25.10.2020 Kázání

Člověče, Hospodin ti přece ukázal, co je dobré a co od tebe žádá: Chce jen, abys jednal spravedlivě, byl milosrdný a pokorně ho ctil jako svého Boha. (Micheáš 6,8 SNC)

Milé sestry, milí bratři, je tu již druhá neděle, kdy se nemůžeme shromáždit v kostele, abychom si připomněli, jak důležité toto setkání pro nás je. A tak jsem rád, že můžeme využít alespoň tohoto způsobu, abychom se sjednotili nad slovy Písma a kázání a společně, "jedněmi ústy" se modlili.

Dnes je 20. neděle po sv. Trojici, anebo jinak, za pět neděl je zde Advent! Modleme se, abychom tento významný čas mohli trávit společně!

modlitba

Hospodine, prosím, chraň můj život. Opatruj mou cestu.

Kolik křižovatek ještě, kolik výhybek a zátarasů.

Kolik propastí. Je zázrak, že ještě jdu... Opatruj mou duši.

Neumím ji utěšit, když volá o pomoc, když pláče, když se strachy krčí v koutě.

Opatruj můj spánek. Myšlenky se mi honí hlavou, těžknou a černají jako noc, která se zdá být bez konce.

Opatruj chléb můj vezdejší.

Pachtím se, namáhám a běhám, ale nedává to smysl. Stačí vichřice, bouře, povodeň... ten malý prevít, covid, se kterým si nikdo neví rady, který už napáchal tolik škody a jakoby se ani zastavit nedal.

Pane, vím dobře, že to nejdůležitější ve svém životě nemám ve svých rukách.

Drž, prosím, můj život ve svých dlaních.

Spoj nás v jedno! Připomínej nám jeden druhého. Ať jsme navzájem propojeni. Ať společně neseme dobré i zlé, radostné i smutné. Ať jsme živým společenstvím, které Tě upřímně a rádo následuje.

Prosíme, požehnej nám i tuto chvíli nad těmito slovy. Amen.

Skutky 8, 26-40 (Slovo na cestu) - Etiopský ministr financí prvním africkým křesťanem

Filip dostal pokyn od Božího anděla: "Připrav se a jdi na silnici z Jeruzaléma do Gázy, tam, kde prochází pouští." Filip se hned vydal na cestu. Brzy uviděl průvod etiopského hodnostáře, ministra financí kandaky, jak se tehdy nazývala vládkyně Etiopie a Súdánu. Byl v Jeruzalémě, aby vzýval Boha, a teď jel zpátky a na voze si četl svitek proroka Izajáše. Boží Duch vnukl Filipovi: "Dohoň ten vůz!" Filip přiběhl k vozu a tu slyší, že si černoch nahlas předčítá z knihy Izajášových proroctví. Filip se zeptal: "Říká ti to něco?" Ministr mu odpověděl: "Neříká, potřeboval bych to vyložit. Pojď si ke mně sednout a pomoz mi!"

Právě četl slova: "Byl veden jako ovce na porážku, a jako beránek ztichne, když mu stříhají vlnu, tak ani on neotevřel ústa. Ponížili ho a nespravedlivě odsoudili.
Kdo by čekal, že bude mít tolik potomků, když ho přece zabili!"

Dvořan se zeptal Filipa: "Prosím tě, to mluvil prorok o sobě, nebo o někom jiném?" A tak Filip navázal na to prorocké slovo a ukázal, jak se vyplnilo na Ježíšovi.

Cestou přijeli k nějaké vodě. Dvořan zvolal: "Podívej se, voda! Mohl bych i já být pokřtěn?" Filip na to: "Jestliže jsi uvěřil celým srdcem, proč ne?" A on vyznal: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn." Etiopský ministr dal příkaz k zastavení, vstoupil s Filipem do vody a ten ho pokřtil. Když se vrátili na břeh, Kristův Duch způsobil, že se Filip ztratil dvořanovi z očí. Musel tedy pokračovat sám, ale měl velkou radost. Filip se pak objevil v Azotu, prošel celým krajem až k Césareji a ve všech městech zvěstoval Ježíše.

Zamyšlení:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, pokračujeme společně v probírání knihy Skutků apoštolských. Snad si alespoň někteří vybavíte, kde jsme minulou neděli skončili. Vyprávěli jsme si o jednom z těch sedmi diakonů, jáhnů, kteří byli zvoleni, aby apoštolům pomáhali v jejich službě. V Jeruzalémě. Patřil k nim Štěpán, toho židé ukamenovali, protože je jeho slova obžalovávala z hříchů a povrchnosti. Patřil k nim i Filip, který přišel do Samaří, a tam kázal evangelium. Jeho služba přinášela ovoce. Přibývalo těch, kteří se chtěli o Ježíši dozvědět víc. Zájemců o evangelium bylo tolik, že Filip už všechno sám nezvládal. Proto byli povoláni apoštolové Petr a Jan, aby mu pomohli.

A také jsme si minule vyprávěli o jednom Šimonovi - mágovi, který nejprve evangeliu nerozuměl a chtěl si je koupit za peníze. Ovšem posléze i on pochopil, porozuměl, a věříme, že i Kristu uvěřil.

Končili jsme tím, že křesťanská mise ještě není splněna. Přibývá osob, které evangelium slyší, které na ně osobním rozhodnutím reagují, ale stále je hodně těch, kteří Ježíše Krista neznají a neví nic o jeho oběti a vzkříšení. Dnešní příběh je poněkud jiný. Není o davech a zástupech, nýbrž pouze o jednom jediném mouřenínovi (tak uvádějí Kraličtí), tedy černochovi.

1. JEDEN.

Tím prvním, o kom je tady řeč, je Filip. Už ho známe, už víme, co je zač. Teď se o něm dozvídáme

něco jiného. Všechno, na co byl ve službě Kristu zvyklý, je jinak. Žádný Jeruzalém, ani Samaří, ale naprosto pustá cesta kdesi v poušti. Co má tady pohledávat? Nedostal chybný pokyn? Nebo si ho snad vysvětlil špatně? Tady přece nemůže potkat živou duši.

Ale instrukce od nebeského posla jsou v pořádku. Hospodin ví nejenom o tom, co se děje v hlavním městě, ale i na venkově, a také přímo v zapádákově, kam svého služebníka posílá. Sympatické na Filipovi je, že nebeskou instrukci vezme vážně. Neprotestuje. Nediskutuje. Vydává se na cestu. Tak svou poslušností a připraveností ke službě přispěje k tomu, co se tam mimo civilizaci přihodí.

2. DRUHÝ

Druhý muž, kvůli kterému toto setkání Pán Bůh připravil, není ani jmenován. Neznáme jeho jméno.

Ale není to jen tak někdo. Není to tuctový občan své říše. Dozvídáme se, že jde o etiopského hodnostáře, tedy člověka urozeného a bohatého. Byl to člověk z východu, který měl odlišnou barvu kůže. A navíc to byl eunuch, kleštěnec. Podle Mojžíšova zákona byli takoví lidé nábožensky nezpůsobilí a nemohli se podílet na chrámové bohoslužbě. A zrovna kvůli tomuto muži byl Filip poslán z misijně úspěšného místa v Samaří sem na poušť.

Tento etiopský ministr je na cestě z docela osobního důvodu. Četli jsme to. Byl v Jeruzalémě, aby vzýval Boha, a teď jel zpátky a na voze si četl svitek proroka Izajáše. Znal Hospodina? Zní to dost podivně, aby někdo téměř ze středu afrického kontinentu, podnikl náročnou cestu, a vzýval Boha právě v Jeruzalémě. To znamená, že židovství už proniklo i tam, tzn., že o Hospodinu musel tento dvořan něco vědět. A byla v něm touha, poznat tohoto Boha víc. Nesmířil se jenom s tím, co se doneslo k jeho uším. Rozhodl se podniknout cestu, aby se na vlastní oči a uši přesvědčil o všem, co tento Bůh vykonal. Proto se vydává do Jeruzaléma, do centra židovské zbožnosti. Proto ta cesta pustinou, proto i ta námaha se čtením svitku proroka Izajáše.

3. MÁ TO CENU?

Tak nějak si to možná si řekneme. Má to cenu? Filip, přece mohl zůstat v Samaří. Tam bylo jeho

služby potřeba, tam byla žádaná. Zástupy mužů a žen mohly slyšet z jeho úst evangelium. A onen etiopský hodnostář? Proč podnikat takovou dlouhou cestu? Mohl přece poslat někoho, aby mu přivezl další knihy - svitky k rozšíření svých znalostí.

Pán Bůh to ovšem zamýšlel naprosto jinak. On tyto dva muže, kteří by se za normálních okolností nemohli nikdy potkat, svedl k sobě. Ukazuje se, že i tady v té pustině může být Ježíšův služebník užitečný. Ten, který sedí na voze a čte proroka Izaiáše, ostatně tenkrát bylo zvykem číst nahlas, potřebuje také někoho, kdo mu ten text vyloží. (Říkáváme: "Je dobré míti Filipa!")

A to je parketa, kde se Filip cítí jako doma. Už je jasné, proč jej byl nasměrován až sem, tak daleko od civilizace. Tomu černému, z pohledu Mojžíšova zákona nečistému muži, zvěstuje evangelium. O Boží lásce. Prostřednictvím Filipovy služby se obzor poznání tohoto cizince naprosto mění. Už ví, že ten, o kterém mluví Izaiáš jako o zabitém Beránku, byl Ježíš. Tím, že se dobrovolně nechal ukřižovat za lidské hříchy a tím, že byl následně Bohem vzkříšen, přinesl lidem odpuštění. Jejich vinu vzal na sebe sama. Tato zvěst o ukřižovaném Mesiáši se stává obsahem zvěstování, kázání, svědectví. Tato zvěst o Beránkovi je zdrojem radosti i naděje pro nastávající budoucnost.

Takže má toto setkání cenu? Mělo smysl, aby se až sem do pustiny Filip vydal? Určitě! Filip zde zvěstoval evangelium, nic většího nemůže být. A je jedno, je-li to tam, či onde. A navíc, zvěstoval je tomu, který o ně jevil zájem, jehož srdce i mysl byla připravena přijmout Boží nabídku.

4. DŮSLEDEK SETKÁNÍ

Možná bychom mohli říct, že to setkání mělo svůj význam třeba proto, že onen ministr dostal

spoustu informací o Boží lásce, a také dostal spoustu podnětů k přemýšlení. Tak to někdy chápeme. Mít informace, i ty o Bohu, to je jistě dobře. Samozřejmě záleží na zdroji, ze kterého čerpáme. Filip je zdrojem kvalitním. Není důvod jeho zvěsti nedůvěřovat.

Jenomže onen černý hodnostář jde ještě dál. Nespokojí se s tím, že nyní chápe to, čemu dříve nerozuměl. Když uvidí vodu, zeptá se, zda je nějaká překážka, která by bránila, aby mohl být pokřtěn. Jeho žádost o křest je výrazem toho, že pochopil, co mu Filip zvěstoval o Kristu: totiž, že Kristus přijímá každého, i fyzicky či jinak nezpůsobilého. Každého, kdo touží, aby Kristova láska a odpuštění smyla jeho viny, jako voda smývá špínu. Není tam kostel, kmotři, farář ani zápis do matriky. A přece je to křest platný - je tam totiž zvěstované slovo Boží, víra v Krista a touha po křtu. A kolik vody přitom "padne", není až tak důležité.

Důležité je vyznání, které ten vysoce postavený muž v té pustině i před svým doprovodem učiní: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn."

5. CO Z TOHO BYLO?

Jsme v samotném závěru příběhu a můžeme se tedy ptát: K čemu to všechno bylo? Ukazuje se, že

pro Pána Boha je i ten jeden jediný hledající člověk, ať už je jakýkoli, s jakoukoli minulostí či pověstí, hendikepem či životní zkušeností, důležitý.

O dvořanovi, který byl právě pokřtěn a vracel se domů, čteme: měl velkou radost. Radoval se nejenom z toho, že potkal někoho, kdo se mu věnoval; radoval se nejenom z toho, že mohl pochopit zvěst Písma; radoval se nejenom z toho, že mohl být pokřtěn; ale především se radoval, že mohl uvěřit Ježíši Kristu, který teď dal jeho životu nový směr a cíl.

Možná řekneme, že o tomto muži již nic dalšího nevíme. A částečně je to pravda. Nicméně dle tradice, tedy ústního předávání, právě tento muž přispěl k tomu, že na území jeho země, tedy v Etiopii, vznikla jedna z nejstarších křesťanských církví, která existuje až dodnes.

6. CO Z TOHO PLYNE PRO NÁS?

Předně nevíme, kam nás náš Pán pošle, anebo jen postaví. A když už se ocitneme někde, kde to

neznáme, kde jsme třeba ani netoužili být, ptejme se v modlitbě, jak si chce tuto situaci Pán Ježíš použít. A buďme Mu k dispozici!

Nic nepokládejme dopředu za ztracené a marné. I když se nám bude třeba jako u Filipa zdát, že by bylo potřebnější a i prospěšnější, kdyby zůstal u zástupů v Samaří, než se věnoval pouze jednomu jedinému člověku.

Setkání Filipa s Afričanem, vedlo k tomu, že se ten muž stal prvním černým křesťanem. A to znamená jen jedno, není člověka, pro kterého by zvěst evangelia nebyla určena. To, nechť je nám všem, bratři a sestry povzbuzením.

I náš život se může stát požeháním pro někoho, s kým se setkáme, koho Pán Bůh postaví do naší cesty, nebo nás k němu pošle. Jen vezměme vážně slova, která jsme slyšeli v úvodu, a žijme podle nich! Člověče, Hospodin ti přece ukázal, co je dobré a co od tebe žádá: Chce jen, abys jednal spravedlivě, byl milosrdný a pokorně ho ctil jako svého Boha.

Modlitba:

Pane Ježíši, ty si nacházíš stále nové způsoby, jak oslovit lidi, kteří o tobě ještě nevědí. Pomoz, abychom si jich i my všimli a dovedli jim o tobě povědět.

K Tobě se obracíme, protože není nikdo jako Ty, naslouchající, laskavý a odpouštějící. Pomoz nám, abychom svou víru v Tebe dokázali přes svou omezenost žít i v každodennosti a všednosti našich životů. Především s nejbližšími, za něž neseme největší díl odpovědnosti, ale i s těmi, kteří nás "nemusí," a třeba i beze slov.

Bývá nám úzko ze zpráv o lidské zlobě, nenávisti a lhostejnosti k utrpení druhých. Pomoz nám nalézt cestu i sílu, abychom těm, kteří byli zasaženi, alespoň trochu pomohli. Jen tak můžeme hovořit o Tvé lásce ke všem lidem.

Žehnej, prosíme, každému dobrému úsilí pomoci tam, kde je to nejvíce třeba, zasaženým válkou, pronásledovaným totalitou, nebo přírodními pohromami. Žehnej i těm, kteří pomáhají přes ohrožení svého zdraví i života v boji s koronavirem.

Dej, prosíme, ať se co nejdříve můžeme opět v neděli za zvuku zvonů svobodně scházet v našich chrámech a modlitebnách. Dosud jsme byli příliš málo vděčni za to, že nám nic nehrozí a není spojeno s rizikem vězení, výbuchy bomb, granátů a pušek. Odpusť nám to.

Svým Duchem obnovuj svou církev, žehnej kazatelům i posluchačům Tvého Slova a učiň nad naše prosby.

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána Ježíše Krista a voláme:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

oznámení

Milé sestry, milí bratři, přátelé, přijměte několik nápadů pro inspiraci v čase, kdy se nesmí konat řada obvyklých setkání.

1. K poslechu:
   Naše evangelická církev také zpřístupnila velké množství zajímavých nahrávek (kázání, přednášek, písní, skladeb...). Podívejte se zde: https://soundcloud.com/ecirkev/sets
2. Nedělní bohoslužby:
   Na webových stránkách naší církve naleznete také přehled dostupných on-line vysílaných evangelických bohoslužeb). Podívejte se zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6613-On-line-vysilani-bohosluzeb-Ceskobratrske-cirkve-evangelicke/index.htm
3. Církev doma: Mnoho nejrůznějších tipů pro dospělé, děti i mládež naleznete zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm
4. Sborové sbírky:Vzhledem k tomu, že se minimálně 14 dní nemohou konat nedělní ani jiná shromáždění, můžete na sborové potřeby přispět převodem na sborový účet:
   176 570 4389/ 0800 s variabilním symbolem 100.
5. Podpora sboru:Dění ve sboru můžete podporovat samozřejmě modlitbami, svým osobním nasazením (což v této době moc nejde), i finančně. Pro inspirace se podívejte zde: https://hlavuvzhuru.e-cirkev.cz/ Pokud to považujete za možné, budeme rádi, když náš sbor budete podporovat bezhotovostním trvalým příkazem.
6. Osobní rozhovor či e-mailová korespondence: V případě zájmu či potřeby, se můžete s důvěrou obrátit na br. faráře:
   mobil: 777 804 340; e-mail: hodslavice@evangnet.cz
   nebo sestru kurátorku:
   mobil: 731 845 311; e-mail: libuse.palacka@centrum.cz

> V pátek jsme se v Mořkově rozloučili s paní Annou Podlezlovou, která zemřela ve věku78 let.

> V úterý bude v Mořkově rozloučení se sestrou Jarmilou Kucovou, maminkou Jarky Pýtrové, která zemřela ve věku 92 let. Vzhledem k hygienickým opatřením, se smutečního rozloučení v modlitebně může zúčastnit pouze 9 členů rodiny. Od modlitebny se půjde průvodem na hřbitov.

> V průběhu nouzového stavu jsou každou neděli vysílány bohoslužby na ČT2 v 10.00 hod.

→ slovo na závěr: 2. Tim 2, 8 (SNC)

Nikdy nezapomeň na Ježíše Krista, který jako člověk pocházel z královského Davidova rodu a který byl vzkříšen z mrtvých. Amen.

Nechť vás Pán Bůh inspiruje v tom, co byste pro něj i pro své bližní měli vykonat!

Pokoj Boží nechť zůstává se všemi námi! Amen.