3. 5. 2020

Velebeno budiž jméno Hospodinovo! Chvalte Boha! Přidejte se k chvále všechny země světa, vládcové i všichni prostí občasné, mladí jako staří, chlapci stejně jako dívky. Všichni vyvyšujte svaté Boží jméno, jméno, jemuž není nikde podobného, slávou převyšuje zem i nebesa. Velebeno budiž jméno nejvyššího. (Žalm 148,1.11-12 SNC)

Milé sestry, milí bratři, slavíme neděli. Den Páně. Připomínáme si slavné Kristovo vítězství. Přemohl hřích! Přemohl smrt! Přemohl zlobu a nenávist! Slavíme tento den každý dle svého uvážení. Každý svým vlastním způsobem. Každý s vědomím, že i za tento den je Pánu Bohu odpovědný.

Víte, že je to již osmá neděle, kdy se nemohou konat bohoslužby? Ano, je to tak. Vládní opatření se rozvolňují, zdá se, že koronavirová nákaza je v tuto chvíli na ústupu. Blíží se doba, kdy se budou moci i kostely i modlitebny otevřít. Těším se na to! Těším se, až uvidím ty tváře mnohých, kteří přijdou, aby chválili Pána Boha společně, s vědomím, že "Každý máme sloužit druhým tím darem milosti, který přijal". (1. P 4,10)

Dnes je třetí neděle po Velikonocích a nese označení Jubilate, to znamená "Jásejte. Oslavujte". Bez ohledu na to, kde se právě teď nacházíme, bez ohledu na to, co kdo právě prožíváme, jsme starodávným Žalmistou vyzývání k tomu, abychom vzdávali chválu Hospodinu, abychom oslavovali Jeho svaté jméno. Proto tedy: Oslavuj Hospodina celá země! Zpívejte hymny k Jeho poctě! (Žalm 166,1 SNC = Slovo na cestu)

Modlitba

Pane Bože, když se rozhlížím kolem sebe, zdá se mi, že nemám skoro žádný podstatný důvod k tomu, abych se veselil, abych jásal. Vidím spoustu negativ, která ovlivňují můj život. Za některé si mohu sám. Některé se do mého života vplížily, ani nevím jak. Tolik bych toho chtěl změnit. Tolik se mi toho nelíbí... S tolika věcmi nesouhlasím. Mé síly a schopnosti jsou však omezené. Mnohé z nich jsem již vyčerpal. Nevím, co si počít. Nevím, jak dál.

Vím, je tu ještě jedna možnost. To všechno, co prožívám, co se mně nějakým způsobem dotýká, předat Tobě. Ty jsi přece mocný, Ty si umíš poradit, všechno a každého si dokážeš použít pro uskutečnění svých záměrů. A proto se nyní té vší zátěže vzdávám, odkládám všechny své fyzické i psychické bolesti, trápení, obavy, otázky, na které nenacházím odpověď. Odkládám a odevzdávám Ti to, s čím nesouhlasím, co se mi nelíbí, co však sám změnit nemohu. Předávám Ti vše, co mě vyčerpává, vyvolává ve mně strach, obavy. Přijmi, prosím, i mou přítomnost, i mou budoucnost. Pane, prosím, ujmi se toho všeho, na co nestačím, co mě táhne k zemi, co mi bere radost ze života, co odpoutává můj pohled a touhu od Tebe.

Věřím, že to všechno je nyní ve Tvých rukách. Ujmi se toho. Ať s Tvou pomocí, s Tvým přičiněním, i můj život i život mých nejbližších, život našeho sboru, život naší společnosti nabude nových obrysů. Přidej mi i nám všem vzájemné odpovědnosti i touhy, abychom se k Tobě obraceli rádi a s nadějí, že nás povedeš, že si nás všechny použiješ ještě k mnoha dobrým záměrům.

A také prosíme, abychom Tě dokázali chválit, oslavovat za to, co nám dáváš. Jen nám pomoz si to vše připomenout! Amen.

Skutky 17, 22-34 Slovo na cestu

Pavel procházel Aténami. Všechno se v něm bouřilo, když viděl, jak tam lidé horlivě uctívali sochy bohů. Den co den hovořil s židy a bohabojnými Řeky v synagoze, ale vycházel i na náměstí a mluvil ke všem, kdo mu byli ochotni naslouchat. Tak se dostal do hovoru i s aténskými filozofy, epikurejci a stoiky, a vyprávěl jim o Ježíšovi, který vstal z mrtvých. Někteří ho okřikovali: "Neposlouchejte toho žvanila!" ale druhé to začalo zajímat. Říkali: "To bude nějaké nové náboženství."

Atéňané i lidé, kteří tam přicházeli studovat, byli totiž velice zvědaví a posedlí touhou povědět nebo uslyšet něco nového a neobvyklého. Vzali Pavla mezi sebe, dovedli ho na řečniště zvané Areopag a požádali ho, aby jim pověděl něco více o tom novém učení plném překvapujících myšlenek. Pavel tedy vystoupil na místo pro řečníky a oslovil shromážděné: "Atéňané, všiml jsem si, že jste opravdu nábožensky založení lidé. Když jsem prohlížel vaše četné chrámy a svatyně, viděl jsem také oltář zasvěcený 'neznámému bohu'. Tušíte tedy, že je zde někdo, kdo přerůstá vaše představy a máte ho v úctě. A právě o něm jsem vám přišel povědět!

Jediného pravého Boha, který stvořil svět a všechno živé, který ovládá Zemi a celý vesmír, toho nemůžete postavit jako sochu do svých chrámů. On není závislý na tom, zda ho někdo uctívá a přináší mu oběti. Vždyť on sám dává všem život a udržuje i zajišťuje ho vším potřebným. Celé lidstvo vytvořil z jediného člověka, rozsadil nás po celé zemi a vymezil jednotlivým národům prostor i dějinná období. A všichni máme veliký úkol: hledat Boha. A tu po pracném poznávání zjišťujeme, že je nám vlastně nablízku. On nám totiž dává život, pohyb a celé bytí. Pěkně to vyjádřili někteří vaši básníci: jsme jeho děti, Boží rodina.

Jak bychom si tedy měli myslet, že božská pocta přísluší nějakému lidskému dílu ze zlata, stříbra nebo mramoru? To je přece výtvor lidského umění a obratnosti. Vidíte, do takového omylu lidstvo zapadlo, ale Bůh je trpělivý a chce nám to prominout. Teď ale vzkazuje všem lidem, že je na čase toho všeho nechat a obrátit se k němu, k pravému Bohu. Blíží se totiž den, kdy nás bude soudit, a všechno závisí na tom, jaký zaujmeme postoj k jedinému muži, kterého Bůh poslal, ke Kristu Ježíši. K němu se Bůh jasně přiznal tím, že ho vzkřísil z mrtvých."

Dosud pozorní posluchači teď Pavla přerušili. Vzkříšení z mrtvých bylo na ně příliš. Někteří se mu rovnou vysmáli, druzí se vymluvili: "Pro dnešek to stačí, poslechneme si tě zase příště." Ale někteří byli přece jen zaujati, požádali Pavla o bližší vysvětlení a uvěřili. Byl mezi nimi i člen soudního dvora Areopagu Dionysios a žena jménem Damaris.

Kázání:

Milá sestro, milý bratře, milí přátelé, sledujeme dnes nejvýznamnější postavu Nového Zákona, apoštola Pavla. Svou vírou a důvěrou v Ježíše Krista ovlivnit velkou část především východního středomoří. Podporoval nově vzniklé křesťanské sbory tím, že je navštěvoval, psal jim dopisy, modlil se za ně a někdy jim posílal své spolupracovníky, aby v konkrétním sboru pracovali.

Na jedné ze svých cest se dostal do Athén. V té době už byly za zenitem svého největšího vlivu a rozmachu, ale stále si udržovaly získaný věhlas. I tak to bylo významné středisko společenského i obchodního života. Sídlily tam také čtyři velmi významné filosofické školy, ostatně právě zde žili jejich významní představitelé: Sokrates, Platon, Aristoteles.

Zásadní informaci, kterou se o tamních obyvatelích dozvídáme, je skutečnost, že místní hojně uctívali nejrůznější bohy a božstva. Tito vzdělaní přemýšliví lidé, obraceli svou pozornost k tomu, co je přesahuje, k modlám, které jak věří, mohou ovlivnit jejich životy.

Pavel městem prochází. Jen si to představte. Jste na dovolené. V cizím, neznámém městě. Procházíte jím. A tu a tam vás něco překvapí, zaujme. A vy si pomyslíte, jak je pro místní obyvatele důležité řemeslo, nebo školství, nebo lodní doprava, anebo, jako v tomto případě, náboženství.

Apoštolova reakce se nedá přehlédnout. Prochází městem a bouří se to v něm. Samé sochy bohů a bohyň, což je dokladem toho, čemu všemu místní věří a prokazují úctu. A opět k naší fiktivní dovolené. Jsme-li v cizím městě, a procházíme jím, můžeme si myslet cokoli. Jistě, lidé mají různé zvyky, tradice, priority. Různé poznání, jiné poznatky, odlišnou kulturu, a rovněž tak ne-stejnou víru. V tomto případě víru, která se opírá o různé sochy a sošky, které představují bohyně či bohy, kterým místní prokazují čest a k nimž se jistě i modlí. Aby takový lidskýma rukama zhotovený bůh zasáhl pozitivně v jejich životě. Můžeme kritizovat, vyjádřit nesouhlas, postavit se vůči tomu, co místní provozují?

My bychom zřejmě mlčeli. A mysleli si své. Možná bychom řekli: Je to každého osobní věc, čemu či komu věří. Ne tak Pavel. Pavel je v jiné pozici. Vnímá svou návštěvu tohoto významného města ne jako svou vlastní dovolenou či výlet, nýbrž jako poslání, jako apoštolskou službu, která zprostředkovává evangelium Ježíše Krista. Proto se tento muž k tomu všemu neobrací zády, proto se netváří, že si ničeho nevšiml. Je naštvaný, nelíbí se mu tento stav města s takovou reputací, s takovým vlivem.

To první, co si máme zapamatovat je: smutek. Pavlova reakce na stav společnosti. Bouří se to v něm. Není mu to milé. A my se můžeme ptát každý sám sebe: Jak reaguji já, když se setkám s pohanstvím, s pověrou, s modloslužbou? S člověkem, s lidmi, kteří neznají Pána Ježíše? Je mi jedno, koho vzývají? Trápí mně to?

Pavel se se stavem města nehodlá smířit. Proto do svých procházek městem oslovuje ty, které potkává. Židy i pohany. A těm, kteří jsou ochotni naslouchat, vysvětluje smysl evangelia. Mezi nimi jsou jmenovány dvě filosofické skupiny. Možná nám jejich pojmenování dnes už mnoho neřekne, ale když se na ně podíváme malinko víc, zjistíme, že nejsme tak daleko od smyšlení některých v dnešní době.

První jsou jmenováni epikurejci. Jejich názor je tento: Nejvyšší hodnotou v životě je vlastní uspokojení. Tedy: Užívej si dnes, na zítřek nemysli.

Druzí jsou stoikové. Jejich důraz je položen na vnitřní duševní klid, vyrovnanost, důležité pro ně je, řídit se vlastním svědomím.

Milí přátelé,i dnes se s podobnými názory setkáváme naprosto běžně. S jedněmi, kterým na ničem, kromě sebe, nezáleží. Z ničeho nic si nedělají. Jen si užívají. Jdou tak říkajíc přes mrtvoly. A jsou i dnes tací, kteří jsou rozvážní, vědomi si vlastní odpovědnosti za své vlastní žití, za svěřený prostor k životu, chcete-li, za životní podmínky naší úžasné Modré planety, za své bližní... Moc se to tedy neliší, tehdy a dnes.

A tak to druhé, co si máme zapamatovat je: angažovanost. Opět je to Pavlova reakce na stav společnosti. Není mu to lhostejné, jak obyvatelé tohoto města žijí. Vstupuje mezi ně, snaží se je oslovit a zaujmout zvěstí, která je může proměnit. A opět i my se můžeme každý sám sebe ptát: Co s nelichotivým stavem světa dělám já? Dokážu se nasadit pro dobrou věc, dokážu se nasadit pro evangelium? Pro Ježíše Krista?

Nyní si všimněme, co je obsahem Pavlových setkání s místními. Nedebatuje s nimi o jejich tématech, jedněm nevyčítá, jak žijí. Druhé nechválí, že svým jednáním myslí i na další generace. Nemluví o počasí, ani politice, ani sportu, ani o koronaviru. Jde přímo k té nejdůležitější zprávě, kterou místní dosud neslyšeli.

Vyprávěl jim o Ježíšovi, který vstal z mrtvých. Přinášel jim tu zvěst, kterou je tolik důležité znát, ale také podle ní žít, protože jen ona může do jakéhokoli lidského života vnést naději a smysl. Vyprávěl jim o Ježíšových slovech i činech, o změně, kterou do tohoto světa vnesl. A přinesl lidem novou naději. Pro pozemský pomíjivý čas naději, že to, co děláme, má svůj smysl a může to posloužit k dobrému. Přinesl však také naději věčného života těm, kteří Jemu uvěří, budou jej následovat a svými slovy i skutky dosvědčovat.

A tak to třetí, co si máme zapamatovat, je obsah zvěsti. Ptejme se každý sám sebe, jestli za tu nejdůležitější zprávu, kterou má slyšet každý člověk pokládáme zvěst evangelia. Jestli jeho obsah nezamlčujeme, nepopíráme. Je-li naší nejvlastnější touhou, aby lidé evangelium opravdu znali, rozuměli mu a žili podle něj.

Pavel prochází městem, mluví s lidmi. Rozsévá evangelium. Smutek, který v jeho srdci vyvstal při poznávání města, ho přivedl k angažovanosti. Uvědomuje si bídu obyvatel tohoto tak významného místa. Těm, kteří byli zvyklí na nejrůznější filosofické myšlenky, sděluje evangelium, což není jen pouhá informace, nebo soubor názorů na původ a existenci světa.

Evangelium, do češtiny přeloženo jako dobrá zpráva, je zvěst, která může proměnit lidská srdce. Je plné Boží lásky, která se obrací ke každému člověku, žádného ze svého vlivu nevylučuje. Evangelium je zvěst o Bohu, který proměňuje život člověka, dává mu smysl i naději. Je založeno na Božím Synu Ježíši Kristu, který se obětoval za hříchy každého člověka. Zemřel na golgatském kříži. A třetí den vstal z mrtvých.

Reakce těch, kteří jsou Pavlem osloveni, jsou různé. Jedni jej naprosto odmítají, jiní se mu posmívají, Ale někteří byli přece jen zaujati, požádali Pavla o bližší vysvětlení a uvěřili. Apoštolova služba přinesla ovoce. Stálo jej to mnoho námahy, času. Jeho služba nebyla snadná. Nesetkala se jen s pozitivními reakcemi. Ale přece jen měla smysl.

A tak to čtvrté, co si máme zapamatovat je: má to smysl. Někteří uvěřili. Ne všichni. Nebyla to žádná davová reakce, jako například o Letnicích v Jeruzalémě, kdy uvěřilo na 3000 osob. V každé době, na každém místě žijí ti, které bychom třeba ani neodhadli a nikdy si o nich nemysleli, že je evangelium Ježíše Krista zaujme. To je tedy, bratři a sestry, povzbuzení pro každého, každou z nás. Pokud žijeme evangeliem, pokud naší hlavní snahou je čerpat z Boží lásky a tuto Boží lásku dosvědčovat celým svým životem, přinese to ovoce. Třeba ne hned, třeba ne v takové míře, jakou bychom si představovali. Ale přece jen to má smysl. Nezůstaňme stranou. I z nás se mohou stát poslové, nositelé evangelia, I našim přičiněním se může Boží království zaplnit. To je výzva! Amen.

Modlitba:
Drahý Králi, děkuji za dnešek, který je nádherný. Chvála Tobě za zpěv ptáků a krásy přírody, které můžu vidět každý den! Chvála Tobě za možnost být s Tebou a vědomí, že nikdy nejsem sám. Přesto Tě prosím, pomáhej mi soustředit svůj zrak na Tebe, i když zraky lidí se dnes upírají jinam. Dej ať hledím jen na Tebe. Také prosíme, aby zvěst dnešního evangelia zapustila kořeny v našich životech a proměňovala nás a povzbuzovala k další činnosti.

Prosíme, vyslyš i naše osobní modlitby, které Ti každý z nás sám přinášíme: ......

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána, Ježíše Krista a voláme: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Oznámení

Společné bohoslužby - 17. května - 9.15 hod. v kostele v Hodslavicích! Vzhledem k tomu, že byla povolena účast do 100 osob, doufám, že se nenecháme zahanbit a kostel do tohoto množství zaplníme! Zkusme to! Dokážeme to! Sledujte i sborový web a facebook!
on-line vysílání a videozáznamy bohoslužeb naší církve zde: https://www.e-cirkev.cz/
pravidelné biblické zamyšlení (i písně) zde: https://soundcloud.com/user-41012488
bratr farář je připraven s vámi hovořit na telefonu (777 804 340) i na mailu
Sbírky v době koronaviru

V této době je možné přispět na sbírky formou bezhotovostního převodu peněz. Anebo si peníze odkládat, a po pominutí nouzových opatření je darovat jednorázově, a to na potřeby sboru.

HLAVNÍ DAR LÁSKY - sbírka, která je letos určena na pomoc sboru v Hranicích, vynesla v našem sboru v tento koronavirový čas 10.100 Kč. Děkujeme všem, kdo jste přispěli!

Účet sboru: 176 570 4389/ 0800

SBÍRKA DARŮ JERONÝMOVY JEDNOTY - fond ze kterého si mohou sbory půjčit (stejně jako i náš) na náročnou opravu, rekonstrukci. Jeronýmova jednota je pomocné dílo Variabilní symbol: 300. Dosud vybráno 12.700 Kč. Sbírka bude ukončena tento týden!

sbírka pro sbor - A chcete-li a můžete-li přispět našemu sboru (namísto sbírek, které teď budou několik týdnů chybět), využijte tentýž účet a variabilní symbol.
Variabilní symbol: 100. Dosud, od začátku dubna, vybráno 19.700 Kč.

→ slovo na závěr: Jan 15, 7-8 (B21)

Jestliže zůstanete ve mně, praví Ježíš, a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci. Amen.

Nechť nás Pán Ježíš Kristus utváří a buduje, než se společně udivíme při bohoslužbách. Milost boží se všemi námi! Amen.