví, je to, že se přece jen najde někdo, kdo si i s tím ochrnutým dá práci, kdo se na něj nevykašle. Můžeme si tu dosadit práci Diakonie, Charity, Adry, Člověka v tísni - to jsou zázraky. Udělat něco pro ty, kterých si nikdo nevšímá. Dělat to, s čím se do povědomí světové veřejnosti nezapíšeme (však těch dobročinných organizací a pomáhajících jednotlivců je mnohem víc a my je neznáme, ani jejich důležitou práci - na rozdíl od naprosto nedůležitých detailů intimního života kdejaké herečky). Odměna a popularita je za to nečeká. Spíš překážky.

Máme zdůrazněno - byli čtyři. Čtyři proti zástupu. To není mnoho. Zástup posluchačů a vedle toho čtyři jedinci, "nosiči", aktivisté. Zástup těch co poslouchají - ale vedle toho čtyři, kteří pochopili. To není velké číslo - ale dovede velké divy. Avšak s trochou nápaditosti, odvahy i drzosti dosáhnou toho, co chtějí, co může být velkou šancí. Aby se ochrnutý dostal k Ježíši. Ježíš viděl jejich víru. Tak tohle je víra. Sebrat partu lidí, naložit vozíčkáře, a když se to nedá jinak, tak holt udělat do střechy díru. Vím, že ten člověk Ježíše potřebuje, že Ježíš může pomoci. A tak o tom nepřemýšlím, ale dělám. Nečekám na zázrak, ale vezmu krumpáč a prokopu díru do střechy, postavím bezbariérový nájezd, nebo hospic, uvařím polévku bezdomovcům. Víra vyživovaná a posilovaná nadějným očekáváním, že se Ježíš k našemu dílu nějak přidá. Že ho dokončí. Že dělat to má smysl právě kvůli němu. Ovšem aby Ježíš mohl něco udělat, my musíme k němu otevřít cestu druhým. Když chci hladovějícím přiblížit Krista, musím jim dát nejdřív najíst. Někdy je to dokonce to jediné, co mohu udělat. To je víra, ukazuje Ježíš.

A teď přijde vrchol celého příběhu. Synu, odpouštějí se ti hříchy, říká Ježíš. To je vše? Kvůli tomu všechna ta práce? Tohle ti čtyři čekali? Tohle trápí ochrnutého? Odpuštění hříchů. Představme si tu situaci - nevyléčitelná choroba a někdo přijde a řekne: "odpouštějí se ti hříchy." Situace volá po něčem víc, po zázraku, po uzdravení chromých nohou - ne po nějaké laciné útěše! Možná že ti čtyři věrní aktivisté skutečně čekali něco jiného - ale Ježíš vždycky narušoval naše představy a očekávání. A tak tady jako by říkal: "člověče, ty potřebuješ v prvé řadě odpuštění."

Nejdřív potřebuje postavit na nohy tvůj narušený vztah k Bohu a lidem. Celý život jsi byl v zajetí, užíral ses závistí k těm šťastnějším, kteří mohou chodit. Snad jsi i na Boha zanevřel - vždyť dopustil, že z tebe je mrzák. Zavřel ses do sebe, od nikoho už nic nečekáš. Lidé okolo se na tebe dívají skrz prsty. Je ti z tebe samotného špatně. Všechny mosty, které tě ještě vázaly k Bohu a lidem, jsou strženy. To nejdůležitější pro tebe nejsou ochrnuté nohy, ale ochrnuté vztahy. Ochrnutá duše. Proto především: "synu, odpouštějí se ti hříchy." Odteď žij svobodně. Bůh je na tvé straně, i když tomu mnoho věcí zdánlivě odporuje, i když třeba ty sám tomu odporuješ. Buď zase svobodný od své nemoci. A jestli máte důvěru, že mohu uzdravit tvé nohy, tak mějte ještě větší důvěru, že mohu uzdravit celý tvůj život.

Takové uzdravení - to je pravý zázrak. Jenže slabá víra ho nedovede ocenit. Slabá víra potřebuje nějakou berličku, něco, na co se dá sáhnout, co se dá vyfotografovat, zdokumentovat. Jako nevěřící Tomáš, když si chce sáhnout do ran vzkříšeného Krista. Jako zástupy, které chodí za Ježíšem na čumendu - co se zase bude dít za divy. Nebo jako zákoníci - ti pro změnu nevěří, že Ježíš může něco takového slibovat a dávat. Vždyť dávat odpuštění může pouze Bůh. A tak pro nevěřící Tomáše, zákoníky i zástupy tu Ježíš přidá znamení. Nikoli zázrak, ale znamení. Vstaň, vezmi své lože a jdi domů.

To je znamení, které nás má odkázat zpátky k tomu zázraku odpuštění, uzdravení vztahů, uzdravení duše. Znamení, které pouze doplní a zviditelní to uzdravení nejdůležitější.

Ježíš je skutečně lékař, léčitel. Jenže jeho specializace nejsou choroby pohybového ústrojí, ani choroby mozku a jiných tkání. (Ne že by až tam jeho moc nesahala, ale kvůli tomu nepřišel.)

V příběhu o celníkovi Lévim je řečeno jasně, o jaké nemoci Ježíšovi jde. Nikdo tam nemocný není, přesto potřebují lékaře. Celníci a jiní hříšníci.A mezi nimi také my - se svými ochrnutými vztahy. Se svou slepotou, která nevidí bližního. Se svou hluchotou, která neslyší křik potřebných. Se svým šílenstvím a démonií, které se staví proti Bohu a chtějí být neomezenými pány nad světem a životem. To jsou choroby, které Ježíš přišel uzdravit. Stačí mu dát důvěru. Spolehnout se, že jeho moc sahá právě tam, kde žádný jiný léčitel nic nesvede. Moc, která nás může postavit zase na nohy, až z toho budeme žasnout.A tak se vracím na začátek našeho přemýšlení. Potřebujeme zdraví. Ovšem především to zdraví duchovní. Které ctí Boha a váží si svého bližního. O takové uzdravení svého člověčenství stůjme a každý den prosme. Amen.“

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane Bože, každý z nás se na svět díváme svým vlastním pohledem. Vidíme kolem sebe mnoho negativního a nerozumného, mnoho zla, sobectví i násilí.

A přitom se mnohdy tváříme tak, jako bychom my sami nepotřebovali Tvůj dotek lásky a milosrdenství. Smiluj se nad námi. Buduj nás, abychom byli zdravé bytosti, které znají svého Pána a věrně ho následují. Amen.