1.1.2020

Čtení: Žalm 121, 1-7

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Píseň: 696

Text: Jan 14, 1-6

Pán Ježíš říká svým učedníkům: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte."

Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Kázání:

Bratři a sestry, milí přátelé, stojíme dnes společně na prahu nového roku 2020. Je to krásné číslo, symetrické, ze všech stran kulaté. Nicméně nevypovídá nic o tom, jaké budou ty následující dny, těch 366 dnů, které, jak věříme, nám náš Pán dá prožít.

Nový rok, to byla a je vždycky výzva. Ohlédnout se za tím, co bylo, co se nezdařilo a samozřejmě i podařilo, a upřít svůj zrak k tomu, co je před námi.

Někdy to víme, nebo alespoň plánujeme. Nějakou významnou oslavu narozenin, setkání s lidmi, kteří jsou pro vás důležití - třeba x let po škole. Někdo plánuje zásadní životní rozhodnutí, třeba změnu zaměstnání, přestěhování se, anebo očekává narození potomka. To je mnohdy vnímáno jako pozitivní životní impuls.

Jsou však věci, které se neplánují, které, když nastanou, tak nás zaskočí. Jsou to chvíle, které naopak zažívat nechceme. Jako je například nemoc, ztráta zaměstnání, anebo úmrtí blízkého člověka.

Jsou lidé, kteří mnoho od života neočekávají. Žijí den za dnem. Možná jim to vyhovuje, mají svůj klídek, pohodu. Jiní by se při takovém trávení svých dní nudili.

Jsou proto činorodí. Pořád vymýšlí nějakou aktivitu, chvíli neposedí, natož aby se po dobrém svátečním obědě na chvíli natáhli. Jsou v jednom kole. To jim vyhovuje.

Každý z nás máme své zaběhané koleje, kterých se rádi, anebo někdy i neradi musíme držet. Jsou okolnosti, které při sebevětší snaze nezměníme, tedy i v tenkrát, když nechceme jenom kritizovat a ukazovat prstem.

Každý za dny svého života neseme odpovědnost. Jak s nimi nakládáme, jak je využíváme, čím je naplňujeme. Na jednu stranu je dobré, že jedni před druhými mnohé ukryjeme, že se nemusíme tady navzájem zpovídat a odhalovat své skryté myšlenky ani činy.

Na straně druhé ovšem nesmíme zapomínat, že nic z toho nezůstane utajeno natrvalo. Jednou nadejde chvíle, když to všechno bude muset ven. A ten, kdo to vše bude posuzovat a hodnotit, bude nejvyšší Pán, Pán všech Pánů. Nezapomínejme na to.

Podívejme se společně na oba oddíly Písma, tak jak jsme je mohli slyšet.

Nejprve Žalmista. Nevíme přesně, co prožívá. Zřejmě nějakou bolest, trápení. Možná se ocitl ve chvíli, kdy se musí rozhodnout a on vůbec netuší, co je pro něj nejdůležitější. Kterým směrem se dát.

Je v nějaké nouzi. Sám to vyznává, když své oči pozvedá k horám: Odkud mi přijde pomoc? Na koho se mohu spolehnout? Kdo mi pomůže? Komu mohu odhalit tajemství své duše? Kdo mě neodsoudí a nebude mnou pohrdat?

Existuje vůbec někdo, komu nejsem lhostejný. Existuje někdo, kdo nezištně nasadí svůj čas, peníze, energii, své schopnosti, aby mi pomohl?

Existuje někdo takový, kdo mě vyslechne, bez toho, že by komentoval mou vlastní situaci a pomůže mi naprosto nezištně bez očekávání, že z toho sám něco bude mít?

Možná někoho takového, bratře, sestro, ve svém okolí máš. Možná o tom ani nevíš. Možná však na někoho takového spoléháš, a on tvá očekávání nenaplní.

Možná to tak měl i Žalmista. Nicméně v té své nám blíže nekonkrétní situaci obrací svou pomoc vzhůru, k horám, k místům, kde tenkrát starodávní lidé věřili, že sídlí duchovní bytosti, které přijdou člověku na pomoc.

Odkud mi přijde pomoc? Ptá se onen starodávný muž. Starosti jej sevřely. Pochybuje, trápí se. Bezradně přešlapuje na místě. Nechce svým ukvapeným rozhodnutím zabřednout do ještě větší šlamastyky.

A najednou, jakoby došlo k nějaké změně, zásahu odkudsi, jakoby se mysl rozpomenula a srdce zaplesalo. Navzdory tomu všemu, co prožívá, přece jen se vzchopí a z jeho úst zazní slova, která jsou jeho vyznáním:

Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Jakoby ve chvíli, kdy se ho zmocní obavy, panika či přímo deprese, jakoby si vzpomněl na to, o čem přece sám dobře ví, co však v tom okamžiku, kdy ho ty všechno sevřelo a znejistělo, na chviličku zapomněl.

Pomoc mi přichází od Hospodina. On přece moc dobře ví, na koho může spoléhat. Na koho se může obrátit o pomoc, radu. Komu může svěřit své obavy i své touhy.

Hospodin je tím, který jej neodmítne. Který má na něj vždycky čas. On jej ochrání před útoky zla i temných myšlenek, které chtějí zaplnit celé jeho nitro. Nepoddá se jim. Raději bude vyvyšovat Hospodina. Před jeho slávou a mocí ustoupí všechny obavy i temnoty.

Sám sobě připomíná, kým je pro něj svatý Bůh, ten, který si vyvolil izraelský lid, aby na něm zjevil svoji moc a lásku, a co pro něj znamená.

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

A teď ještě k těm novozákonním slovům evangelia.

Pán Ježíš je si vědom chvíle, která se nezadržitelně přibližuje. Zhruba tři roky chodil se svými učedníky. S těmi, kteří se stali svědky jeho slov kázání i skutků milosrdenství a lásky.

Okamžik, kdy se Jeho pozemské působení uzavře, je blíž a blíž. Pak už učedníci zůstanou sami. Budou si muset vystačit se svým získaným poznáním, se zkušenostmi, které s Ježíšem učinili.

Už ovšem mezi nimi nebude, nebude možné se na něj obrátit s jakoukoli, promiňte, prkotinou. Sami budou muset bojovat, snažit se rozlišit dobré o zlého, pomáhat druhým a věnovat jim svůj vlastní čas.

Ježíšovým dobrým zvykem bylo, že své nejbližší spolupracovníky připravoval na to, co nastane. Nenechával je v nejistotě. Naznačoval jim, co přichází, co je možná v té chvíli zaskočí.

Ale zároveň je povzbuzoval. Aby až se tak skutečně stane, až definitivně odejde z jejich středu, věděli, že ten okamžik dávno předpověděl. A že jim taky dal radu, jak si mají počínat.

"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte."

Z našeho pohledu je to jasné. Navíc víme, že Ježíš naplnil i své další zaslíbení, že nezanechal své učedníky ani další následovníky opuštěné. Poslal jim Ducha svatého, který s nimi bude a bude jim připomínat všechno, co Boží Syn vykonal.

Tomášovi je to ovšem málo. Ježíšova slova mu toho mnoho neříkají. A proto se ptá. Proto vstupuje s Ježíšem do rozhovoru:: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"

Tomáš možná jen nahlas vyslovuje to, co trápí ostatní. Nestydí se ovšem zeptat, netváří se, že všemu rozumí. Touží znát odpověď, rozumět tomu, co se tu odehrává.

A Ježíš? Nenechává Tomáše ani ostatní ve štychu. Dává jim odpověď, která si rovněž zasluhuje vysvětlení. Nicméně mnohé je

teď už jasné. Ježíš je ten, který ukazuje správnou cestu k Pánu Bohu, cestu, která dává každému lidskému životu smysl a íl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Milí přítomní, jistě i my budeme v roce 2020 potřebovat tu a tam připomenout, co je naší skálou a kotvou v životě. Připomínejme si proto ta dnešní slova kázání, protože až ty obtížné a nepříjemné chvíle nastanou, budeme vědět, čeho a hlavně koho se chopit!

Přeji nám všem, abychom prožívali i chvíle radostné ze kterých máme radost. Ani v nich ovšem nezapomeňme na to, kdo jsme a kam směřujeme! Amen.

Modlitba po kázání:

Pane Bože, ty víš, co je před námi. Možná se těšíme na něco, co vyhlížíme s očekáváním. Možná se trápíme tím, co by mohlo přijít. Prosíme, pomoz nám a ve všech situacích nás svým svatým Duchem směřuj ke Tvým zaslíbením. Abychom si připomínali, co jsi nám zaslíbil. Abychom si nezoufali. Nýbrž měli pevnou naději, že jsi s námi a nikdy nás neopustíš. Amen.

Píseň: 691