2.9.2018

Písně: 512, 692, 419, 622. 489. Čtení: Matouš 9,9-13 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: 'Milosrdenství chci, a ne oběť.' Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

Text: 1S 3,9 Samuel odpověděl: "Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší."

Kázání:

  1. Pst! Slyšíte to ticho? Říkáme něco, když mlčíme? Nikdo z nás neví, co si ten druhý říká

v duchu. Mlčením někdy dáváme najevo, že nevíme, co říct. někdy to však může být také tak, že mlčením chceme toho druhého vytrestat. Za něco, co se nám nelíbilo, za něco, čím nám ublížil. Anebo když jsme s druhými lidmi a mlčíme, vlastně říkáme, že si nemáme o čem povídat. Že k sobě nemáme žádný vztah, anebo dokonce, že nás ten druhý nezajímá. Případně, že jím pohrdáme, že nám nestojí ani za to jediné slovíčko. A slyšíme něco, když je ticho? Ticho je vzácné. Stačí se jen projít městem nebo vesnicí: kolik je všude hluku aut a strojů, křiku lidí či řevu nejrůznější muziky. Ve škole, na ulici, v práci, doma. Všude zní nějaké zvuky. Hrčí lednice, mnohde celý den běží televize či rádio. Slyšíme hlasy lidí přecházejících kolem nás, motory aut a skřípění brzd, šum dětí, ve škole, anebo šepot v kostele baví, když lidé mají něco naprosto neodkladného, co musí právě v tu chvíli svému sousedu říct. Někdo toho mnoho napovídá, ale skutek utek. A jiný ani nemluví, ale je za ním vidět kus dobře odvedené práce. Jsme různí lidé, takoví i onací, ale nejdůležitější je, abychom byli věrnými syny a dcery Ježíše Krista. Dnes si uslyšíme o ženě, která toho hodně řekla, i když její hlas nebylo vůbec slyšet. A budeme si také mluvit o jejím synovi, který toho hodně slyšel, i když si ostatní mysleli, že nikdo nic neříká.

  1. Úpadek Izraele Co člověku pomáhá, aby se Pánu Bohu neztratil, aby ho lépe poznával, více

miloval a stále poslouchal? Přece kontakt s Ním. Takovou pomocí mohou být i místa, kde se shromažďuje Boží lid k bohoslužbám. Izrael měl jedno takové místo v Sílo. Tam byla uložena truhla smlouvy s deskami Zákona - Desatera, kněží tam obětovali, tj. přinášeli Bohu dary na oltář, modlili se za lid, zvěstovali Boží odpuštění a připomínali Hospodinův zákon. Lidé tam přicházeli zdaleka s nadějí a očekáváním, že se setkají s Pánem Bohem, že dostanou radu, jak mají žít. Jenže pak se stále častěji stávalo, že se odtamtud nevraceli posilněni ve víře, ale pohoršeni, tedy znechuceni tím, co tam viděli anebo slyšeli.

  1. Co se tam dělo? Tehdy byl knězem Éli a jeho dva synové. Jenže Éli už byl velice starý a jeho

dva synové byli špatní kněží. Nedbali na Boží přikázání a svým životem dávali ostatním lidem špatný příklad. Zneužívali kněžského úřadu a brali si, co jim nepatřilo. Prostě přestupovali celé Desatero. Na způsobu jejich života bylo patrné, že si neváží Božích věcí a myslí jen na sebe. K druhým lidem se chovali tak hrubě, že si mnozí Izraelci přestávali vážit bohoslužeb i svatyně. Proč by tam měli chodit, když se tam dějí takové věci? Kněží mají přece Boha milovat a poslouchat! Nic nepomohlo, že jim jejich starý otec synům domlouval. Byl na ně slabý, nedovedl si s nimi poradit. Oni jeho rady odmítali. Mysleli si, že svůj život mají ve svých vlastních rukách. Žili tak, jak se jim samotným líbilo, jak jim to vyhovovalo, i když je ostatní od takového způsobu života odrazovali.

  1. Co na to Pán Bůh Lidé přestávali do svatyně chodit. Éli nevěděl, co má dělat. Nedokázal si

poradit on ani ostatní opravdoví věřící. A tak vyvstala otázka: Udělá s tím něco Pán Bůh? Může mu být takový stav lhostejný? Vždyť On přece chce, aby jej všichni milovali, aby se o něm všichni dozvěděli. Chce, aby jeho lid- tedy věřící, byl ostatním nevěřícím příkladem. On touží po tom, aby jej všichni lidé milovali a vážili si příkladu těch, kdo je vyučují a na cestě životem i vírou povzbuzují. A bůh skutečně jednal! Tenkrát poslal do Síla svého posla. Nevíme, zda to byl nějaký anděl či prorok. To není důležité. Důležité je, že tento Boží prorok Ěli zvěstoval Boží trest: Není možné, aby se v Božím chrámě hřešilo a moje jméno bylo zlehčováno. Nebudu to trpět. Ty, Éli, jsi tím vinen. Stavěl jsi ve svém životě na první místo své syny, všechno jsi jim dovolil, ale ničemu jsi je nenaučil. Za to tě potrestám. Tvůj rod už nikdy nebude vykonávat kněžskou službu. Místo tebe si najdu jiného služebníka, který mě bude poslouchat a bude mi sloužit věrně a poctivě. Někdy se nám, bratři a sestry, zdá, že Pána Boha náš svět a to, co zažíváme, nezajímá. Může to tak vypadat. Ale Hospodin nás miluje! Touží po naší lásce! Touží po naší věrnosti! Touží po tom, abychom Ho následovali a celým svým způsobem života následovali.

  • Narození Samuele Jak už jsem řekl, všichni se v Izraeli od Hospodina neodvrátili. Stále

bylo dost těch, kteří věrně přicházeli do Sílo, aby se Pánu Bohu poklonili a obětovali mu přinesené dary. Pravidelně každý rok tam putoval také Elkána se svými dvěma manželkami - tenkrát bylo možné, aby měl muž více žen. Ale nebylo to pro nikoho z nich snadné, jak hned uvidíme. Ty první z nich měla děti, ale druhá, Chana, byla bezdětná a velice ji to trápilo. Navíc se jí ta první manželka posmívala a všelijak ji dráždila. Když zase jednou přišli do Sílo, využila Chana okamžiku, kdy se šli všichni ostatní občerstvit a vklouzla do svatyně. Usedavě plakala a úpěnlivě se modlila a přitom vyslovila slib: Pane Bože, vzpomeň si na mě! Jestliže mi dáš syna, dám ti ho, Hospodine, aby ti sloužil celý život. Zatímco se modlila, všiml si jí kněz Éli. Myslel si, že je Chana opilá, protože se modlila v duchu, ne nahlas a jen pohybovala rty. A tak mu to Chana musela vysvětlit. Modlila jsem se, protože jsem velice smutná. Éli jí požehnal a Chana se možná poněkud veseleji připojila ke své rodině.

A skutečně se za čas Chaně narodil syn. Měla z něho ohromnou radost, ale nezapomněla na svůj slib. Proto mu dala jméno Samuel, to znamená: Bůh vyslyšel. Když Samuel povyrostl, přivedla ho Chana do svatyně v Sílo a řekla knězi Élimu: Vedu ti toho chlapce, kterého mi dal Pán Bůh, když jsem zde o něj pokorně prosila. Tehdy jsem Hospodinu slíbila, že mu ho dám, aby mu sloužil. Chci svůj slib nyní splnit. Od toho dne zůstal Samuel v Sílo, pomáhal Élimu a učil se sloužit Pánu Bohu. Chanu musíme pochválit. Splnila svůj slib. Nerozmyslela si to. Neotočila. Nesnažila se Hospodinu namluvit, že to tak tenkrát v té své modlitbě nemyslela. Dodržela své slovo. A i když to pro ni bylo těžké, vykonala vše přesně tak, jak bylo ujednáno. I jejím přičiněním tedy izraelské národ slyší pravé, nefalšované slovo Boží. Mnoho toho tato žena nenamluvila, ale svou věrností Hospodinu je nám všem i v dnešní době příkladem svou věrností Hospodinu a péčí o svého syna.

  • Bůh povolává Samuele Služba v Sílo nebyla snadná. Éli byl stařec se všemi vrtochy a

obtížemi, které k tomuto věku patří a jeho dva synové byli nespolehliví by přímo nepřátelští. A přesto byl Samuel ve své službě Pánu Bohu věrný. Chystal, co bylo potřeba k bohoslužbám, pečoval o to, aby vše bylo v pravý čas na pravém místě. Navíc se řídil Božím zákonem a ctil Hospodinovo jméno. Jednou v noci Samuel zaslechl, jak jej někdo volá jménem. Domníval se, že je to Éli a proto se za ním rozběhl. Nevolal jsem tě, jdi si lehnout. Tak se to stalo dvakrát. Když přišel Samuel k Élimu potřetí, pochopil kněz, že ten, kdo Samuele volá, je Hospodin. Proto mu poradil, co má dělat, až uslyší znovu volat své jméno. Odpověz: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší. Pán Bůh zavolal, Samuele i počtvrté. To už byl mladík připraven. Pohotově odpověděl: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší. A tenkrát začal Bůh k Samuelovi mluvit.

· Bůh nepřestává mluvit Od té doby mluvil Hospodin k Samuelovi často. Už víte,

kdo se stal novým knězem v Sílo? Ano, byl to Samuel. Poslušně vyřizoval Boží slovo a lidé je přijímali jako vzkazy od Boha. Poznali, že Samuel je věrný Boží služebník. Poznali, že toho muže si ke své slávě Hospodin používá. Tak je i nám Samuel příkladem svou vírou a důvěrou v Hospodina. Přesto, že se zdálo, že Bůh nemluví a opustil svůj lid, zůstal Mu Samuel věrný. Ve všem. Jen z tohoto důvodu mohl zaslechnout Boží hlas. Hlas tichý, jemný, který jemu i celému národu ukazoval cestu ze hříchu, pýchy a beznaděje. A dával všem naději nové lepší a požehnané budoucnosti.

  1. Aplikace pro nás Bratři a sestry, Chanina osobní situace byla zoufalá. Ale Bůh se smiloval.

Viděl její upřímnost. Viděl její odhodlání naplnit slib, který Mu vydala. Rovněž tak i situace Bohem vyvoleného národa vypadala beznadějně. Zbožnost národa šla od devíti k pěti. A přesto se uprostřed toho lidu nacházela věrná Chana, jejíž důvěra v Hospodinu došla naplnění v jejím synu Samuelovi. I my tedy můžeme k Pánu Bohu volat v jakékoli své životní situaci. Nemusíme si zoufat, propadat beznaději! Nemusí nás být slyšet. Je potřeba jen otevřít své srdce. Pán Bůh je připraven nám naslouchat. Samuel Pána Boha poslouchal a Bůh k němu mluvil. To se máme naučit i my. V hluku tohoto světa se ptát: Pane Bože, jaká je tvá vůle? Co mě chceš naučit? Co mám dělat, abych byl tvým poslušným služebníkem?

Jsme Božím lidem, jsme Boží děti. Prosme o moudrost a sílu, abychom takto mohli žít, abychom mohli o své víře a o svém Bohu vydávat vždycky dobré svědectví k oslavě svatého Božího jména! Amen.

Pane Bože, prosíme, nedovol, aby nastal čas, kdy by v církvi nikdo neslyšel tvůj hlas. Povolávej si své služebníky a způsob svým Duchem, aby byli připraveni a ochotni tě uposlechnout. A nedovol také, abychom si snad mysleli, že my, já, Ti nemusíme naslouchat, protože se bez Tebe dobře obejdeme. Amen.