17. 1. 2021

TEXT: Skutky 9, 32-43

Když Petr procházel všechna ta místa, přišel také k bratřím, kteří žili v Lyddě. Tam se setkal s jedním člověkem, jménem Eneáš, který byl už osm let upoután na lůžko, poněvadž byl ochrnutý. Petr mu řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!" A Eneáš hned vstal. Všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli, obrátili se k Pánu.

V Joppe žila učednice jménem Tabita, řecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. Ale právě tehdy onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Poněvadž Lydda je blízko Joppe, dověděli se učedníci, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s naléhavou prosbou: "Přijď rychle k nám!" Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: "Tabito, vstaň!" Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou. Zpráva o tom se rozšířila po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána. Petr zůstal ještě delší čas v Joppe v domě Šimona koželuha.

Zamyšlení:

Bratři a sestry, slovy dnešního oddílu Písma se vracíme k počátkům křesťanství, jak nám je popisuje kniha Skutků apoštolských. Společně jsme se už zamýšleli nad vznikem první církve, přibližovali jsme si její první problémy. Seznámili jsme se se Saulem, kterého pozoruhodným způsobem Pán Bůh přetvořil. Z Kristova nepřátele se stal Kristovým služebníkem. Pisatel Skutků nyní vyprávění o Saulovi na několik kapitol přerušuje a věnuje se další významné novozákonní postavě. A tou je, jak už jsme jistě zaslechli, Petr, vlastním jménem Šimon. Podívejme se na jeho postavu trochu blíže.

1. Povolání (Lk 5, 1-10)

Šimon Petr a jeho bratr Ondřej, byli rybáři. Možná si vybavíte, že jednoho dne lovili jako

obvykle ryby, když se u nich objevil Ježíš. Bylo to tenkrát, když lovili celou noc a nic neulovili. Po celonoční námaze byli unavení, chystali se za odpočinkem domů. A právě tenkrát nezapomenutelně Ježíš vstoupil do Petrova života. Nejprve z jeho loďky promlouval k těm, kteří zůstali na břehu. A pak Šimonovi přikázal, aby ještě jednou spustili sítě. Zkušený rybář se lehce ohradí, lovili jsme celou noc a nic jsme neulovili, ale když to říkáš Ty, tak je poslední pokus nic nedáme. V té chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Jakoby se doslova ryby do sítě nahrnuly. Bylo jich dokonce tolik, že museli povolat své společníky, kteří zůstali na břehu, aby jim pomohli.

A Šimon Petr? Jak na to reaguje? Neušlo mu, že byl právě svědkem něčeho mimořádného. V úžasu rozpoznává, kdo za tím stojí. Padá na kolena a obrací se k tomu, kterého dosud blíže neznal: Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný. Správně totiž rozpoznává, že ten muž, před kterým nyní klečí, není jen tak lecjakým člověkem, nýbrž že je poslán samotným Bohem. Ježíšova odpověď pak je předpovědí pro celý další Petrův život: Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi. Přirazili s loďkami ke břehu, všechno tam nechali a šli za ním.

2. Vyznání (Lk 9, 18-20)

Druhý zajímavý moment, který nám Petra blíže představí, se odehraje o několik týdnů

možná měsíců později. Je to ve chvíli, kdy Ježíš pozoruhodným způsobem nasytí pětitisícový dav. Učedníci jsou u toho a Ježíše zajímá, co si o tom všem myslí. Jde na to však oklikou, když se ptá: Za koho mně zástupy pokládají. Kým pro ně jsem? Jak se na mně dívají?

My dnes, bratři a sestry, moc dobře víme, že Ježíš se nemusel nikoho na nic ptát. Dobře věděl, co se mezi lidmi říká. Ale aby přiměl i své učedníky přemýšlet, udělat si jasno, položil tu již zmíněnou otázku: No, jedni Tě pokládají za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří si myslí, že jsi jedním z dávných proroků. Tak bychom rádi někdy věděli, jak nás vidí druzí, co si o nás myslí. A to hlavně, když se nám něco podaří, když jsme úspěšní, schopní, když očekáváme chválu, obdiv. Jenomže Ježíšovi o nic takového tady nejde. On by si jistě moc přál, aby za ním, tedy za tou pozemskou slupkou lidského těla viděli mnohem víc a přišli na to sami. Proto se ptá: A za koho mně pokládáte vy? Je to právě Petr, který se ujímá slova. Možná proto, že ostatní si svou odpovědní ještě nejsou jisti. Možná proto, že se už Petr stal uznávanou autoritou, mluvčím všech. A jeho odpověď: "Ty jsi Boží Mesiáš." Ty jsi ten, kterého Bůh zaslíbil poslat, aby napravil tento svět.

3. Víra

Na základě toho, co jsme si až doposud připomněli, by se mohlo zdát, že to má Petr ve vztahu k Ježíši Kristu pěkně a správně srovnané. Ví, o koho jde; ví, že mu chce sloužit. Ale život není rovná čára z bodu A do bodu B. Sledujeme-li Petrův život, vidíme, že jeho víra i postoje jsou ovlivňovány tím, co právě prožívá a že stejně jako i my, vkládá do vztahu s Bohem své lidské dojmy a tužby. Připomeňme si aspoň tu večerní událost z Galilejského jezera. Např. Když jednou večer učedníci plují na druhou stranu Galilejského jezera (Mt 14, 22nn). Ježíš s nimi není. Vyrazí však za nimi o něco později. A přímo po vodě. Nejdříve se Jej všichni leknou. A potom, když rozpoznají, kdo se to k nim blíží, má Petr zvláštní přání. Vzpomenete si? Pane, poruč mi, abych se za Tebou vydal. Co za tou jeho výzvou může asi být? Touha vyzkoušet si chození po vodě? Co vy, nechtěli byste to zkusit? Já ano. Tedy kdyby byl Ježíš nablízku.

Petrova zkušenost nám dokládá, co je při tom důležité. Ježíš ho sice vyzve: Pojď, ale ten příkaz poslechnout je málo. Nestačí vědět, že se mu poddává nezkrotný, kdo ví jak hluboký, živel. Nýbrž důvěra a spoléhání na Krista, to je důležité. Když totiž vystoupí z loďky a udělá pár kroků, zaváhá. Zřejmě mu to všechno dojde. Vítr, vzdouvající se vlny, vystrašení kolegové v lodičce, a začne se topit. V té chvíli jde Petrova žádostivost, a možná i pýcha, že jen jemu Ježíš dovolil, aby se k němu vydal, stranou. Uvědomí si, kde má hledat a očekávat svou pomoc. Vztáhne ruku směrem ke Kristu a zvolá: Pane, zachraň mne. Co na to Ježíš? Natáhne ruku, uchopí ho a jakoby jen tak ledabyle, možná až skoro posměšně se ho zeptá: Kde máš víru? Proč jsi pochyboval? (SNC).

4. Zapření (Lk 22, 54-62)

Mohli bychom dlouho probírat Petrův život. Však nám nikdo nebrání, abychom doma každý otevřeli svou Bibli, a tam si o něm přečetli. Ještě jednu epizodu z jeho života zde však chci připomenout. Ježíš je zatečen, spoután, odvlečen. Na dvoře velekněze se mu posmívají, sem tam uštědří i nějakou tu ránu holí po zádech. Sluší se říct, že Petr jediný, když Ježíše zatkli v Getsemanské zahradě, tajně sledoval to vojenské komando se zajatcem. Ostatní se rozprchli.

Najednou je ovšem Petr odhalen. Je identifikován podle své tváře jako ten, kdo chodil s Ježíšem. V tu chvíli, kdy je takto označen, v něm zvítězí strach. Nedivím se. Vůbec ho neznám. Nejsem jedním z jeho učedníků. Vůbec nevím, o čem mluvíš. Třikrát Ježíše zapře a kohout zakokrhá, přesně tak, jak Ježíš předpověděl. Na připomínku této události zdobí naše mnohé kostely kohout, abychom nezapomněli na Petra, ale především na svou lidskou křehkost. Nejsme tak pevní a ve víře jistí, jak si myslíme.

Petr si však uvědomil, co provedl. Trápil se tím. A své selhání také Bohu v modlitbě vyznal. Tak i nám ukazuje cestu, jak ze svých hříchů a poklesků najít cestu zpět k Bohu, který jako ten laskavý otec z Ježíšova podobenství má svou náruč doširoka otevřenou pro každého, kdo se touží navrátit.

5. Petrova služba

Bratři a sestry, připomněli jsme se velice stručně některé okamžiky z života Šimona Petra. Jak je ten jeho život podobný tomu našemu! Také jsme někdy nahoře, máme plná ústa, srdce i mysl víry v Ježíše Krista, ale padáme, hřešíme, odvracíme se, jdeme svou vlastní cestou. Kéž bychom však jako Petr vždy našli cestu zpět! Kéž bychom však pochopili ještě něco víc, totiž, že nejde jen o nás, nýbrž o celý svět, o lidi kolem nás, o jejich spásu. Ze Skutků apoštolských jsme slyšeli, že je Petr na cestě. Vyšel z Jeruzaléma, centra křesťanské víry. Prochází krajinou a přitom potkává ty, kdo potřebují pomoc. Eneáš, který byl upoután na lůžko; Tabita, řečená Dorka, která zemřela a byla pro své dobré skutky svým okolím oplakávána.

Petr, ten učedník, který tolikrát zklamal, si v obou těchto případech ví rady. Nespoléhá na svou výjimečnou, výmluvnost, víru. Kdepak. V modlitbě se obrací ke Kristu a předkládá Mu svou prosbu. A Kristus se smiluje. Eneáš i Tabita mohou začít nový život. Dostávají novou příležitost k životu. Zpráva o tom se rozšířila a mnoho lidí uvěřilo v Pána.

A to je, bratři a sestry, to, co máme pochopit. Naši odpovědnost za tento svět. Každý pro jeho spásu můžeme něco učinit. Ani naše životy nejsou bez viny, pádů či pochyb. Ovšem jako Šimon Petr můžeme i my mnohé změnit. Neříkám, že budeme zrovna uzdravovat nebo křísit mrtvé. Vždyť je toho tolik, co tento svět potřebuje, a nejen svět, ale docela konkrétní lidé v něm.

Modlitba: Pane Bože, prosíme, dej nám poznat, jak můžeme být pro Tvé evangelium užiteční. Ty víš, že jsme mnohdy lhostejní, unavení, uzavření do svých záležitostí. Prosíme, postav nás do služby, o níž budeme vědět, že je to naše poslání, které máme plnit. Díky za Petra, protože i na něm vidíme, jaká změna nastává s člověkem, který se Tě drzí o o Tebe se opírá. Amen.

oznámení

- V neděli 24. ledna budou bohoslužby v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 pro Straník a presbytery.

Během bohoslužeb v Hodslavicích probíhá také ve Staré škole Nedělní škola pro děti.

- V neděli 31. ledna budou bohoslužby v Hodslavicích 9.15 hod. a v 10.00 pro Straník a presbytery.

- I příští týden budeme pokračovat v on-line večerech. K tomu, abyste se připojili, budete potřebovat heslo, které bylo včera rozesláno na vaše maily. Pokud jsem na někoho zapomněl, prosím, dejte mi vědět. Schůzky budou začínat připojením vždy krátce před 18.00 hod., a to v tyto dny: úterý, středa, čtvrtek. Každý je k těmto krátkým večerním setkáním zván. Samozřejmě pozvat můžete i své blízké či známé.