9.9.2018

Písně: 442, Svítá 284, Svítá 104, Muž moudrý; 176, Svítá 319, 200. ČTENÍ: Galatským 5, 16-26

TEXT: Kol 3, 17 Slovo na cestu:

Všechno, co činíte a mluvíte, dělejte tak, jak by to na vašem místě dělal Kristus.

KÁZÁNÍ:

  • kamarádka: Občas mi zavolá a do telefonu se ptá:

mám dobrou zprávu, chceš ji slyšet?

Dobrá zpráva, ta se hodí, že ano?

→ Třeba že nebudeme psát písemku, protože ji paní učitelka zapomněla doma.

→ Nebo že nám někdo nečekaně poslal na opravu kostela peníze, které tolik potřebujeme.

→Anebo že jsme našli peněženku, o které jsme se domnívali, že jsme ji ztratili.

Dobrých zpráv může být hodně. Jen mě mrzí, že lidé spíš mluví o tom, co se nedaří, co je špatné, zlé, co by mohlo být jiné. Místo toho, abychom si všímali toho, co se daří, co je pěkné, tak se mnohdy bavíváme o tom, co se nám nedaří, s čím nesouhlasíme, jak tam ten člověk je hrozný a tam ten zase lže a druhé podvádí.

Ta dobrá zpráva byla tentokrát od někoho jiného, o někom jiném. Byla to pochvala. Prý je to moc šikovný a slušný člověk... Co myslíte, mohla být ta zpráva o někom z nás tady? Musím vás zklamat, nebylo to o nikom z vás! Ovšem ta zpráva mě potěšila. Protože já toho člověka znám a přesně vím, že si takovou pochvalu zaslouží!

každý z nás bychom chtěli být pochválení, že ano?

Jsme rádi, když nás druzí lidé obdivují.

Jsme rádi, když si nás druzí lidé váží.

Jsme rádi, když nás považují za své kamarády.

Jsme rádi, když nám zavolají, nebo nás navštíví.

Jsme rádi, když druhým můžeme pomoci radou či nějak jinak.

ALE měli bychom být především pokorní. Neměli bychom si o sobě příliš myslet, že všechno zvládneme, že se nám všechno podaří, že jsme nejlepší, že se nám nikdo nevyrovná, že si nás druzí musí vážit, že nás musí obdivovat.

Ve škole je to mnohdy tak, že jeden má samé jedničky a ten druhý třeba mnohem horší známky.

Ale to ještě neznamená, že ten druhý, ten, kterému učení nějak moc nejde, anebo ho nezajímá, že je horší člověk. Může být lepším kamarádem než ten šprt, který myslí jen sám na sebe.

Ta dobrá zpráva, kterou jsem slyšel, byla o tom, že existuje člověk, kterého si můžeme vážit ba můžeme ho obdivovat. Kéž bych takovým člověkem byl! Kéž bys takovým byl i Ty, bratře, sestro. Kéž by každý z nás byl dobrým člověkem, na kterého je spolehnutí a který nás svým způsobem života může mnohému naučit!

  • Sněhurka a sedm trpaslíků

Když náhle zemřel král Liboslav, šuškalo se mezi lidmi, že ho otrávila jeho druhá manželka. Je pravda, že se královna zabývala mícháním všelijakých tekutin, mastí a balzámů. Dělávala to však především kvůli sobě. Ve sklepní komnatě mala kouzelné zrcadlo, kterého se každý den ptala: Řekni mi, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší ze všech žen ta nejkrásnější?" Dříve zrcadlo odpovídalo téměř pravidelně:

"Ty, královno!" Ale jak plynuly měsíce a roky, čím dál častěji jmenovalo některou jinou ženu. A tu se královna vždycky zavřela a začala zas míchat ty své pleťové krémy, pleťové mléka a pleťové masky.Ale co se dá dělat, žádná kosmetika věk nezastaví. Rozhodně však královna nenamíchala manželovi jed, jak tvrdili zlí jazykové. Po králi nezůstala jen ovdovělá královna, ale také dcerka Sněhurka z prvního manželství. Byla půvabná a milá, každý ji měl rád. Po otcově smrti se ukázalo, že královna vdova vládu nezvládá a že to jde s královstvím od deseti k pěti. Královnu opouštěli rádcové, služebnictvo bralo do zaječích. Nakonec zůstal s oběma ženami jen starý oddaný myslivec. A tehdy se ukázalo, že Sněhurka je nejenom půvabná a milá, ale že se dovede, je-li třeba, také opřít důkladně do práce. Vařila, uklízela a zašívala královně a sobě staré šaty, poněvadž na nové nebyly peníze.

Jednou, když čerpala z hradní studny vodu, jel kolem prince ze sousedního království. Krásná dívka v ošuntělých šatech mu padla do oka, a proto se s ní dal do řeči. Když se dozvěděl, že je královská dcera, slíbil jí, že ji z jejího ponižujícího postavení vysvobodí, a odjel. K splnění svého slibu se však jaksi neměl a dlouho se neobjevoval. Mezitím na hradě zavládla opravdová bída. Tehdy řekla královna

Sněhurce: :Nedá se nic dělat, děvče, musíme se o sebe postarat sama. Já se snad nějak protluču s tím svým bylinkařením, ale ty musíš do služby. Znám z dřívějška trpaslíky, kteří dolují ve skalních nalezištích drahokamy. Mají chaloupku uprostřed lesa na západ odsud. Snad by tě mohli přijmout za hospodyni. Myslivec tě tam zavede."

Sněhurka se nevzpírala a příští den se vydala s myslivcem k trpaslíkům. "No, hospodyni bychom potřebovali," připustil jejich zamračený vůdce, "ale bude to jen za byt a stravu." Je to k nevíře, ale i když byli trpaslíci zazobaní boháči, chovali se, jako by neměli ani na chleba. Sněhurka se měla co otáčet od rána do pozdního večera. Vařila, myla stohy nádobí, prala, žehlila, zametala. Večer byla celá rozlámaná, ale nenaříkala. Princ o sobě nedával vědět, ale Sněhurka přesto zůstávala veselá, laskavá a usměvavá. S trpaslíky nejprve nebyla téměř řeč, ale po několika týdnech se už nemohli dočkat, až se budou moci po práci vrátit domů k Sněhurce. Tak si ji oblíbili.

Mezitím se váhavý prince ze sousedního království rozhoupal a vydal se pro Sněhurku. Na zchátralém hradě však našel jen královnu, jak míchá v kotlíku nad ohněm své lektvary. "Chceš-li se setkat se Sněhurkou, musíš za ní do lesa k trpaslíkům!" řekla mu. A tak zanedlouho zaklepal princ na dveře lesní chaloupky. Sněhurka mu vůbec nevyčítala, že mu to tak dlouho trvalo, než se objevil. Ochotně souhlasila, že se stane jeho manželkou. Přece jenom lepší jeden opravdový prince než sedm lakomých trpaslíků! Trpaslíci se však k jejímu velikému překvapení úplně překonali: ze svých pokladů pro ni vybrali nejkrásnější drahokamy, aby se nevdávala jako chudá holka bez věna. Kdo by to do těch skrblíků řekl!

Trpaslíci změnili se. To by nikdo nečekal.Škoda, že se nedozvíme,jak to bylo s nimi dál.

Neříkejme o svých bližních, že je nikdo nezmění!Buďme jisti, že Duch svatýovládá to umění!

  • Trpaslíci - jací byli?

lakomí, nejdříve byli podezíraví,

→ ale svým přístupem k nim si je Sněhurka získala = projevovala jim svou lásku, starala se o ně, nenadávala jim, pořád jim něco nevyčítala, i když by si to možná zasloužili.

A tak postupně, časem, zjistili, že Sněhurka je milé děvče, které to s nimi myslí dobře. Pochopili, že je má ráda, protože se o ně starala, i když za to nikdy nic nedostala.

  • Sněhurka - vzpomenete si, co jsme o ní slyšeli, jaká byla?

. skromná; půvabná; milá; každý ji měl rád; pracovitá; věrná; poslušná; pokorná (tzn. že nenaříkala); veselá; laskavá; usměvavá.

  • Ta pohádka je vlastně podobenství

trpaslíci - to jsme my, já, Ty - někdy unaříkaní, ufňukaní, líní, nespolehliví, nevěrní, hádaví, pomlouvační, máme špatnou náladu, myslíme jen na sebe, druzí nás nezajímají, jsme lakomí...

  • každý víme o svých špatných vlastnostech

Sněhurka - to je Pán Ježíš, který přišel na tuto zem

je plný lásky, miluje každého z nás, má na nás vždycky čas, neodhání nás, vždycky nás vyslechne, dává nám to nejcennější = svůj život aby zaplatil za naše hříchy a my mohli žít navěky.

Milé děti, bratři a sestry, to je ta nejdůležitější, nejradostnější zpráva, kterou můžeme kdy slyšet!

Pánu Bohu na mně, na Tobě záleží. Nejsi sám!

I když máš starosti - nejsi sám.

I když Ti nikdo nerozumí - nejsi sám.

I když nevíš, kudy kam, co máš dělat - nejsi sám.

I když nevíš, co s Tebou bude, co Tě čeká, a máš obavy, jaký bude Tvůj další život - nejsi sám.

To je dobrá zpráva!

A docela na závěr, jedna rada. Často se každému z nás stává, že nevíme, co máme říct, když nás něco, nebo něco zaskočí. Anebo nevíme, co máme udělat, jak se máme zachovat. Tu radu jsme už slyšeli: Všechno, co činíte a mluvíte, dělejte tak, jak by to na vašem místě dělal Kristus. Když takto budeme žít, budou z nás mít radost nejen lidé kolem nás, naši rodiče, prarodiče, děti, učitelé, pan farář, ale hlavně z nás bude mít radost Pán Bůh sám. Buďme jeho věrnými následovníky! A tu dobrou zprávu o Jeho lásce a oběti si nenechávejme jenom pro sebe sama!!! Amen.“

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane Bože, díky že Ti na nás záleží, i když my si toho někdy nevážíme. Prosíme, dej, ať slova kázání, které jsme slyšeli, zůstanou v našich myslích a pomohou nám žít tak, jak se líbí Tobě. Amen.