19.7.2020

TEXT: Matouš 28, 16-20 SNC

Jedenáct apoštolů šlo do Galileje, na horu, kterou Ježíš určil jako místo setkání. Tam ho uviděli, klaněli se mu, ale někteří pochybovali, že to je skutečně on. Ježíš jim řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte a získávejte mi následovníky ve všech národech, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. Veďte tyto nové učedníky k tomu, aby poslouchali všechny příkazy, které jsem vám dal. A spoléhejte na to, že já jsem vždy s vámi až do konce světa."

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, slova, která jsem přečetl, jsou doporučenými slovy Hesel Jednoty bratrské na dnešní den. Již nějaký čas nad nimi přemýšlím. Intenzivně mě oslovují. A tak je nemohu vynechat, obracím k nim dnes svou pozornost já a vedu k tomu i vás. Možná jste zaznamenali, že se již nějaký čas, vlastně od loňského podzimu, schází staršovstvo častěji, než jenom jednou měsíčně. K těm schůzím, kde musíme probrat všechny provozní, organizační, ekonomické, hospodářské a jiné záležitosti, jsme si přidali ještě jedno setkání. Abychom měli dost času, a nedívali se na hodinky, kolik už je zase hodin. To setkání je zaměřené na činnost sboru. Na jeho život. Snažím se presbytery vést k tomu, abychom přemýšleli, jak v tomto našem sborovém společenství dál. Ať si chceme přiznat či nechceme, doba se změnila. Přibylo nám všem možností. Možností, jak trávit svůj čas, čemu se věnovat. Tyto možnosti přibyly nám, našim dětem, i našim vnukům. A my musíme volit, čemu dát přednost. Musíme si stále znova ujasňovat, co pro nás sborové společenství je.

Čím pro mě sborové společenství je? To je otázka, na kterou si musí najít odpověď každý z nás.

Deset měsíců nucené koronavirové karantény nám zabránilo v tom, abychom se tady v kostele shromažďovali. Chyběly nám bohoslužby?Na co jsme nejvíc vzpomínali? Co nám chybělo nejvíc? Na co jsme se nejvíc těšili? Je mnoho důvodů, proč na bohoslužby chodit a třeba i nechodit. Potkávám jednu ženu, která tady v kostele uklízí, když na ni vyjde řada. A tak ji zvu. Přijďte. A ona: Když tam jsou takoví lidé, kteří něco jiného říkají a jinak žijí...

Může to být pravda. Žel. Ale může to být také výmluva. Ano, každý, kdo se bohoslužeb nezúčastní, má nějaký důvod, proč sem nepřijde. A vlastně tím, aniž si to uvědomuje, říká, že něco, někdo je pro něj důležitější. Jistě jsou takoví, kteří nemohou přijít kvůli nemoci, zdravotnímu stavu, povinnostem v zaměstnání... To se skutečně děje. A tak člověče, přemýšlej, a přemýšlej vůči sobě odpovědně: Proč sem na bohoslužby chodíš? Čím pro tebe toto sborové společenství je? V případě Ježíšových učedníků je to tak, že sám vzkříšení Mistr určil místo, kde se mají shromáždit. Nedává hlasovat, jestli jim to vyhovuje. Přijďte tam a tam. Budu na vás čekat.

V týdnu jsem narazil na katolický časopis, který se zabýval bohoslužbami během prázdnin a dovolených. Uvádí: "O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše" - tak praví notoricky známé církevní přikázání. Povinnost účastnit se bohoslužeb. Tak to mají katolíci nastavené. U nás je to dobrovolné. A tak se sám sebe ptám: Co je lepší? Muset nebo chtít? Myslím, že obojí může být prospěšné. Sám bych si však přál, abychom bohoslužby vyhledávali dobrovolně. Abychom měli tu potřebu kostel navštívit, abychom měli tu potřebu, vidět se s ostatními věřícími, které známe. A hlavně, abychom měli potřebu slyšet slova evangelia i jeho výzvu, která nás vede k praktickému křesťanskému životu. Ano, přeji si, abychom na bohoslužby chodili rádi, protože víme, že jsou pro nás užitečné. Kéž bychom si to uvědomovali všichni.

II· Stačí se účastnit sborového společenství v neděli? Na jednu stranu být křesťanem napohled není

nijak složité. Jít v neděli do kostela. Jít a splnit si svou povinnost. Vrátit se pak domů a žít svůj vlastní život. To nevypadá příliš náročně. A když si představíte, že nějakou tu neděli můžete vynechat, tak to opravdu obtížné není. Ale je tomu skutečně tak? Může být člověk křesťanem, tedy následovníkem Ježíše Krista jenom v neděli? Snad všichni si uvědomujeme, že tomu tak není. Učedníky, které na jakýsi kopec v Galileji svolal sám Ježíš, nesvolal Ježíš jen proto, aby se spolu těšili, aby společně vzpomínali na doby dávno či nedávno minulé. Nesvolal je pro to, aby si spolu vypili šálek čaje, zakousli se do banánu, anebo si vyprávěli historky, které kde vyslechli. A přestože jsou někteří stále na pochybách, jestli je to ten, který byl na golgatském kříži ukřižován a vzkříšen, bez toho, co si myslí a právě prožívají, slyší od Ježíše slova poslání, kterému říkáme "velké poslání", neboli křesťanský úkol, který nikdo jiný nemůže vyplnit. Ježíš jim řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte a získávejte mi následovníky ve všech národech, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. Veďte tyto nové učedníky k tomu, aby poslouchali všechny příkazy, které jsem vám dal. A spoléhejte na to, že já jsem vždy s vámi až do konce světa." Učedníci si tedy mohou uvědomit, že jejich poslání nekončí. Naopak. Jsou na začátku. A když je pak od nich Ježíš vzat, je jasné, že oni jsou těmi, kdo byli povoláni k tomu, aby v tom, co On začal, pokračovali.

III· Čím Ježíš učedníky pověřuje? V čem mají být Jeho pokračovateli? Co mají do tohoto světa

vnášet? O tom jsou slova našeho textu. Víte, když mám někdy příležitost dívat se na naše církve, říkám si, že jsme takový skanzen. Víte, co je skanzen, že ano? Je to místo, kde jsou umístěny staré dřevěné domy, stodoly, nářadí a nástroje. Je to místo, které podává současným lidem informace, jak se žilo kdysi, před stem, dvěma sty roky. A mně to tak v církvi někdy připadá. Zdůrazňujeme dobu svého vzniku, rozdíly, kterými se vůči ostatním církvím vymezujeme. Jsme jako ten skanzen, nebo muzeum, které upozorňuje na to, co už z povrchu země vymizelo, ztratilo se, nebo na co lidé zapomněli, co už nepoužívají.

Jděte a získávejte mi učedníky. To je zásadní poslání. Veďte je k tomu, aby poslouchali příkazy, které jsem vám dal. Přátelé, uvědomujeme si, co je smyslem tohoto velkého křesťanského poslání? Uvědomit si, že neděle nestačí. Dát Ježíši víc, než hodinu týdně. Pochopit, že záleží na každém z nás. Pro Ježíše jsme důležití. Jako ten rozsévač, který rozsévá semínka evangelia. Kráčí po poli a rozhazuje semínka, neboť doufá, že alespoň některá zapadnou do úrodné země, vzklíčí a přinesou úrodu, tj. zisk. Slovo učedník je odvozeno od slova učit se, slovo apoštol od slova posel. A tak, mám-li to říci mluvou dnešní doby, nejsem jen pan Petr, nýbrž učedník Petr, apoštol Petr. A já učedník Červenka, a apoštol Červenka, a ty jsi učedník - dosaď své jméno, a ty jsi také apoštol - dosaď své jméno. Jsi-li křesťan, jestliže se na Ježíše obracíš o pomoc a máš touhu, být Jeho služebníkem, pak to jeho velké křesťanské poslání se týká i Tebe. I Ty máš vůči němu určité závazky. I Tebe vybízí, abys pro něj pracoval, namáhal se, dosvědčoval Jeho lásku a milost.

IV· Poslání sboru. Naše okolí se změnilo. Kostel není zdaleka tak plný, jako třeba před ½ stoletím či

dřív. Mnozí odešli na věčnost, jiní se všelijak rozprchli, někteří zapomněli, další se odcizili, i takoví jsou, kteří se věnují něčemu jinému. Dnes už není samozřejmostí chodit do kostela. Žít podle evangelia. Dodržovat desatero. Naopak. Setkáte se s názorem, že věřit se dá bez návštěvy kostela, že evangelium se dá říct jednou větou a že desatero je zastaralý morální kodex, který dnes už neplatí. Jenomže kostel, evangelium i Desatero jsou Božími dary. Jsou nám dány k tomu, aby nám byly pomocí na cestě tímto světem. Abychom nezapomínali uprostřed obav a strachů, nemocí a nezdarů, že Bůh je na naší straně. Že chce být s námi. Že nám chce pomáhat.

Když na jaře zasadíte brambory, očekáváte, že je za pár měsíců budete sklízet. Opečováváte je. Okopáváte, plejete, sbíráte mandelinky, stříkáte proti plísni, a kdo ví proti všemu ještě. Prostě děláte všechno, aby ta práce vynaložená na začátku, totiž setba, přinesla užitek. Aby, když jste zasadili, mohli jste i sklízet úrodu. Když jsme o tomto tématu přemýšleli na staršovstvu, uvědomili jsme si, jak náročný úkol je nám svěřen. Ne jen samozřejmě faráři, ani jen presbyterům, ale nám všem. Chtěli byste přece, aby tento kostel byl každou neděli plný, ne? Chtěli byste, aby sem přicházeli lidé staří, i mladí, i děti, že ano?

Chtěli byste, aby náš sbor nemusel počítat každou korunu a mohl pomáhat těm, kdo jsou v nouzi a potřebují pomoc, je to tak? Ono se to nestane ze dne na den. Bude nás to něco stát. Náš čas, naši námahu, naši energii, naše peníze, bude to chtít mnoho trpělivosti, a samozřejmě modliteb a hledání povzbuzení v Božím slově.

Ale jestliže máme před sebou cíl, který chceme dosáhnout, jestliže máme před sebou to, co bychom považovali za úspěch a zdar, tak to všechno přece stojí za to! A tak vás všechny, chci získat k tomu, abyste přijali naši touhu za svou, abyste se na ní podíleli, a podle svých možností usilovali o její naplnění. Zní takto:

Oslovovat lidi (tj. zvěstovat Ježíše Krista), přivádět je sem, (tj. do kostela) snažit se, aby tu zůstali, (tj. přišli by zase a "zdomácněli by tu"), uvěřili (odevzdali svůj život Ježíši Kristu) a sloužili ostatním (tj. oslovovali by další lidi)... ... ... atd. A při tom pamatujme, co i nám Ježíš zaslibuje: A spoléhejte na to, že já jsem vždy s vámi až do konce světa!

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA:

Pane Bože, povařuješ nás, abychom v tomto Tobě odcizeném světě nesli evangelium. Vyznáváme, že toho nejsme hodni. Uvědomujeme si, kolikrát jsme Tě sami zapřeli, zradili a evangeliu se zpronevěřili. Ale na druhé straně si uvědomujeme, že nemůžeme od Tebe jen brát a chtít. Prosíme, povzbuď nás k této službě. Daruj nám odvahu. A také ochotu. A určitě také trpělivost. Prosíme, stav nám do cesty lidi, kteří se nás budou na Tebe ptát. Prosíme také o moudrost, abychom věděli, jak a komu odpovědět.

Uvědomujeme si bídu tohoto světa. Nelíbí se nám, že ano už není ano, a ne už není ne. Nelíbí se nám, že pravda a čest ztratily svůj kredit. Nelíbí se nám, že Desatero bývá zlehčováno, že mnozí z našich potomků nejdou Tvojí cestou. Nelíbí se nám, že tento svět staví na úspěchu a prospěchu, že materiální zabezpečení se stává tím hlavním.

Uvědomujeme si také, že pokud máme být Tvými užitečnými služebníky, musí být naše životy srozumitelné a pravdě evangelia a Tvým zásadám poddané. Dej nám, k tomu sílu i odvahu. Pane, chceme jít za Tebou. Pomoz nám. A vyslyš nás, když k Tobě společně voláme slovy našeho Spasitele Ježíše Krista: