13.12.2020

Pokoj vám!

Milé sestry, milí bratři, dnes je již třetí adventní neděle. Už jen jedna svíce zbývá, už jen jeden týden, a smysl Adventu se naplní. Abychom na Příchod Božího Syna byli připraveni, vezměme vážně slova proroka, který i nás vybízí: (Iz 40, 3-10) Připravte na poušti cestu Hospodinu! Panovník Hospodin přichází s mocí!

Modlitba

Svatý Bože, děkujeme Ti za to, že znovu smíme prožívat adventní čas.
Přicházíš k nám a přinášíš právě to, co si sami dát nemůžeme a co přitom nejvíc potřebujeme.
My se staráme a lopotíme, Ty přinášíš odpočinutí.
My ve víře kolísáme a klesáme, Ty přivádíš k věrnosti a jistotě.
Naše křesťanství je unavené a malátné, Tvůj Duch dává novou poslušnost a radost,
Pane, jak velice tě všichni potřebujeme.
Advent nám také připomíná, že Ty přicházíš, aby i náš život tady na zemi završil. Nabízíš nám nový, mnohem radostnější. A proto Tě prosíme, abychom na ten okamžik Tvého navštívení byli připraveni.
Abychom žili zodpovědně. Abychom svými slovy i činy byli podobni Tobě, který jsi každého člověka povýšil nad sebe sama. Díky, Pane, že i dnes se zde můžeme svobodně shromažďovat s důvěrou ve Tvou moc a s nadějí, že s námi budeš i nadále. Amen.

Lukáš 1, 26-38

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."

Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."

Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"

Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť 'u Boha není nic nemožného'."

Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.
Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.
Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.

Zamyšlení:

Milí bratři, milé sestry, dnes budeme přemýšlet o službě, tedy přesněji o službě Pánu Bohu. U nás si už neumíme v našich poměrech představit, že bychom měli někomu sloužit. Že bychom si takto vydělávali na svou obživu. To zažila například ještě moje babička v období 1. republiky. Ale od té doby se situace podstatně změnila.

Služba Bohu je ovšem něčím naprosto jiným. Stejně jako někdo slouží bližním, nemocným, postiženým, opuštěným, aby jim pomohl při jejich potížích a nouzi, je možné takto sloužit Bohu. Ne že by Jemu něco chybělo, nebo byl v nouzi či potížích. Služba Bohu je o tom, že člověk přijme závazek dosvědčovat Boží lásku, Boží milosrdenství. Vlastně služebník Boží je ten, kdo jedná a vystupuje ve jménu Ježíše Krista, tedy tak, jak by to Boží Syn činil, kdyby byl sám mezi námi.

Advent je obdobím, kdy si připomínáme, příchod Božího Syna do tohoto světa. Jenomže než přišel, bylo potřeba určité přípravy. V ní má svou dominantní pozici Marie. Prosté, obyčejné děvče té doby, které bylo z ničeho nic postaveno do situace, v níž se má rozhodnout. A přitom nejde jen o nějakou banalitu. Jde o zásadní věc. Narození dítěte. A to dítěte neobyčejného. A přitom ve své životní situaci, kdy je svobodná, nežije se svým přítelem, což tenkrát odpovídalo dobrým mravům.

Právě tato zřejmě čerstvě dospělá dívka je postavena před volbu, vlastně nabídku. Bůh si ji vybral pro uskutečnění svého vlastního plánu. Jistě, Boží Syn mohl do tohoto světa vstoupit mnoha jinými způsoby. Mohl se třeba narodit jiné ženě. Ale Hospodin shledal, že právě tato cesta je tím nejlepším řešením.

Tak co, Marie? Přijmeš Boží plán? Kývneš na to, stát se matkou Božího Syna? I když vlastně v tuto chvíli vůbec netušíš, co Ti to přinese? Například: Posměch lidí? Obavy o Syna, který nebude nikde doma a nakonec jej odsoudí jako zločince? Přijmeš Boží plán, Boží nabídku pro Tvůj život?

Jistě Maria, jako kterýkoli jiný mladý člověk dnes či tenkrát, měla své vlastní představy o tom, jak se svým životem naloží. Všimněme si, že ta mladá sotva dospělá dívka má jenom pár okamžiků na rozhodnutí. Nevyžádá si čas navíc, čas na rozmyšlenou.

I my můžeme a máme přemýšlet, co je v mém životě nejvíc. Uskutečňovat své plány a záměry, anebo přijmout to, co nás sice zaskočí, o čem jsme neměli ani tušení, ale co připravil a zrežíroval sám svatý Bůh?

Marie, po jistém váhání a ujištění, že se Bůh o všechno postará, nabídku přijme. Jen, když tak naplní přání nebeského Otce, jen když tak pomůže uskutečnit Boží záměr. Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova. To není rezignace. No, tak když mi nic jiného nezbývá, tak to příjmu. Kdepak. Za těmi slovy je naopak osobní víra. Důvěra, že Hospodin ví, co dělá a splní, co zaslíbil.

Jo Maria, anebo Abraham, Mojžíš, Pavel, to byli Boží služebníci. Ty povolal zvláštnímzpůsobem Hospodin, aby se stali Jeho nástroji, Jeho služebníky. A nejenom oni, ale i všichni ti muži a ženy, zmiňovaní ve Starém a Novém zákoně. Jakoby to měli jednodušší než my dnes. Vždyť zažili přímý Boží pokyn ke službě. Věděli, co mají dělat, co od nich Hospodin chce.

Ano, svým způsobem obdivujeme všechny ty služebníky a služebnice, kteří riskovali svůj život, aby vykonali, k čemu byli povoláni. Na mnohé z nich vzpomínáme dosud, epizody z jejich životů si neustále připomínáme, jsou pro nás inspirací i dokladem upřímně důvěry Bohu.

A tak jak je to s námi? Apoštol Pavel píše ve své epištole křesťanům v Korintu následující: ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.

Tak to je, milí přátelé, silné. Proč? Protože každému z nás je sděleno, že má být Božím služebníkem. Každý. Každá. Ne jen ti, kteří se rozhodli stát se kazateli, jáhny, pastoračními pracovníky či presbytery, ne jen ti, kteří v kostele uklízí, učí v Nedělní škole, pracují v církevních odborech, seniorátním výboru či synodní radě. Nýbrž všichni! A když se to tak apoštol podá, je jasné, že neexistuje žádná možná výjimka.

Nikdo nemůže říct, tak to obstarává můj manžel, to obstarávají moji rodiče, to mají na starosti moje děti... Být Kristovým služebníkem, být správcem Božích tajemství, tj. Božích záměrů, plánů - to je výzva směrem ke každému. Jsi-li křesťan, jestliže to s Kristem myslíš věrně, jak Mu, člověče, sloužíš? Je se projevuje tvoje oddanost a věrnost? Pozná se to na tvém životě? Kéž by tedy na nás všech bylo bezpochyby zřetelné, že to s Ježíšem Kristem myslíme vážně!

Apoštol Pavel, stejně jako i my, se setkal ve svém životě s tím, že mu druzí nerozuměli, žejej pomlouvali, že mu leccos vytýkali. Znáte to, že? Tu a tam se vyskytnou lidé, kteří ten můj, tvůj život dovedou velmi dobře proprat = posoudit, co bychom měli dělat, co jsme udělali špatně, co bychom dělat neměli, atd. Možná jste se také ocitli v situaci, kdy si lidé na vás ukazovali prstem, anebo se vám posmívali.

To ovšem apoštola nezneklidňuje, netrápí. A k takovému postoji vede i nás. Netrapte se tím, jak vás posuzují druzí lidé. Apoštol doslova uvádí: Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Proč asi?

Protože člověk je omylný. A zároveň není nestranný. Neměří rovným metrem všem. Vždyť většinou vůbec netuší, co druhý prožívá, co jej zneklidňuje a třeba i vede k podivnému chování. Ano, leccos se nám na druhých nemusí líbit, s lecčíms nemusíme souhlasit. Když to vidíme a vnímáme, jde především o to, abychom se podívali na sebe sama. Abychom neviděli předně třísku v oku svého bližního a nepřehlíželi trám ve svém vlastním oku. Přeloženo do naší mluvy, abychom neviděli chybičky druhých a přitom, třeba navíc záměrně, přehlíželi svá vlastní pomýlení.

Zároveň však apoštol sobě i nám připomíná skutečnost, která se nedá obejít. Poslední slovo nad jeho, mým i tvým životem nebude mít osud, ani všeobjímající vesmír, ani žádný vyšší princip, případně nějaký mravní kodex. Poslední slovo bude mít přímo sám Bůh, který je naším společným a přitom jediným soudcem.

Téma soudu je přitom pro apoštola nesmírně důležité. Proto zdůrazňuje: Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.

Přiznejme si, že soudit druhé, posuzovat jejich způsob života je ta nejsnadnější věc. Tedy snáz se řeší problémy a život druhých, než se řeší to, co trápí a zneklidňuje nás osobně. A právě před tím ovšem Pavel varuje. Nejenom nechtějte, aby druzí soudili vás, ale ani vy nesuďte druhé!

Přiznám se, že mě trápí, když křesťané mění obsah toho, co Bůh ustanovil. Hřích už dnes hříchem není, protože se stal samozřejmostí, protože si ho dokážeme všelijak zdůvodnit. Krádež není krádeží, cizoložství cizoložstvím, pomluva pomluvou, braní Božího jména braním Božího jména, a tak bychom mohli pokračovat.

Trápí mě to, když slyším, že to všechno je osobní věcí dotyčného. Ať si člověk žije, jak chce, je to jeho volba. To je pravda. Každý člověk si může volit, vybírat. Ale my křesťané nesmíme zapomínat na to, že tou poslední autoritou je Bůh. Ten to všechno, co jsme považovali za naši věc, za své vlastní právo, spravedlivě, nestranně posoudí. A tak se bojím, abychom se příliš nemýlili a nebyli jednou nemile překvapeni.

Jako může být služebník potrestán za neplnění svých povinností svým pánem, tak se to může stát i nám. Kéž by však raději o nás platilo, že Bůh s námi bude spokojen a za naši službu nás odmění. Dejme si tedy tu práci a přemýšlejme s modlitbou, k čemu nás Pán Bůh svým slovem volá. Amen.

Oznámení

1. V průběhu nouzového stavu jsou každou neděli vysílány bohoslužby na ČT2 v 10.00 hod. Nejinak je tomu dnes i příští neděli.
2. Pondělí 18.00 - schůze staršovstva - musíme se především poradit, jak to bude o Vánocích
3. Úterý 14.00 - rozloučení s paní Zdeňkou Hromádkovou, která zemřela ve věku 86 let.
4. Středa 18.00 - Modlitební bohoslužby v kostele. Srdečně zveme!
5. Neděle 20.12. Bohoslužby - 4. neděle adventní 8.00 Mořkov; 9.15 Hodslavice; 10.45 Straník
6. Konání dalších bohoslužeb bude na základě protiepidemických opatření oznamováno operativně. Sledujte i sborový web i facebook.
7. Pravidelná sborová shromáždění začnou až po Novém roce.
8. Pokud by měl ještě někdo zájem o Biblické studium pomocí kratičkých úvah Na každý den nebo Evangelický kalendář, á 145,- Kč, dejte vědět. Hesla JB za 40 Kč.

Modlitba:

Náš Pane, náš Stvořiteli, děkujeme Ti za dar života. Za to nejcennější, co máme. Díky Tobě jsme mohli spatřit tento krásný svět, který jsi stvořil.

Děkujeme Ti, že jsi nám přinesl největší dar ve svém synu Ježíši Kristu, který za nás dal vlastní život, abychom my byli vykoupeni z hříchu.

Prosíme Tě, uč nás, že na Tebe se můžeme spolehnout. Uč nás, abychom ze všeho nejdříve hledali Tvoje království, a pak až se sháněli po všem ostatním.

Náš Pane, Ty nás každý den zahrnuješ svými dary, a přesto jsme my sami lakomí, skoupí a sobečtí. Přesto, že dostáváme tolik, je nám zatěžko se podělit.

Prosíme, otevírej naše srdce, abychom dokázali lidem víc dávat, a abychom dokázali víc dávat než brát.

Prosíme, abychom se naučili vzájemně obdarovávat, a to nejen hmotnými dary, ale i láskou, péčí, tolerancí, věrností, odpuštěním, vděčností, blízkostí, nasloucháním.

Prosíme Tě, ať nejsme tolik zahleděni sami do sebe a nemyslíme jen na vlastní blaho, ale ať dokážeme být ohleduplní a chovat se zodpovědně a láskyplně i ke svému okolí.

Prosíme Tě, buď nám v našich životech nablízku.

Pane Ježíši Kriste, myslíme na všechny lidi, kteří v životě strádají. Bolí nás to. Prosíme, daruj všem těm, kterým v životě něco chybí, ať už je to obživa, domov nebo blízcí, svůj pokoj a milosrdenství. Dávej jim, prosíme, vědět, že Ty jsi tu s nimi vždy a všude.

Díky, že o nás víš, že máš pro nás i tento svět naději. V této důvěře k Tobě společně voláme tak, jak nás naučil Pán Ježíš v Modlitbě Páně:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Slovo na závěr: Žalm 68,5

Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.

Nechť vás Pán Bůh posiluje a dává vám moudrost, jak v tomto zvláštním období žít! Pokoj Boží nechť zůstává se všemi námi! Amen.