14.10.2018

Písně: 182, Svítá 44, 371, Svítá 17, 564. ČTENÍ: Genesis 2, 7-9.15-17 3, 1-5

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: 'Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.'" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

TEXT: Matouš 26, 41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, tak jste asi pochopili, že to naše dnešní společné přemýšlení bude o pokušení.

Pokušení, co to vlastně je? -- něco, co na nás nějakým způsobem útočí, tlačí, abychom udělali něco, co není správné, vhodné, podle práva = podle zákona, něco, z čeho budu mít já sám užitek, výhodu, a ten druhý ztrátu, škodu; -- pokušení je něco, co nás svádí, co nás odvádí od toho, co je spravedlivé, poctivé, čestné; -- pokušení je něco, co se snaží narušit vztah mezi lidmi navzájem a samozřejmě mezi člověkem a Pánem Bohem.

Říkávám konfirmandům, že pokušení samo o sobě nemusí být špatné. Myslím to tak, že pokušení

se nikdy úplně nevyhneme. Ovšem vystavovat se mu úmyslně, je naprosto nesmyslné. Problém je, když pokušení podlehneme, když se dáváme svést tím lákavým hláskem, který nám říká, že ono se na to nepřijde, když udělám to či ono. Naopak pokušení nás může posílit tím, když jej dovedeme odhalit, rozpoznat v něm útok na svůj charakter, když se mu postavíme a nepodlehneme! Mohli bychom vlastně říct, že pokušení je vlastně zkouška. Zkouška, v níž se má ukázat, jací jsme. Zda obstojíme, anebo podlehneme. Zkouška, zda víc myslíme na sebe sama, anebo na druhé.

Takovou zkouškou bylo i to nám známé dění v rajské zahradě Eden. Pán Bůh připravil pro člověka krásné bydlení. Tam měli muž a žena, Adam a Eva žít. Bůh jim byl stále blízko, a proto byl život v ráji šťastný a radostný. I práce, kterou konali, byla pro ně potěšením. Nic je netrápilo, ničeho se nemuseli bát. Pán Bůh jim dal všechno, co potřebovali. Navíc jim přidal dobrou radu, jak dosáhnout toho, aby takto dobře a pokojně mohli žít napořád. Bůh řekl Adamovi: Ze všech stromů v zahradě smíš jíst. Jenom nejen ovoce ze stromu uprostřed ráje. Je to strom poznání dobrého a zlého. Jakmile bys z něho jedl, propadneš smrti. Záleželo to tedy na člověku, jak se rozhodne, zda tento příklad dodrží. Ke stromu měl volný přístup. Měl svobodu řídit se Božím varováním anebo je odmítnout.

Všimněme si dobře, že Pán Bůh přál člověku svobodu. Chtěl, aby ho člověk miloval a aby ho dobrovolně poslouchal. Aby ho přijal za svého svrchovaného Pána, který jediný může rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé. Ale právě tady člověk ztroskotal. Neodolal pokušení. Jak jsem již řekl, pokušení je něco, o čem víme, že se to dělat nemá. Přichází k člověku všelijakým způsobem. Ve vyprávění o ráji je přirovnáno k hadovi. Možná proto, že se dovede přiblížit rychle a nenápadně, že je záludné a smrtelně nebezpečné. Pokušitel zde útočí velmi lstivě. Využívá chvíle, kdy byla Eva sama a ptá se zdánlivě nevinně: Je pravda, že vám Bůh zakázal jíst ovoce ze všech stromů? Hned prvními slovy překrucuje Boží slovo a naznačuje, že Bůh lidem ovoce nepřeje.

A Eva se dá zlákat k rozhovoru a začne Boha hájit. Můžeme jíst ze všech stromů. Jen z jediného stromu jíst nemůžeme, z toho uprostřed ráje. Kdybychom jedli jeho ovoce, propadli bychom smrti. Jak reaguje Pokušitel? Ále, kdepak, nepropadli. Naopak, znali byste dobré a zlé, byli byste jako Bůh sám. To vám Bůh nepřeje, a proto vám, zakázal z toho stromu jíst.

Komu Eva uvěří? Kdo mluví pravdu? Bůh nebo had? Eva hleděla na lákavý strom a jeho ovoce ji přitahovalo stále víc. Být jako Bůh, být nejvyšším pánem a sám si rozhodovat, co je dobré a co zlé! Ta představa ji tak okouzlila, že přestala důvěřovat Bohu, nedbala na jeho slova a vzala si ze zakázaného stromu. Dala ovoce i Adamovi a také on se dal svést a jedl. Pokušení nad nimi zvítězilo. Jak to bylo dál, všichni víme. Jak je to však v našem životě? Jsme lepší než Adam s Evou? Je jejich životní selhání pro nás poučením? Varováním? Dáváme si pozor? Daří se nám obstát?

Bruno Ferrero k tomu uvádí krásný příběh s jasným názvem: POKUŠENÍ

Za horkého letního dne přikázal pán nádeníkovi, aby obdělával jeho zahradu. Nádeníkovi to nebylo po chuti a rozčiloval se, že kdyby nebylo Adama, nemusel by se teď za takového vedra dřít jako mezek. Nadávání a klení dolehlo až k pánovi. Sešel na zahradu a zeptal se: "Proč to Adamovi vyčítáš? Vsadím se, že bys udělal to samé."

"Já určitě ne," bránil se nádeník. "Já bych pokušení odolal." "Uvidíme," poznamenal pán a pozval ho na večeři. V dohodnutý čas se nespokojený nádeník dostavil do pánova domu. Byl uveden do velké jídelny, kde na něj čekal obrovský stůl prohýbající se lahůdkami.

"Můžeš sníst, co chceš," řekl mu pán. "Jen z té polévkové mísy nesmíš ani poklici odklopit, dokud se nevrátím." Nádeník nepotřeboval dvakrát pobízet. Sedl si a s velkou chutí se pustil do vybraných pokrmů. Ochutnával jeden po druhém. Nevzal si jen z polévkové místy. Zvědavostí se však mohl zbláznit. Jaká pochoutka v ní asi může být? Nakonec to nevydržel a velmi obezřetně jen trošku nezdvihl poklici. V tom okamžiku z mísy vyskočila myš. Nádeník se ji pokusil chytit, ale vyklouzla mu z ruky. Běhal za ní sem a tam, porážel židle a vrážel do stolu. Rámus přivolal pána. "Vidíš?" smál se nádeníkovi. A pak přísně dodal: "Na tvém místě bych víckrát Adamovi nic nevyčítal!"

Takové zkoušky zažíváme dnes a denně. Dokonce hned několikrát. Třeba před chvílí tady. Nebo ne? Pletu se? Ta pětistovka, která mi jakoby vypadla z kapsy. Nebylo by lákavé si ji nechat? Děkuji, že jste mi vrátili dvě! Jo kdyby to byly pětikoruny, to bychom asi neřešili. To není zase tak moc. 500 to už je dost. Ostatně, to pokušení se může zmocnit i mně. Měl jsem ty pětistovky tři! Jednu si někdo z vás nechal! Kdybych to myslel vážně, jak bychom se tvářili? Věřili bychom sobě navzájem? Vy mně? A pak jeden druhému? Pokušení, to je věc ošidná. A pokud jde o peníze, tak dvojnásob.

Kterousi noc jsem nemohl spát. A tak jsem si pustil televizi. Film se jmenoval Skříňka. Začínal tím, že u poměrně mladých manželů někdo nad ránem zazvonil. Když vstali, nalezli u dveří balíček, který samozřejmě rozbalili. Uvnitř byla skříňka s tlačítkem a dopis, který to všechno vysvětloval. Jestliže manželé tlačítko zmáčknou, obdrží 1 milion dolarů. Uff, to je něco. Ale ono obvykle nic není zadarmo. Zároveň bylo v dopise uvedeno, že v okamžiku, kdy tlačítko zmáčknou, zemře někde jeden člověk, kterého neznají. Po tom už jsem samozřejmě spát nemohl vůbec a sledoval jsem děj, který se podle mě zajímavě odvíjel. Pokušení je jasné. Milion dolarů, řekněme nějakých 22 milionu našich korun! Panečku to by bylo něco. Nebo ne? Co je oproti tomu jeden lidský život, život člověka, kterého neznám? Nebudu vás unavovat podrobnostmi a následujícím dějem. Muž i žena začali o této nabídce přemýšlet. Co všechno by mohli z oné částky zaplatit, uhradit, zabezpečit sebe i svého cirka 12iletého syna. Zdálo se mi, že smrt člověka, neznámého, vlastně pro ně nekonkrétního, stojí stranou. Ale tak úplně pravda to nebylo. Uvědomovali si, že jejich případný milion je podmíněn smrtí jiného člověka.

Pokušení, každodenně na nás v různých podobách útočí. Evangelista Jan to v kralickém podání tlumočí takto: Žádost očí, žádost těla, pýcha života. (1. J 2, 15-17), to je to, co nás ohrožuje. Počítejme s tím, že Pokušitel nikdy nespí. Snaží se nás svést z cesty, kterou před námi prošlapal Pán Ježíš Kristus. Ostatně, jeho život je příkladem, jak se pokušení vyhnout i jak nad ním zvítězit.

Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé. Ta slova pronáší Ježíš krátce před svým zatčením v getsemanské zahradě ke svým učedníkům. Připravuje se na oběť, kterou přinese pro spásu lidských duší. Bojuje svůj zápas. A učedníci, které vyzval k modlitbám, ti klidně spí, jakoby se nechumelilo. Ničemu nerozumí, nechápou důležitost této chvíle. Proto je Ježíš vyzývá, aby ve svém dalším životě nepropadali sebeuspokojení. V životě jde o víc, než o to, co má člověk před očima, co vlastní a čím se může chlubit. V životě jde o víc, než o to, jak člověk vypadá, kolik má majetku a jaké se těší u lidí pověsti, či jaký má vliv. Jde o spásu duše, jde o Boží království, o život věčný. A tak na to, bratři a sestry, pamatujme. Máme odpovědnost za sebe sama, za své životy, za životy svých dětí, vnuků, za tento sbor, církev, evangelium. Naše potřeby a tužby, ty vskutku nejsou důležité. Ovšem, budeme-li se držet Krista, jistě nám požehná ve všech oblastech našeho života. Tak tedy: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé. Amen.“

Pane Bože, častokrát pokušení podléháme. Někdy jsme příliš lhostejní, jindy sedneme na lep a necháme se odvést od toho, co se Tobě líbí a co nás má charakterizovat. Prosíme, pomoz nám rozpoznávat útoky pokušitele, nauč nás rozpoznávat, co je pro nás přínosem a co už je za hranicí, co je egoismus, závist a mamon. Amen.