15. 11. 2020 Kázání

Tak jako tak se nakonec všichni musíme postavit před Kristův soud, kde bude každý náš čin, dobrý i zlý, spravedlivě ohodnocen. (2. Kor. 5,10)

Milé sestry, milí bratři, je tu již pátá neděle, kdy se nemůžeme shromažďovat v kostele. Blíží se Advent a Vánoce, a my jsme v napětí, jestli se ještě přece jen letos v kostele společně uvidíme. Věřím, že se na to setkání všichni těšíme! Ale i kdyby to nevyšlo, kdybychom tu možnost neměli, nic a nikdo nám nemůže zakázat, oslavovat Boží lásku a milosrdenství ve svých domovech. Učiňme z nich modlitebny, chrámy, kde je uctíván Pán Ježíš Kristus!

Dnes je 23. neděle po sv. Trojici, tj. předposlední v církevním roce! Prorok Micheáš 6,8 píše: "Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem".

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, bez tebe bychom nevěděli, jaký je náš Bůh: že nemá radost, když trestá, protože jeho radostí je zachraňovat.

Dej, abych se tím nechal ve svém životě inspirovat, abych své poslání viděl stejně jako ty, Pane, v pomoci druhému, v lásce, která lidem prospívá. Jinak nebude v mém srdci nikdy pokoj, po němž tolik toužím, a pravé štěstí nikdy nepoznám.

Dej, abych mohl vítězit nad svým sobectvím, které druhému nepřeje a myslí jen na sebe.

Milostivý Bože, když ztrácím orientaci, buď mi kompasem.

Když mě opouštějí síly, buď mi mocí.

Když nevidím do budoucnosti, buď mi obzorem.

Když nemám slov, buď mi mluvčím.

Buď se mnou v této chvíli i celý den, který je přede mnou. Amen.

Skutky 9, 20-25 Od pronásledování ke službě

19 Připojil se k damašským následovníkům Krista a byl s nimi několik dní. 20 Brzy však začal chodit také do synagog a veřejně hlásal, že Ježíš je Boží Syn. 21 Všichni posluchači se divili a říkali: Cožpak to není ten, kdo tak tvrdě v Jeruzalémě pronásledoval Ježíšovy vyznavače? I sem přece přišel, aby je pochytal a předvedl před veleradu." 22 Avšak Saula tím neumlčeli. Naopak on umlčoval damašské židy a dokazoval jim, že Ježíš je Mesiáš. 23 Když už to trvalo dlouho, domluvili se někteří z nich, že ho zabijí. 24 Saul se dozvěděl o těch úkladech, ale oni dali hlídat ve dne i v noci městské brány, aby jim neunikl. 25 Tak ho křesťané nakonec spustili v koši přes hradby.

Zamyšlení:

Milí bratři, milé sestry, přátelé, i vy čtenáři byť třeba nahodilí. Po týdnu se znovu vracíme k událostem, které se udály někdy kolem roku 30-35 našeho letopočtu u Damašku. Saul, horlivý jeruzalémský farizej, nemohl vystát, že přibývá těch, kteří se hlásí k Ježíši Kristu. Ano, k tomu, kterého Jeho následovníci považovali za Mesiáše, tedy Božího posla, který tady na zemi přivede všechny odpadlé nazpět k Bohu. Jaká troufalost!

Saul se s doporučením židovské náboženské vrchnosti vypraví až do hlavního města Sýrie, aby tam pronásledoval, zatýkal a do vězení odváděl všechny, kdo se k této, dle něj, sektářské víře, připojili. Jenomže Bůh má jiný plán. Zastavuje Saula ještě před městem, dává mu tři dny a tři noci k tomu, aby přehodnotil své stanovisko, aby pochopil, kým skutečně Ježíš je, co působí a k čemu své následovníky vede.

A nesmíme zapomenout, že k tomuto "duchovnímu zdravení" Saula si Pán Bůh použil také svého služebníka Ananiáše. Sledovali jsme i jeho vlastní boj, rebelií vůči Bohu. Ale nakonec přece jen poslechl a přispěl tak k tomu, že se dal Saul pokřtít, a tak vyznal svou osobní víru ve Spasitele Ježíše Krista.

1. Kde začít?

Začíná něco nového. Už sám fakt křtu je dosvědčením toho, že se se Saulem udála změna. Dosud

Kristovy následovníky pronásledoval. Jak se říká, leželi mu v žaludku. A teď? Stačily tři dny a všechno je jinak. Stačily JENOM tři dny, a všechno je jinak. Až se nám tomu nechce věřit. Někdy se za své blízké či známé modlíme, aby uvěřili, i léta. Často vlastně ani nevíme, jestli se tak už stalo, anebo se tak skutečně stalo. Tady však sledujeme něco jiného.

Tři dny prožívá Saul v samotě. Tři dny a tři noci Saul promýšlí svou dosavadní životní cestu a zážitek před branami Damašku. A pak, když za ním přijde Ananiáš, muž, který ho neznal, křesťan, který za ním přišel na základě Ježíšova poslání, je hotovo. Saul je tím vším tak zasažen, že opouští své dosavadní přesvědčení, totiž že Ježíšovi následovníci stojí na straně proti Hospodinu, a že Ježíš je falešný Mesiáš. Nechá se pokřtít. Vyzná svou víru. A teprve pak se nají, aby měl dost síly k další etapě svého života. Ne člověk, ne Ananiáš, ale Duch svatý za tím vším je. Jinak by k takové proměně určitě nedošlo.

Kde ale začít? Jak zahájit tuto novou křesťanskou etapu svého života. Saul je v Damašku, kde chtěl dílo těch podivínů ukončit. Nevrací se zpět do Jeruzaléma, říkali jsme si, že je to tak cirka 300 km. Nový život začíná právě tady, v Damašku. Připojil se k damašským následovníkům Krista a byl s nimi několik dní. Když byl Ježíšem zastaven, aby nepokračoval ve svém zrůdném plánu, když jej Ježíš oslovil, když zpochybnil všechny jeho dosavadní názory, a událo se to tady, pak bude nejlepší, když svou křesťanskou víru začne praktikovat právě zde.

Dá se pokřtít, možná Ananiášem, nikoho jiného tady zatím nezná, a připojí se k místním křesťanům. Spolu s nimi vytvoří společenství. Naslouchá slovům evangelia, sdílí s nimi svědectví jejich i svého života, spolu s nimi se modlí a přijímá Večeři Páně (viz Skutky 2,42).

Tak vlastně Saul všem nově uvěřivším, či ke Kristu se navrátivším, dává podnět k tomu, aby se co nejdříve zapojili do společenství církve. Toho společenství bratrů a sester není nikdy dokonalé, protože jej tvoří hříšní lidé. Nicméně kde každý přítomný může naslouchat slovům evangelia, připomínat si Boží milosrdenství, vzájemnou sounáležitost i povolání ke službě.

2. Počátky služby

Všimněme si, že se Saul po svém znovuzrození, tedy po své konverzi ke křesťanství, prakticky v podstatě ihned zapojuje do služby slova. Nejdříve to byli jenom Ježíšem vyvolení apoštolové, posléze to byli zvolení jáhnové-diakoni. A nyní se hlasatelem, kazatelem Božího slova stává i Saul. Brzy však začal chodit také do synagog a veřejně hlásal, že Ježíš je Boží Syn.

Synagoga je místo, kde se židé scházeli a učili náboženskému životu. Ve svém starém životě, tedy v době, kdy byl židem, Saul synagogy hojně navštěvoval. A nyní, když odevzdal život Ježíši, jde do synagogy znovu. Jeho motiv je však jiný. Dříve tam chodil proto, aby se něco nového dozvěděl. Aby porozuměl Zákonu, aby se zdokonalil ve své židovské víře. Nyní navštěvuje synagoga proto, aby ostatním sdělil, co pro něj Ježíš znamená, jak se stal jeho osobním Spasitelem.

Je sympatické, že se svou vírou Saul nezůstává sám. (Přitom nevíme, kam se poděl jeho židovský doprovod, který ho právě sem doprovázel. Vrátili se zpět? Nebo snad i oni uvěřili jako jejích vůdce? Kdo ví.) Na Saulovi je nyní vidět, že nežije pouze sám pro sebe. Netěší se jenom z toho nesmírného daru, kterým byl obdařen. Myslí i na ty ostatní. Myslí na své bývalé souvěrce. Dokáže se snadno vcítit do všech těch zapálených a horlivých farizeů, kteří jsou stejní, jako kdysi on.

A protože mu jejich "osud" není lhostejný, navštěvuje je. Ne jen jednou, dvakrát. Jeho přáním je, aby i oni mohli prožít a zkusit, co prožil on. Podaří se to skutečně? Jisté je, že kdyby mezi ně nepřišel ani jednou, o jeho životní zkušenosti by se vůbec nedozvěděli. A tudíž by neměli ani nad čím přemýšlet.

3. Údiv bývalých souvěrců

Kdybychom slyšeli na vlastní uši někoho vyprávět to, co zažil Saul, kdo ví, co bychom si mysleli.

Pravděpodobně bychom se to snažili nějak racionálně, rozumově vysvětlit. Anebo bychom naopak začali tvrdit, že si to dotyčný vymyslel, nebo nebyl při smyslech, případně že si na sluníčku na chvilku zdříml. Ano, to Saulovo svědectví zní vskutku zvláštně. Na jedné straně se tomu všemu ani nechce věřit, na straně druhé se dá pochybovat, zda si ho někdo nekoupil, či zda má všech pět pohromadě.

Všichni posluchači se divili a říkali: "Cožpak to není ten, kdo tak tvrdě v Jeruzalémě pronásledoval Ježíšovy vyznavače? I sem přece přišel, aby je pochytal a předvedl před veleradu". Saulova služba nezůstává bez odezvy. Nejprve je to údiv. Co se to s ním stalo? Vždyť byl nejhorlivější ze všech nás? Tolik jsme ho obdivovali a vážili si ho za jeho vytrvalost v pronásledování té sekty. A nyní se stal jedním z nich. Ani se tomu nechce věřit.

Ano, ani se tomu nechce věřit, co všechno může způsobit Duch Boží s člověkem, kterého si povolá do své sužby. Pak už to není touha lidská, která jedince popohání kupředu, už to není nenávist, nesouhlas, ani snaha ukázat, které náboženství je pravé a které falešné. Nyní je to Bůh sám, kdo skrze svého služebníka, ano Saula, jedná. A kde je Bůh u díla, tam se dějí věci!

Saul jistě vnímal to napětí, které v synagogách působil. Muselo mu být jasné, že tak, jako on byl

kdysi háklivý na křesťany, vystartuje brzy někdo jiný po něm. Jistě sem tam zaslechl neklidná slova, anebo spatřil pohled, který dával tušit, že den ode dne vzrůstá napětí mezi těmi, ke kterým už nepatří, s nimiž se neshodne na interpretaci, výkladu Božího slova.

Avšak Saula tím neumlčeli. Naopak on umlčoval damašské židy a dokazoval jim, že Ježíš je Mesiáš. Je nejenom sympatické, nýbrž i povzbudivé a motivační, že se Saul nedal zastavit žádnou pomluvou či polemikou. Je tomu stejně, jako u Štěpána. Pamatujete? Protože nemohli čelit jeho moudrosti, protože na jeho slova kázání neměli patřičné argumenty a nic proti němu nemohli zmoci, rozhodli se, že se jej zbaví. Tak uvažuje člověk pyšný, člověk, který se sám nad sebou nehodlá zamyslet. Toho otravného konvertitu zabít, a bude pokoj!

4. Úklady a útěk

Když už to trvalo dlouho, domluvili se někteří z nich, že ho zabijí. Saul se dozvěděl o těch úkladech, ale oni dali hlídat ve dne i v noci městské brány, aby jim neunikl. Tak ho křesťané nakonec spustili v koši přes hradby. Jistě měl Saul strach. Byl to ostatně mladý muž, který měl ještě celý život před sebou. Tady můžeme sledovat, čím vším hned na počátku své služby Ježíši Kristu musel procházet. Jako nedávno on pronásledoval křesťany, tak nyní místní osnují plány proti němu. Avšak Pán Bůh s ním má svůj vlastní plán. V té chvíli nemůže Saul vůbec tušit, čím vším bude ještě ve svém životě procházet. Nemohl tušit, že to, co prožívá nyní, při plnění svého křesťanského poslání, bude zakoušet ještě vícekrát.

Důležitá, jak pro naše pochopení těch událostí, tak pro Saulovo vnímání své služby, je skutečnost, že ve své službě není sám. Ti, které přijel vypátrat, pochytat a zavřít, tak právě ti jej zachraňuje před tím, aby byl on sám vypátrán, chycen a souzen. A Bůh, proti Jehož Synu se stavěl, mu odpustil a povolal do nové služby, tentokrát služby, která je založena na Božím povolání, nikoli na lidské snaze či úsudku.

Tak je Saul zachráněn. Jako kdysi v Jerichu byli zachráněni zvědové z rukou nevěstky Rachab (Jozue 2), tak je nyní zachráněn on. Mladý muž je v bezpečí. Ale co bude dál? Jakým směrem se budou odvíjet jeho další kroky? Tak o tom zase až příště.

5. Zvěst

Bratři a sestry, je to pozoruhodný příběh, který máme před sebou. Stálo by to za zfilmování, byl by z toho jistě poutavý triler. Ale ono tady jde přece jen o víc, než o informace o historii, i když velmi zajímavou. Jako nad každým jiným biblickým textem si máme položit otázku, k čemu nám je vlastně ten příběh, to biblické slova zapsáno, zachyceno. K čemu nás má vést, směrovat? K čemu nás chce vybízet?

Na konci tohoto týdne se začalo mluvit o rozvolňování protiepidemiologických omezení. Jistě se všichni těšíme. Na druhé straně si snad uvědomujeme, že to nepůjde tak rychle, jak bychom si přáli. Nechceme 3. nebo další vlnu. Už bychom se měli poučit, měli bychom pochopit, že dodržování vyhlášených pravidel je nám i celé společnosti k dobru. Čím dříve a striktněji pravidla dodržujeme, tím rychleji bude celá pandemie za námi. A co pak?

Blíží se Vánoce. Obchodníci už dali najevo své obavy, že lidé vezmou jejich obchody útokem. Každý bude chtít nakoupit dárky pro své milé a blízké. Jaké budou naše první kroky? Co pro nás bude v tu chvíli nejdůležitější? Poděkujeme za ochranu Pánu Bohu? Vzdáme mu díky? Vyjádříme Mu svou důvěru? I my, každý z nás, žijeme nějakým svým životem, i nějakým svým duchovním životem. Zaběhaným. Ledabylým. Aktivním. Vyčkávacím. Prostě, každý to máme různě.

Domnívám se, že životní pouť Saula je pro nás výzvou. Abychom dokázali odložit to, za čím se honíme (někdy si to samozřejmě neuvědomujeme, že se za něčím honíme!) a oč usilujeme. Ptejme se, čím můžeme být Ježíšovu evangeliu užiteční. Jak můžeme podle něj žít. Jak máme Krista prakticky dosvědčovat. Pomalu se otevřou prostory, které byly nuceně zavřeny, opět budeme moci téměř všechno. Nezapomínejme při tom všem na to nejdůležitější! Nezapomínejme při tom na Toho nejdůležitějšího! Amen.

Modlitba:

Pane Bože, někdy jsme jako ten Saul. Přesvědčeni o tom, že všechno, co děláme, je správně. Jdeme si za svým. Ale opravdu vzhlížíme s důvěrou a pokorou k Tobě? Opravdu se ptáme, jaká je Tvá vůle? Přemýšlíme o tom, jak tu Tvou věc, Tvé evangelium podpořit? Jak být užiteční na poli církve, sboru?

Díky, Pane Bože, za všechny, kdo jsou nám svou vírou vzorem! Díky za všechny, kteří na nás mají dobrý vliv! Kdo nám svými životy svědčí o Tvé lásce i moci.

Také každý a každá z nás jsme voláni k tomu, abychom se zapojili do obnovy, spásy tohoto světa. Světa, který začíná tam, kde končí naše já. Prosíme, abychom měli tu odvahu, jít věrně za Tebou, držet se Tvého slova, Tvých zaslíbení. Připrav nás všechny na ty chvíle, kdy budou všechny opatření zrušena a bude jen a jen na nás, co budeme dělat, kam se vydáme. Kéž bychom na Tebe a své bližní nezapomínali!

Do Tvých rukou a do Tvé péče vkládáme všechny, na kterých nám záleží, všechny Ty, kdo Ti věrně slouží, všechny, bez kterých by náš život nebyl myslitelný.

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána Ježíše Krista, a voláme:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Oznámení

Milé sestry, milí bratři, přátelé, přijměte několik nápadů pro inspiraci v čase, kdy se nesmí konat řada obvyklých setkání.

1. K poslechu: Naše evangelická církev také zpřístupnila velké množství zajímavých nahrávek (kázání, přednášek, písní, skladeb...). Podívejte se zde: https://soundcloud.com/ecirkev/sets
2. Nedělní bohoslužby: Na webových stránkách naší církve naleznete také přehled dostupných on-line vysílaných evangelických bohoslužeb). Podívejte se zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6613-On-line-vysilani-bohosluzeb-Ceskobratrske-cirkve-evangelicke/index.htm
3. Církev doma: Mnoho nejrůznějších tipů pro dospělé, děti i mládež naleznete zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm
4. Sborové sbírky: Vzhledem k tomu, že se minimálně 14 dní nemohou konat nedělní ani jiná shromáždění, můžete na sborové potřeby přispět převodem na sborový účet:
   176 570 4389/ 0800 s variabilním symbolem 100. Děkujeme těm, kdo přispěli!
5. Podpora sboru: Dění ve sboru můžete podporovat samozřejmě modlitbami, svým osobním nasazením (což v této době moc nejde), i finančně. Pro inspirace se podívejte zde: https://hlavuvzhuru.e-cirkev.cz/ Pokud to považujete za možné, budeme rádi, když náš sbor budete podporovat bezhotovostním trvalým příkazem.
6. Osobní rozhovor či e-mailová korespondence: V případě zájmu či potřeby, se můžete s důvěrou obrátit na br. faráře:
   mobil: 777 804 340; e-mail: hodslavice@evangnet.cz
   nebo sestru kurátorku: mobil: 731 845 311; e-mail: libuse.palacka@centrum.cz

srdce zábavnou a poutavou formou seznamuje diváky s knihou jedné z nejvýznamnějších postav naší historie - učitele, teologa, filozofa a spisovatele Jana Amose Komenského a vznikl k příležitosti 350 let od jeho úmrtí. (Každý díl se opakuje vždy následující den ve 12.00 hod.)

10. Milí bratři sestry chci vás pozdravit a pozvat vás, abyste se připojili k biblické hodině každou

středu v 18.00 hodin na internetu. Děkuji bratru faráři, že začal komunikovat i tímto způsobem. Setkali jsme se už dvakrát a byla jsem povzbuzena i potěšena, že se nás připojilo naposled devět. V této době, když se nemůžeme navštěvovat a vidět osobně, je tento způsob komunikace určitě přínosem. Ti, kdo to sami nevládnete, požádejte své děti a vnoučata, aby vás ve středu připojily, a mohli jste se zúčastnit biblické hodiny, vidět se s ostatními a navzájem se povzbudit. Těším se, že nás ve středu bude zase více, a také, že se snad v dohledné době sejdeme všichni v kostele na bohoslužbách. Neztrácejme naději, hledejme sílu u Pána. - Libuše Palacká, kurátorka

→ slovo na závěr: - Římanům 14, 10-13 SNC

Proč tedy odsuzovat bratra a pohrdat jím? Všichni se přece budeme muset postavit před Boží soud. 11 Vždyť je psáno: "Každé koleno přede mnou poklekne, každý jazyk mě bude velebit."

Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu. Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou.

nechť vás pán bůh posiluje a dává vám moudrost, jak v tomto zvláštním období žít! Pokoj Boží nechť zůstává se všemi námi! Amen.