6.12.2020

Pokoj vám!

Milé sestry, milí bratři, dnes je druhá adventní neděle. Jeden týden je za námi a dva ještě před námi. I kus našeho života uběhla a už na něm nic nevylepšíme, ale ještě něco je také ještě před námi. A protože i tento čas ubíhá, dejme se povzbudit Ježíšem, který nás povzbuzuje: (J 14, 27) Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!

Modlitba

Pane Bože, přišel jsi do tohoto světa jako malé dítě a celý jsi ho změnil.

Udělal jsi v něm místo pro každého.

Pro každé dítě, pro dospělé, pro lidi, kteří k nikomu nepatří.

Pro ty všechny jsi byl mezi lidmi, aby každý z nich,

každý z nás mohl zažít na sobě tvou lásku, tvé pochopení, tvé přijetí.

Děkujeme Ti i za tuto adventní dobu, dobru příprav, dobu, v níž můžeme přemýšlet, jaké asi bude to naše setkání s Tebou tváří v tvář.

Děkujeme, že se na ně můžeme připravovat.

Děkujeme, že i dnes zde můžeme být, abychom se dali potěšit a povzbudit Tvým slovem.

O to Tě také prosíme. Abychom odsud odcházeli obohaceni. S nadějí a touhou.

Totiž že Ty, Spasiteli světa, jsi ještě neřekl poslední slovo. A proto má ještě tento svět naději. Díky, že Tvé evangelium může znít i v naší době. Díky, že je připraveno měnit lidské životy.

Amen.

Lukáš 21, 25-33

Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.

A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."

Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo na jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

Jakub 5,7-11

Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, 'blahoslavíme ty, kteří vytrvali'. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť 'Pán je plný soucitu a slitování'.

Zamyšlení:

Milí bratři, milé sestry, tak dnes to bude o trpělivosti. Co si pod tím slovem představit? Jakoby to slovo bylo odvozeno od slova trpět, tedy nést nějakou bolest, trápení. I tak to můžeme vnímat. Totiž že být trpělivý znamená nést svůj kříž, své trápení, vytrvale, s nadějí, že to těžké a smutné pomine, že se nám zase rozzáří to vnitřní sluníčko a budeme se moci radovat a usmívat.

Trpělivost, to je vytrvalost, odolnost. V řeckém originále je použito slovo, které znamená "mít dlouhý dech". Takový člověk se nezakucká a nezastaví, když se trochu unaví, ale má sílu a schopnost jít či běžet, pracovat a jakkoli se namáhat dál.

Jste trpěliví? Asi jak kdy, jak s kým, prostě záleží na okolnostech. Když sedíte na místě spolujezdce a ten, který vás veze, ne a ne přeřadit ze dvojky na trojku. Když tam, kde by mohl jet 90kou jede stále 50. Když dítěti stále dokola musíte říkat, že si má uklidit své věci. Když vám vedoucí slibuje odměnu za vaši práci a pořád nic. Anebo když čekárna něco, co vám někdo slíbil, ale pořád nic se neděje. Nebo čekáte na to, že vám váš blízký člověk zavolá, napíše. Nebo kdy se už konečně prokáže, co je pravda a co je lež v tom, co nám tvrdí naši politici. Nebo tehdy, když čekáte, že vám sestřička zavolá, jak dopadly výsledky vašich odběrů. A mohli bychom samozřejmě ještě hodně dlouho pokračovat.

Život je neustálým čekáním na něco. Soustavně jsme v nějaké situaci, která nás činí neklidnými, anebo alespoň zvědavými. Takže, dovedete čekat, pokorně a pokojně se nenervovat, protože stejně některé věci neovlivníte, i kdybyste se třeba rozkrájeli?

Tak to píše Jakub ve svém dopise křesťanům různých míst a časů. Buďte trpěliví. Je toho mnoho, co i křesťana, věřícího člověka zneklidňuje. Kdy se už konečně Kristus ujme vlády nad tímto světem? Kdy se naplní všechna Jeho zaslíbení? Kdy budou vyslyšeny mé modlitby?

Abychom správně Jakubovi porozuměli, museli bychom si přečíst celý jeho list. Ostatně není dlouhý. Jen 5 kapitol. Ve svém dopisu, kterým se samozřejmě snaží Kristovy následovníky povzbuzovat, naráží na mnoho problémů, s nimiž se nejenom tenkrát věřící potýkali. A nejenom tenkrát. I my je známe. Zmíním jen některé, o kterých Jakub o něco dříve píše.

Zkoušky a pokušení, každý jimi prochází, každý je jim vystaven. Jak reagovat? Jak se zachovat. Pak je tu naše křesťanské odhodlání. Touha žít podle Božího slova. A ono se nám to často nedaří. Selháváme. Znovu se zvedneme, znovu klesneme.

A pak je to oblast nespravedlnosti ve světě, jedni mají moc a vliv, druzí nikoli. Jedni druhé vykořisťují, činí si z nich otroky, mají se přitom neskonale lépe, než chudí, všelijak zdecimovaní. Mocní tohoto světa si dělají, co chtějí. Nikdo na ně nemá.

Je toho hodně, co Jakub ve své epištole zmiňuje, jen ji doma otevřeme! A čtěme! Je naprosto současná. Věřím, že nám všem bude mluvit ze srdce.

Jak z toho všeho ven? Jak se pod návalem starostí, obav, trápení, nesouhlasu, vzdoru a malověrnosti zachovat? Buďte trpěliví. Radí a univerzálně povzbuzuje Jakub. Zatněte zuby. Mějte dlouhý dech. Mějte naději na změnu.

Cožpak o to, být trpěliví, to my dokážeme. Ne že ne. Ostatně ono nám třeba ani nic jiného mnohdy nezbývá. Hlavně když už se ví, kdy dojde k rozuzlení. Kdy se dozvíme ty lékařské výsledky; kdy budou Vánoce; kdy nám oznámí svou návštěvu ti, na něž se těšíme.

Ale jsou záležitosti, které se táhnou. Nejenom hodiny, nýbrž dny, měsíce, roky. A my ten čas nemáme ve svých rukách. Dobře víte, jak se mnohdy vleče. A Jakub do toho všeho si ještě jakoby přisadí: Buďte trpěliví až do příchodu Páně. Jinými slovy: Vytrvejte. Buďte věrní až do konce. Nenechte se zlomit. Nedejte si vzít naději. Vše se může změnit, očekávejte až do konce.

Jenomže, kdy to bude? Kdy Pán přijde, aby všechno srovnal? Kdy budou všechna Jeho zaslíbení naplněna? Hříšníci potrestáni, věrní odměněni? Jak plyne čas našeho života, zdá se nám, že se nic nemění. Mocní dál pohrdají slabými, hřích je neustále v očích některých považován za normální stav. Den za dnem se nám může zdát, že je to stále stejné. Kdo ví, jestli se Kristova příchodu dočkáme. Kdo ví, kam ten svět spěje.

A Jakub má znovu doporučení. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Pisatel nám před oči staví příklad, kterým se můžeme inspirovat. Rolník zasadí a čeká. A mohou to být i jiní, kteří pracují a namáhají se, a doufají, že se něco změní. Třeba faráři. Kazatelé. Přece kdybychom tuto naději neměli, nemůžeme tuto práci vykonávat. Nebo učitelé ve škole. Mají naději, že děti přece jen na začátku neznámou látku zvládnou a osvojí si ji. Nebo lékaři a sestřičky v nemocnicích s těžce nemocnými pacienty. Nevzdávají to, i když třeba není moc velká naděje. Anebo doma, s dětmi, když donekonečna řešíte stále totéž, ale přitom máte naději, že to dítě nakonec zvládne, pochopí, a vyroste z něj zodpovědný člověk.

Takže, berte si příklady ze svého okolí. Všímejte si všech, kteří se nevzdávají a mají naději. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Dodávejte si odvahy, povzbuzujte se. A to jistě znamená nejen jako jednotlivci, nýbrž i jako společenství. Vždyť už je to na spadnutí. Kristův příchod je blízko. Už je to za pár. Proto vydržte. Hecněte se. Těšte se. Ještě nějaký čas bojujte, a pak už bude dobře.

A Jakub ještě navíc přidává dva příklady. Proroky a Joba. Ani proroci to neměli snadné. Měli jít někam, kam se jim vůbec nechtělo. A předat poselství, o kterém věděli, že se dotyčným nebude zamlouvat. Často proto museli prchnout a skrývat se. Lidé jim nerozuměli, nechtěli je slyšet, usilovali jim o život, a přesto přinášeli Boží zvěst.

A Job? Kdo by ho neznal? Přišel o veškerý svůj majetek, a že ho vůbec nebylo málo. Přišel o všechny své děti. A přesto zůstal věrný. Přišel o manželku, která ho naváděla proti Hospodinu, ale Job se nedal zviklat. Vytrval. Hospodin dal, Hospodin vzal, budiž požehnáno jeho jméno. Vzpomínáte?

Job zůstal věrný. Jeho důvěra v Boží moc a lásku neutrpěla ani pod vlivem toho všeho nemilého a negativního, co prožil. Proto mu Hospodin nakonec požehnal. Odměnil jeho trpělivost.

Jakub zmiňuje ještě jednu oblast lidského života - mezilidské vztahy. Někdo víc, jiný ménějsme ve vztahu s dalšími lidmi. A nejsou to vždy jen lidé milí a pokorní. Najdou se mezi nimi ti, které nemáme v oblibě, kteří nás iritují, rozčilují svým způsobem života, svými poznámkami, svým chováním, povrchností... Však každý někoho takového známe. Nevyhledáváme sice jeho blízkost, ale úplně se jej zbavit nemůžeme.

Nesmíme zapomenout, že Jakub svůj dopis píše křesťanům do konkrétních sborů. A tedy i do našeho. Vždyť i tady se setkáváme lidé naprosto různých povah, hodnot, tužeb, způsobů života. Ale jedno máme všichni stejné. Spojuje nás Ježíš Kristus. Ten, který přišel do tohoto světa, pro židy i pohany, pro ty, kdo jej budou následovat, i pro ty, kteří o tom dosud pochybují, nebo ani neví. Ježíš zve do svého království všechny, i ty fyzicky, mentálně a duchovně nemocné. Nikomu se nevyhýbá, nikým nepohrdá, Jeho záchrana je určena všem, ať už jejich dosavadní život byl jakýkoli.

A tento Ježíš znovu přichází. Na to Jakub upozorňuje. Abychom nezapomněli. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! Jakoby chtěl říci, ani vy, nikdo z vás není dokonalý, bez hříchu, bez špatné vlastnosti. Charakter každého z vás je nějak pokřiven. Takže nesuďte jiné, protože jakým soudem měříte, takovým vám bude naměřeno.

Opět jsme se dnešní 2. adventní nedělí posunuli kousek k tomu okamžiku, kdy se Boží SynJežíš Kristus v moci a slávě, za doprovodu nebeských zástupů, vrátí sem na tuto zem. Bude to Jeho druhý příchod a zároveň poslední. Leccos už tomu napovídá. Různá znamení i naše prožitky naznačuj, že tento svět, tak jak jej známe, spěje ke svému konci.

Den Kristův se přibližuje. Ten den, kdy se naprosto a neoddiskutovatelně projeví Boží moc a sláva. Ano, Den Páně je blízko. Každým okamžikem blíž a blíž. A na nás je, bratři a sestry, abychom na tu chvíli byli připraveni. Abychom si nezoufali, nýbrž aby naše životy byly plné očekávání a chvály.

Do těch dnů, které nám ještě zbývají, než se tak stane, vám všem přeji dostatek moudrosti a trpělivosti. Amen.

oznámení

1. V průběhu nouzového stavu jsou každou neděli vysílány bohoslužby na ČT2 v 10.00 hod. Nejinak je tomu dnes i příští neděli.

Modlitba:

Vyznáváme, Pane Bože, že se to krásně s tou trpělivostí poslouchá. Musíme však vyznat, že trpěliví příliš nejsme. Zajídá se nám tato doba, situace, do které jsme se dostali. Rádi bychom, aby se ta pandemická opatření zrušila. Rádi bychom, aby lidé byli zodpovědní, jedni k druhým ohleduplní. Prosíme, ať jsme v tom příkladem.

A tak se přimlouváme za všechny, kdo tuto situaci těžce nesou. Za nemocné, hospitalizované, na ventilátorech, za ty, kolem nichž musí být jejich rodina v pohotovosti, ale také za všechen nemocniční personál, všechna odběrná místa, laboratoře, prostě za všechny, kdo přijdou do kontaktu s lidmi nemocnými či dotčenými covidem. Jim všem dodávej sílu, moudrost, trpělivost.

Přimlouváme se jedni za druhé, abychom svůj vztah s Pánem Bohem budovali, abychom si uvědomovali odpovědnost, kterou za evangelium i tento sbor máme.

Přimlouváme se za naše děti, mládež, abychom nezapomínali, že je především naší odpovědností, je s Tebou seznamovat.

Prosíme za tento adventní čas, abychom si více než kdy jindy uvědomovali, že svůj život nemáme ve vlastních rukách, že se přibližuje Tvůj příchod, jehož součástí bude i osobní rozhovor o tom, jak jsme žili a čím jsme své dny naplnili.

Prosíme, nauč nás využívat čas svých životů smysluplně a daruj nám, abychom za sebou viděli i něco pozitivní, co se podařilo.

Díky, že o nás víš, že máš pro nás i tento svět naději. V této důvěře k Tobě společně voláme tak, jak nás naučil Pán Ježíš v Modlitbě Páně:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Slovo na závěr: Žalm 68,5

Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.

Nechť vás pán bůh posiluje a dává vám moudrost, jak v tomto zvláštním období žít! Pokoj Boží nechť zůstává se všemi námi! Amen.