1.9.2019

Písně: 236, 613, 534, 686, 360. Čtení: 2. Petrova 3,1-15

To už je, milovaní, druhý dopis, který vám píšu. Tímto napomínáním chci probouzet vaše čisté smýšlení, abyste pamatovali na to, co předpověděli svatí proroci, i na to, co ustanovil Pán a Spasitel skrze vaše apoštoly. Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul.

Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a 'tisíc let jako jeden den'. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem. A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Amen.

Text: 2. Petrova 3,9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Kázání:

Bratři a sestry, máme dnes před sebou slova epištoly, kterou i nás apoštol nabádá k tomu, abychom moudře a rozumně hospodařili s časem. Čas, to je odvěký lidský nepřítel. Nepřítel krutý, nezmanipulovatelný, nepodplatitelný. Nedá se zastavit, natož vrátit, ani posunou kupředu, kdyby se nám to náhodou hodilo. Čas běží stále stejným tempem, a přesto nám připadá, že někdy pádí a jindy se vleče. Čas nám všem dokazuje, jak malými pány jsme. Dokážeme proniknout do vesmíru i nepředstavitelně titěrných detailů hmoty, dokážeme rozluštit stavbu živých organismů, dokážeme postavit ohromné budovy i zaoceánské lodě, vysokokapacitní letadla i batyskafy, které se ponoří až na dno oceánů, dokážeme nahradit mnoho nemocných orgánu v našem těle, dokážeme jej upravit tak, že i vzhledem k pokročilému věku vypadá skvěle až neuvěřitelně. Ale čas, vážení, čas nezastavíme, ani nijak neošálíme. Má nás pevně ve svých rukách. A nevymaníme se mu z nich.

Písmo, které je pro nás zdrojem inspirace, souborem nejrůznějších podnětů k praktickému životu, čas také zmiňuje. Ovšem je to většinou čas jiný, než na který jsme zvyklí. Takový čas se nedá změřit hodinami, nedá se vypozorovat dle postavení slunce či hvězd. Je to čas Boží. Čas, který si Bůh sám osobuje stanovit, ovládat dle své vlastní vůle, svého vlastního rozhodnutí. Čas, kterému my lidé nerozumíme, jde zcela mimo naše chápání a poznání. Čas, u kterého nedokážeme rozpoznat, je-li ráno, poledne či večer. Apoštol píše věřícím v Malé Asii, řekněme na území dnešního Turecka. Povzbuzuje je svým dopisem k tomu, aby zůstali věrni tomu učení, kterému byli vyučeni. Připomíná jim, v čem spočívá jistota křesťanské naděje, kterou jim také prakticky zvěstovali: Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. (1,16)

V naší kapitole tamní křesťany varuje před lživými učiteli. Je to zvláštní a můžeme to vidět snad na všech místech Písma. Tam, kde se něco děje, tam, kde lidé naslouchají evangeliu, tam, kde se konají shromáždění k Boží chvále je v pohotovosti i Boží nepřítel, který chce toto dílo spásy narušit. Jen si toho dobře všimněme. Ve sborech, které založil Pavel, a i ve všech sborech ostatních, existuje téměř vždy nějaká skupina osob, které působí problémy. Ať už zdůrazňují svoji vlastní zbožnost a důležitost učení, které přinášejí, anebo přímo napadají základy víry, na kterých tyto sbory stojí. Je to snad lidská pýcha, která se zmocňuje jedinců či celých skupin? Je to snad touha vládnou a ovládat? Anebo je to snad útok ďábla, odvěkého Božího nepřítele, který se snaží zpochybnit skutečnost, že už byl vzkříšeným Ježíšem poražen? Ať tak či onak, je potřeba nezapomenout, na čem naše víra stojí. Na Ježíši Kristu. Na jeho lásce. Na jeho oběti, smrti a vzkříšení. Na to nesmí křesťan nikdy zapomenout. Nikdy nesmí povýšit své zájmy nad zájmy Boží. Tam v Malé Asii se vyskytovali lživí učitelé. I když nevíme, co bylo jejich hnacím motorem, jejich působení bylo nebezpečné. Snažili se totiž Ježíšovým následovníkům podsunout myšlenku, že Bůh váhá přijít na tento svět podruhé. Přijdou a budou se posmívat: Kde je ten jeho zaslíbené příchod? Od té doby, kdy zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření. Všimněme si dobře rafinovanosti tohoto tvrzení. Oni nezpochybňují Boží existenci. Nezpochybňují, že Bůh stvořil tento svět, že byl s jejich otci, Abrahamem, Mojžíšem, Davidem. Vůbec netvrdí, že Bůh, kterého vyznávají, je špatný, nebo že jsou mimo a mají uctívat někoho jiného. Případně jiná božstva. Kdepak. Zpochybňují zaslíbení Ježíše Krista, který v rozhovorech s nejširšími skupinami obyvatelstva připomínal, Boží zájem o člověka, zaslíbení Božího království a slib druhého Mesiášova příchodu do tohoto světa.Vlastně tím svým tvrzením namlouvají svým věřícím současníkům, že je Bůh nemiluje, že mu na nich nezáleží, že na ně zapomněl a nechal je napospas sama sobě.

Bratři a sestry, to je rafinované! Odvážím se tvrdit, že je to cílený útok na pevnost víry všech, kdo se dosud ke Kristu dosud obracejí. Obstojí? Nezatřepou se základy, na nichž stojí jejich víra? Nezačnou si hledat jiné opěrné body pro svou víru? Neodvrátí se od pravého Boha? Apoštol je dobře informovaný o tom, co tamní křesťané prožívají. Pravděpodobně mu o té situaci poreferoval někdo, komu nic z toho není lhostejné. Možná někdo z tamních křesťanů přišel za Petrem, aby se jim věnoval, aby je povzbudil, aby to tam u nich doma nedopadlo špatně. A apoštol píše dopis, který máme tady před sebou, dopis, který najdeme v Písmu. Jeho prostřednictvím tamní křesťany povzbuzuje. Připomíná jím, na čem jejich víra stojí a stát má. Jistě, je pravda, že Kristus ještě před svým odchodem do nebe prohlásil: Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Zj 22, 12

To slovíčko brzo, je ale možno vykládat různě. Brzo z našeho pohledu, nebo brzo z pohledu Božího? Tak, a jsme u toho. Jaký je Boží čas? Apoštol nám připomíná, že my, fyzicky a časově omezení a ohraničení lidé nemůžeme porozumět času Božímu, který má jiné kontury, než čas náš. Pamatujete, jak to vysvětluje? Milovaní, jeden den je u Pána jako tisíc let a 'tisíc let jako jeden den'. Mohli takovou výpověď tamní křesťané pochopit? Těžko. Nad tímto konstatováním je možné tak akorát vyznat, že Božím hodinkám nerozumíme. Stejně jako nerozumíme proč se to a ono děje, jestli v tom má Pán Bůh prsty, anebo vše či jen něco, nechává jen tak plynout.

Zrovna když jsem psal toto kázání, zazvonil telefon. Neteř. Učitelka. Prý má problém. V autě na cestě z dovolené se zabil jeden její žák. A s ním jeho mladší bratr a maminka a tatínek. Co mám v pondělí říct dětem ve třídě? Ptá se. Jak jim to mám vysvětlit? Poradíš mi? Jak chcete poradit, když sami nevíte, nerozumíte? Zlomek času, zlomek vteřiny a mohlo to všechno dopadnout naprosto jinak. Čtyři mladé vyhaslé životy. Jak si to má člověk vysvětlit? Jak to vysvětlit dětem, které mají 8 nebo 9 roků? Kdo za to může? Člověk, Bůh, ďábel, souhra náhod, osud? To i mnohé jiné nás může napadnout. Stejně jako otázka: Proč? A stejně jako vnitřní otázky po hledání odpovědí, přichází i otázky posmívačů, kteří hledají jakoukoli záminku k tomu, aby si do nás věřících rýpli. No, a teď řekni kde je ten váš Bůh! Jak to může dovolit?

Osobně nevím. Jistě, ti lidé z našeho pohledu tady ještě dlouhá desetiletí mohli být. Třeba je však Pán Bůh ochránil před něčím daleko horším, třeba fyzickým či psychickým utrpením, nebo před jinou bolestí, jiným neštěstím. Nevím. Jistě vím jen to, že člověk by měl žít své dny zodpovědně. S vědomím, že ne za deset dvacet let se postaví před Pána, ale třeba už zítra, anebo dnes večer. Ovšem to všechno negativní, katastrofy, nehody i posměch nám mohou pomoci v tom, že se ujasníme, na čem vlastně náš/ můj život stojí. Nestojí a nepadá s tím, co se děje kolem nás, kolem mne. Nestojí a nepadá s tím, co nám vnucuje svým výsměchem naše společnost, lidé nevěřící, lidé jinak duchovně orientovaní. Naše víra se opírá o Ježíše Krista. To je ten základ, na němž můžeme stavět svůj život, svá očekávání, své naděje, své touhy, svou budoucnost. Právě toto nám apoštol připomíná. Nezapomeňte na Ježíše Krista, na Jeho zaslíbení. Nenechte se od Něj ničím ani Nikým svést!

A že se to jeho brzo ještě nenaplnilo? Že ještě nepřišel? No přece to proto, že nás má rád. To proto, že má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. I my, bratři a sestry, prožíváme leccos. Ztráty a zklamání, neúspěchy a sem tam něco, co se podaří, anebo naopak pořádně zamotá hlavu. Někdy se objeví i ti, kteří nám naši víru a důvěru v Pána Boha problematizují. Přicházejí okamžiky, na které se nemůžeme dopředu připravit, které s námi pořádně zamávají.

Není to v životě vůbec lehké a bezproblémové. Ale Bůh nás neopustil! A protože mu na nás záleží, poskytuje nám i všem našim současníkům čas k nápravě, čas k tomu, abychom své životy dali do pořádku a činili pokání z toho, co jsme udělali a řekli špatně, anebo neudělali a neřekli vůbec. Nad časem, bratři a sestry, jak je vidno, nezvítězíme. Můžeme však usilovat o to, být vždy a za všech okolností připraveni na to, že třeba nečekaně nastane konec našim možnostem a my se ocitneme v jednom jediném okamžiku u Pána.

Kéž jsme na ten zásadní bod svého života dobře připraveni, ať už nastane dříve či později! Amen.

Pane Bože, Ty víš, jak se nám příčí uznat svou vlastní vinu, přiznat se k tomu, že jsme zhřešili, ublížili druhým, zapomněli na Tebe. Ty víš, jak nám slova omluvy jen složitě lezou z úst. Prosíme, i na základě dnešních slov kázání nám pomoz, abychom neutráceli pro svůj život vyměřený čas zbytečnostmi. Pomoz nám rozpoznávat, co je potřebné, užitečné, co vede k Tvé oslavě, k dobru druhých. Amen.