14.6.2020
TEXT: Skutky 2, 37-40SNC
Petrova slova zasáhla mnoho posluchačů a ti se začali ptát apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" "Litujte svých hříchů," volal Petr, "vyznávejte je a na znamení Božího odpuštění přijměte křest, který Ježíš Kristu určil pro své následovníky. Také vy dostanete Ducha svatého. Vždyť ten prorocký slib platí vám, vašim dětem, a dokonce lidem po celém světě, které si Pán Bůh zavolá." A ještě jim říkal mnoho dalších věcí a radil jim naléhavě: "Nemějte už nic společného s těmi, kteří se postavili proti Mesiáši!"
KÁZÁNÍ:
Milé sestry, milí bratři, při předchozích bohoslužbách jsme si připomínali, jakým zvláštním způsobem Pán Bůh naplnil zaslíbení a poslal Ducha svatého, který naplnil dvanáct učedníků a postavil je do služby. Minule jsme tady připomínali Petrova slova kázání, která nečekaně silně zapůsobila na shromážděné. Pamatujete? Reakce těch, kteří slyšeli toto kázání zazněla i před malou chvílí? Bratři, co máme dělat? Tedy: Milí učedníci, na základě toho, co jsme slyšeli, jak se máme zachovat? Jak máme žít, abychom se Pánu Bohu neprotivili? Co máme změnit? Ti posluchači tenkrát byli zasaženi ve svém srdci. Petrovo kázání je zaujalo natolik, že si uvědomili potřebu změny svého života. Kdo nad sebou, svými slovy, svými činy, svými myšlenkami nepřemýšlí, nepotřebuje nic měnit. Ten však, kdo byl osloven Božím slovem, kdo nechce nechat všechno tak, jak to bylo dosud, tak ten se ptá: Bratři, co máme dělat? A znovu je to Petr, který se ujímá slova, a všem těm, kdo mají osobní touhu něco ve svém životě změnit, odpovídá:
- Hřích. Slovo hřích patří k těm slovům, která v uších dnešních posluchačů přestala být
srozumitelná. Hřích to není jen nějaké provinění, ublížení, přestupek, poklesek, chyba. Hřích je čin, ale také myšlenka na vykonání takového činu, kterým se člověk postaví proti mínění Pána Boha, anebo kterým se postaví proti svému bližnímu. Hřích je vlastně opakem nejzákladnějšího přikázání, které Bůh svému lidu dal: Miluj svého Boha, miluj svého bližního. Hřích je potom všechno, čím narušujeme vztah s Nejvyšším i s bližními. Není hřích malý či velký, všechny jsou stejné. Kdybychom jim propadli, kdybychom v nich neustále pokračovali, odcizíme se Bohu i bližnímu a náš život pozbude své vnitřní ceny. Hřích není to, co sami považujeme za něco, co je škodlivé. Pozor, hřích je to, co Hospodin nazývá hříchem. Musíme si totiž přiznat, že i my dospělí jsme v tomto jako malé děti. To, čím jsme se proti Pánu Bohu a bližnímu provinili, máme tendenci bagatelizovat, jakoby o nic nešlo. Ale, milí přátelé, Bůh ve svém slově mluví o tom, co se mu nelíbí, ba přímo o tom, co se mu příčí a kvůli čemu sešle na svůj lid trest v nejrůznějších podobách.
2. Lítost nad hříchy. "Litujte svých hříchů," "vyznávejte je a na znamení Božího odpuštění
přijměte křest, který Ježíš Kristu určil pro své následovníky. To je výzva, to je praktický krok k tomu, aby člověk, abych já, abys Ty, naplnil Boží vůli. Nejprve poznat, co to ten hřích v mém vlastním životě vlastně je. Čím přestupuji Boží vůli ve vztahu k Němu i k bližnímu. A nejenom o tom vědět, nejenom poznat, co dělám sobecky, zištně, nýbrž jsme i my, spolu s tehdejšími posluchači volání k lítosti. Hřích nemá být něčím, co tak nějak automaticky přijmeme, jako něco, čeho se sami nemůžeme zbavit ani to ovlivnit. Přirovnal bych hřích ke klíštěti. Takové nic a jakou škodu může napáchat! Nenápadně se přisaje a saje a saje. Čím později na ně přijdeme, čím později je odstraníme, tím větší hrozí riziko, že se nakazíme nemocí, která může mít fatální důsledky. I hřích může mít takové důsledky. Kvůli němu může přijít člověk o život věčný, kvůli němu vznikají války, nepřátelství, rozbíjí se společenství, narušuje důvěra. Proto Petr ve svém kázání nejprve apeluje na to, aby ti, kdo se rozhodli změnit svůj život k Boží slávě, nejprve hřích ve svém životě odhalili. A litovali, že se postavili proti Pánu Bohu a bližnímu.
Bratři a sestry, litovat toho, že jsem se dopustil hříchu znamená, že mě můj hřích, mé hříchy trápí. Je to uvědomění si, že jsme Pána Boha, který má ve mně důvěru, zarmoutil. A také to znamená, že svým hříchem jsem tento vztah narušil. Jen vzpomeňte na Adama a Evu, na jejich první hřích, který narušil jejich vztah k Bohu i mezi sebou. A tak buďme sami k sobě upřímní. Když nám Pán Bůh ukazuje na něco, co dle Jeho mínění není v pořádku, vezměme to upozornění vážně a zpytujeme sama sebe.
3· Vyznání hříchu. Něco jiného je hřích poznat, a něco jiného je, jak s ním naložit. Přiznejme si
pokorně, že v některých hříších je nám dobře. Někdy nám totiž přináší užitek a někdy třeba také obdiv druhých. Poznat hřích, poznat to, co dělám špatně, čím Bohu, bližnímu či sobě ubližuji, to je základ. Lítost že k tomu došlo, je sice na místě, ale nemá smysl se donekonečna trápit a něco si vyčítat. To by bylo stejné, jako to přisáté klíště, které bychom pozorovali jak je stále větší a větší a trápili se tím, jak to skončí. Je potřeba zasáhnout! Nerezignovat, že se nám to všechno vymklo z rukou. Nenechat hřích být. Ale pokusit se zachránit, co jen jde. Petr ve svém kázání naznačuje, co má v takové situaci hříšník dělat. Používá ve svém kázání jedno zvláštní slovo - vyznávejte je, tedy hříchy. To znamení, přiznejte se Pánu Bohu, co jste spáchali, přiznejte se bližnímu, co jste mu provedli. Modlit se jen tak nějak všeobecně, Pane Bože, odpusť mi moje hříchy, nemá
smysl ve chvíli, kdy si uvědomím, že jsem se za Pána Boha styděl, kdy jsem popřel, co jsem se z Jeho slova dozvědět.
A také ve chvíli, kdy jsem bližního podvedl, či spáchal nějakou jinou podlost. Vyznávat hřích znamená konkrétně Pánu Bohu vyjmenovat, čeho jsem se vůči němu dopustil. A pak samozřejmě i to, že zajdu za svým bližním, vyznám mu, co jsem mu provedl a poprosím ho o odpuštění. To se od nás,bratři a sestry, očekává. Je to těžké, zvláštní když máme jít za někým blízkým, protože se musíme přiznat k tomu, co jsme udělali špatného. Ale je to jediná cesta, jak se hříchu zbavit. Vlastně je tu posloupnost, která se nedá přeskočit: Poznat hřích, vyznat a opustit. Tj. již se k němu nevracet, nedopouštět se tohoto hříchu znovu. To bychom si pak dělali legraci z Pána Boha, bližního či sebe sama.
4· Přijměte křest. Křest v té době byl vykonáván v řece Jordánu. Člověk přistoupil a byl ponořen.
Symbolickou mluvou takový člověk zemřel, byl utopen. Jeho hříchy byly odplaveny pryč a z vody povstala nová bytost od vší špíny očištěná. V takovém případě sloužil křest jako odrazový můstek nového života. To, co bylo dřív, bylo zničeno. Začal nový život. Život s Pánem Ježíšem. S Tím, který zve do Božího království, kde už hřích nebude v žádné podobě. Dnes křtíme i děti. Při jejich křtu za ně vyznávají vinu a hřích jejich rodiče dopředu. A to na znamení své vlastní touhy, aby jejich děti Ježíše Krista následovaly a svůj život vedly s ním. Ti shromáždění tenkrát kolem Petra ovšem byli v jiné situaci. Byli na počátku, svůj vztah k Ježíši teprve hledali. Nicméně dodnes platí, že ten, kdo chce Krista následovat, musí se odříct hříchu a nechat se pokřtít. Mnozí z nás, jsme ovšem, bratři a sestry, byli pokřtěni v dětství. To jistě neznamená, že už nehřešíme. Ani to neznamená, že když zhřešíme, musíme být znovu pokřtěni. Křest je jen jeden. Jednou za život. Jako výraz touhy následovat Ježíše Krista. A když už hříchu podlehneme, můžeme raději dříve než později, svůj hřích upřímně vyznat.
5· zaslíbení Ducha svatého. Jak to říká Petr? Také vy dostanete Ducha svatého. Vždyť ten
prorocký slib platí vám, vašim dětem, a dokonce lidem po celém světě, které si Pán Bůh zavolá.
Ty zástupy tenkrát shromážděné v Jeruzalémě, viděly a slyšely sestoupit Ducha svatého na učedníky. A také viděla proměnu, která se s nimi udála. Už to nebyla ustrašená hrstka pochybujících, která neví, co dál. Nyní všichni odvážně vykročili v moci a síle Ducha a sloužili ostatním. A Petr všem těm shromážděným sděluje, že také oni jsou pozváni k této misijní práci. Dosvědčovat Ježíše Krista těm, kdo jej neznají. Kázat evangelium. A nejenom oni, nýbrž i jejich děti, všichni potomci. I my to tedy, bratři a sestry, máme slyšet. Duch svatý je zaslíben i nám. Ne proto, abychom se chválili, co nám Pán Bůh dal. Ne proto, abychom se nad ostatní nějak povyšovali. Nýbrž proto, abychom v Jeho síle dosvědčovali evangelium těm, jejichž srdcí ani myslí se dosud nedotklo.
6· Žijte jinak. To poslední, co Petr na otázku, co mají dělat, odpovídá, je výzva, aby se stranili těch,
kteří vyznávají jiné hodnoty, jinou víru než Krista. "Nemějte už nic společného s těmi, kteří se postavili proti Mesiáši!" Ačkoli jste dříve Mesiáše, tedy Ježíše nechápali, ačkoli vám třeba nebyl sympatický, nyní je to už jinak. Poznali jste, jaký mám význam ve vašem životě. A tak se straňte všech, kteří v něj nevěří, kteří mu nedůvěřují. Abyste se totiž opět nevrátili do starých kolejí. Abyste nezačali žít ve hříchu a pod vlivem jiných bohů a bůžků.
Bratři a sestry, všichni dobře víme, jak je těžké jít proti davu. Mnohem jednodušší je jít s davem, přizpůsobit se většině. Vy jste však již poznali Krista. Poznali jste jeho lásku, pochopili jste, že hřích vás od Něj vzdaluje. A tak i vy buďte vzdáleni těm, pro které není Mesiáš důležitý. Pozor ovšem, tady není vůbec řečeno, že bychom se například za takové lidi neměli modlit, nebo si namlouvat, že jsme lepší. Nejsme. Jen jsme si už srovnali hodnoty. Už víme, co je naší priority. A proto je potřeba dát si pozor, tj. nemít nic společného s těmi, pro které Kristus není důležitý a v jejich životech nehraje žádnou roli.
A jsme v závěru našeho dnešního zamyšlení. Přiblížili jsme si, jak odpovídá apoštol Petr na otázku: Co máme dělat? těch, kteří poznali, že Pán Ježíš Kristus je hoden jejich pozornosti.
Zopakujme si body, o nichž jsme mluvili:
1. hřích; 2. lítost nad hříchy; 3. vyznání hříchu;4. přijmout křest; 5. zaslíbení Ducha svatého; 6. Žijte jinak.
Věřím, že i nám ta Petrova odpověď má co říct. A příště budeme pokračovat. Nyní se ztišme v modlitbě:
MODLITBA PO KÁZÁNÍ:
Pane Bože, prosíme Tě, aby nezůstalo pouze u našich slov či slibů. Posilni nás, abych v důvěře vykročili a spolehli se na to, že budeš s námi, že nám budeš ukazovat, co je pro nás dobré a vhodné. Amen.