4.11.2018

Písně: 179, Svítá 273; 427, Svítá 371, 200. Čtení: 5. Moj. 7, 1-11 Text: 1. Petrova 2,9n

Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování.

Kázání:

Bratři a sestry, bez obav můžeme říct, že Bible, Boží slovo, které bylo zaznamenáno pro následovníky Ježíše Krista, podává informace o Bohu. O tom, kým Bůh je - Stvořitelem světa. O tom, co zamýšlí - spasení lidských duší. O tom, jak toho chce docílit - skrze oběť svého jednorozeného Syna. O tom, jak vede svůj lid - povoláváním svých služebníků a služebnic. O tom, jak s námi lidmi jedná apod.

Také Pán Ježíš sama sebe představuje a odhaluje svou vlastní identitu. Známé jsou Jeho výroky: Já jsem..., kterými sama sebe srovnává s nějakou významnou skutečností ze života. Jsou to vlastně ta nejkratší podobenství, která mají neuvěřitelně hluboký obsah. Však je všichni dobře známe:

  • Já jsem chléb života; J 6,35 Já jsem světlo světa; J 8,12
  • Já jsem shůry. J 8,23 Já jsem dveře. J 10,9
  • Já jsem dobrý pastýř. J 10,11 Já jsem vzkříšení i život. J 11,25
  • Já jsem ta cesta, pravda i život. J 14,6 Já jsem pravý vinný kmen... J 15,1

Svým slovem a svými milosrdnými skutky nám tedy Pán Bůh odhaluje sebe sama. Proto můžeme vědět, že Bůh je láska. Láska, která se za druhé dává; která nikým nepohrdá; láska, která má pro každého člověka naději. Víme už tedy, kdo je to Bůh.

Ale zůstává ještě otázka, jak je to s námi, s lidmi, s člověkem.

Proč jsem se narodil právě do této doby? Jaký je smysl mého života? Je v tom nějaký řád, nebo je to všechno jen dílo náhody? Toto jsou "velké" otázky, nad kterými strávilo a trávilo mnoho času mnoho filozofů. Tyto otázky zní i dnes a my na ně můžeme slyšet i následující odpovědi:

→ Kdo jsem? Věda mi říká, že jsem jen nahodilý zásah přírody.

U svého zaměstnavatele jsme pracovní silou. Pro stát jsem daňový poplatník.

→ Proč jsem tady? Podle podnikatelů jsem tady proto, abych proměnil trochu peněz v obrovský balík. Protože se moji rodiče přepočítali. Protože jsem součástí koloběhu života.

→ Co je mým cílem? V konečném důsledku smrt. Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna.

To nikdo neví.

Pokud bychom měli na výběr pouze z těchto možností, museli bychom konstatovat, že lidská existence není nic víc než jen vytrvalostní závod bez odměny pro vítěze. Konec konců tak si přece občas každý z nás připadáme, ne? Snažíte se, a ono nic. Nikdo si vaší snahy nevšimne. Ať děláte, co děláte, nikomu se nezavděčíte. Nikdo Vás neocení, nepochválí. A tak se znepokojením sledujete, že vaše práce i služba druhým jsou brány jako naprostá samozřejmost. Snažíte se být poctiví, ale druzí toho zneužijí. Snažíte se být mírní, a druzí si na vás vylijí svůj vztek. Snažíte se, vynaložíte hodně energie, času, mnohé si odřeknete, a očekávaný výsledek se nedostaví. Není divu, že se nás občas zmocňuje beznaděj či deprese. Proč se namáhat, proč být aktivní, když slovy moudrého kazatele vše je pouhou marností? Stejně se nic nezmění, stejně ničeho nedosáhnu, stejně je všechno zbytečné!

Pokud se však podíváme do Bible, najdeme tam podstatně jiné výpovědi o našem životě. Co říká Písmo o tom, kdo jsme? Jednou z odpovědí jsou i slova našeho textu: Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování.

Rod vyvolený - to konstatování vyjadřuje základní starozákonní myšlenku, která vycházela z Božího rozhodnutí se pro Izraelský národ. Bůh si povolal Abrahama a v něm všechny jeho potomky. Zaslíbení o tom, že jeho potomstva bude jako hvězd na obloze či písku v moři se během staletí naplnilo. Bůh si tento rod v Abrahamovi počatý vyvolil, vybral. Aby na něm zjevil svoji moc i lásku. Aby skrze něj byly okolní národy osloveny a poznaly Hospodina. Nyní je totéž řečeno o nás. Jste rod vyvolený. Jste těmi, které si Bůh vybral, abyste byli jeho rodem, aby se skrze vás rodily nejen fyzické děti pro život vezdejší, nýbrž především děti duchovní, pro život věčný. Je-li někdo zvolen do nějaké funkce, většinou to znamená, že si ho ti ostatní váží, že na něj spoléhají, že mu důvěřují. Proto mu dali svůj hlas. V tomto případě, bratře, sestro, je to tak, že si Tě zvolil, vybral samotný Bůh! A to je pocta. A závazek zároveň!

Královské kněžstvo. Ve Starém zákoně byl kněz prostředníkem mezi Bohem a lidem. On předkládal lidské prosby Bohu a opačným směrem tlumočil Boží vůli. Kněz tedy obstarával komunikaci, dnes bychom řekli, modlitby s Bohem. To tomu obyčejnému člověku tenkrát nebylo dopřáno. Byl naprosto závislý na knězi. Musel se na něj spolehnout. Jestliže jsme nezváni královské kněžstvo, znamená to, že my všichni, kdo jsme uvěřili, jsme povoláni k této kněžské, tj. zástupné službě. Na nás tedy je, abychom se za svět a lidi v něm modlili k Bohu a také, abychom Boží slovo, poselství o spáse tlumočili našim současníkům.

Národ svatý - tomu snad snadno rozumíme. Jde o lid oddělený od ostatního světa, lid zvláštní, stejně jako byl či je Izrael, lid odlišný od všech ostatních lidských společenství. Dnes má být tímto svatým národemCírkev Ježíše Krista, která nesmí splynout se svým okolím, nesmí opomenout dědictví předchozích generací a především, nesmí se zpronevěřit poslání, kterým byla ustanovena.

A pak přichází to poslední konstatování: Lid náležející Bohu. Mohli bychom říct, že je těmito slovy shrnuto vše předchozí. Nejsme sami svoji, patříme Pánu. V životě i ve smrti, v radosti i v trápení. Prostě, ať se děje cokoliv, jsme Boží děti a Bohu na nás záleží. Na základě těchto výpovědí, tedy smíme, bratři a sestry, vědět, kdo jsme a komu patříme. Smíme si uvědomovat, že náš život není zdaleka zbytečný či náhodný. Je nám dána ohromná výsada: smíme se hlásit k Bohu. Smíme Jej nazývat svým Otcem a máme k němu svobodný přístup. To je Boží milost, která nám je prokazována. Protože kdyby to záleželo od způsobu, jakým vedeme svůj život, nikdy bychom se nemohli Boha dovolat a svým jednáním jej naklonit na svoji stranu. Takže, když se nám bude zdát, že jsme maličcí a bezvýznamní uprostřed velkého světa, připomínejme si, ne jak se cítíme, ne jak se na nás dívají druzí lidé, ale jak nás vidí samotný Bůh, Tvůrce a Panovník tohoto světa.

Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. V těchto slovech nacházíme zároveň i svůj úkol, své poslání, proč zde na světě vlastně jsme: Abychom předně svým životem ovšem i slovy dosvědčovali, že se nás Bůh zmocnil, že nás povolal, proměnil a obdařil dary své milosti. Abychom vše, co jsme o Bohu poznali a od něj se naučili, předávali dál a získávali Mu učedníky, kteří budou pokračovat a naváží na to, co už bylo započato v nás. Naléhavost tohoto úkolu nám připomíná poslední výpověď našeho textu: Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování. Přestože jsme se kdysi nemohli počítat mezi Boží lid, přestože nejsme židy, přestože jsme žili hříšně a bezbožně, za což by nás čekala věčná smrt, věčné odsouzení, došlo ke změně. Nezměnili jsme se sami. Nestali jsme se Židy. Nepřestali jsme hřešit. Nýbrž Bůh se nad námi v Kristu Ježíši slitoval. Odpustil nám. Ve smrti svého Syna nám nabídl vykoupení a my jsme tuto nabídku přijali. Stali jsme se tak Božím lidem, lidmi, kteří znají Boha a kteří se mu chtějí líbit.

Všechno má svůj smysl - Phil Bosmans

Mám oči, aby viděly světlo, jarní zeleň i bílý sníh, šeď oblaků i blankyt oblohy, hvězdy za noci a neuvěřitelný zázrak, že je kolem mne tolik báječných lidí.

Mám ústa, aby pronesla slovo, dobré slovo pro všechny, kteří na ně čekají. Mám rty pro polibek, mám ruce, aby byly něžné a laskavé když chudákovi podávají chléb a útěchu. Mám nohy, aby našly cestu k bližnímu. Mám srdce stvořené pro lásku, pro teplo, pro každého, kdo žije v osamělosti a chladu.

Nikdy nejsem bez těla. Všechno má smysl. Všechno má svůj hluboký význam. Proč tedy nejsem šťastný? Jsou mé oči zavřeny? Jsou má ústa němá? Jsou mé dvě ruce jen jakási "držadla" bez srdce? Je snad mé srdce vyschlé? Cožpak nevím, že jsem stvořen pro radost?

Bratři a sestry, Boží lid to neměl ve svém životě nikdy jednoduché. Vzpomeňte na Egypt, putování pouští, babylonské zajetí, a později na pronásledování křesťanů od Židů i pohanů. A rovněž tak ani náš život není a jistě ani nebude bez starostí, problémů a starostí. Jistě také přijdou nejrůznější útoky na naši víru. Budeme-li však pamatovat na slova našeho dnešního textu, jistě vše s Boží pomocí zvládneme. Bohu ke slávě a sobě ke spáse.

Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování. Amen.

Nebeský Otče, chceme spolehnout na pravdivost Tvých slov. Prosíme, pomoz nám, abychom si je ničím nedali vymazat ze svých myslí ani srdcí. Aby se stala naší útěchou i nadějí! Amen.