8.7.2018

Písně: 161, Svítá 79, 564, Svítá 276, 504. ČTENÍ: Žalm 51, 1-17

Pro předního zpěváka. Davidův, když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě . Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.

TEXT: Efezským 4,32 Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

KÁZÁNÍ:

  • David a Betšabé

→ David král - vladař - má moc - jeho slovo se musí brát vážně, poslouchat.

. Jedné noci nemůže David spát. Prochází se. A tu ji spatří. Betšabé, která se omývá.

Nechá si zjistit, o koho jde. A pak ji pozve k sobě.

V 2. Samuelově 11, 4 čteme doslova: Ona k němu přišla a on s ní spal.

. Nedokážu posoudit, zda měla ta žena možnost odmítnout. Jak pozvání, tak i postel. Nicméně on, David, je král a ten má odpovědnost za svůj lid, i po stránce duchovní, náboženské. Má jít svému lidu příkladem.

Ona je dcera vyvoleného izraelského národa také. Zná Hospodinův zákon.

Cizoložství - to je hřích. Dopustili se jej oba. David i Betšabé. Co z toho vyvodili? Činili pokání? Litovali svého činu? Nepíše se o tom. Je možné, že si o té noční návštěvě královi služebníci šuškali. Taková věc se neutají. Žel v tomto případě David není vzorem. Právem můžeme souhlasit s názvem kapitoly, v níž je tento čin popsán, s názvem, který jí dali její poslední ekumeničtí překladatelé: Davidův pád.

→ Pád. Už jste někdy spadli na ledu, anebo na mokré dlažbě, nebo na nerovném terénu? Pokud člověk může, zvedne se. Když to nejde, potřebuje pomoc, sílu navíc. Celá situace se ještě víc zamotává, když ona žena zjistí, že je těhotná. Co teď. Ono se to proflákne. Její muž je již nějaký čas ve válce s Amónovci. Bude jasné, že zhřešila, že otcem je někdo jiný.

  • Znovu má David příležitost, aby se zastavil. Aby si uvědomil, co způsobil, k čemu ženu

dohnal. On se však zaplétá víc a víc. A musí jednat rychle. Nastrojí to tak, že přikáže, aby manžel Uriáš byl propuštěn na mimořádnou dovolenou domů. Jenomže on se domů ani netěší, netouží "potěšit" se se svou ženou, když ostatní jeho druhové jsou ve válce. Viděl by to jako zradu. Ani do svého domu nezašel.

To je pro Davida velká komplikace. Zkouší to dvakrát, dokonce Uriášovi dovolenku prodlouží. Když neuspěje, osnuje další plán. Vzpomínáte? Přikáže, aby Uriáše v následující bitvě postavili do první linie. A když bude řež v plné síle, měli jeho druhové úkol se stáhnout, Uriáše nechat samotného.Tak se i stalo. Uriáš nemohl sám přesile odolat. Zákonitě byl zabit. Když se ta zpráva dostala ke králi, mohl být sám se sebou spokojen. Vyřešil svůj problém. Když Betšabé manžela oplakala, vzal si ji za ženu. Všechno mohlo v lidských očích vypadat naprosto čisté, v pořádku.

Písmo nám však stručně uvádí, že ne tak to vnímal Bůh: Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Říká se, že zlo plodí další zlo, a tady vidíme, že hřích plodí další hřích. Je toho tolik, že se v těch Davidových skutcích můžeme ztratit. Co všechno vymyslel, o co všechno se pokoušel, aby zamaskoval svůj hřích?

  • Náš pohled na Davida. Bratři a sestry, ten David, to bylo číslo! Muž, který měl být ostatním příkladem, člověk, který je poddán žádostem svého těla a duše, jako každý jiný. Určitě v tom jeho

příběhu nemůžeme vidět nic pozitivního. Ani si nemůžeme říct, že jsme lepší? Nebo snad někdo z nás je lepší než on? Nejde přece jen o cizoložství. Písmo nás upozorňuje na celou škálu nejrůznějších hříchů, na které si máme dávat pozor, kterých se máme vyvarovat. Dokonce nemusí být spáchán ani konkrétní čin, stačí jen na něj pomyslet. A už to je přestoupení, které nás od Boha vztahuje.

David je hříšník, ale hříšníkem jsem také já. Na to nesmí nikdo z nás zapomenout. Všichni jsme zhřešili, vyznává velikán první církve, nejvýznamnější z významných, tedy apoštol Pavel. Já jsem hříšník. Ty jsi hříšník. Jsme společenství hříšníků. I my se zaplétáme do svých vlastních lživých výpovědí. Namlouváme něco sobě, leckdy i druhým. Pak už nevíme, co je pravda a co lež... A náš život pak vypadá jako guláš, takové pel mel, všehochuť, od všeho něco. Víra, hřích, nezřídka i pověra, to všechno se v nás mísí. Co s tím? V tom nám může být David příkladem.

  • Davidova modlitba

V tom žalmu 51. je zachycena modlitba Davida ve chvíli, kdy mu to, tak říkajíc, dojde. Asi mu to

chvíli trvá. Možná si nechce připustit, že řádně přestřelil, že nejenom Hospodin, nýbrž i jeho poddaní vědí, čeho se dopustil. Dochází u něj ke změně smýšlení. Proto se obrací k Hospodinu, který jediný mu může pomoci. Všimněme si pozorně, za co se modlí: Smiluj se nade mnou... Zbav mně hříchu... Umyj mne...Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

To všechno vyjadřuje jeho současný stav. Připadá si nečistý, špinavý od hříchu, který znesvěcuje, ale který také vzdaluje od Hospodina. David si je vědom, že jediný, kdo jej může tohoto břemena zbavit, je Bůh sám. Ovšem nevrátí život Uriášovi. Všechno, co David spáchal, zůstane dokonané. Čas se nevrátí zpět. A přesto k Bohu volá. Tíží jej svědomí. Svědomí, má ho vůbec v dnešní době ještě člověk?

Když jsem sledoval v televizi bohoslužbu u příležitosti výročí upálení M. J. Husa, připomněla děkanka Husitské teologické fakulty docentka Kamila Veverková, Husův přínos i v tom, že začíná užívat a připomínat pojem svědomí. Svědomí jako "vnitřní zařízení", které je indikátorem, ukazatelem dobrého a zlého, správného a falešného. Svědomí, které znepokojuje, připomíná i to, co bychom slyšet nechtěli. My dnes víme, že hlas svědomí se dá umlčet. Každopádně, jej David nepotlačuje. A proto jedná, pokořuje se před Hospodinem a úpěnlivě volá, aby jej Bůh přijal na milost.

Ví, že se dopustil zlého, že si zasluhuje trest. Bojí se však, aby jej Hospodin ze své milostivé náruče nevyloučil. Jen mě neodvrhuj od své tváře... Je si vědom, co pro něj Hospodin dělá, nedokáže si bez něj svůj život představit. Touží Jej následovat, být veden jeho duchem. A protože si uvědomuje, jak nesmírně potřebné je Boží milosrdenství a poznání Boží lásky, slibuje: Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Jako by řekl, Když zachráníš mně, dozví se o tvém milosrdenství i jiní a budou Tě následovat, půjdou za Tebou.

A to je, bratři a sestry, cesta i pro nás. Jestliže Bůh odpustil mně, musím i já odpouštět těm, kdo se proti mně provinili. K tomu nás ostatně vybízí i apoštol Pavel: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Dnešní přemýšlení zakončím příběhem z pera Bruna Ferrera. Kéž bychom jej dobře pochopili.

RYBÁŘ: V rybářské vesnici, kde muži ve svých bárkách na dlouhou dobu opouštěli domovy, platil velice starý a přísný zákon. Cizoložství se trestalo smrtí. Žena, která byla v nepřítomnosti svého manžela přistižena, jak ho zrazuje, musela být se svázanýma rukama i nohama svržena z vrcholu útesů do moře.

Stalo se, že jedna mladá žena z vesnice podvedla manžela, když byl daleko na moři na rybolovu. Rozhořčení obyvatelé vesnice rozhodli, že zákon musí být naplněn. Marně prosila nešťastná dívka o slitování. Svázali ji a pak ji svrhli z útesu. Ale ještě předtím, než dopadla do moře, ji zachytila velká a silná síť, která byla jako zázrakem natažena mezi skalními výběžky...

...Zachránil ji tak její manžel... ...

Vyznáváme, Pane Bože, že našich hříchů je mnoho. Často se nám ztrácí hranice mezi tím, co je dobré a špatné, spravedlivé a hříšné. Prosíme, buď nám na naší cestě ke spravedlnosti nápomocen. Ať nepropadneme sebeuspokojení, že jsme čestní, poctiví, že při nás není nic, co bys nám mohl vytknout. A také prosíme, ať neposuzujeme jeden druhého, jak žije, jak se projevuje, co činí středobodem svého života. Uč nás především pokorně rozvažovat o svém životě a naslouchat hlasu svědomí i působení Tvého Ducha. Amen.