31. 5. 2020

Svatodušní neděle - kázání a oznámení

Introit:

Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. Za 4,6

Milé děti, bratři a sestry, srdečně Vás všechny vítám na dnešních bohoslužbách, v neděli, kdy si připomínáme seslání Ducha svatého a vznik církve.Apoštol Pavel píše: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 1. Kor. 12, 12-14

Píseň: 639

Modlitba:
Pane Bože, oslavujeme dnes hned z rána Tvé svaté jméno. Díky, že na nás pamatuješ, díky, že Ti nejsme lhostejní. Ty jsi věrný, co řekneš, to platí. Tvá zaslíbení se jedno za druhým naplňují a my můžeme zjišťovat, že Tobě můžeme naprosto důvěřovat vždy a ve všem.

Dnes si chceme připomínat, že předpověď o seslání Ducha svatého nebyla klamným slibem. Nebyl dán jen některým Tvým výjimečným služebníkům, ale poslal jsi Jej, aby naplnil celý svět. Aby se stal inspirací těm, kdo se k Tobě hlásí, kdo Tě chtějí následovat.

Dnes jsme tu shromážděni. Hlásíme se k Tobě. Odvoláváme se na Tvé slovo. Věříme, že jsi tady i všude jinde s námi. Prosíme, aby nám to však bylo k užitku. Abychom se před Tvým působením neuzavírali, nýbrž abychom Ti dali každý sám jasně najevo, že o Tvou pomoc ve svém životě stojíme.

Nechceme jen vzpomínat na to, co se stalo. Byť je to pro nás důležité. Toužíme po tom, aby Tvůj svatý Duch působil také našim prostřednictvím, aby si nás používal, abychom byli věrnými a přesvědčivými hlasateli evangelia. Vždyť tento svět ho tolik potřebuje.

Prosíme, způsob, že budeme na Jeho působení vnímaví, dnes tady i kdykoli jindy. Veď jednoho každého z nás Jeho prostřednictvím k pravé křesťanské službě. Amen.

Čtení: Sk 1, 1-14

Milý Teofile, také tuto druhou knihu věnuji tobě. V té první jsem se snažil zachytit vše, co Ježíš dělal a učil od počátku až do svého odchodu k Bohu. Tehdy dal také poslední pokyny o Duchu svatém úzkému kruhu svých učedníků.

V období čtyřiceti dnů od své smrti a zmrtvýchvstání se s nimi setkával, dokázal jim, že je opravdu živ, a pověděl jim, že se vrátí, aby uskutečnil Boží záměr se světem. Když byli ještě pospolu, řekl jim, aby po jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekali tam, až Bůh vyplní svůj slib. Vysvětlil jim: "Jan křtil vodou, ale vás Bůh v nejbližších dnech pokřtí svým svatým Duchem."

Učedníci se ho také otázali: "Pane, teď už konečně vezmeš do ruky vládu nad Izraelem?" Odpověděl: "Není vaše starost, kdy to bude! Nechte to na Bohu, který jedná podle svých rozhodnutí.

Teď dostanete Ducha svatého a s ním zvláštní sílu k tomu, abyste se stali mými vyslanci nejen v Jeruzalémě, ale v celém Judsku, v Samařsku a po celém světě."

Potom byl před jejich očima zdvižen vzhůru a zakryt oblakem. Když se upřeně dívali za ním, objevili se vedle nich dva muži v bílém a oslovili je: "Galilejci, co tu tak stojíte a díváte se do oblak? Ježíš od vás odešel do nebe, aby se jednou vrátil stejným způsobem." To se stalo na Olivové hoře, jen asi čtvrt hodiny cesty od Jeruzaléma.

Vrátili se do města, kde v horní místnosti domu bydleli společně Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub - syn Alfeův, Šimon Zélot a Juda -

syn Jakubův. Ti všichni se jednomyslně a vytrvale modlívali a s nimi ještě některé ženy, Ježíšova matka Marie a Ježíšovi bratři.

Píseň: Svítá 119

Text: Skutky 2, 1-13
Padesát dní po Velikonocích začaly Letnice, svátek vděčnosti za úrodu. Kristovi následovníci se opět shromáždili. Náhle se ozval zvláštní zvuk, jako by celým domem zavanul silný vítr. Tu se jim objevil plápolající oheň, který se rozdělil a hořel nad každým z nich. A všichni byli naplněni Duchem svatým. Projevilo se to tím, že získali schopnost mluvit cizími jazyky, které předtím neovládali.

V Jeruzalémě byli na svátky zbožní židé, kteří jinak žili mimo Palestinu v různých zemích a s různými národy. Ten zvláštní zvuk přilákal zástup těchto poutníků a oni teď naslouchali učedníkům. Přitom každý slyšel, že učedníci mluví jeho rodným jazykem. To je velice překvapilo a vzrušeně o tom hovořili: "Vždyť je známe, to jsou přece samí prostí Galilejci! A každý z nás je slyší ve svém rodném jazyce! Mluví o tom, že Bůh udělal něco velikého."

Mezi posluchači byli Partové, Médové, Elamité, Mezopotámci, Judejci, lidé z Kapadokie, od Černého moře a z Malé Asie, z Frýgie, Pamfýlie, z Egypta, Libye, z Říma, Kréty i Arábie, rození židé i na židovskou víru obrácení pohané. Ptali se mezi sebou: "Co se to děje?" Ale někteří se tomu smáli a říkali: "Vždyť jsou opilí!"

Kázání:
Milí přítomní, dnes máme před sebou dva oddíly Písma. Dost dlouhé. Zachycují události, o kterých jsme částečně mluvili již minulou neděli. Vzpomenete si, co jsme si připomínali:

Ježíš říká: Odcházím, Můj čas se naplnil, střídání stráží a kdo to bude, Ten, který přijde místo Ježíše? Dnes se o Něm něco maličko dozvíme.

Zaslíbení

Dostanete Ducha svatého a s ním zvláštní sílu k tomu,abyste se stali mými vyslanci nejen v Jeruzalémě, ale v celém Judsku, v Samařsku a po celém světě.

Ježíš je ještě s učedníky. A ti začínají být mírně netrpěliví. Tolik už toho s Ježíšem zažili. A vždycky to bylo jinak, než očekávali.

V Getsemanské zahradě, kde byl zatčen, a oni si mysleli, že jako mnohdy jindy Ježíš nepřátelům unikne. Na Golgatě, kde byl ukřižován, a oni se domnívali, že Ježíš projeví svou moc a ukáže se Jeho nevina. V hrobě, z něhož Ježíš vyšel živý, a oni si mysleli, že je konec.

V každé té situaci Ježíš sledoval něco jiného, než Jeho učedníci. A je tomu tak i tentokrát. Už to vypadá tak slibně. Hrob ani smrt ani nepřátelství nedokázali Ježíše zadržet. Stále žije. Zjevuje se svým učedníkům, tak snad už nazrál čas k tomu, aby se pustil do díla.

"Pane, teď už konečně vezmeš do ruky vládu nad Izraelem?" Teď, když jsi přemohl smrt, nenávist, nepřátelství těch, kdo Ti nepřejí? Už začneš konat své dílo? Už se začne něco viditelného uskutečňovat?

Všimněme si, že učedníci stále Ježíšovi nerozumí. To, čím prošel, co vytrpěl, čím projevil svou moc nad smrtí a hříchem, je pro ně málo. Nechápou to Ježíšovo dílo záchrany. Chtějí víc. Viditelná znamení. Viditelný zásah.

Možná, aby Ježíš přivolal nebeskou armádu, která by vyhnala okupanty, možná, aby projevil svou moc tím, že vstoupí do chrámu a vyžene z něj všechny pokrytce a zjeví svou nebeskou slávu a moc v plnosti.

Všimněme si dobře, jak tentokrát Ježíš odpovídá: "Není vaše starost, kdy to bude! Nechte to na Bohu, který jedná podle svých rozhodnutí.

Jinými slovy: Toto nechte na Pánu Bohu. On má svůj čas, svůj harmonogram. A, aniž o to učedníci stojí, sděluje jím, jaký je jejich úkol, co se týká jich, co je jejich posláním, za které jsou odpovědní:

Vy teď dostanete Ducha svatého a s ním zvláštní sílu k tomu, abyste se stali mými vyslanci nejen v Jeruzalémě, ale v celém Judsku, v Samařsku a po celém světě."

Tedy: Milí učedníci, ono to není o tom, kdy já něco zásadního v tomto světě změním. O to se nestarejte. Starejte se o to, abyste mě dosvědčovali, vydávali o mně svědectví, v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samařsku a po celém světě.

A tak i na nás, bratři a sestry je, abychom Ježíše Krista dosvědčovali všude tam, kde nás staví, v našich vesnicích, tady v Hodslavicích, v Mořkově, Hostašovicích, Straníku i Životicích u Nového Jičína, ale i v novojičínském okrese, prostě všude tam, kam nás Pán Bůh pošle a kam nás nějakým způsobem postaví.

Pamatujme: Boží vůle se uskutečňuje. Někdy třeba nic nevidíme a nevnímáme. Ale naplňuje se, i když se někdy zdá, že se tak děje jaksi oklikou.

Na nás ovšem je, abychom plnili svou část pověření. Abychom přijali veškeré Boží vybavení, která se nám nabízí, abychom přijali Ducha svatého a nechali se Jím vést.

Společné modlitby.

Snad jste, bratři a sestry, zaznamenali, že učedníci mají ještě čas. Není to tak, že by dostali příkaz: Hele, teď se seberte a už mazejte do světa. Zaznívá ono slovo, které někdy nemáme příliš v oblibě. Čekejte.

Už víte, co je vaším posláním, ale čekejte na Ducha svatého. Z něj byste toho příliš nezvládli. Bylo by to více škody než užitku. A učedníci poslechnou, k čemuž je navíc popostrčili dvě bíle odění muži, andělé. Vždyť i čekání může být aktivní. Nemusí jen stát a vzpomínat.

A tak se těch zbylých jedenáct apoštolů vrací do Jeruzaléma. S nimi navíc jsou ještě některé ženy, Ježíšova matka Marie a Ježíšovi bratři. Už to není jen 12 respektive 11 učedníků, už je jich více, možná už skoro 20. Ale pořád to ještě není církev. Ta vznikne až později.

Ti všichni se jednomyslně a vytrvale modlívali. Ti všichni vzali vážně Ježíšova slova, aby čekali, až jim bude dán Duch svatý. Každý z nich, stejně jako i my dnes, měli své vlastní problémy, starosti, otázky.

Ale dokázali se sjednotit. Myslet na to společné. A to v té chvíli je - služba Ježíši. To nejdůležitější pověření, jaké jen člověk v této časnosti může přijmout. Vždyť se jedná o život věčný, o evangelium, o spásu lidstva.

A tak i my, vyhledávejme příležitosti, abychom se společně modlili. Ne sami za sebe, ne za to, co nás jednotlivce pálí a po čem toužíme. Nýbrž za to, co nás spojuje, co všichni spolu máme totožné, totiž poslání, dosvědčovat věrně a spolehlivě Ježíše Krista.

A je to tady!

Už je to deset dnů, co Ježíš učedníky opustil a co jim přikázal, aby čekali na Ducha svatého. Dosud se nic nedělo. Snad kromě toho, že se učedníci a k nim přidružené sestry a bratři neustále vytrvalé modlí.

Přichází den Letnic, den, kdy celý Izrael děkuje Hospodinu za úrodu. Může to působit jako vítané rozptýlení. Deset dnů být spolu, deset dnů se modlit, deset dnů probírat to, co jim Ježíš zaslíbil. Možná už mají ponorku. Možná se těší, že si trošku odpočinou. A ono je to zase jinak.

Ježíš jim zaslíbil, že dostanou Ducha svatého, že na ně sestoupí. Jenomže jak se to asi stane? Jak k tomu dojde? Mohli se ptát.

Hukot z nebe, vichr, který naplní celý dům. To je průvodní znamení, které vyjadřuje, že se Ježíšova slova naplnila. Tato skutečnost, ani následující událost, nezůstane bez pozornosti ostatních obyvatel Jeruzaléma a hostů, kteří na svátky přijeli oslavovat do chrámu.

Učedníci začnou mluvit jinými jazyky. Tedy jazyky, které neznají, které se nikdy neučí. A jen tak neblábolí, neopakují nějaké fráze, jak to činí mnozí blouznivci či vyznavači jiných náboženství.

Zvěstují evangelium. Mluví o tom, že Bůh udělal něco velkého. Každý z přítomných cizinců je slyší ve vlastním rodném jazyce. To je něco úžasného, nepředstavitelného! Evangelium tak mohou slyšet ti všichni, kteří se sem sjeli z celé široké diaspory. Slyší mluvit o Bohu a Jeho milosti. Je to úžasné, i když někteří pochybují a domnívají se, že jsou učedníci v tu ranní hodinu už pod vlivem alkoholu.

A my si máme uvědomit, že nejde o ta průvodní znamení, vichr a cizí jazyky, nýbrž o to, že si Pán Bůh používá své služebníky k tomu, aby se evangelium tímto zvláštním způsobem dostalo nejenom do Jeruzaléma, ale i do celého Judska, Samařska a dalších končin.

Pro nás je důležité přijmout a pochopit, že tím nejdůležitějším je, že se Bůh svým Duchem svatým ujímá svého díla. A protože jsou učedníci připraveni, používá si i jich.

Jinými slovy, bratře, sestro, jsi připraven, jsi připravena, aby se Tě Duch svatý ujal a použil? Jsi připraven, jsi připravena konat to, k čemu Tě volá, k čemu Tě potřebuje?

Komu jsou tato slova určena?

Evangelista Lukáš, původně lékař, sepsal nejprve své evangelium o tom, co Ježíš činil a učil. Tuto 2. knihu, Skutky apoštolské, sepsal pro Teofila. Podle jedné hypotézy to byl muž, ke kterému měl Lukáš blízko. A sepsáním událostí o působení Ducha svatého a vzniku církve jej chtěl povzbudit na jeho cestě víry.

Mně se líbí ta druhá varianta. Totiž vzhledem k tomu, že nikde v biblických a mimo biblických zprávách není znám žádný Teofil, může jít o člověka, který je prototypem všech věřících. Jméno Teofil totiž můžeme do češtiny přeložit jako Bohumil, tj. Ten, který Boha miluje, anebo také, Ten, který je milý Bohu. To je něco, co říkáte!

Bůh miluje každého, každou z nás. Jsme mu milí. Záleží Mu na nás. Proto se nám dává poznávat.

Ale milujeme Boha? Miluji já Boha? Je pro mne Bůh vzácný, drahý, důležitý? Tak na to si musí každý, každá odpovědět osobně.

V každém případě, to, o čem Lukáš píše, se týká Teofila, tedy Toho, kdo miluje Boha. Potom je to zaslíbení i pro nás. I my se můžeme stát Božími nástroji. I my můžeme nést evangelium svým životem. I nás Bůh volá, abychom Mu byli k dispozici.

Tak si to, bratři a sestry, zopakujme:
1. Zaslíbení
2. Společné modlitby
3. Už je to tady!
4. Komu jsou tato slova určena?

Dnes jsou slova Písma určena nám. Už víme, že Duch svatý byl do tohoto světa vylit. Vystřídal Ježíše. Není omezen na jedno místo. Neustále působí a chce působit při každém, při každé z nás.

Už nemusíme čekat. Můžeme vykročit. S Boží pomocí, s Boží inspirací, posilněni Božím slovem a Duchem, který i nás chce vést ke službě, která nese ovoce, která oslavuje Ježíše Krista.

Přijměme tedy tu dnešní zvěst jako povzbuzení k tomu, co je před námi. K dílu, ke kterému jsme byli pozváni, abychom se ho účastnili.

Víme, a budeme si znovu při nádledujících bohoslužbách připomínat, že toto spojení Božích služebníků a Duchem svatým přinášelo výsledky. Stůjme o totéž. Přijměme i my Kristovo zaslíbení o Duchu svatém za své. Modleme se. A jako Teofilové chtějme v tomto světě šířit tu nejlepší zprávu, která jen může zaznít.

Modlitba po kázání:

Pane Bože, vyznáváme, že si někdy myslíme, že ty nejlepší časy pro šíření evangelia už má tento svět za námi. Tak nějak jsme zpohodlněli, zlenivěli. Nechce se nám. Máme málo odvahy. Málo víry. Málo trpělivosti.

Prosíme, svým Duchem svatým nás posilni. Daruj nám příležitosti, v nichž Tě můžeme oslavit a k Tobě ukázat a zvát.

Prosíme, každého z nás veď, aby rozpoznával, že jsi to Ty, kdo ho vede k novému životu. Amen.

Píseň: 366

vyznání víry

Vážení přítomní, jak již bylo řečeno, rozhodli jsme se, že v důsledku omezení, která jsou spojena s hygienickými opatřeními této koronavirové doby, Večeři Páně dnes vysluhovat nebudeme. Přesto však můžeme vyznat své viny i svou víru a odevzdat své životy do milosrdných Božích rukou. K tomu vás všechny nyní zvu.

Vyznání vin → Prosím, zůstaňte sedět.

Pokořme se před svatým Bohem a v tichosti srdcí mysleme na svá provinění, na své nesplněné úkoly i cíl, ke kterému jsme byli jako Boží děti povoláni.

Pane Bože, před Tebou vyznávám svůj hřích. Ne jen jeden, ale to všechno, čím jsem se postavil vůči Tobě, čím jsem Tě zarmoutil, a rovněž tak vyznávám i všechno, čím jsem se provinil proti svým bližním.

Vyznávám, že jsem slovy i činy jsem přestupoval Tvé přikázání, že jsem slovy i činy ublížil někomu ve svém okolí.

Také Ti, Pane, vyznávám své myšlenky, nebyly vždy čisté, pokorné, zbožné. To všechno Ti nyní předkládám a prosím Tě: A je-li to, bratři a sestry, i vaše prosba, připojte se slovy: Odpusť mi a smiluj se nade mnou. Amen.

vyznání víry →Prosím, zůstaňte sedět.

Svoji víru nyní vyznejme společně slovy, která nás spojují s těmi, kdo se přihlásili k Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, a rovněž tak i s těmi generacemi věřících, kteří se zde scházeli před námi:

Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou,
svatých obcování, hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Modlitba odevzdání se do Božích rukou
→ prosím, povstaňte.

Pane Bože, děkuji Ti, že jsi mě stvořil a miluješ mě. Chci naplnit Tvé záměry, pro které jsi mi dal život a povolal mě k víře. Chci Tě poznávat a milovat Tě a důvěřovat Ti. Chci Tě následovat a dosvědčovat, abych byl věrným členem Tvé rodiny. Pomoz mi růst, abych byl víc a víc podobný Tvému Synu Ježíši.

Prosím, použij si můj život, abych Tě následoval, věrně Ti sloužil a upřímně a pokorně Tě dosvědčoval. Prosím, pomoz mi porozumět, čím Ti mohu být užitečný.

Je-li to, bratři a sestry, vaše upřímná touha, připojte se společně slovy: Tobě, Bože, odevzdávám celý svůj život. Amen.

Slovo milosti: Pán Ježíš praví (Lk 9, 23-26 SNC:
"Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne.
Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost. Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost? Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů."
Amen.

Píseň: Svítá 104

Oznámení

  • Děkuji všem, kdo se minulý týden zapojili do několika různých brigád. Určitě to bylo potřeba a budeme pokračovat.
  • Sborový pořad:

V pondělí 18.00 staršovstvo

V úterý 12.30 Náboženství menších dění místo ZŠ na faře

V úterý v 15.00 brigáda na umývání oken v kostele

Ve středu 18.00 Modlitební shromáždění v kostele

V pátek 15.45 hod. na faře náboženství pro starší děti

V sobotu v 9.30 Royal rangers

V sobotu v 12.00 se v kostele koná svatební shromáždění při kterém budou oddání pan Michal Tělupil a slečna Barbora Gwardová, oba jsou z Frýdku-Místku.

  • V neděli 7. června - bohoslužby v 8.00 Mořkově - s kurátorka, v 9.15 tady a 10.45 Straník
  • V neděli 14. června budou společné bohoslužby v 9.15 v kostele
  • Dnešní sbírka je celocírkevní s určením pro Diakonii. Z dopisu

synodní rady: Letošní výtěžek je určen na rekonstrukci Domova Radost v Merklíně, v němž žijí dospělí lidé s těžkým postižením. Je to jedno z mála českých zařízení, která umožňují dospělým lidem s autismem a mentálním postižením žít v malých domácnostech s odbornou podporou. I díky výtěžku svatodušní sbírky bude interiér Domova po mnoha letech provozu modernější. Rozvody, okna, topení, koupelna, ... Až se všechno spojí dohromady, pak nejen byty, ale i životy obyvatel budou renovovány, rozumějte: obnoveny v nové kvalitě. Duch Boží k tomu pomáhej! Děkujeme za podporu.

  • V pátek 12. června se připojíme k Noci kostelů. Prosím, počítejte s tím a zvěte své známé. Program začne v 18.00 hod.

Přímluvná modlitba

Drahý Otče, mnohdy jsme děti zlobivé. Zapomínáme na Tebe. Přesto Ty jsi stále s námi.
Když dolehnou na nás strasti a úzkost, vždy díky Tobě máme kam se obrátit a schovat.

Jsi světlem našich životů ukazující cestu v temnotách, které nás obklopují. Můžeme tak jít stále vpřed a činit svět lepším.
Dej, ať nikdy nesejdeme z cesty naděje a víry.
Ať nás nikdy neopustí láska, dobrota a ochota pomáhat druhým. Prosíme za neutuchající sílu bojovat s temnotou, i když již síly docházejí. Ať světlo Tvé nikdy neuhasne a chrání nás.

Připojme v následující tiché chvíli své vlastní modlitby: ...

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království, i moc i sláva navěky. Amen.

Poslání: Ga 5,16 Žijte z moci Božího Ducha a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.

Požehnání: Duch svatý nechť nás vede cestou života a naplňuje nás moudrostí i nadějí. Amen.

Píseň: 378