18.3.2018

Písně: 130, Svítá 79, 494, Svítám 276, 371. ČTENÍ: Jeremiáš 12, 1-4 Slovo na cestu

"Jednou," píše Jeremiáš, "jsem se Hospodina otázal: Pane, vím, že ať tě o cokoli požádám, vždy učiníš spravedlnosti zadost. Přesto si však s tebou chci promluvit, neboť někdy tvé spravedlnosti nerozumím. Řekni mi: Proč se všem darebákům daří tak dobře? Proč má většina neznabohů tak snadný život? Přivedl jsi je na svět a oni na něm hluboko zapustili své kořeny. Vzkvétají a vše, co podniknou, jim přináší své ovoce. Neustále vedou zbožné řeči a hovoří o tobě, ale jejich srdce je od tebe na hony vzdáleno. Vím, že mne, Hospodine, dokonale znáš. Vidíš každou moji myšlenku a víš, že stojím cele na tvojí straně. Ale prosím tě, nalož s nimi jako s ovcemi určenými na porážku. Zřetelně odděl všechny, kteří v den soudu zahynou. Vždyť jak dlouho má ještě celá země trpět suchem a tráva i obilí na každém poli vadnout jen proto, že lidé, kteří v ní žijí, jsou zlí? Kvůli jejich špatnosti hynou práci a zvířata. Oni však navzdory tomu klidně dál tvrdí: O tom, co s námi bude, Bůh nerozhoduje."

TEXT: Jeremiáš 12, 5-6 Slovo na cestu

Když mne Bůh vyslechl, obrazně mi odpověděl: "Jestliže tě unavil závod s pěšími, jak bys chtěl soupeřit s koňmi? Co chceš dělat v houštinách okolo Jordánu, když klopýtáš i na rovné zemi? Vždyť až doposud ještě nebylo tak zle. Nyní se však stoi tobě obrátila i celé tvá rodina. Dokonce už i oni se proti tobě hlasitě bouří a podněcují proti tobě i ostatní. Proto jim nevěř, i kdyby s tebou hovořili jakkoli vlídně."

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, tento oddíl je jedním z mnoha, které ukazují Jeremiáše jako člověka, který se trápí a trpí pro Hospodina. Dokonce bychom mohli říct, že s Bohem diskutuje. Rád by pochopil, proč je svět takový, jaký je. Rád by pochopil, proč Bůh nezasáhne, proč se k jeho službě nezasáhne. Jeremiáš je plný nářku nad svévolí vyvoleného lidu, plný lítosti nad neporozuměním svého okolí a také nad svým vlastním stavem. Bůh ho povolal, aby se podílel na obnově duchovního života jeho vlastního národa. A místo toho, aby docházelo ke změně, místo toho, aby si lid uvědomoval, kam až se odvrátil od Hospodina, místo toho prožívá Boží služebník jenom zášť a neporozumění. A aby toho nebylo málo, snad to nejhorší pro proroka je, že v této službě je sám. Vždyť i jeho rodina se staví proti němu. Nemá u ni nejen podporu, ale ani zastání. Mohli bychom říct, že proti Jeremiášovi stojí celý národ, že ve své službě Bohu je sám, opuštění. A to mu přece hned na jejím počátku Hospodin slíbil: Já budu s tebou...

Tak jak to vlastně je? Ptá se Jeremiáš. Přitom je dobré vědět, že on sám je přesvědčen o správnosti Božích požadavků, o Boží spravedlnosti. Věří, že Bůh je spravedlivý. Jeho upřímná víra jej však vede k tomu, že chce porozumět, jak to vlastně všechno je. Věří, že Bůh je spravedlivý, avšak rád by porozuměl, proč ve své spravedlnosti Hospodin nezasáhne, proč nezačne jednat. Touží poznat, jak Bůh prosazuje pravdu, jak hájí ty, kteří mu věří a slouží. V čem tedy spočívá Boží spravedlnost? Když věrný služebník je haněn a posmíván, a na druhé straně se těm, kteří jsou Hospodinu nevěrní, daří dobře.

Musíme přiznat, že Jeremiášovi v jeho sporu i dnes dobře rozumíme. Cítíme stejnou rozporuplnost v našem životě i světě. Dobře se mívají ti, kdo jsou zlí, sobečtí a nepoctiví. Kdo mají ostré lokty, kteří se před ničím nezastaví. A naopak zastánci pravdy a spravedlnosti bývají pronásledováni jako Jeremiáš. Přitom je důležité pamatovat na to, že Jeremiášovi nejde o vlastní prospěch a bezpečí. Nýbrž že mu jdu o věc samu, o spravedlnost nad těmi, kteří Boží dílo ničí a Boží vůli neberou vážně. A přitom jim nevadí, že země kolem nich zpustla a jsou vyhlazována zvířata i ptactvo.

Jeremiáš vidí utrpení země, které působí lidská chlouba, chamtivost a neochota k pokání, neochota vidět sebe i svou zemi v plném a pravdivém světle. Chci si s tebou, Bože, promluvit. Proč se všem darebákům daří tak dobře? Proč má většina neznabohů tak snadný život? Namítá Jeremiáš. Proč Bůh nezasáhne a nepotrestá ty, kteří zřetelně, naprosto jasně a bezostyšně žijí na účet svých bližních i přírody? Proč? Navíc místo toho se jim daří dobře, mají děti - což je znamením Božího požehnání - a zdá se, že i sám Bůh je jim blízko, vždyť mají ústa plná Božího jména. Těm, kdo by byli nezasvěcení, by se to tak mohlo zdát. Že jde o lidi zbožné, o Bohu přemýšlivé. Ovšem Jeremiáš se nedá oklamat. Ti lidé mají Boží jméno na jazyku, ústa plná zbožných řečí a náboženských pojmů. Nicméně jejich ústa se podobají jen mlácením prázdné slámy. Mluví a tlachají a nic. Jeremiáš dokonce ve své námitce Bohu uvádí: jejich srdce je od tebe na hony vzdáleno. Jejich pravá tvář a činy nemají nic společného s Bohem (s láskou, odpuštěním, spravedlností, s porozuměním druhému i celému stvoření). Žádné ovoce víry u nich není patrné. Proč tedy Bůh nezasáhne?

Jeremiáš se dovolává u Hospodina své poctivosti a čistého srdce. Jakoby chtěl Bohu poradit, co je třeba udělat, aby se prosadila spravedlnost. Vybízí jej: Bože, ty mně dokonale znáš. Myslím to dobře, dej na mne! Víš, jak žiju, jak věrně plním své poslání. Zasáhni. Nenech to tak. Ta otázka častokrát zaměstnává, bratři a sestry, i nás. Jak může Bůh stále trpět ty, kdo působí zlo? Proč Bůh dovolí, aby jedni druhé terorizovali, vykořisťovali a všemi možnými způsoby znásilňovali? Proč Bůh dovolí, aby si jednotlivci uzurpovali moc a vládu a na nikoho a nic se neohlíželi? Proč Bůh dovolí, aby různí diktátoři, teroristé a populisté šířili lži a pomluvy a zlo v nejrůznějších podobách a sami z toho těžili? Jeremiáš je přesvědčen, že takhle to dál už nejde. Je třeba se všech těch nevěrných a Bohu odcizených zbavit, aby se prosadila Boží spravedlnosti, aby lidé zase našli cestu k hodnotám, které jsou u Hospodina vítané. A zároveň cítí, že lidské sobectví a zloba prohlubují utrpení celého stvoření, že se lidský hřích odráží i na stavu přírody.Jak dlouho má ještě celá země trpět suchem a tráva i obilí na každém poli vadnout jen proto, že lidé, kteří v ní žijí, jsou zlí? Kvůli jejich špatnosti hynou práci a zvířata. Nutno říct, že právě v té době, Judský král a přední knížata nechtěli přijmout svou porážku od Babyloňanů, nechtěli přiznat svou vinu a raději volili pyšnou sebezničující válku místo pokorného smíru. Místo, aby mysleli na své rodiny a své okolí, jejich vlastní hrdost jim nedovolila, aby ustoupili. Všichni válčili, trpěli nouzi a hlad, nikdo se nestaral o pole, hynula zvířata.

I v naší době bychom našli podobné jednání vládců, ani nemusíme hledat příklad daleko. Stačí, když se podíváme na mezilidské vztahy a nevybíravé zacházení s přírodou. Následky lidské pýchy a sobectví jsou tam zřejmé. Jak dlouho má ještě celá země trpět suchem a tráva i obilí na každém poli vadnout jen proto, že lidé, kteří v ní žijí, jsou zlí? V zájmu Božího stvoření chce Jeremiáš skoncovat s těmi, kdo působí tuto zkázu a ještě říkají, že Bohu do jejich budoucnosti nic není. Jinými slovy, že jen oni jsou svými vlastními pány, že na nikoho nemusí brát ohled. Nalož s nimi jako s ovcemi určenými na porážku. Dožaduje se Jeremiáš. Zřetelně odděl všechny, kteří v den soudu zahynou. Těmto lidem zřejmě nezáleží na budoucnosti, nezáleží jim na ničem, z čeho nemají právě prospěch. To je hořký Jeremiášův pocit. Pro zlobu těch, kdo bydlí na zemi, trpí příroda, zvířata i lidé, lidská zloba prohlubuje utrpení všeho stvoření. Ať jsou zničeni!

Milí přítomní, těmito slovy si máme i my uvědomit a připomenout lidský hřích i svůj vlastní podíl na zkáze stvoření a stavu společnosti. Za stav světa nejsou odpovědni jen ti, kteří tu mezi námi nejsou, ti, kteří zastávají vysoká postavení na úřadech či v různých společenských či politických funkcích. Na vině jsme i my, třeba pro svou liknavost, třeba proto, že se stydíme připomenout, že svět kolem nás je velkým a nezaslouženým darem našeho moudrého Stvořitele, který nám to vše dočasně propůjčil. Ovšem právě postní doba nám připomíná, že Bůh dává ještě čas milosti, že soucítí s hříšníkem. Možná by mnozí vůči nám zaujali podobné stanovisko, jako Jeremiáš vůči svým nevěrným spolubratřím. My však v tento postní čas máme poznat, že právě v přijetí Boží lásky a odpuštění je Bůh člověku velice blízko. A je-li Bůh blízko nám, máme být blízko i my jeden vůči druhým.

Jeremiáš na své horlení, dostává od Hospodina odpověď. Má tu pochopit, že zápas se zlem je mnohem těžší, než si myslel, že zlo má velmi hluboké kořeny a to, co prožívá jako těžké břemeno, je teprve začátek. Má se připravit na skutečnou tíhu dne. Tu má ještě před sebou. Jestliže tě unavil závod s pěšími, jak bys chtěl soupeřit s koňmi? Odstraněním hříšníků, těch, na kterých je jejich bezostyšnost vidět, nemůže tento zápas skončit. To, co prožívá Jeremiáš je pouze běh, soutěž s pěšími, ale čeká ho závod s koňmi. Hospodin tak učí Jeremiáše i nás nové odvaze a vytrvalosti. Máme být připraveni na úzkou cestu, plnou kamení, strádání, bolestí, neporozumění a lidské zloby. Taková cesta vede ke konečnému vítězství Boží lásky a spravedlnosti. Právě v dnešní době, kdy nad celým stvořením visí otazníky, kdy země skutečně strádá a hyne pod lidskou vládou, kdy je příroda ohrožena bezohledným využíváním, kdy mezilidské vztahy jsou trpí, a mezinárodní vztahy jsou na hraně, právě dnes si máme uvědomit, že zápas o Boží pravdu a jeho království nemůžeme vzdát. Nemůžeme se dát odradit triumfem zla a žádat na Bohu, aby zlé zničil, zlikvidoval, aby ukázal, jak si dovede se zlými poradit. Pravda a spravedlnost se již ukázaly jedinečným způsobem v Ježíšově příběhu. To je Boží způsob. Zlo je již poraženo, člověk, ani ten nejbídnější hříšník, není z Božího království vyřazen; má k dobrému životu stále příležitost.

Proto můžeme být klidnější než nespravedlivě trpící Jeremiáš, nebo Job postižený těžkou zkouškou. Již jsme zahlédli konec, způsobem, jakým Bůh skoncoval se zlem, uvěřili jsme konečnému Božímu vítězství a zahlédli Boží řešení. Svému srdci nezabráníme, aby se bouřilo při úvahách o Božích soudech a Boží spravedlnosti. Je to vážná věc, která patří k víře a pomáhá nám rozpoznat vlastní nepřipravenost postavit se zlému, vidět svůj podíl na bídě světa. Kristova láska nás vede k novému nesmlouvavému postoji ke každému hříchu, počínaje svým vlastním. Vede nás ke svobodě od hříchu a zla u sebe i jiných. Zlo a hřích nejsou definitivní. Zlo je poraženo, proto má i hříšník šanci. Současný stav nás stejně jako Jeremiáše netěší, ale víme, že tento stav není trvalý. Amen.“

Prosíme, Pane Bože, vyzbroj nás odvahou a vytrvalostí, abychom nepodlehli rezignaci v zápasu o spravedlnost a lásku. Věříme, že Kristus vstal z mrtvých a proto má náš životní zápas smysl a oprávnění. Prosíme, uč nás překonávat touhu udělat si kolem sebe konečně pořádek a oddělit lidi dobré od zlých. Prosíme, uč nás vidět, své vítězství a moc Kristova kříže. Amen.