27.5.2018

PÍSEŇ: 158

ČTENÍ: Jan 3, 1-15

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním."

Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit."

Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.

Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, než ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

PÍSEŇ: Svítá 274 Prosíme Tě

TEXT: Jan 3, 14-15 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

KÁZÁNÍ:

Je noc, většina slušných spoluobčanů je doma u svých rodin, někteří již spí, jiní se ještě chystají na náročný další den. Jeden muž však ten noční čas prožívá naprosto jinak. Nikodém. Jeden z židovské rady, jeden z těch, na kterém ležela odpovědnost za židovský národ. Člen synedria, rady starších, které předsedal velekněz, která rozhodovala o důležitých záležitostech celého národa. Jeden ze sedmdesáti, který musel rozhodovat například o vině a nevině, trestu a osvobození toho, kdo byl obžalován.

Tento vysoce postavený muž přichází v noci za Ježíšem. Ano, zřejmě se bojí o svoji pověst, nechce být vidět v přítomnosti toho, o němž panují podivné dohady. Nechce s ním spojovat své jméno.

A přece! Otázky, které zaměstnávají jeho mysl, mu nedopřejí oddychu. Jak rád by znal odpovědi na to vše, nad čím nechápavě kroutí hlavou. A pak to přijde. Nikodém se odhodlá. Chvíli, možná nějaký čas přemýšlí, jak by to provedl, a pak už jedná. Je pevně rozhodnut obrátit se na Toho, kdo jediný mu může zodpovědět to všechno, co nechápe, nad čím přemýšlí.

Snad všichni známe takovou situaci ze svých vlastních zkušeností. Myšlenka se vám znovu vkrádá do mysli, nedá vám pokoj. Snažíte se ji zaplašit, na chvíli třeba i úspěšně, ale ona se vrátí a znovu nahlodává vaši jistotu, to, co jste až dosud poznali, čemu jste věřili a v co doufali.

Nikodém se s takovým stavem, nechce smířit. Nechce se stát schizofrenikem, který povede dvojí život. Nechce být pokrytcem, který nějak jedná a jinak myslí. Touží svůj problém vyřešit.

Kam se obrátit? Kde hledat pomoc? Kdo pomůže a pomůže někdo? Možná nalezl mezi svými kamarády a známými někoho, kdo by ho vyslechl. Nějakého důvěrníka, zpovědníka, spřízněnou duši. Možná by jej někdo z nich dokonce i pochopil a neodsoudil.

Ale co kdyby se jeho uvažování a vnitřní rozpolcenost dostalo na veřejnost? Co kdyby se jeho blízcí, jeho souvěrci, jeho rodina, jeho spoluobčané dozvěděli, jak a o čem přemýšlí?

Však to všichni známe. Sdělíte někomu své tajemství, to co, vás trápí, nebo to, o čem uvažujete, a najednou zjistíte, že už to není tajemství vaše, nýbrž tajemství veřejné. Navíc ještě pořádně zkreslené a vyšperkované tak, že vás naprosto v očích těch druhých ponižuje.

Nikodém se rozhodne. Je načase, aby se svými úsudky nezůstal sám. Jen hledá vhodnou příležitost. Nikdo o tom nemusí vědět, ani ti, kteří jsou kolem Ježíše neustále.

Je noc. Lidé odpočívají po celodenní únavě, avšak Nikodém se vydává za Ježíšem. Správně při tom rozpoznává, že jen On je mu schopen pomoci zorientovat se v životě, v tom, co prožívá, v tom, o čem přemýšlí.

Docela by mě zajímalo, jak do té doby Nikodéma vnímali ti ostatní. A myslím i na těch zbylých 70, s kterými se setkával při řešení úkolů a potřeba národa.

Patřil k těm, kteří byli vidět? Byl na očích? Byl jedním z těch, kterým byla věnována pozornost? Patřil k těm, jejichž slovo mělo váhu? Nebo to byl rebel? Případně chlap, který má vždy a na vše svůj názor, který prosazuje na úkor ostatních? Anebo jej považovali za nějakou šedou "kostelní" myš, protože nijak nevyčníval, nijak se neprojevoval, a když už, tak v očích ostatních budil rozpaky?

I my se nějak projevujeme, máme v naší společnosti nějakou pověst. Lidé si nás váží, nebo námi opovrhují, možná se za nás někdo modlí, pro někoho jsme nepostradatelní, a jiný je nepostradatelný pro nás. Ovšem to všechno není tím nejdůležitějším v našem životě. Protože za svůj vlastní život, za své dny i noci, neseme odpovědnost my sami, já, ty.

Důležité je, jak já sám jsem v životě ukotven, co je pro mě důležité a podstatné, pro co žiji, oč se snažím, na čem stavím. Jak mě vnímají ti druzí, ti ostatní, zas tak důležité není.

Jednou totiž budu jako člověk stát před Bohem sám. Nebudou tam jako přísedící, ani jako obhájci, ani jako žalobci, lidé, které potkávám, které třeba ani neznám. Před Stvořitelem světa jsem vždycky nejprve sám za sebe. Proto je důležité, aby člověk v pravý čas správně zareagoval. Neohlížel se doprava ani doleva, neptal se, co na to ostatní, nejbližší, spolupracovníci, souvěrci, nenechat se určovat jen minulostí, ať už byla jakákoli.

Všechno, co jsme prožili a co právě prožíváme, nás všechny ovlivňuje. Stejně tak to bylo tenkrát s Nikodémem. My vlastně o něm nic nevíme. A je to tak dobře. Protože kdybychom o něm hodně věděli, nějak bychom si ho zaškatulkovali, hodnotili jeho postoje, psychiku, víru.

Proto se s ním můžeme naprosto bez obav ztotožnit. I my, ať už jsme jacíkoli, ať už prožíváme cokoli, ať za námi je to či ono, i my můžeme přijít za Ježíšem a klást mu otázky, ptát se na to, čemu nerozumíme. A to je úžasné! Co říkáte!

Možná by někdo, nějaký pravověrný bratr, či zbožná sestra, mohl říct: Byl to zbabělec! Jít za Ježíšem v noci? A ještě ho obtěžovat po náročné službě druhým? To ne necita, pokrytec. Divím se, že se s ním dal vůbec Ježíš do řeči!

Ano, takto my, bratři a sestry, někdy druhé posuzujeme. Hledíme na ně skrz prsty. Netušíme ovšem, co prožívají, co je brzdí v životě i víře, ani nevíme, co je popostrkuje, byť někdy pomalu, kupředu.

Nikodém ovšem vykročí. Nepřešlapuje na místě. Ono mu to za to stojí vyrušit Mistra a obtěžovat Jej v noci, když si samozřejmě uvědomuje, že ho vyruší, že možná zaklepe nevhod.

Milí přátelé a Ježíš? Jak reaguje? Tomu večernímu návštěvníkovi nic nevyčítá. Neříká mu: víš co? Přijď ráno, oba se na to vyspíme a budeme mít víc času i energie.

Ježíš se tomu farizeovi věnuje. Odpovídá na jeho otázky. Pravda, sice malinko jinak, než si ten muž přestavuje, ale z Ježíšových úst slyší evangelium. Dobrou zprávu o tom, že žádný člověk, žádná lidská duše není ztracena. Dopředu odmítnuta.

Bratři a sestry, a to je povzbuzením také pro nás. Sice o Kristu leccos známe, četli či slyšeli jsme mnohé staro i novozákonní příběhy. I naše životy jsou rozmanité. Někdy jsme nahoře, jindy dole.

Mnohému všem také nerozumíme, ať už se jedná o náš život, cestám, kterými nás Bůh vede. A nerozumíme také uličkám svého života, které jsou mnohdy úzké, všelijak nebezpečné, nezřídka i slepé, cesty, které jsme si vybrali, a zvolili, sami.

Dnes máme zaslechnout, že se Ježíš neptá: Co jsi zač, když ke mně přicházíš? On přijímá i Nikodéma, farizea, jehož minulost jistě nebyla také jen růžová a zbožná.

A co ten muž, který si dodal odvahy a stálo mu za to vypravit se v noci asi s obavami a strachem, co z toho všeho bude, za Ježíšem?

Především smí zaslechnout, Syn člověka musí být vyvýšen tak, jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti. Pamatujete? Tenkrát, když byl izraelské lid napaden jedovatými hady, daroval Hospodin lidu zvláštní možnost záchrany.

Mojžíš na pokyn Nejvyššího zhotovil měděného hada a umístil jej na vysoký kůl. Ten, kdo byl jedovatým hadem uštknut, měl pohlédnout v touze na záchranu na hada učiněného lidskýma rukama.

Na první pohled bláznovství, nicméně, za touto nabídkou byl Hospodin. To On dal každému umírajícímu naději k záchraně. Zda ji člověk využije, záleželo už na něm samotném.

Podobnou radu či vlastně možnost obdrží i Nikodém a v jeho příběhu vlastně každý z nás. Syn člověka musí být vyvýšen tak, jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti. Na to v našem životě záleží.

Není důležité, kdo jsme, kým jsme byli, co jsme prožili. Důležité je, čeho, koho se držíme teď. Co očekáváme, po čem toužíme.

Nikodém za Ježíšem vykročil v noci. To setkání s Božím synem jej jistě ovlivnilo. Dokladem toho je i skutečnost, že Nikodém se později veřejně účastní Ježíšova pohřbu. Už se neskrývá, dokonce obstará dar zhruba 50 kg myrhy a aloe (J 19,39). Tím vyjadřuje svůj vztah k tomu, který právě zesnul a jehož si vážil.

Je noc, mohli bychom říct. Na světlo, které přišlo do tohoto světa, mnoho lidí nebere ohled. Je jednodušší jít s davem, řídit se vlastním rozumem a touhami, neptat se po Bohu, nehledat Jeho vůli.

Jenomže to jednodušší nás může svést na scestí, anebo přímo do propasti. Nikodém nám všem ukazuje cestu. Přijít za Kristem, můžeme všichni, kdykoli. Vezměme vážně tuto možnost a předkládejme celý svůj život tomu, který nám jej daroval. Amen.“

MODLITBA PO KÁZÁNÍ:

Pane Bože, vyznáváme, že často lamentujeme, co s námi bude. Hledáme různé cesty a cestičky a špekulujeme, jak se vyhnout nebezpečí, jak se zabezpečit, jak zaopatřit rodinu.

Hlavou nám běží mnoho nezodpovězených otázek, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou pro náš život důležité.

Ponoukej nás, abychom odpovědi a řešení složitostí svého života hledali u Tebe. A díky, Pane, že nás přijímáš a neodsuzuješ pro naši troufalost! Amen.

PÍSEŇ: 408,1-4.7

PÍSEŇ: Svítá 228 Ó Pane můj nenech mne být

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA:

Přimlouváme se, Pane Bože, za tento svět. Ať Tě může poznat. Ať zvěst evangelia není někde zapadlá v koutě. Nýbrž ať proměňuje předně naše životy i životy těch, kteří jsou kolem nás.

Způsob, ať se za Tebe nestydíme a dosvědčujeme Tě ve všech oblastech svých každodenních činností, ale také v uskutečňování svých plánů a hledání svého místa v naší společnosti.

Prosíme, ať Tě tento svět poznává jako jediného pravého Boha, Otce, kterému záleží na jeho dětech, na celém jeho stvoření.

Proto prosíme, abys narušoval každé dílo nenávisti a zloby, dotýkal se srdcí těch, kteří osnují zlo i teroristické útoky.

Prosíme, ať Tvá láska a Tvé milosrdenství vítězí nad tvrdostí lidských srdcí, ať proměňuje jejich myšlení a vede je k smysluplnému a naplněnému životu.

Prosíme jeden za druhého. Pane, Ty dobře víš, čím každý z nás prochází, co ho trápí, co musí řešit, s čím si neví rady. Nauč nás ze všeho nejdříve kleknout před Tvým majestátem na kolena a předkládat Ti vše, co prožíváme.

Vždyť máme být Tvým obrazem, máme dosvědčovat, že jsme celí Ty. Naše životy mají dosvědčovat Tvou lásku, Tvé milosrdenství, Tvou dobrotu. Způsob, prosíme, ať jsme nositeli pokoje a naděje.

Prosíme za naše rodiny, malé či velké. Za vztahy mezi těmi, kteří je tvoří, za upřímnost, věrnost, toleranci a pochopení.

Prosíme, Pane, přiznej se k našim modlitbám a vyslyš i ty naše osobní modlitby, které Ti přinášíme v této tiché chvíli:

PÍSEŇ: 605