1.1.2019
Čtení: Židům 4, 1-11
Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: 'Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!' To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: 'I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.' Zde však čteme: 'Do mého odpočinutí nevejdou.'
Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, určuje Bůh jiné 'dnes'. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: 'Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!'
Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
Text: Matouš 11,28-30
Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Kázání:
Bratři a sestry, může se nám do nového roku dostat lepšího pozvání? - Je to pozvání a přání zároveň: Ježíš si přeje dát nám odpočinutí.
My k Novému roku slýcháme mnoho přání: hodně štěstí, a hlavně to zdravíčko! Také spokojenost. - To nám lidé přejí, ale nikdo z nich nám to nemůže nabídnout.
Ježíš nám nabízí odpočinutí, to znamená: nabízí nám pokoj, který zahrnuje a převyšuje všechno to dříve jmenované.
Pokoj, to je to, co nejvíce potřebujeme. Protože můžeme být zdraví a úspěšní, ale když nemáme pokoj uvnitř sebe a kolem sebe, je život soužením.
Nemůže být lepší pozvání než toto Ježíšovo, a to nejlepší a největší na něm je, že platí pro všechny. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny...
Od té doby, co Ježíš vyslovil tato slova, žádný, kdo je slyšel, nemůže říct: o mně nikdo nestojí, po mně se nikdo neptá, mě nikdo nechtěl, mně nikdo nenabídl pomoc... Ježíš jasně říká: všichni, kdo jste obtíženi břemeny.
Bratři a sestry, kdo z nás není unavený, obtížený vším možným? I ti, co se myslí, že nejsou. I pro ty platí Ježíšovo pozvání, protože ti jsou navíc obtíženi strachem si to přiznat.
Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
To je pozvání pro všechny: pro chudé i pro bohaté, pro prosté i učené, pro ty, co chodí do hospody, i pro ty, co sedí každou neděli v kostele, pro pomocné dělníky i pro vysokoškolské profesory.
Každý z nás vleče nějaké břemeno. Každý z nás už někdy nemůže, jak je zatížen nějakou svou závislostí - a nemusí to být zrovna závislost na drogách, alkoholu či penězích.
Zrovna tak je pro člověka jhem a břemenem, ze kterého se nemůže vyprostit a které ho ovládá, třeba jeho postavení, výkon, ctižádost, pýcha, pohlcenou rodinou, prací - dalo by se toho jistě vyjmenovat celá řada.
A my se namáháme a pachtíme, abychom těm svým závislostem učinili zadost. Stejně jako se pachtili zbožní židé, aby učinili zadost Zákonu s jeho tisíci požadavky.
Ježíš tato naše břemena zná. Ví, jak pod nimi klesáme, i když si to někdy neuvědomujeme nebo nechceme připustit. Ví o tom a volá nás k následování.
Zaslibuje odpočinutí, ale to neznamená, že budeme automaticky zbaveni svých břemen. Ještě nás budou obtěžovat, ale přes Ježíše poznáváme jejich pravou podstatu a zbytečnost, vidíme, jak nás tíží a omezují, brání pokoji.
Bratři a sestry, k přijetí Ježíšova jha patří, že začneme bojovat proti těmto svým závislostem. A znamená to zároveň vstoupit do nového vztahu k Ježíši Kristu, pokořit se před ním a přijmout jej za jediného Pána nad sebou, jím poměřovat svůj život, na jeho vůli dát především.
Ježíš říká: Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce... Máme se tedy od něj učit tichosti a pokoře.
Toto je to jho, které máme na sebe vzít, o kterém je však zaslíbeno, že netlačí a netíží. Není to protimluv? Vždyť jho je nástrojem krocení zvířete, pod jhem je také otrok, zcela vydaný svému pánu a přitom všechnu tíhu sám nesoucí.
Ovšem tak to není s těmi, kdo vzali na sebe jho Kristovo. - Nejsme sami svoji, je nám zaslíbeno, nejsme na to sami, vzpomeňte si, on břemena naše vzal na sebe.
Toto Ježíšovo slovo o jhu, pokoře a tichosti nám velice souzní s jiným jeho zaslíbením: Blaze tichým, neboť oni obdrží dědictví na zemi.
Být připoután jhem ke Kristu, totiž přijmout na sebe pokornou a tichou službu, znamená být jeho spoludědicem na zemi, zde v tomto životě. Je potřeba si to připomenout dnes, na začátku nového roku, jehož se jedni děsí a druzí do něj vkládají přemrštěné naděje:
Ježíši Kristu patří minulost, současnost i budoucnost. Jsme spoludědicové, ale také spoluslužebníci. Máme odpovědnost a úkol - prosazovat Boží království na této zemi.
A právě pokornou a tichou, kristovskou službou tomuto světu. To je naše poslání do nového roku i do všech dalších dnů a let, které nám zde budou z Boží milosti dopřány.
Dokonalým příkladem pokorné služby je pro nás Pán Ježíš. Dosvědčuje nám to i evangelista Jan, když ve 13. kapitole líčí, jak Ježíš umýval před večeří učedníkům nohy. Takovou práci dělali tenkrát jen otroci.
A Ježíš, i když si byl vědom, že jsou mu od nebeského Otce dány všechny věci, že z Boha vyšel a k němu jde, přece pokorně a tiše koná tuto ponižující službu. To proto, aby nám dal příklad, abychom my jednali jako On.
Bratři a sestry, víme dobře, že sami od sebe sílu k takové službě nemáme. Spíš nás napadá otázka, proč bychom měli pokorně sloužit, když většinou máme co dělat sami se sebou, sami pro sebe se máme co ohánět.
Většina lidí si sice myslí, že je dobré pomáhat druhým anebo posloužit, ale nesmí to přesáhnout určité hranice. Většinou nebývá problém poslat či darovat nějaké peníze pro potřebné. Ale otevřít jim svou obec, nebo dům, to přesahuje běžné meze pomoci a služby.
Ale v pokorné a tiché službě, jak ji míní Ježíš, nejde jen o to, že někomu něco dáme nebo s něčím pomůžeme. V té pokorné a tiché službě podle Ježíšova vzoru jde především o nasměrování života, o vztah k lidem a k Bohu.
Protože tento základní vztah bývá narušen, deformován sobectvím, které neumí odhlédnout od sebe a úzkého okruhu svých zájmů, proto je na světě tolik nepokoje, osobních zklamání, rodinných konfliktů, národních a náboženských svárů a válek...
A tak se ptáme: Že by toto vše, co tento svět a nás v něm tolik svírá a obtěžuje, bylo možné změnit pokornou a tichou službou?
Odpovědí na tuto otázku je víra, důvěra, že právě pokorné službě Hospodin žehná, že se k ní přiznává, že za ní stojí. Z ní plyne pokoj. Jeho Syn, Ježíš Kristus, je toho živoucím důkazem.
Bratři a sestry, pokorná a tichá služba, neukazující stále na sebe, nedomáhající se uznání, pro nás může být radostí, když se stane samozřejmou součástí našeho života.
A slova ustanovení svaté Večeře Páně nám ukazují, jak tuto službu uskutečňovat: To čiňte na mou památku, neznamená jen lámat chleba na kousky, rozdávat jej mezi sebou a tím si připomínat určitou událost jako pietní vzpomínku.
Tato Ježíšova slova znamenají: Čiňte to, co jsem činil já. Vydal jsem se ve službě až do úplného zmaření, vydal jsem své tělo a prolil svou krev, aby vám to přineslo užitek. Tak i vy čiňte:
Vydávejte se v pokorné, láskyplné službě Bohu a sobě navzájem. Tím se uskutečňuje příchod Božího království do tohoto světa. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží, praví Pán Ježíš.
Bratři a sestry, hledáme Boží vůli, modlíme se, abychom ji znali. Dnešní test Písma je nám v tom hledání pomocí a ukazatelem, kam napnout své síly:
Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Jen mějme tu odvahu a důvěru, že nás Bůh v Kristu Ježíši povede, a bude nám ukazovat na to podstatné, na čem skutečně záleží. Amen.
Modlitba po kázání:
Pane Bože, ty víš, jak jsme obtíženi břemeny vin, nesplněných povinností, dluhem lásky. A přece, nebo spíš právě proto, nás zveš k sobě a nabízíš nám odpuštění, ulehčení od toho, co nás tíží, a také pokoj v duši.
Děkujeme, že od nás nežádáš nic, než abychom vyznali své viny, odpustili svým bližním, přijali pozvání jít za tebou a byli spolunositeli tvého pokoje. Amen.