16.9.2018

Písně: 642, Svítá 125, 404, Svítá 21, 255. ČTENÍ: Matouš 10,1.5-14 Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto Dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: "Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť 'hoden je dělník své mzdy'. Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet. Když vstoupíte do domu, řekněte: 'Pokoj vám.' A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho dom nebo města a setřeste prach svých nohou.

TEXT: 5. Mojžíšova 7, 6-9 Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského. Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.

Bratři a sestry, hlavním tématem oddílu je Boží lid. Ve starozákonním pojetí je to Izrael, v novozákonním pojetí smíme takto uvažovat o církvi. Proto se nás ten dnešní text týká velmi osobně. I my, tady, v Hodslavicích, přece tvoříme část Božího lidu. A jistě nás už také mnohokrát napadly otázky typu: Co jsme vlastně zač? Co je církev? K čemu tady je? Proč práva takto? K čemu je církev dobrá? Nešlo by to jinak? Bez ní? Máme zde nějaký úkol? Odpovědi, alespoň některé, se skrývají v našem textu.

  • Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha...Tak zní první věta. A už tady narážíme na

možné nedorozumění. Církev jako svatý lid: To jsou ti "svatoušci", kteří se tváří zbožně, v neděli chodí do kostela., modlí se, ale jinak jsou úplně stejní, v ničem nejsou lepší. Kolikrát jsme to slyšeli. A je to naprostá pravda. Nejsme o nic lepší (právě ve své víře bychom měli vědět, jaká je to při nás bída). A přece platí: Jsme svatý lid Hospodinův. To slovo svatý není v Bibli popisem morální kvality, že je člověk slušný a dobře se chová. V Bibli slovo svatý znamená: Oddělený pro Boha, patřící Bohu. V tom slovu je vyslovena určitá jinakost od všeho ostatního. Svatý je ten, kdo patří Bohu. A tak tu první větu: Jste přece svatý Hospodinův lid můžeme číst jako konstatování. Evangelický sbore v Hodslavicích, jsi svatý lid, protože patříš Bohu. Nejsme jenom spolkem lidé, kteří mají podobné názory a zájmy. To společenství, které zde tvoříme, má svůj smysl a základ v Bohu. Byť by na nás druzí pohlíželi v jedné řadě jako na nějaký spolek zahrádkářů, klub českých turistů nebo dobrovolné hasiče (a ono se tak často děje), tak naše vlastní sebepochopení je jiné. Kdekoli se schází 2-3 lidé v Kristově jménu, tak je svatý Hospodinův lid (Mt 18,20), skupina patřící a odevzdávající se Bohu.

Tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, pokračuje náš text. Církev není jen lidským dílem. Že by se pár lidí setkalo, domluvilo a začalo se scházet. Samozřejmě, že hodně záleží na tom, jakou podobu našemu sboru dáme, jak ta zdejší církev bude vypadat. Ale neměli bychom zapomínat, že na začátku je Bůh. Tebe On vyvolil. Můžeme to chápat zcela osobně. To, že jsme dnes tady, že sem do sboru přicházíme, není jen naším lidským rozhodnutím. Je to Boží vyvolení a povolání zároveň. On nás sem jednotlivě a jmenovitě přivedl. Každého z nás. Tu jsme se setkali. A na nás teď záleží, jak bude konkrétní podoba Božího lidu v Hodslavicích vypadat. Jak se ta Boží a lidská iniciativa v církvi prolínají a jak se doplňují, to nám krásně ukazuje ten novozákonní příběh, který jsme slyšeli. Po vyvolení dvanácti učedníků je Kristus zmocňuje svým Duchem a vysílá je do světa. Po vyvolení následuje vyslání. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Zvěstujte pokoj, zadarmo jste dostali, zadarmo dejte dál.

Ale na začátku je Kristovo oslovení a vyvolení. Přesně ve stejném duchu, jak to čteme ve Starém Zákoně: Tebe Bůh vyvolil. A znovu si připomeňme, že to není vyvolenost v tom, že bychom něčím vynikali nad ostatní a byli lepší než oni. Je to vyvolenost, jak uslyšíme za chvíli, k úkolu. A vyvolil tě ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země. Další důraz. Na církvi je fascinující různost. I to tady slyšíme. Ze všech směrů, stavů, společenských vrstev, kulturních zájmů a politických názorů. Ta různost je v církvi zakódována od počátku. Ne jednoho, ale dvanáct učedníků si Kristus vyvolil. Dvanáct různých povah, dvanáct charakterů. Ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země. Uniformita se k Božímu lidu nehodí. Jsme spojeni jednou vírou v jednoho Boha, sdílíme jednu naději, ale to je tak všechno. Člověk je až někdy zmaten, jak různou podobu může církev mít. Jsou společenství, kde je nám dobře a jiná, kde bychom dlouho nevydrželi a druzí to vnímají přesně naopak. A pořád je to jeden Boží svatý lid, lid náležející Bohu.

  • K vám přilnul Hospodin, protože vás miluje. Poté, co jsme slyšeli odpovědi na otázky: Co je

církev? Jaké má být naše sebepochopení? Jak máme rozumět i tomuto našemu sboru v Hodslavicích?, přichází ke slovu odpověď na otázku: Proč tomu tak je? A tady zaznívá: protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví... Jediným důvodem, proč existuje církev je to, že si to Bůh přeje. A také, že zde na zemi chce mít svůj lid. To je ten nejpádnější argument, byť je obestřen tajemstvím: protože tě Hospodin miluje. A zase - každý sám za sebe a zcela osobně to máme slyšet a přijímat. Protože tebe, člověče, má Pán Bůh rád, probudil v tobě víru a přivedl tě do nějakého společenství. Třeba rovna k evangelíkům do Hodslavic. Proč právě Tebe a proč právě sem, nevím. Tak tady, to že jsme součástí Božího lidu, nespočívá v našich kvalitách. Není to naší zásluhou. Tak to slyšíme i v další větě. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Není to masová záležitost, církev spíše tvoří ostrůvky jednotlivců. To jenom nás ty počty dráždí a často nás zneklidňují. A teď se podívejme na Izrael. Není jeho samotná existence až do našich dnů sama o sobě dokladem, že Bůh v tomto světě působí? Vždyť ten malý, téměř zanedbatelný lid uprostřed velmocí, je pořád tady. Kam se poděl starověký slavný Egypt, Babylon, Persie? Kam se poděla řecká a římská říše? Je vás méně než kteréhooli lidu - ALE jste tady. Tak to slyší Izrael, tak to máme slyšet i my křesťané. Jste tady jako světlo a sůl. Jste tady z Boží milosti, protože si vás Bůh zamiloval a zavázal se věrností už Abrahamovi, že bude s ním. Ostatně to stejné slyšeli i Kristovi učedníci na konci evangelia, kdy k nim vzkříšený Kristus promlouval: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je, učte je. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věků. (Mt 28,18-20) A dál?

  • Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh. A to všechno, co bylo doposud řečeno, nyní ústí do

závěrečné výzvy: Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství. Nejdříve jsme přemýšleli o tom, co je církev (Boží lid), jak tomu zvláštnímu společenství rozumět. Potom jsme slyšeli, proč si Bůh svůj lid vyvolil. A nyní máme slyšet: K čemu jsme voláni, Co je smyslem Božího lidu? A odpověď zní: Poznej, že Hospodin je Bůh. Církev, i ten náš konkrétní sbor tady, je a má být místem setání Boha s člověkem a místem poznání. Poznej, že Hospodin je Bůh. A zase konkrétně: Právě tady ve sboru v Hodslavicích, máš, člověče, poznat Boha. Že je to Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství. Náš sbor má být místem, kde poznáváme, jaký je Bůh a co pro nás dělá. Že je milující, věrný a jednající. Že nás vysvobodil nejen z egyptského otroctví, ale že nás v Kristu vysvobodil z otroctví hříchu. Církev je místem setkání, místem poznání, místem paměti na Boží skutky. K tomu všemu je dobrá církev. Nejsme o nic lepší než naše okolí. Nejsme svatoušci, ale jsme svatým Božím lidem. Lidem, který náleží a chce náležet Bohu. Proto sem přicházíme. A je to oslovení pro každého jednotlivce: Poznej tady, především ty sám, že Hospodin je Bůh.

Nejdříve jde o nás osobně, abychom my sami poznávali Boha. Jde o náš osobní vztah k Bohu. A6 potom má být církev svědectvím pro druhé. A poznávej Boha právě v tom konkrétním pozemském (možná někdy až příliš pozemském) společenství lidé, jakým je církev a sbor. A to je vskutku těžká věc. Setkání s Bohem a poznání Boha se má dít ve společenství stejně nesnadných a často problémových lidí, jako jsem já. Bible nezná individuální víru. To dnes často slyšíme: Já v Boha věřím, ale druhé k tomu nepotřebuji. A nějakou církev už vůbec nee. Věřím si sám. Po svém. Mám svou víru. Možná je to pravda, ale zcela jistě to není biblická víra. Protože ta se děje ve společenství Má svůj sociální rozměr.

Kde jsou mladí i staří, zdraví i nemocní, muži, ženy, děti, jednotlivci i rodiny. Lidé různých zkušeností, názorů a povah. A právě tady se má odehrávat naše poznání Boha. Když říkáme: Ne Otče můj, ale Otče náš. To všechno platí i pro náš sbor, který zde v Hodslavicích tvoříme. I my jsme svatým Božím lidem - lidem náležejícím Bohu. I my jsme různí, jsme vzati ze všech pokolení a míst. Tvoříme část církve ne pro to jací jsme, ale protože nás Bůh miluje, něco s námi a pro nás dělá. A chce, abychom právě zde - s ostatními a mezi ostatními - poznávali, že Hospodin je Bůh. Amen.

Ty sis nás, Pane Bože, zamiloval. Přijal jsi nás za své. Zahrnul jsi nás do svého lidu. Tvůj Syn Ježíš Kristus nám představil Tebe jako Boha milosrdného, věrného a trpělivého. Jako Boha, který člověku odpouští a zve ho k rozhovoru. Prosíme, posiluj nás svým Duchem svatým, abychom nacházeli své místo uprostřed Tvého lidu a den co den lépe a více Tě poznávali. Amen.