30.8.2020

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, budeme dnes společně přemýšlet nad slovem církev. Církev Ježíše Krista. Co to je? Čím se vyznačuje? Jaká je? Jaká má být? Kdo ji tvoří? Jaké je její poslání? Zkusme se nad tímto nám tak známým slovem zamyslet jinak než obvykle. I dnes jsem své zamyšlení rozdělil do čtyř bodů. Snad si tak snáze zapamatujeme, co jsme tady slyšeli.

1. Hodnota církve

Při jednom zábavném vystoupení, začal konferenciér své vystoupení tím, že vytáhl modrou

tisícikorunu. "Kdo chce tuto bankovku?" zeptal se. Zvedlo se několik rukou.

Konferenciér však poznamenal: "Než vám ji dám, musím provést ještě jednu věc."

Zuřivě bankovku pokrčil. Pak se znovu zeptal: "Chce ji ještě někdo?" Ruce se znovu zvedly.

"A co když udělám toto?" Mrštil bankovkou na zem a začal po ní dupat. Znovu ji ukázal divákům. Byla špinavá a poničená.

"Chce tady ještě někdo tuto bankovku?"Jako vždy, roce se zvedly. I když byla bankovka hodně poničená, neztratila nic ze své hodnoty.

Náš vztah k církvi je podobný jako vztah posluchačů k bankovce. Pro mnohé křesťany je církev

problém. Má špatnou reklamu. Je stále starší a seznam jejich hříchů stále delší.

V církvi jsou lidé různí, pokorní i pyšní, lidé milí i hrubí, lidé ochotní i lhostejní, obětaví i sobečtí.

Jsou tak dobře maskovaní, že je často těžké rozeznat jedny od druhých.

Lidé, kteří církev tvoří, jsou ze stejného masa a kostí jako všichni ostatní. Někdy dělají chyby. Nejsou bez hříchu.

Církev Ježíše Krista však nikdy neztratí svou hodnotu. Naopak. I když ji tvoří lidé, jejích zřizovatelem, průvodcem a formovatelem je Bůh sám.

Jeden novinář se kdysi se vtíravým tónem zeptal Matky Terezy: "Co by se mělo v církvi změnit?" Také nad tím samozřejmě můžeme zapřemýšlet. Asi bychom toho našli hodně a mnoho. A co odpověděla o na pozoruhodná žena? "V církvi by bylo především potřeba, abych se změnila já a vy."

2. Kmen a ratolesti

Ježíš sama sebe a církev představuje jako vinný kmen: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Proč se dnes církev zdá být neplodnou a neschopnou přinášet ovoce? Proč církev ztrácí svoje děti? Proč je tak málo těch, kteří vstupují do služby evangeliu? A proč církev na Západě umírá? Možná ztrácí jedinou tepnu, která ji udržuje při životě, jediný přísun krve. A některá z ratolestí začíná usychat.

Jednou jakýsi člověk přistoupil Ježíšovi a řekl mu: "Mistře, všichni víme, že přicházíš od Boha a učíš cestě pravdy. Musím ti však říct, že tvoji stoupenci, které ty nazýváš svými apoštoly nebo svou komunitou, se mi vůbec nelíbí. Všiml jsem si, že se od ostatních lidí příliš neliší. Zrovna nedávno jsem se s jedním z nich pořádně pohádal. A pak, všichni vědí, že se vzájemnou láskou a porozuměním to mezi tvými učedníky není vždycky moc slavné. Znám jednoho, jehož jisté obchody nejsou příliš čisté...Chci se tě však zcela upřímně zeptat: Je možné být jedním z tvých, a přitom nemít vůbec nic společného s těmi tvými takzvanými apoštoly? Chtěl bych tě následovat a být křesťanem (jestli to bude možné), ale bez komunity, bez církve, beze všech těchto apoštolů!"

Ježíš na něj pohlédl s pozorností a s láskou: "Poslouchej," řekl, "povím ti jeden příběh:

Jednou se sešlo několik mužů, aby si sedli a popovídali. Když je svým černým pláštěm zakryla noc, udělali velkou dřevěnou hranici a zapálili oheň. Seděli těsně u sebe, oheň je hřál a záře plamenů osvětlovala jejich obličeje. V tom se jeden z nich zvedl a odešel stranou. Chtěl být sám. Vzal si s sebou z ohně žhavou větev a posadil se daleko od ostatních. Jeho kus dřeva zpočátku svítil a zahříval jej. Netrvalo však dlouho a žár slábl, až docela uhasl. Muž seděl sám, pohlcen tmou a chladem noci.

Chvilku přemýšlel. Pak se zvedl, vzal svůj kus dřeva, a vrátil jej do hranice svých druhů. Dřevo okamžitě vzplálo a bylo zasaženo novým ohněm. Muž se znovu posadil k ostatním do kruhu. Zahřál se a záře plamene osvěcovala jeho tvář." Ježíš s úsměvem dodal: "Kdo mi patří, je spolu s mými přáteli u ohně. Přišel jsem totiž přinést oheň na tuto zem a přeji si, aby se šířil!"

A to je církev. Je zárukou toho, že jsme blízko ohně. Je důležité zůstat. Jsme plodnými tehdy, zůstáváme-li naroubováni na jediný vinný kmen. Jedině tehdy mohou ratolesti dávat ovoce, což není nic jiného než viditelné skutky lásky. Ježíš je skutečně pro lidi darem život, chlebem, z něhož jíme, čerstvou vodou, z níž pijeme. Je mízou, která udržuje ratolesti při životě a dává hrozny.

3. Opora církve

Božím heslem jsou zcela jistě slova: Nikdo z vás nebude ztracen", a také: Nebojte se!

V jedné horské vesničce mají krásný zvyk. Každého jara se mezi obyvateli koná soutěž. Všichni se snaží najít první jarní květ. Kdo ho nalezne a utrhne, zvítězí a bude mít štěstí po celý rok. Proto se účastní všichni, staří i mladí. Když jednoho roku počátkem jara sníh začal roztávat a zanechával po sobě holé širé pásy vlhké země, všichni z vesnice se vydali hledat první květ. Trávili hodiny dole i nahoře na stráních, ale nic nenacházeli. Už, už chtěli toho hledání zanechat, když se ozval výkřik. "Tady! Mám!" Byl to hlas dítěte. Muži, ženy i děti se k němu rozběhli. Dítě tleskalo rukama a skákalo radostí. Nalezlo první květ. Ten však vykvetl ve skalní puklině několik metrů nad okrajem hrozného srázu. Dítě na něj ukazovalo napřaženou rukou, dolů, ale dosáhnout na něj nemohlo. Mělo z propasti strach. Po květu však toužilo víc než po čemkoli na tomto světě. Chtělo vyhrát soutěž. Toužilo po štěstí. Ostatní lidé byli velmi laskaví a chtěli pomoci. Pět silných mužů přineslo provaz. Chtěli dítě přivázat a spustit až ke květu. Ale dítě se bálo. Mělo strach z hlubiny a z toho, že se lano přetrhne.

"Ne! Ne! Plakalo. "Bojím se"! Ukázali mu tedy silnější lano. Ne pět, ale patnáct mužů by je drželo. Všichni mu dodávali odvahu. Tu dítě přestalo plakat. Otřelo si slzy rukou. Všichni ztichli. Chtěli slyšet, co udělá. "Dobře," řeklo dítě. "Půjdu dolů. Půjdu dolů, jestli bude lano držet můj táta!"

Existuje lano, které nás pojí s Bohem v každém okamžiku našeho života. Bůh je drží pevně v rukou. Činí to ze všech svých sil. Dává se jako Duch svatý, dar tak zapomínaný a nepochopený jen proto, že naše slova nedovedou vyjádřit to, co je božské. Proto křesťané často používají různé symboly, aby se alespoň trochu pokusili vyslovit o oné strhující skutečnosti, která křesťanské společenství proměňuje v něco úžasného: hovoří o Něm jako o ohni, světle, větru, ale také o Utěšiteli, spočinutí, síle, ochraně. Duch svatý je Bohem v neustálé akci v církvi, omývá, zavlažuje, uzdravuje, ohýbá, zahřívá, napřimuje, dává.

4. Místo církve

Slovo dům je pro lidské bytosti jedním z nejsilnějších. Víra, která byla hluboce vtělená, postavila

domy Bohu i společenstvím věřících.

"Proč chodíš každý den do lesa?""Modlit se."

"Ale Bůh je přece všude, ne?""Jistěže je všude."

"A je na každém místě stejný?""Jistě, Bůh je všude stejný."

"A tak proč se chodíš modlit do lesa?""Protože já v lese stejný nejsem."

Často nádherné kostely, postavené křesťany, se dnes mezi obydlími zdají zbytkem pocitu, který postupně vyhasíná. V mnoha městech i vesnicích se k nebi tyčí věže a zvonice uprostřed lhostejných davů.

Když zástup v Jeruzalémě propukl v potlesk a provolával Ježíšovi slávu, někteří farizejové rozzlobeně říkali: "Mistře, napomeň své učedníky!" Ale On odpověděl: Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení. (Lk 19,39-40) Bude volat kamení! A možná již začalo!

Církev. Společenství následovníků Ježíše Krista. Církev tvořená lidmi, různými, s různou odvahou, s pochybami, i důvěrou, církev, tvořená mnou i tebou.

Církev, to je společenství, které nese tímto světem tu úžasnou zprávu evangelia. Církev, to jsme my, já i ty, každý z nás. Proto na jednom každém z nás záleží, jaká bude, jak se zhostí poslání, které jí bylo samotným Pánem Ježíšem Kristem svěřeno.

Následuje chvíle ticha......