Kázání 3.12.2017

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Izajáš 42,10

Modlitba: Hospodine, Pane Bože náš, vybízíš nás k tomu, abychom Ti nově zpívali, abychom nově vyjádřili svou lásku k Tobě. K Tobě, který jsi nás postavil do toho světa, který jsi nám daroval život, naše blízké, možnost se shromaždovat, být spolu ke Tvé cti a slávě. Máme oslavovat Tebe, který dáváš smysl našemu životu, ale který nám před oči stavíš také cíl našeho pozemského putování - své věčné království. A my Ti vyznáváme, že to neumíme. Anebo nám to nejde. Anebo se o to ani nepokouším. Mnohdy se necháme spíš pohltit tím, co musíme právě neodkladně řešit, co nás tíží. A leckdy dáme také přednost tomu, co nás baví a zajímá. Prosíme, nebeský Otče, smiluj se nad námi. Uč nás se radovat třeba i z maličkostí, které zbohacují náš život. Uč nás vnímat to dobré, krásné, to, co se podaří. Nedovol, abychom se nechali zavalit jen tím, co je nám nepříjemné a těžké. Dávej nám do srdcí naději, že s Tvou pomocí můžeme obstát v celém svém životě. Jen prosíme, veď nás. Vyznáváme, že se Ti často vzpíráme. A také často zapomínáme, co jsi nás učil. Naplň naše srdce, a také celou zemi Tvým chvalozpěvem, a použij si k tomu i nás. Amen.

Písně: 191; Brzy přijde den; 682; Ať dobrý Bůh je stále s vámi; 254.

Čtení: Jan 14, 1-7.15-21

"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli."Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat."

Text: Zachariáš 9,9 SNC Přichází váš spravedlivý král a přináší vám vysvobození.

Kázání: Bratři a sestry, tak tu máme Advent. Ten zvláštní čas, který je předznamenáním narození Božího Syna Ježíše Krista. Ten čas, který nám připomíná, že Bůh v nebesích na nás tady dole na zemi nezapomněl, že mu nejsme lhostejní. To je Advent. Bůh přichází mezi nás do tohoto světa, kde si vládneme sami, kde sami utváříme své vztahy k druhým lidem, kde si určujeme své zákony a priority. Bůh, v podobě malého dítěte přichází do světa, který nám byl svěřen, za který neseme odpovědnost. A hned si také položme otázku. Proč Bůh přichází? Proč posílá Ježíše, aby byl mezi námi? Proč připravuje všechno to dění spojené se Zachariášem, Alžbětou a Janem Křtitelem? S Josefem a Marií, pastýři a mudrci a všudy přítomnými anděly?

Přichází proto, že člověk nezvládá své nejdůležitější poslání: být obrazem Božím. Člověk, a je jedno, jestli muž, žena či dítě, zklamal. Neuskutečňuje to, k čemu byl stvořen, k čemu byl vybaven. Dá se říct, že místo toho, aby byl Božím nástrojem, je spíš ničitelem toho dobrého, co Bůh stvořil.

Kdysi dávno, když se svět Bohu odcizil, to Hospodin vyřešil potopou. Vzpomínáte? Zahynuli všichni, kteří na Boží ustanovení nedbali. Jen osm jich přežilo. Oni se stali základem nové pozemské garnitury.

Měli před očima minulost, to, jak vypadal hříšný svět před potopou, přítomnost - Boží hněv a Boží zúčtování v podobě potopy, a mohli se těšit z budoucnosti - že byli zachránění, tedy mohli se těšit z nové příležitosti, která jim byla poskytnuta.

Vlastně mohli začít znovu. Poučit se z chyb. Mohli si nastavit řády, které budou dodržovat. Na té lidské rovině, mohli mít k sobě blízko, protože se znali. Mohli uskutečňovat své plány směle a bez předsudků.

Jako když vezmete bílý papír, můžete jej popsat, pomalovat, nebo jen tak si bezmyšlenkovitě čmárat, ale stopa na něm bude zaznamenána.

A jak to dopadlo? Pamatovali si tito zachránění lidé, čím je Hospodin provedl? Určitě. Nějaký čas to podrželi v paměti. A pak se jim tam vkrádaly nové dojmy, touhy, přání, zážitky. A tak to staré, to, co si nepřipomínali, postupně ze svých myslí vytěsňovali, až na to všechno, čím prošli, úplně zapomněli.

Člověk na Boha zapomněl. Na svého Stvořitele. Na svého Průvodce životem. Na toho, kdo jeho život smysluplně naplňuje a činí všechno pro to, aby byl šťastný. Uběhlo mnoho století, ale nezměnilo se vůbec nic. Sem tam se našel někdo, kdo vzal Hospodinovo slovo vážně, ale celkově to byla velká bída.

Tentokrát tu situaci Pán Bůh řeší jinak. Neposílá pohanské vojáky, ani povodeň. Nýbrž malé dítě, které nemá žádné vlastní ambice, sílu, ani moc, vojsko, ani prostředky na to, aby přetvořilo lidské smýšlení.

Ten novorozenec změní od základu lidský pohled na svět. Znovu a s novou intenzitou ukazuje k Bohu. Zdůrazňuje Boží lásku, dobrotu, milosrdenství. A ovšem i Boží záměr spásy - záchrany lidstva.

Advent, ten nám to všem, bratři a sestry, znovu připomíná. Bůh přichází mezi nás, do našich životů, starostí, radostí, rodin, vztahů i samoty. Do toho všeho, co prožíváme. Přichází, aby byl s námi, aby nás vedl, inspiroval, aby nám připomínal, na co třeba zapomínáme. Přichází, aby nás motivoval, povzbuzoval.

Tak to je ten první advent. Krásný. Milý. Příjemný. Andělskými zástupy je zaslíbeno narození děťátka, nový život se formuje v skrytu, aby pak ovlivnil mnohé. Miminko se narodí, celé nebe je v pohotovosti. A také několik těch málo, kteří jsou o celé záležitosti spraveni.

Minimálně o každých Vánocích si to připomínáme. Jenomže Advent má ještě jeden význam. Ten možná nepříjemnější, ten, o němž zase tolik nechceme slyšet. Ježíš Kristus znovu přijde do tohoto světa. Ta skutečnost, sama o sobě, by nás měla potěšit, povzbudit. Dodat nám odvahy, chuti do života.

Jenomže tentokrát ten Kristův příchod bude zaměřen konkrétně na nás. S každým z nás se Kristus setká. A s sebou, do svého věčného království, vezme ty, kdo žijí tak, jak odpovídá jeho představám.

Tedy v té chvíli nebudou platit naše normy a řády, naše představy půjdou stranou. O našem občanství v nebesích rozhodne to, jak nás posoudí Kristus sám. Ten, který je spravedlivý, ten, kterému nic neunikne, ten, kterého není možno přemluvit ani obelstít. Přichází váš spravedlivý král a přináší vám vysvobození.

Nedávno jsem přišel do jedné rodiny na návštěvu. A první, co jsem po pozdravu slyšel, bylo: Nedívejte se kolem sebe, nemáme tady uklizeno.

Máme takovou lidskou představu, že kolem nás má být vždy čisto a nikde se nic zbytečného nepovaluje. Jako bychom snad chtěli žít ve vzduchoprázdnu. Vždyť tam, kde se nic neděje, tam není život. Tam jakoby vše ustrnulo a zakonzervovalo se.

Každý z nás máme sem tam, anebo taky neustále, neuklizeno. Na poličce je prach, na zemi se válí něco, s čím jsme se nestrefili do koše, protože by bylo potřeba jej vynést, na oknech je možno rozpoznat špinavé šmouhy. Všichni to dobře známe.

A pak taky někdy uklízíme, někdo víc, někdo méně. Někdo častěji, jiný sporadicky. Jenomže to je svět kolem nás. Abychom se cítili v těch svých několika čtverečních metrech dobře, aby až přijde návštěva, jsme se nemuseli stydět.

Jenomže, přátelé, co to naše nitro? Naše srdce, duše, mysl? Jak to tam vypadá? Uklízíme? Vysypáváme koš? Gumujeme? Utíráme prach? Odpouštíme? Činíme pokání? Litujeme toho, co jsme neučinili? Anebo naopak toho, že jsme byli příliš zbrklí ve slovech případně činech?

Jinými slovy, připravujeme se na to, když Ježíš přijde? Nepříjemné na tom je, že nevíme, kdy to bude. To pak znamená, abychom měli vygruntováno pořád. Ach jo...

Přichází váš spravedlivý král a přináší vám vysvobození.

Náš text nás ovšem vede k tomu, abychom se toho druhého Kristova příchodu nebáli.

Král je spravedlivý. Dokáže zohlednit i to, co my ostatní lidé nevidíme, zřetelně nevnímáme. Nekřivdí, nelže, nemá přehnané nároky, dokáže nás pochopit. Nedá se však přelstít, obelhat. Tedy jedná čestně, nezaujatě.

To jistě neznamená, že bychom neměli žít zodpovědně. Apoštol přece píše: Kdo ví, co má činit, a nečiní tak, má hřích. (Jak 4,17) Nemůžeme si tedy lacině říkat, že nám Bůh přece odpustí, když je milostivý.

Jeho spravedlnost spočívá v tom, že vidí a vnímá i naše úsilí, snahu žít a jednat tak, jak se jemu líbí. Že vidí a vnímá třeba i naši lhostejnost, nezájem.

A co přináší tento spravedlivý král? Vysvobození. Říct z čeho nás přichází vysvobodit, není jednoduché. Tedy ne, že bychom to nevěděli, a neuměli si to představit. Byl by to velmi dlouhý seznam, kdybychom měli všechno vyjmenovat.

Z našich obav a strachů, závislostí a nesvobody, sobectví a soustřednosti, nepoctivých a zištných vztahů, spoutaností a různých vazeb, stručně řečeno z našich hříchů a všeho, co nás zotročuje, odvádí od Pána Boha, od života podle jeho Slova.

A nesmíme zapomenout, že nás král přichází vysvobodit také z pout tohoto světa a všeho, co je dočasné, pomíjivé, porušené, nestálé a ovšem také z koloběhu času.

Tak to je, bratři a sestry, poselství adventu, který nám připomíná, že druhý příchod je blízko. Máme být připraveni, ale nemusíme se bát.

A tak vám všem přeju, aby vás dnešní slova Písma povzbuzovala a motivovala dnes, zítra, v době adventu i těch dalších dnech, které jak věříme, ještě přijdou. Amen.

Modlitba po kázání:
Pane Ježíši Kriste, dáváš nám novou naději. Tvé slovo zní a stává se nám evangeliem, radostnou dobrou zprávou. Prosíme, ať tomu tak není jen v tuto chvíli, nýbrž ať na to pamatujeme neustále.
Ty víš, co nás trápí, co nás činí nesvobodnými. To všechno přetvoř a učiň si z nás nové stvoření, nový lid. Amen.