1.7.2018

Písně: 673, Svítá 239, 623, Svítá274, 672. MODLITBA: Je ráno. Pane Bože, probudil jsi nás do nového dne. Dal jsi nám možnost volby, abychom se rozhodli, zda se zúčastníme bohoslužeb, anebo svůj čas budeme věnovat něčemu nebo někomu jinému. My jsme tady. Nevíme, proč tu nejsou ti ostatní. Možná nemohli. Možná jsou nemocní. Možná mají nějakou neodkladnou záležitost. Možná se jim nechtělo. Možná si zvolili jinou možnost, jak trávit nedělní ráno. Nesoudíme je, nesmíme je soudit, protože jenom Ty znáš jejich motivy a vidíš a znáš jejich uvažování. My jsme ovšem tady. Nemůžeme říct, že jsme lepší, než ti, kdo zde schází. Nejsme lepší, ani zbožnější, ani Tobě věrnější. Ty totiž vidíš i do našich srdcí, do našich myslí. Víš, co nás sem přivedlo. Je-li to touha po Tvé blízkosti, nebo společenství sboru, případně slovo, které zazní, anebo něco jiného. Jsme tady, i když jsme možná také ráno bojovali s tím, čemu dát přednost. Jsme tady, a proto se vystavujeme působení Tvého Ducha svatého. Bez Něj bychom byli pouze tělo a duše. Prosíme, nakrm nás tou pravou duchovní potravou. Oslov každého z nás, ukaž každému jeho nedostatky, a ovšem také cestu víry, kterou se dát vstříc příštím dnům. Díky, že jsi s námi. Amen.

ČTENÍ: Lukáš 5, 1-10 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

KÁZÁNÍ: Bratři a sestry, už začátek toho příběhu je úžasný. Jednou se na Ježíše lidé tlačili, aby slyšeli slovo Boží. Chtěl bych to zažít. Lidé se sejdou, ne proto, že obchodník dovezl cizokrajné nebo nedostatkové zboží. Sejdou se ne proto, že námořníci dovezli dosud neznámé zvíře nebo rostlinu, které našinec ještě nikdy nemohl spatřit. Sejdou se ne proto, že nějaký klaun či komik předvádí kejkle, které se naučil. Lidé se tlačí proto, že chtějí slyšet slovo Boží. Chtějí slyšet o Bohu. Ono je to totiž zajímá. Ježíš tak poutavě a přesvědčivě dokáže mluvit, že je ta jeho slova chytí přímo u srdce. Proto se ti lidé sejdou, ne proto, že je tam někdo nažene, že jim to přikáže, aby šli a dívali se a naslouchali. Jsou tam proto, že tam být chtějí. Jsou tam proto, že v těch slovech toho podivuhodného učitele rozpoznávají duchovní potravu, tedy zdroj energie, síly, naděje a povzbuzení pro své vlastní životy. Boží slovo dnes - jaký k němu má dnešní společnost vztah? Jaký vztah k němu máme my, pravidelní či méně pravidelní účastníci nedělních bohoslužeb? Zajímá nás Boží slovo? Víc než to, co dávají v televizi, vysílají v rozhlase, prezentují na internetu, a na sociálních sítích? Přátelé, vím, že obžalovávám předně sám sebe. Kolik místa v mém životě Boží slovo zaujímá? Kolik prostoru mu ve svém životě dávám? Jak jej uplatňuji ve svém životě? To jsou otázky, které nás všechny, bratři a sestry, nemilosrdně staví do naší vlastní reality. Jen já sám vím, kolik prostoru věnuji Písmu, přemýšlení o něm a hledáním, jak jej naplnit, osobním životem dosvědčit. Jsou to otázky nesmírně důležité, protože nám realisticky poodhalují náš vlastní vztah k Bohu. Ty odpovědi na ně jsou nesmírně důležité. Okrývají nám totiž realitu našeho vztahu k Bohu. Jestliže se totiž člověk o něco zajímá, má koníčka, anebo nějakou lásku, pak dělá všechno možné i nemožné, aby o předmětu svého zájmu věděl co nejvíce. Bude pro ten svůj objekt šetřit peníze, čas i energii. Je to naprosto logické, samozřejmé. Třeba takový numismatik přece nesbírá staré peníze proto, aby je měl ukryté či zakopané v nějaké tajné skrýši. Chce se o té své zálibě dozvědět co nejvíce. A tak sleduje literaturu, účastní se přednášek, výstav, prostě všeho, co se této jeho záliby týká. A také se chce objektem své lásky pochválit, vydobýt si uznání těch, kteří jeho zálibě také holdují.

Pojďme nazpět k našemu příběhu. Je určitě úžasné a povzbudivé, že se tam na břehu jezera sešlo takové množství lidu. Ale pro Ježíše ten nespočitatelný zástup není tím nejdůležitějším. Však uvidíme. Vstupuje do jedné z lodí a z ní káže zástupům, které tak na něj mohou z břehu dobře vidět. A pak, možná nás to překvapí, nenásleduje žádná evangelizační výzva, nýbrž docela přízemní záležitost. Ježíš se obrací na vlastníka lodi, Šimona, a přikazuje mu: "Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!" Jako by šlo jen o ryby. Jako by šlo o jídlo, o obživu. Nicméně ta výzva je zkouškou, či testem. Odváží se Šimon před tolikahlavým zástupem uposlechnout? I v takové praktické záležitosti, odváží se spolehnout na slovo toho podivuhodného učitele? Šimon nemůže tušit, zda má Ježíš nějakou praxi v lovu ryb. Naopak, on, Šimon zde vystupuje jako mistr rybář, který ovládá své řemeslo, kterým se živí on i jeho druhové s rodinami. Vypadá to tak, že se v tom muži, který je pro ty ostatní autoritou, odehrává vnitřní boj. Celou noc využívali všech svých zkušeností, ale jejich sítě a lodě zůstaly prázdné. Nyní jej ten Učitel vybízí, aby to zkusil ještě jednou. Má to cenu, nemá to cenu? Může ten člověk vědět, že tentokrát budeme úspěšní? Za to nic nedáme. Na tvé slovo spustím sítě.

Boží slovo, milí přátelé, co nám říkává, když se mu vystavujeme? Nelži, nekraď, nesmilni, nezáviď, nepomlouvej, ale také miluj, odpouštěj, raduj se, měj naději, pomáhej, modli se, prostě následuj příkladu svého Mistra. Každý z nás si můžeme představit nějakou situaci ze svého života, kdy jsme byli vystaveni působení Božího slova. Vyzývalo nás, varovalo, povzbuzovalo, směrovalo k něčemu konkrétnímu. Jak jsme se zachovali? Dokázali jsme jen tak přitakat a vyznat, že se Bůh nemýlí, že ví, co dělá? Že jistě svým slovem něco sleduje, že nás chce něco užitečného naučit? Anebo se v nás odehrával boj, v němž jsme se sami sobě snažili něco namluvit tak, abychom nemuseli to Boží poselství přijmout? Třeba slovy:Co ten Ježíš může vědět o mém život? O tom, co prožívám? Ono se to snadno řekne: odpusť, ale když on/ ona mi tolik ublížil/ ublížila. Jak nemám závidět, když mně se nic nedaří, a on/ ona podvádí, lže a krade, a všechno mu/ jí projde? Kdo to má snášet?

Na tvé slovo spustím sítě. Petr se podřizuje, vydá patřičné rozkazy a začne jednat. A výsledek? Jak to dopadne? Sítě jsou tak plné, že se trhají a rybáři se musí o pomoc obrátit na společníky na druhé lodi, aby jim pomohli. Jak to vysvětlit? Celou noc loví, a nic. A teď, když už to vzdali. Když už si chtěli odpočinout a čistili sítě, aby byly připraveny na večerní směnu, v té chvíli byli zasaženi Božím slovem. Tak to někdy, bratři a sestry, bývá. Že ve chvíli, kdy to nečekáme, kdy rezignujeme, kdy už si nevíme rady, tak tehdy se uskuteční něco, co do našeho života "nastrojí" Bůh sám. Petr a jeho druhové už na další pokus chytit ryby a zajistit obživu, rezignovali. Smířili se s neúspěchem. Neměli možná ani sil ani odvahu, chtěli si ušetřit další zklamání. A pak, přichází Ježíš, a všechno je jinak. I my mnohdy rezignujeme na to, oč usilujeme, po čem toužíme. Vyčerpáme své fyzické i psychické síly, své zkušenosti i dovednosti. Až když jsme na dně, když už nevíme, jak dál, vloží se do naší situace Ježíš. A říká: Zkus to znovu. Neboj se! Ale na tvé slovo spustím sítě. Když to říkáš Ty, zkusíme to znovu. A pak stane se zázrak. To, oč rybáři usilovali celou noc marně, to se v jednom jediném okamžiku změnilo. Stačilo k tomu jen málo. Poslechnout Ježíšovu výzvu a ještě jednou spustit sítě.

Ovšem, kdyby nespolehli na Ježíšovo slovo, nejenom že by se vrátili domů s prázdnou, ale ochudili by se o tento krásný zážitek, který ovlivnil celý jejich další život. Petr si hned uvědomí, co se tu stalo. To nemůže být náhoda. Ježíš moc dobře věděl, co se stane. Není to jen nějaký obyčejný člověk, prorok či učitel. Padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Tady se, bratři a sestry, na chvíli opět zastavíme. Jak vnímáte tu Petrovu reakci? On správně rozpoznává, že je hříšný, i když v tuto chvíli nám to jeho vyznání možná přijde trochu nepatřičné. Řeč je o rybách, úlovku, dojde k zázraku, a Petr přiznává svůj hřích. Zřejmě v Ježíši rozpoznává toho, kdo je svatý, čistý, bezúhonný. Jehož slovo má moc, zachraňuje a dává obživu. Nemohu se zbavit dojmu, že měl tento rybář reagovat jinak. Třeba: Pane, zůstaň tady s námi! Ve smyslu: To by bylo fajn, že tu s námi budeš. Když se nám nebude dařit, Ty obstaráš, aby naše sítě a lodě byly plné a měli jsme z čeho žít. Jenomže Petrovi nejde ani o zisk, ani o obživu. V setkání s Ježíšem poznává, že se zde setkávají dva světa. Ten lidský, pozemský, pomíjivý a Boží, čistý, věčný. Právě hříšnost je to, co člověka od Boha odděluje. Co mu brání, aby chápal Boží záměry s ním. Hřích je to, co člověku brání, aby naplňoval Boží vůli, aby na Nejvyššího spoléhal, aby Mu důvěřoval. Těmi slovy navíc, "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.", jakoby se Petr domníval, že jeho situaci vyřeší Ježíšův odchod. Dál zůstane hříšníkem, dál zůstane odkázán na své vlastní síly a zkušenosti. Nebo se snad domníval, že se Ježíšova svatost změní v Petrově hříšnosti? Anebo, a to se mi jeví jako nejpravděpodobnější, se snad tento ostřílený rybář bojí, že s ním ten svatý muž zúčtuje, že si to s ním za jeho hříchy v mžiku vyřídí? Ať tak či onak, je to Boží Syn, kdo má poslední slovo. Slovo, které tomu hříšnému rybáři, a ovšem i nám všem ostatním hříšníkům, dává naději.

"Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Neboj se mé přítomnosti, neboj se, i když jsi hříšný. Dosud jsi lovil ryby pro tělesnou obživu, nyní budeš lovit lidi, aby oni sami byli duchovně nasyceni. Petr je zde Ježíšem povolán k apoštolské službě. Navzdory tomu, jak sama sebe kvalifikoval, navzdory tomu, že nebyl dokonalý a byl poddán různým strachům a obavám. Úžasné na tom, bratři a sestry, je, že Ježíš tady mění životní běh jednoho pozemšťana, který je možná unaven životem, a nemá o sobě valné mínění. Ježíš si jej povolává. Aby byl Jeho služebníkem, aby byl Jeho nástrojem. Petr nemůže tušit, co všechno jej čeká, ale mohl sám na sobě zakusit, že když bude svému Pánu důvěřovat, nemá se čeho bát. Tak se změnil osud jednoho člověka, který dle lidského mínění, byl předurčen k lovení ryb po celý svůj život. Ovšem ve chvíli, kdy do jeho života vstupuje Ježíš, začíná se tento jeho běh života měnit. Nic není předem dané a jasné. Ale když bude Ježíši důvěřovat, nemusí se bát.

A tak i nás, milí přátelé, tento příběh zve k tomu, abychom se odvážili Ježíši důvěřovat. Také žijeme v koloběhu svých životů. Sem tam něco mimořádného, nějaké to vybočení z toho, co se více či méně dennodenně opakuje. I nás, mě, Tebe, Ježíš zve na cestu následování. Na cestu důvěry a spolehnutí se, že má s námi svůj plán a že pro nás připravil to, co jsme si nikdy ani nepředstavovali. Jako Petr, i my učiňme rozhodnutí. Nedejme ve svém nitru vítězit strachu, ani pesimismu, ani obavám, co na to řeknou ti druzí a jak nás budou vidět. Vykročme za Ježíšem věrně a s odvahou, jako ti rybáři tenkrát. Protože nejenom Petr, ale i ti ostatní jeho společníci, přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. Mnozí se tenkrát na Ježíše tlačili, aby slyšeli slovo Boží. Nevíme, jak na to ti mnozí zareagovali, co to pro jejich životy znamenalo, že Boží slovo slyšeli. Ovšem ti rybáři změnili svůj život. Odvážili se vzít Ježíše za slovo a vykročili vstříc budoucnosti s ním. Učitelova slova tak nevyzněla do ztracena, nalezla živnou půdu. A teď už je jen a jen na nás, jak zareagujeme my, já a ty. Jestli se dáme pozvat, jestli se odvážíme důvěřovat, že vše všem nás Ježíš povede, bude nám ukazovat cestu a neopustí nás. Amen.

Prosíme, Pane Bože, dej nám zájem o Tvé slovo. A ne pouze touhu ho slyšet, nýbrž podle něj i žít. Daruj nám odvahu odvážit se Tě následovat a nepochybovat, že jsi s námi a povedeš nás. Amen.