31.1.2021

TEXT: Skutky 11, 12a. 15-17

O tom, že i pohané přijali slovo Boží, se dozvěděli apoštolové a bratři v Judsku. Když Petr přišel do Jeruzaléma, podal o tom svědectví: Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás. Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: "Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým". Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?

zamyšlení:

Milé sestry, milí bratři, snad si vzpomenete, že jsme se minulou neděli setkali s Kornéliem. Byl to římský setník, který s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. Tento muž přijal od Boha zvláštní vidění, totiž aby povolal Petra. I ten měl zvláštní vidění, přičemž byl hned v návaznosti vyzván, aby přijal pozvání do domu pohana Kornélia. Celé příběh pak vrcholí tím, že nejenom Kornélius a jeho rodina, ale všichni, které setník pozval, slyšeli evangelium, přijali Ducha svatého a dali se pokřtít. Tak vznikl v Cerareji nový křesťanský sbor. A dnes si povíme, jak to bylo dál.

• Informace

Nejenom dnes se šíří informace snad nadzvukovou rychlostí. Je jich mnoho. Kdo se v nich má vyznat? Kterým přisuzovat důležitost? Které nevnímat? Stává se, že některé zprávy zapadnou. Jiným přisuzujeme velký vliv, a ony si to třeba ani nezaslouží. Některé patří přímo do kategorie tzv. hoaxů, tedy poplašných zpráv, které chtějí člověka znejistit. Ale také se stane, že ty důležité zprávy přeslechneme, nevnímáme.

Informace o tom, co se událo v Cesarei doputovaly až do Jeruzaléma vzdáleného vzdušnou čarou něco přes 100 km. Nezapomeňme přitom, že jediným možným zpravodajem mohl být tenkrát jenom ten, kdo tuto vzdálenost, navíc cestu vedoucí přes pohoří, urazil osobně. Urazit tenkrát tuto vzdálenost nebylo tak jednoduché, jako dnes. Je fajn, že se dobré zprávy šíří rychle. Však to známe dnes. Různých negativ, podložených i nepodložených, zní spousta. Ale něco pozitivního, radostného, nadějného, aby člověk hledal jako pověstnou jehlu v kupce sena.

Apoštolové a starší v Judsku se dozvěděli, že i pohané v Cesareji přijali slovo Boží. To je prosté konstatování. Nic víc se nedozvídáme. Jen toto. Ale opravdu jen? I pohané, tedy ti, kteří nevyrostli ve víře v Hospodina, kteří nepraktikovali židovskou víru, uvěřili. Pokud je toto pravda, a my víme, že ano, pak to znamená, že by teoreticky i prakticky mohli přijmout víru v Ježíše Krista i Egypťané, kteří židovské předky otrocky trýznili po celých čtyři sta let. A mohli by uvěřit všichni ti, kteří tento zvláštní Hospodinův lid kdykoli v dějinách pronásledovali: Asyřané, Babyloňané, Peršané, Médové. A co se zdá být nemožné i Římané, kteří přece Ježíše Krista nechali před zraky vlastního národa ukřižovat.

Snad všichni chápeme, že zpráva, která dorazila do Judska, je dobrá. Taková zpráva, která si zaslouží pozornost, taková zpráva, která nesmí zapadnout. Ta zpráva totiž sděluje, že v Ježíše Krista smí uvěřit naprosto každý člověk. Tady však žádnou další informaci nedostáváme. Jen tuto skutečnost. V Judsku se dozvěděli, že pohané přijali slovo Boží. Ale jaká byla jejich reakce, o tom se nic nepíše. Víc se dozvídáme, až se Petr vrátí zpět do Jeruzaléma.

• Výčitky

Asi bychom čekali bouřlivé přivítání, poklepávání na ramena, jásot a radost, co všechno Petr

při své pobřežní misi dokázal a s Boží pomocí vykonal. Ale ono je to jinak. Naprosto jinak! Někteří z těch, kteří pocházeli z židovského prostředí, se na tohoto významného apoštola vrhli s výčitkami. Tedy rozumějme dobře, vyčítali mu to ti, kteří byli původně židy. Ti se domnívali, že nejprve se člověk musí stát židem, to znamená, dodržovat nejenom Desatero ale všechna ustanovení Mojžíšova zákona. To byla jejich životní cesta. A oni byli přesvědčení, že cesta ke Kristu vede jenom tudy.

Místo toho, aby se radovali z toho, že tamní pohané uvěřili, nalezli spásu, mají k té Petrově činnosti výhrady. Oni u toho nebyli. Nezažili to, co tento apoštol. Jsou na něj naštvaní, protože se domnívají, že pravda je na jejich straně. A to ještě není vše. Suchou niť nenechají ani na samotném Petrovi: "Ty jsi navštěvoval pohany a dokonce jsi s nimi jedl!" A to znamená: Vždyť Ty ses poskvrnil, když jsi mezi ně a s nimi pobýval. Co pak to nevíš? Teď jsi i Ty nečistý? Proč jsi mezi ně lezl? Stálo Ti to za to? Hospodin Tě za to musí potrestat! Je to smutné, ale žádná radost, žádné nadšení. Žádné haleluja! Ani ti ostatní, pozor, mezi nimi jsou i apoštolové, tedy ti, kteří měli k Ježíšovi nejblíže a znali jeho setkání s nejrůznějšími lidmi i pohany, tak ani ti do toho obviňování nezasáhnou. Jako by jim to bylo jedno, jako by je to nezajímalo. Jakoby chtěli, aby se Petr povařil ve vlastní šťávě. Ani od nich nezní nic radostného. Vůbec nic. Ani žádné zastání. To mlčení je hrozné. A smutné zároveň. Jen ať si to Petr - promiňte - sám vyžere. Ať sklidí, co napáchal.

• Svědectví

Nezbývá, než aby se Petr ujal iniciativy. Začíná vysvětlovat, jak se to celé odehrálo.

Pochopil, že předsudky, které mají, jim brání pochopit to, co prožil. Ostatně, on sám byl na počátku těch událostí stejně nedůvěřivý jako oni. Také nechápal. Také se bránil.

A tak Petr začíná jeruzalémským vysvětlovat ty podivuhodné události.

• Jak během modlitby uviděl plachtu se všemi možnými čistými i nečistými živočichy, které

mu Hospodin seslal, aby ukonejšil svůj hlad.

• Jak se bránil a vzpíral: "To ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic nečistého!"
• Jak uslyšel Boží hlas, který mu přikazoval: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za

nečisté."

• Jak se pro něj zastavili Kornéliovi služebníci, aby šel s nimi.
• Jak se dozvěděl o tom, co se v noci přihodilo Kornéliovi.
• Jak pochopil, že jej k tomu římskému setníkovi poslal Bůh, aby jim zvěstoval evangelium.
• A také, jak během jeho kázání sestoupil Duch svatý na všechny ty přítomné pohany.

K tomu navíc ještě dodává: Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: "Jan křtil vodou, ale vy

budete pokřtěni Duchem svatým".

Těmi slovy jakoby svým spoluvěřícím říkal: I pro mě to všechno bylo neuvěřitelné. Zprvu jsem nechtěl věřit, že se něco takového může stát. Ale pak, když jsem viděl ten zájem a touhu, s jakou se shromáždili a naslouchali, nemohl jsem mlčet. Ostatně já jsem jen kázal, to je moje povinnost. To Duch svatý sestoupil a naplnil je vírou, Boží přítomností.

Na závěr své obhajoby, připojil Petr slova, která všichni ti přítomní museli přijmout a

pochopit: A tak když uvěřili v Pána Ježíše Krista jako my a dostali i stejný dar od Boha, nemohl jsem se přece stavět proti Boží vůli! (SNC v. 17.) To je stěžejní sdělení, které vypovídá o událostech v Cezareji. Ne Petr, ale Bůh sám je tím, kdo stojí za tímto děním mezi pohany. Petr jen věrně plnil vůli svého Pána. Je to Boží záměr, aby i pohané slyšeli evangelium. To je naprosto zřetelné.

• Změna

Teprve v tuto chvíli jakoby se jeruzalémští probrali. Konečně pochopili, co se v Cezareji

odehrálo. Pochopili, že Bůh své evangelium nenabízí jen nějaké své privilegované kastě, či národu. Jeho láska k člověku zahrnuje všechny, bez rozdílu. Ostatně, tak to Hospodin již před staletími skrze své proroky zasliboval a znovu to připomněl i Boží Syn, když své učedníky učil (Lk 13,29) : A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. A my se dozvídáme, že: Když to židovští bratři vyslechli, uklidnili se, s radostí děkovali Bohu a říkali: "Tedy i pohany probouzí Bůh k pokání a k novému životu!

Ano, chvíli to trvalo; smutné je, že došlo na osočování Petra a jakoby nezájem některých. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, tak je tomu i v tomto případě. Ti všichni jeruzalémští museli poněkud upravit své představy. Dostali pořádnou lekci. Mysleli si, že jim z Ježíšova evangelia nic nezůstalo skryto, a ejhle, ocitli se v situaci, kdy jednomu ze sobě rovných začali vyčítat jeho věrnost Pánu Bohu.

A to je samozřejmě, bratři a sestry, varování i pro nás. Vždy je lepší nejdříve se modlit a až následně jednat, nejdříve se ptát Pána Boha, jaký je jeho záměr, než odsuzovat něco nebo někoho. Důležitou informaci nesmíme nikdy přehlížet a tvářit se, že jsme ji neslyšeli. V tomto případě je to změna, která mezi tamními křesťany nastala. Petrovi už nic nevyčítali. Poznali totiž, konečně, že Boží láska přesahuje židovský národ, že i nejrůznější pohany probouzí k pokání a novému životu v Kristu Ježíši.

• Naděje

I naše názory se mohou lišit od Božích plánů. Někdy jsme přesvědčeni, že cestu k Bohu

mohou nalézt jenom ti, kdo byli pokřtěni, jiní si myslí, že bez křesťanské výchovy v dětství to rozhodně není možné. Další jsou přesvědčeni, že jen křest v evangelické církvi je tím nepostradatelným, atd. atd. Naše naděje spočívá v tom, že Boží láska se neomezuje na naše poznání, dojmy, přesvědčení. Hospodin už od počátku přijímal nejrůznější lidi. Abrahama - vlastně pohana si vybral za praotce všech věřících ve městě Ur v Mezopotámii, Mojžíšovi umožnil výchovu a vzdělání na dvoře egyptského faraona, použil si nevěstku Rachab v Jerichu, Jonáše v asyrském Ninive, Daniela v Babyloně, Ester v Persii, Petra v Cezareji...

Tak je pro nás, bratři a sestry, ten dnešní oddíl Písma povzbuzením, že evangelium Ježíše Krista překračuje hranice států, národů, dostává se i na půdu dávných nepřátel Božího vyvoleného národa. Šíří se tímto světem, a žádná moc, žádný despota nemůže zabránit, aby se zastavila, anebo byla spoutána. Díky Pánu Bohu za to, že každý člověk může být mocí Kristovy oběti a života proměněn. Haleluja.

Modlitba:

Přiznáváme, Pane Bože, že jsme někdy plni předsudků. Sami se stavíme do role soudců, posuzovatelů, kdo má na evangelium a spásu nárok a kdo ne. Dnes jsme mohli zaslechnout, že tam, kde je u moci Tvůj svatý Duch, nic a nikdo neodolá jeho moci. A tak o něj prosíme. Aby nás vedl. Aby nás zmocňoval ve službě evangelium. Aby nám ukazoval k tomu podstatnému, dodával odvahu a inspiroval ve službě. Prosíme, Duchu svatý, naplňuj každého z nás. Amen.

oznámení

- Minulou neděli jsme se připojili k celocírkevní sbírce na křesťanskou službu. Vynesla 2.520 Kč. Děkujeme všem, kdo přispěli.

- Ve čtvrtek jsme se v kruhu nejbližších rozloučili s panem Jiřím Čuberkou, který zemřel ve věku 67 let. Při této příležitosti jsme obdrželi od rodiny Čuberkovy a Kudělkovy na potřeby sboru 5.000 Kč. Za tento dar srdečně děkujeme. Pamatujme, prosím, na zarmoucené!

- V neděli 7, února budou bohoslužby v Mořkově v 8.00 a v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 hod. Během bohoslužeb v Hodslavicích probíhá také ve Staré škole Nedělní škola pro děti.

- V neděli 14. února budou bohoslužby v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 pro Straník a presbytery.

- Zítra, tj. v pondělí, má svou pravidelnou on-line schůzi staršovstvo v 18.00 hod.

- I tento týden budeme pokračovat ve večerních on-line večerech setkáních nad Božím slovem s názvem Týden modliteb za jednotu křesťanů. K těmto setkáním zvu každého z vás! Udělejte si, prosím, na chvíli čas a spolu s námi se zamyslete nad poselstvím, které i přes staletí k nám zní a chce nás v našich životech vést. Schůzky probíhají v úterý, středu a čtvrtek, a to od 18.00 hod. K přihlášení potřebujete kód, který jsem vám, kteří máte maiI poslal již předminulý týden. Ale na vaše vyžádání vám jej rád pošlu znova!

• V úterý zemřela ve věku 86 let paní Jarmila Nováková, dcera bývalého hodslavského faráře

Josefa Ondrucha, který zde vykonával službu v letech 1945-1967. Paní Jarmila byla provdána za evangelického faráře Bohuslava Nováka, který většinu své farářské služby konal v Kateřinicích. Všichni jsou pohřbeni na zdejším evangelickém hřbitově.