Kázání 26.11.2017

Písně: 282; Svítá 356; 289; Svítá 334; 257.

MODLITBA: Pane Bože, za námi jsou další dny našich životů. Dny plné starostí a zklamání, smutku a bolesti, povinností a koloběhu, který nás cele pohlcuje. Ale jsou za námi také dny, které nám přinesly něco pěkného, radostného, povzbudivého. Možná toho kladného nebylo tolik, jako toho záporného. Ale přece jen. Máme zač Ti být vděčni. Máme za co děkovat. Máme důvod chválit Tvé svaté jméno, opěvovat Tvou bezpodmínečnou lásku, Tvé milosrdenství. Prosíme, ať na nic z toho, co jsi nám dal a čím jsi nás provedl, nezapomeneme! A tak dnes ráno, v to nedělní ráno, které je dokladem Tvé moci nad hříchem a smrtí, předstupujeme před Tebe. Svatý Pane, vstup do našich životů jako ten, komu otvíráme své srdce dokořán, pod jehož vedení se s důvěrou odevzdáváme. A tak skládáme nyní do Tvých rukou všechno, co jsme sem s sebou přinesli. Bože, toužíme po Tobě, Tvém vedení, Tvé moudrosti, Tvé síle. Nasyť nás svým slovem, které potěší a povzbudí, které nám ukáže směr našeho žití, našich snah, tužeb, vztahů, modliteb...Bud´nám milostiv, a buď milostiv i těm, kteří tu s námi z různých důvodů nejsou, těm, na kterých nám záleží i těm, u nichž jsme si už navykli, že sem nechodí. Amen.

ČTENÍ: 2. Paralipomenon 1,18 - 2, 1-9 Slovo na cestu

Šalomoun se rozhodl vybudovat chrám pro Hospodina a královský palác pro sebe. Povolal sedmdesát tisíc nosičů, osmdesát tisíc kameníků, kteří lámali kámen přímo v horách, a tři tisíce šest set předáků, kteří dohlíželi na zdárný průběh prací. Dále Šalomoun nechal doručit týrskému králi Chíramovi následující poselství: "Pošli mi cedrové trámy, jaké jsi posílal mému otci Davidovi, aby si z nich vybudoval palác. Chystám se vystavět chrám pro Hospodina, svého Boha, a zasvětit mu ho, aby vněm bylo možné na Jeho počest pálit vonné kadidlo, pravidelně mu předkládat posvěcený chléb a vkládat oběti do ohně na oltáři každé ráno i večer, o sobotách a také vždy na začátku nového měsíce a během veškerých svátků, které Hospodin, náš Bůh, natrvalo stanovil pro celý Izrael. Chrám, který hodlám vybudovat, bude velkolepý, protože náš Bůh vysoko přesahuje všechny ostatní bohy. Dokáže ale vůbec někdo vystavět pro Boha nějaký chrám, když ho neobsáhnou dokonce ani nekonečná nebesa? Jak bych si tedy já mohl troufat postavit chrám pro takového Boha? Dům, který hodlám vybudovat, je pouze místem, kde se Bohu přinášejí oběti. Proto mi pošli skutečného mistra, který umí pracovat se zlatem a stříbrem, s bronzem i železem, s látkami fialovými, červenými modrými, a který též ovládá uměleckou řezbu. Chci, aby v Judsku a v Jeruzalémě pracoval s ostatními zručnými řemeslníky, které najal můj otec David. Tvoji lidé jsou vyhlášení dřevorubci, a proto dej ke mně dopravit také cedrové, cypřišově a santalové dřevo z Libanónu. Moji lidé budou tvým pracovníkům pomáhat shromažďovat dostatečně velké množství řeziva, protože chrám, který postavím, musí být velkolepý a nádherný. Já tvým služebníkům, kteří pro mne budou kácet dřevo, postupně dodám čtyřicet čtyři tisíce hektolitrů namleté pšenice, stejné množství ječmene, a k tomu čtyři tisíce čtyři sta hektolitrů vína a stejný objem olivového oleje."

TEXT: Židům 12, 2-4 Slovo na cestu (SNC) Dívejme se na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry, který se nebál hanby, opustil nebeskou radost, byl popraven a ujal se s Bohem vlády. Uvažte, s jakým odporem ze strany hříšníků se setkal a jak trpělivě jej nesl. Neochabujte tedy a neklesejte na mysli.

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, když něco končí, něco jiné začíná. Dnes končí starý církevní rok. Prošli jsme v něm Adventem, Vánocemi, postní dobou, Velikonocemi, Svatodušními svátky, děkovali Bohu při Díkůvzdání.Jeden životní cyklus se uzavřel. Z Boží milosti nám bylo dopřáno, abychom toto všechno absolvovali, abychom si tím vším prošli. Snad nás alespoň něco málo oslovilo, zaujalo, podnítilo k tomu, abychom hledali Boží vůli a upevňovali svůj vztah k Pánu Bohu. Samozřejmě při tom všem nesmíme zapomínat na to, že nežijeme ve vzduchoprázdnu, že jsou kolem nás různí lidé. Ti, které milujeme, ti, na kterých nám záleží a pak ti všichni ostatní, které jsme si nevybrali, ale jsou kolem nás, ovlivňují nás.

A tak se můžeme i dnes ohlížet zpět za tou dobou, která se už nevrátí. Jak se změnila naše víra? Je pevnější? Důvěřujeme Bohu více? Co jsme se nového naučili? Jak se změnil náš vztah k našim bližním? Ke společnosti? Ke sboru? K církvi? Vždyť Boží slovo zní neděli co neděli z našich kazatelen ne pouze proto, abychom je vyslechli, nýbrž proto, abychom se nad ním zamysleli a následně i podle něho žili. Ve výhledu je před námi nové období. Opět advent, Vánoce, a tak dále. Jako bychom byli uzavřeni v jakémsi koloběhu, v běhu toho, co se nemění, co si stále dokola připomínáme.

Nesmíme však zapomínat na to, že ten koloběh, Církevní rok, je pro naše dobro. Připomínáme si v něm Boží jednání směrem ke každému jednotlivému člověku, a ovšem i ke každé lidské skupině. Abychom nezapomněli, abychom přemýšleli, abychom se ptali, abychom vyhlíželi, abychom se modlili, abychom toužili, být víc a víc podobni svému Spasiteli Ježíši Kristu, který nás nejen v Písmu, nýbrž i v našem životě mnohým překvapuje.

První oddíl Písma je vzat ze starozákonní knihy, kterou obvykle nečteme. Vlastně ani neumíme vyslovit její jméno - Paralipomenon, což je možno přeložit jako Kniha letopisů, anebo ještě stručněji a snad i výstižněji: Kronika. Tedy tady v té Kronice je zachycen počátek budování chrámu za panování krále Šalamouna. Ten chrám už chtěl před lety vybudovat Šalamounův otec David. Dokonce připravil mnoho materiálu, ale Hospodin mu to zakázal. Davidovy ruce bylo potřísněny krví z mnoha bojů, kterými on a jeho lid prošli. A chrám, to má být přece příbytek Boží, svaté dílo. Bylo by proto zneuctěním, kdyby se stejnýma rukama, kterými se držel meč a prolévala krev, budoval Boží chrám. A tak se tohoto úkolu ujímá další generace. Davidův syn je k tomuto úkolu vybrán. A není mu co závidět. Však jsme kousek z těch události četli z Kroniky. Koho ten průběh stavby zajímá víc, může si to dočíst doma.

S budováním chrámu je spojeno mnoho starostí. Ani si to neumíme představit. Plány, rozvaha, rozpočet. O tom se tady ani nemluví, ale rozhodně se nechce říct, že to není důležité. Šalomoun se obrací na sousedního krále s prosbou o pomoc. Sousto, které si ukrojil, je nesmírné. Potřebuje pomoc. Materiální i praktickou. Přitom je zajímavé, že se obrací do krajin Týru, tedy pohanského kraje, který se netěšil dobré pověsti. To však Šalamouna nezastaví. Jeho otec David měl s týrskými dobré zkušenosti, a mladý král chce v této dávné spolupráci, která se osvědčila, pokračovat.

Bratři a sestry, vybral jsem tento text na dnešní neděli naprosto záměrně. Také před námi se otvírá nové období, které bude poznamenáno našimi stavebními aktivitami. Po několikaletých přípravách, chceme na počátku nového roku přistoupit k rekonstrukci našeho kostela. Je to smělá myšlenka, protože těch úkolů, jak si třeba jen laicky, nedokonale, dovedeme představit, je a bude mnoho.

V roce 2019 to bude 200 let, co byl náš kostel otevřen a posvěcen. Generace našich předků, ti, jejichž jména jsou nám dnes neznámá, vybudovali ten chrám Bohu, aby se měli kde shromažďovat a uctívat Boha oni i jejich potomci. V té práci před dvěma staletími, kde technické možnosti nebyly na takové úrovni jako dnes, udělali pro tento svatostánek, co mohli. A ten nám dodnes slouží. Dodnes se v něm shromažďujeme, zvěstujeme v něm Boží slovo a otvíráme jej také veřejnosti, aby nasála malinko jinou atmosféru než ve světě, kde se s Bohem nepočítá a kde se vyznávají jiné hodnoty i ty morální. Pokud to půjde dobře, rádi bychom po Velikonocích, tj. na počátku dubna, spustili onu avizovanou rekonstrukci. Bude při ní potřeba každého z nás! Není nás tolik, jako bylo těch našich předků, kteří se těšili, že si postaví zděný kostel. Tenkrát to bylo něco neobvyklého. Po letech Temna to byla výsada a výzva zároveň, postavit kostel, který bude ukazovat k nebesům vzhůru a bude dokladem lidské spolupráce. Dnes už máme projekt a všechno, co s tím souvisí. Tedy všechno tak úplně ne. Jistě chápete, že myslím předně na peníze. Rozpočet, zatím interiér bez obnovy fasády je vyčíslen na 4 miliony. A to není zrovna málo. Na sborovém účtu máme zhruba 1/6, a to jsou prostředky, které máme na chod sboru, energie, poplatky církvi, apod.

Jak dlouho bude oprava probíhat, záleží i na naší obětavosti. Prosím, zvažte každý své vlastní možnosti. Oslovte své blízké, partnery, děti, vnuky. Ale také přátele a známé.Samozřejmě se budeme snažit hledat zdroje pro financování i jinde, ale jak by to vypadalo, kdybychom my domácí, chtěli opravovat kostel, a sami nepřispěli a jen čekali, kdo nám něco dá? Tento týden jsem napsal i žádost na místní zastupitelstvo, které o naší žádosti bude jednat na svém zasedání 14. prosince, oslovil jsem i jiné zástupce obcí v Mořkově a Životicích u Nového Jičína. Základní informace o rekonstrukci našeho kostela se objeví také v hodslavském zpravodaji, kde je také připojena výzva k podpoře této naší snahy. Pro opravy jsme zřídili také samostatný tzv. transparentní účet u České spořitelny. Kdokoli si může na internetu najít, jaký je stav tohoto účtu a vidět, kdo kolik dal. Říkám to proto, že je docela pravděpodobné, že se Vás někdo zeptá, co se u nás chystá a jak to vypadá. Tak abyste všichni byli v obraze a netvářili se, že o ničem nevíte.

Kromě financí bude potřeba také zručné řemeslníky - firmy, tak jako v Šalamounově době. Věřím, že se nám je podaří najít. Ale přiložit ruce k dílu budeme muset také my sami, tedy ten kdo může. Takto se dá ušetřit poměrně velký peníz. Budu Vás průběžně informovat. Informace budou i na sborovém webu. A bylo by moc fajn, kdyby zase Vy jste informovali své okolí, své nejbližší i ty, kdo se na opravy našeho kostela zeptají.

A teď ještě to nejdůležitější. Opravu kostela neuskutečňujeme proto, abychom snad na sebe upozornili a pak se chválili, co se nám podařilo. Jsem přesvědčen, že má být společným dílem se společnou zodpovědností. Každý se může zapojit. Jsem přesvědčen, že do tohoto procesu obnovy můžeme vtáhnout i mnohé jiné.

Třeba i ty, kteří se sborového života neúčastní, protože si odvykli. I je k této rekonstrukci pozvěme, protože mnozí jejich předkové tady byli činní. I je informujeme. S láskou a s nadějí. Moc se mi líbí ten oddíl z epištoly Židům, který jsem už četl: Dívejme se na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry, který se nebál hanby, opustil nebeskou radost, byl popraven a ujal se s Bohem vlády. Uvažte, s jakým odporem ze strany hříšníků se setkal a jak trpělivě jej nesl. Neochabujte tedy a neklesejte na mysli.

Při tom všem, co ve svých životech prožíváme, i při vší té náročnosti, kterou přinese oprava našeho kostela, nezapomeňme hledat svou pomoc u Pána. O něj tady přece jde. Aby se dál mohl scházet jeho lid, aby se dál v našem kostele mohla konat shromáždění, která budou pozváním k víře v toho, který nám život svěřil, a ovšem také v toho, který nám nabízí svou záchranu. Ježíšův život je zářným příkladem, že není všechno tak, jak vypadá. Zdálo se, že jeho věc je ztracena. Že odpor těch, proti kterým mluvil, je silnější. Že změna těch, v jejichž životech zanechal stopu, je jen nepatrná. Avšak i přes posměch, hanbu a smrt, kterou nakonec na svých bedrech nesl, a samozřejmě to nejtěžší, opuštění od Boha svého Otce, je Vítězem nad smrtí i hříchem. A jednou se naprosto zřetelně a viditelně ujme vlády nad celým světem. Každý z nás však už teď má možnost, aby prokázal, že se mu Ježíš stal Pánem a Králem již teď. A přestože v našem životě a možná i během oprav nás čekají nepříjemná překvapení, neochabujeme a neklesejme na mysli. Vždyť na naší straně je ten, který nás miluje. Na naší straně je Pán a Vládce světa viditelného i neviditelného, Tvůrce všeho a ten, v jehož moci je čas. Haleluja! Amen.“

Pane Bože, jsme Ti vděčni, že se k Tobě můžeme hlásit, u Tebe hledat pomoc a k Tobě kdykoli volat. Prosíme Tě, abychom těchto Tvých dobrých darů užívali ke Tvé cti a slávě. Amen.