14.2.2021

TEXT: Skutky 14, 24 Ale slovo Páně se šířit nepřestalo.

zamyšlení:

Milé sestry, milí bratři, minule jsme se tady zamýšleli nad tím, jak evangelium postoupilo z Jeruzaléma na sever až do Antiochie. Slyšeli jsme, že Moc Boží byla s těmi všemi, kteří evangelium zvěstovali, a to nejen židům, nýbrž i pohanům. A jaký byl výsledek? Vzpomenete si? Veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu. Boží dílo se nezastavilo. Naopak, je jako záplava. Evangelium zasahuje srdce i mysl posluchačů. Nedá se před ním uniknout. Duchovní práce je zde tolik, že sem byl na pomoc z Jeruzaléma vyslán Barnabáš, který si na pomoc pozve Saula z nedalekého Tarzu.

Antiochie se stane prvním místem, kde jsou Kristovi následovníci nazváni křesťany, přesně řečeno Kristovci. Zprvu je toto označení potupné, "to jsou ti, co chodí s Kristem", později se stane vyznáním těch, kteří Kristu důvěřují a svým životem Ho následují. Dnes si opět připomeneme kousek z historie první církve a budeme hledat, čím nás tehdejší události mohou dnes posunout v naší víře a službě Pánu Bohu dál.

• Pronásledování

Už je to tady opět. Stejně jako minulou neděli, začínáme i dnes. Jen pozor. Nemylme se. To pronásledování, o kterém

tady teď bude řeč, není vzpomínkou na to, které jsme si tady už několikrát připomínali. Je to pronásledování nové. Kruté. Nyní to je král Herodes, který začal církev pronásledovat. Zřejmě se bál jejího duchovního vlivu. Myšlenek, které křesťané zastávali a předávali dál. Ta situace je příznačná. Jakmile se službě věřících daří (tentokrát v Antiochii), nastupuje protivenství. Snad aby křesťané nepropadli euforii, nezapomněli stát oběma nohama na pevné zemi. Snad také proto, aby nezapomněli obracet svou pozornost k Hospodinu a od Něj očekávat pomoc, zastání. Tedy aby nepropadli rutině. Aby si snad nemysleli, že to takto půjde napořád.

To nové pronásledování je surové. Herodes dal mečem popravit Jakuba, bratra Janova. A když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Přátelé, ta nenávist musela být obrovská. Nyní je zacíleno na ty, kteří stojí v čele. Jakub Zebedeův a Petr byli považováni za jedny z nejvyšších autorit. Oba patří k těm, které Ježíš získal na svoji stranu mezi prvními. Obstojí církev v této situaci? Neodpadne, když ji její dva hlavní protagonisté nepovedou, nebudou povzbuzovat? Najdou se další, kteří se postaví bez zábran a obav na jejich místo? Nebude dílo Ducha svatého uhašeno, sotva se rozhořelo? Jak to bude s církví, když už tu není Jakub, a když se nepodaří uchránit Petra?

• Velikonoce

Velikonoce byly v té oblasti nejdůležitějšími svátky. Židé si připomínali, jakým podivuhodným způsobem je vyvedl

Hospodin z egyptského zajetí. Byl to strhující zápas o svobodu. Křesťané si připomínali, samotnou podstatu své víry, totiž, že Boží Syn obětoval svůj život, zemřel na golgatském kříži a třetího dne vstal. Také zápas o svobodu, ale tentokrát o tu duchovní. Pro židy i křesťany měly Velikonoce nezastupitelné místo v jejich zbožnosti a vztahu k Pánu

Bohu. A teď si představte, že tyto události s pronásledováním církve se dění právě v tento velikonoční čas. Ve chvíli, kdy si Kristovi následovníci připomínali Jeho lásku a oběť, zaútočí na jejich důvěru v Boha Herodes. Je to promyšlené do detailu. Jako by se jim ten proradný král vysmíval. Jakoby jim říkal: Tak kde je ten váš král? Kde je jeho moc? Já jsem to, kdo má moc nad vašimi životy.

V tento tak významný čas se skutečně Herodes Petra zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po Velikonocích veřejně soudit. To jsou tedy Velikonoce. Na to první společenství křesťanů působí jako studená sprcha. Není tu Ježíš, ani Jakub a Petr ve vězení, co teď? Co si počít?

Herodes má jasný plán, aby nevznikly bouře mezi obyvatelstvem, počká, až svátky proběhnou, a pak toho křesťanského předáka veřejně odsoudí. Bude to monstrproces. A aby se zabránilo jakékoli pochybnosti, aby nedošlo k nějakému pomýlení, postavil k jeho vězení hned čtyři vojáky. Možná si vybavil, jak pro židy za dosud nevysvětlitelných okolností zmizelo Ježíšovo tělo z uzavřeného hrobu, i když jej hlídali římští vojáci. Petr je ve vězení. Jako v kleci. Není úniku. Čeká jej stejný osud jako Jakuba? Pane Bože, co se to děje? Proč nás tak trestáš? I my se takto někdy ptáme, když se divíme, co se to s námi a kolem nás děje.

• Církev

Zřejmě nás napadne, co v takové situaci dělá církev. Kdo se postaví do čela? Kdo se ujme role představeného,

iniciátora dalších aktivit? Budou si muset někoho zvolit, anebo na někoho Bůh ukáže? Nic z toho se nedozvídáme. Ani jaké hlasy v církvi zněly, jaká probíhala diskuse. Pisatel Skutků nás v jedné jediné větě informuje o tom, co se děje. Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. Co jiného také církev mohla dělat? Jít za něj orodovat? Sepsat petici za jeho propuštění? Demonstrovat před královským sídlem?

Modlitba je správným řešením. Modlitba je vždy první volbou a možností. Církev si uvědomujeme, že Bůh má moc zasáhnout. I kdyby snad Bůh odpověděl jinak, než by si přáli, mohou všichni modlící se nebeskému Otci předložit to, co mají na srdci. Nikdo jim v tom nemůže zabránit. Modlitba je i pro nás, bratři a sestry, možností. V celém našem životě. V jeho nejrůznějších podobách a situacích. Vždycky máme možnost podělit se o své obavy i radosti s Tím, který nám rozumí. Který to s námi myslí dobře. Který nás nikdy neopustí.

Vždycky máme možnost důvěřovat, že nás Pán Bůh nejenom slyší, nýbrž i vyslyší. Že nás povede takovým způsobem, který je pro nás nejvhodnější. To my vždycky nedovedeme včas rozpoznat. Takže tady jsou úkoly rozdány. Petr ve vězení a církev, která se za něj modlí. To je krásný příklad solidarity, příklad toho, že těm na svobodě není úděl jejich spolubratra lhostejný. Spolu s ním nesou toto břemeno. I tímto způsobem projevují nejen svůj zájem, nýbrž i svou lásku a naději. Kéž by takový přístup charakterizoval, bratři a sestry, i každého z nás, celé naše sborové společenství!

• Vyslyšení modliteb

Nevíme, jak dlouho Petr ve vězení pobyl. V noci před chystaným procesem, když Petr spal mezi svými strážci, jej

však podivuhodným způsobem vyvedl Boží anděl na svobodu. Pouta z rukou mu spadly, dveře se před ním samy otvíraly. Najednou stál Petr na ulici a teprve v tu chvíli si v plnosti uvědomil, co se to stalo. To Pán poslal svého anděla, vytrhl ho z Herodových rukou, a tak zmařil plány Židů. Modlitby církve, a pravděpodobně i jeho vlastní, byly vyslyšeny. To bude radosti. To bude vděčnosti.

Na radost a vděčnost nesmíme zapomínat. Častokrát se modlíme. O něco stojíme. Něco chceme změnit. Ne vždy k tomu dojde hned. Někdy k vyslyšení modlitby dojde za dlouhou dobu, někdy se jejího naplnění nemusíme dočkat. Ale když je modlitba vyslyšena, nezapomeňme poděkovat, nezapomeňme projevit svou vděčnost. Vždyť před Boží spravedlivou tváří nemáme na nic žádný nárok. Vše se děje jen a jen z Boží milosti.

• Pochybnost

Milí přátelé, kam jinam měl Petr ze všeho nejdříve zamířit, než do společenství církve? Tenkrát to samozřejmě ještě

nebyl žádný kostel, ani modlitebna. Tato možnost vyvstala křesťanům až za zhruba tři staletí, když se stalo křesťanství oficiálním náboženstvím. Petr tehdy zamířil do domu, kde se církev shromažďovala, a kde i teď bylo shromážděno mnoho lidí a modlili se.

Zabušil na dveře a služebná jménem Rodé se přišla zeptat, kdo to je. Když se Petr ohlásil, poznala ho Rodé po hlase, ale samou radostí zapomněla otevřít a běžela zvěstovat dovnitř, kdo to stojí u dveří. Nikdo jí nechtěl uvěřit. Říkali jí: "Ty ses zbláznila!" Rodé však trvala na svém: "Poznala jsem přece Petrův hlas!" Usoudili tedy, že apoštol byl zabit a že přišel jeho anděl. Vtom však Petr zaklepal znovu. Otevřeli a celí užaslí uvítali Petra živého. Když je konečně utišil, vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl ze žaláře. Ještě je požádal, aby podali zprávu Ježíšovu bratru Jakubovi a ostatním křesťanům; pak odešel, aby se ukryl.

To jsme celí my. Za něco, za někoho se modlíme, a když Bůh vyslyší naše volání, nevěříme! Jako bychom žádnou víru neměli! Pro tehdejší shromážděnou církev byl tento prožitek důležitou zkušeností. Bůh modlitby vyslýchá. Haleluja. Není zbytečné k Němu volat. Kéž bychom si z toho, bratři a sestry, vzali poučení.

• Slovo Páně se šířit nepřestalo.

Samozřejmě, když se ráno zjistilo, že Petr není ve vězení, byl vyhlášen poplach. Herodes zuřil. Židé mu spílali. A tak

nechal alespoň popravit stráže, které obvinil z vězňova útěku. I přesto, že bylo po Petrovi vyhlášeno pátrání, nikde nebyl k nalezení. Pisatel Skutků nám ovšem sděluje, že se uchýlil do Cesareje a nějaký čas tam zůstal. Mohlo by se zdát, že se mnoho nezměnilo. Jakub je mrtev. A ani Petr v jeruzalémské církvi není. Uprchl, ale dál sloužil těm, kteří uvěřili v Ježíše Krista. Za čas se s ním ještě jednou setkáme. Co je však důležité, je skutečnost, že jeruzalémská církev dál žije. Nic na tom nezměnil ani ten fakt, že dva její významní představitelé zde už nejsou. Boží dílo pokračuje kupředu. Našli se další, kteří se ujali vedoucí služby v církvi a dbali o to, aby bylo Kristovo evangelium zdrojem síly, naděje i inspirace.

A slovo Páně se šířit nepřestalo. To je to hlavní. Všechny ty události jeruzalémské církvi neublížily. Naopak ji posílily. Každý její člen si mohl uvědomit, že záleží i na jeho modlitbách, i na jeho postoji, i na jeho aktivitě. A tak je to, bratři a sestry, s námi. V naší církvi máme představitele, kterým je svěřena důležitá odpovědnost. Synodní rada, která se bude letos volit, seniorátní výbory, i ten náš moravskoslezský, který se bude letos volit, kazatelé, presbyteři, ti všichni jsou povoláni k tomu, aby Kristovu věc, Jeho zájmy v tomto světě, naplňovali. Ale i všichni ti ostatní, sestry a bratři, vy zde přítomní i ti doma, či kdekoli jinde, pokud jste byli Ježíšovým slovem a Duchem osloveni, jste spolu s námi zvolenými a pověřenými odpovědni za stav Kristových zájmů v tomto světě.

Víte, když nám doma někdo rozbije okno, zasklíme ho, anebo ho zasklít necháme. Máme-li špinavé nádobí, umyjeme ho. Máme-li zaplatit složenku, učiníme tak. To proto, aby se nám žilo dobře, to proto, že jsme rodina a chceme pro ni to nejlepší. A tak to má být i s církví, s Kristovým sborem. To je naše rodina, duchovní rodina, za kterou neseme odpovědnost. Rozhodně nesmí stát na vedlejší koleji. Evangelium zde u nás zaznělo již před více jak 6 staletími. Pracujme a namáhejme se, a samozřejmě se i modleme, aby mohlo znít a šířit se také dnes i v těch dnech a časech, které jsou, jak věříme, ještě před námi. Amen.

Modlitba: Pane Bože, dnes nám připomínáš, že záleží na každém z nás. Děkujeme Ti, že jsi nás k tomuto dílu spásy povolal. Děkujeme, že se na něm můžeme podílet a užívat při tom všech darů, které jsi nám svěřil. Prosíme, ať je tato naše služba poctivá a užitečná. Amen.

oznámení

- V první postní neděli 21. února budou bohoslužby v Mořkově v 8.00 a v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 hod. Sbírka bude celocírkevní na podporu církevního tisku. Během bohoslužeb v Hodslavicích probíhá také ve Staré škole Nedělní škola pro děti. - V neděli 28. února budou bohoslužby v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 pro Straník a presbytery.

- V úterý, středu a čtvrtek se v 18.00 hod. konají biblická zamyšlení on-line. Srdečně vás všechny k těmto setkáním zvu. Udělejte si, prosím, na chvíli čas a spolu s námi se zamyslete nad poselstvím, které k nám i přes staletí zní a chce nás v našich životech vést. K přihlášení potřebujete kód, který, pokud jej nemáte, vám rád pošlu.

zalíbení: Soudců 5, 31 Ti, kdo Pána milují, budou jako slunce vycházející v plné síle.