21.6.2020
TEXT: Skutky 2, 41-47 SNC Ti, kteří Petra poslechli, byli nakonec pokřtěni. Toho dne se připojilo k Ježíšovým následovníkům okolo tří tisíc lidí. Všichni chtěli slyšet od apoštolů ještě více, bývali rádi pohromadě, společně stolovali, lámali chléb na památku Kristovy poslední večeře a modlili se. Apoštolové činili mnoho mocných činů a divů, takže každý cítil, že tu působí Bůh. Věřící vytvořili pospolitost, ve které se o všechno dělili a dokonce majetek měli společný. Zámožní mezi nimi prodávali své nemovitosti a výtěžek dělili mezi všechny, jak kdo potřeboval. Všichni se společně shromažďovali každý den v jeruzalémském chrámu. V menších skupinách se pak scházeli po domech a jedli společně, s radostí a upřímností. Svou vděčnost Bohu vyjadřovali modlitbami a zpěvem, a kdo to slyšel, tomu se to líbilo. Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni.
KÁZÁNÍ: Milí bratři, milé sestry, dnes již počtvrté se zamýšlíme nad událostmi, ke kterým došlo v Jeruzalémě, když na učedníky sestoupil Duch svatý. Od toho okamžiku jsou učedníci neustále v akci. To velké shromáždění ovšem nezorganizovali sami. To Duch svatý způsobil, že všichni ti shromáždění, kteří se sjeli, aby Hospodinu děkovali za úrodu, prožijí něco naprosto jiného, než předpokládali. Připomeňme si to. Když na Ježíšovy učedníky sestoupil Duch svatý, shromáždily se zástupy. A Petr využil okamžiku k tomu, aby zvěstoval evangelium o boží dobrotě a Ježíšově zástupné oběti za všechny hříšníky. A pak, když byli mnozí osloveni, a ptali se, Co máme dělat? Co máme dělat, abychom odčinili svůj hřích, napravili spáchané křivdy a dali najevo, že chceme žít nově, jinak? Vystoupil před ten nespočetný dav znovu Petr, a dal jim praktickou radu. To jsme si připomínali minulou neděli. Pamatujete? Poznejte hřích ve svém životě. Litujte toho, čeho jste se dopustili. Vyznejte svůj hřích. Dejte se pokřtít. I vy přijměte Ducha svatého. A žijte jinak! Žijte odlišně od toho, jak jste žili dosud.
· Reakce na kázání - Bratři a sestry, jak to dopadlo? Tenkrát to byly naprosto nezapomenutelné
okamžiky. Něco, co do té doby nikdo nezažil. A nezůstane jen u sympatií, typu: Jo, tak ten Petr nám to nandal. To je panečku borec! To je kazatel! Shromáždění slyší odpověď na svou otázku. Teď je zase na nich, aby se každý z přítomných rozhodl, jak dál. Co s tou Petrovou zvěstí udělá. Jak se k ní postaví. Mimořádnost chvíle vynikne, když si uvědomíme, k čemu že to tam vlastně došlo. 3000 přítomných lidí se připojili k Petrovi, učedníkům, k ženám, řekněme k těm, kterých bylo do té doby kolem dvaceti. Ti všichni dávají jasně najevo, že slova Petrova kázání považují ve svém životě za důležitá. Že dle nich chtějí žít. Že chtějí změnit své životy. Že chtějí sloužit Bohu, který nikoho nezamítá, neodsuzuje, nýbrž zve k novému životu.
A my? Neděli co neděli slýcháme zvěst evangelia. Děje se něco s námi? Nebo zůstáváme stále tíž? Máme odvahu podle slyšeného slova žít? Změnit pořadí svých hodnot, ptát se: Pane Bože, čím Ti mohu být k dispozici? Jak si mně chceš použít? Víte, myslím si, že ta první církev, která tady v Jeruzalémě vzniká, nám chce být vzorem. Jistě, přijdou dny, kdy i ona bude prožívat těžké chvíle. Oni i další generace Kristových vyznavačů budou muset řešit mnohé složitosti, i oni budou náchylní ke hříchu. Ale tento okamžik je momentem, kdy se naplno projevila Boží moc. A ti shromáždění lidé se jí nechali ovlivnit. Vpustili ji do svého života. Do svých radostí i starostí, do všeho, co prožívají. Tak se jim evangelium stalo tím nejdůležitějším, pro co má smysl žít. O to máme stát i my! Aby se svatý Bůh svým Duchem dotýkal našich uší, i myslí, i srdcí. Je to naše touha? Je to náš zájem. A pokud ano, co pro to máme udělat? Není to jen o tom, že si my kazatelé připravíme kázání, bohoslužebný pořad a věnujeme přípravě kus svého času, umu, touhy a naděje, že se něco změní, že se alespoň něco z toho alespoň někoho dotkne. Je to také o tom, jak se připraví posluchači. Jak se připravíte vy, kteří slovům kázání nasloucháte, vy všichni, kteří se bohoslužeb účastníte. Kazatel může odvést v přípravě dobrou práci, ale i posluchači se musí připravit, aby byli schopní a ochotní zvěst Písma přijmout. Když doběhnou udýchaní na poslední chvíli, když budou ve dveřích kostela myslet na to, jestli nezapomněli vypnout sporák, když budou myslet na to, co budou vařit a dělat odpoledne, myslíte, že tyto posluchače zvěst Písma osloví? Kdysi jsem si myslel, že je to tak 50 na 50, tedy půl napůl. Aby se něco změnilo, závisí to rovným dílem na kazateli i posluchačích. Dnes si myslím, že je tomu jinak 10 ku 90. Aby se něco změnilo, tak 10 procent závisí na kazateli a 90 na posluchačích. Přece, i kdyby se kazatel rozkrájel, kdyby jeho kázání a bohoslužby byly sebelíp připraveny, nic se nemůže změnit, pokud po tom netouží i posluchači. Nejlépe každý z nich.
· Církev se formuje - Všimněme si, že už se tady dál nemluví o Petrovi. A vlastně ani o jeho učednících, kolik měli starostí, že se každý z nich musel starat o cirka 300 osob. Jistě, služba apoštolů byla nenahraditelná. Oni se přece setkali s živým Kristem. Oni chodili s Ježíšem přibližně tři roky a od Něj se učili. Oni teď stojí včele, oni jsou teď těmi, k nimž se obrací pozornost nově uvěřivších. Všimli jste si, který motiv se v přečteném oddíle Písma objevuje nejčastěji? Všichni a společně, tímto způsobem je vyjádřena sounáležitost, tedy vědomí, že jedni potřebují druhé. Komu by kazatelé kázali, kdyby neměli posluchače? A k čemu by byli posluchači, kdyby nebrali slyšené slovo vážně? Ano, církev se tady dává do pohybu. 3000 lidí, to je zhruba polovina všech obyvatel, kteří žijí na území našeho sboru, tedy všech pěti obcí. Mnozí z nich si tenkrát byli cizí. Neznali se. Nic o sobě nevěděli. Byli to různí lidé, ale najednou byli spolu. Proč? Protože je k sobě Bůh přivedl. A protože poznali, že potřebují vyučování a vedení apoštolů. Protože poznali, že je Hospodin, který je do Jeruzaléma přivedl, vede k něčemu novému, zatím neznámému. A tak i na nás, bratři a sestry, je, abychom hledali to společné, abychom si uvědomovali, že potřebujeme jedni druhé. Abychom se sjednotili k další službě, kterou tento svět potřebuje. Ostatně i tenkrát v Jeruzalémě to vše byla velká příprava na to, co jednou nastane.
· Církev se shromažďuje - Ústředním bodem života prvotní církve, která v Jeruzalémě vzniká,
jsou bohoslužby. Jak čteme, shromažďovali se každý den. Tím je vyjádřena touha nově uvěřivších, slyšet slovo Boží, tedy slovo o Bohu, a zároveň Nejvyššímu děkovat, za všechno, co jim daroval, čím je provedl a nyní vede. Zdá se nám to utopií. Co říkáte? Každý den se shromáždit v kostele? Když nejsme schopni přijít každou neděli? No jen si to přiznejme. Bohoslužby pro nás nejsou zas tak významné. Alespoň to tak někdy působí. Je přece tolik důležitých věcí, které musíme obstarat, zařídit, na které nemáme čas jindy...A přitom si každý den si najdeme alespoň chviličku na televizi, na internet, na noviny, na jinou činnost, která nás baví. Nechci tvrdit a ani netvrdím, že to všechno musíme odložit. Jen bych si přál, aby pro nás bohoslužby byly vskutku důležité. Abychom se na ně těšili. Abychom se těšili jedni na druhé. Na ty, které tady uvidíme třeba po dlouhé době, anebo poprvé. Kéž bychom měli tu touhu, shromažďovat se. Přiznejme si to, máme v tom každý z nás značnou rezervu!
Prvotní církev se shromažďuje nejenom ve chrámu, nýbrž také v malých skupinkách po domech. To velké chrámové, kostelové shromáždění je sice důležité a ničím nenahraditelné, ale je potřeba ještě něco víc. Ti první křesťané se schází po domech. Proč asi. Protože ve chrámu jich bylo najednou 3000. V tom množství nebyla možnost spolu mluvit. Ptát se apoštolů na to, čemu nerozuměli. Proto ty domácí skupinky, které sloužily k tomu, aby se lidé poznávali také osobně, aby si předávali své duchovní zkušenosti, aby spolu mluvili o slovech evangelia, která slyšeli při bohoslužbách v chrámu. Kéž bychom, i my, bratři a sestry, měli tu touhu, takto se v týdnu scházet. Vyjadřovat Pánu Bohu svou vděčnost a na druhé straně si také uvědomovat, že nemůžeme jenom přijímat, ale musíme také z toho, co jsme načerpali, dávat. Vést k víře, povzbuzovat, chválit Boha. To není poslání jenom učedníků, kazatelů či farářů, to je poslání všech. Těžko si také představit, že by jen těch 12 Ježíšovi nejbližších mužů tuto duchovní činnost mohlo tenkrát v Jeruzalémě zvládnout. A tak je to i pro nás výzva, abychom se do tohoto procesu služby zapojili. Jako ti, kdo naslouchají a dají se vést, ale ovšem i jako ti, kdo vedou a vychovávají nové následovníky a služebníky Ježíše.
· Církev žije - Milí přátelé, to všechno, úsilí a vynaložená energie, nebylo marné. Jako završení
dění toho svatodušního dne, přichází informace, které se ani nechce věřit. Nejen že toho dne uvěřilo 3000 osob, ale: Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni. Dílo, které začalo o Letnicích sesláním Ducha svatého, pokračuje. Není hotové. Duch svatý působí mezi lidmi. Nejenom tenkrát, nýbrž až dosud. Všimněme si, jak jsou rozloženy kompetence. Lidé se modlí, scházejí, Pána Boha oslavují. A On? Nezůstává hluchý, netečný. Přivádí další a další. Ti uvěří a jsou pro život věčný zachráněni. Předpokládám, bratři a sestry, že bychom také byli rádi, kdyby se něco takového dělo mezi námi. To by byla paráda. Za chvíli by nám ani kostel nestačil. Museli bychom mít dvoje bohoslužby. A časem dokonce i troje. Ale zatím to tak není. Nevíme proč. Nevíme, možná tušíme, proč si mnozí odvykli chodit v neděli do kostela. Případně proč chodí jinam. Na nás ovšem je, abychom své poslání, úkoly nám svěřené, plnili s vědomím, že sloužíme Pánu Bohu. Ať už je nás tady méně nebo více, naše věrnost a ochota podřizovat se nárokům Božího slova se v našich životech musí nějak projevit.
Bratři a sestry, pokud i my toužíme po takovém dění mezi námi, modleme se za to. Dejme se Pánu Bohu k dispozici. Aby nás mohl použít, jak On sám chce. Mohli jsme přece vidět, že tam, kde Duch svatý působí, kde se setkávají lidé, kteří touží po změně, tam se také něco děje. A tak i my tuto touhu mějme a nezapomeňme, že nás to sice bude něco stát, ale naše ochota a důvěra v Pána Boha přinese ovoce. A tak si to vše, na závěr, ještě zopakujme: 1. Lidé na kázání reagují; 2. Církev se formuje; 3. Církev se shromažďuje; 4. Církev žije.
Přeji sobě i vám, abychom něco podobného mohli zažívat také my! Amen.
Pane Bože, vyznáváme, že také my toužíme po tom, aby naše společenství bylo živé. Aby sem lidé přicházeli rádi. Aby Tě oslavovali z celého svého srdce. Aby pro Tebe žili ze všech svých sil. A proto Tě prosíme, i s námi proveď tu změnu, jako tenkrát s učedníky. Naplňuj nás Duchem svatým. Ukazuj nám, co máme dělat. Měň nás ke svému obrazu a způsob, abychom Ti byli naprosto k dispozici. Amen.
Z OZNÁMENÍ - Bratři a sestry, během prázdnin se bohoslužby
v kazatelské stanici nebudou konat. Společně se budeme scházet
v obvyklý čas v našem kostele. K tomuto rozhodnutí jsme
přistoupili jako staršovstvo hned z několika důvodů:
- během prázdnin a
dovolených nás nebývá tolik, přece jen je pro nás povzbuzující, když se nás sejde
více než jen pár. Pro všechny je povzbuzením, když je nás více;
- když si např.
br. farář bere dovolenou, případně slouží jinde, je těžké zajistit kazatele a
navíc, který by byl ochoten sloužit na všech třech místech, po tom nikdo
netouží;
- o letošních prázdninách nám budou sloužit i naši presbyteři. Je to
pro ně nová zkušenost. Jsme rádi, že se k této službě odvážili a jsou
ochotni ji vykonat. Především pro ně by bylo složité konat bohoslužby na více
místech;
- v žádném případě však kazatelskou stanici nechceme rušit. Jen
bychom si přáli, abychom nebyli rozdrobeni do malých, nepatrných společenství,
nýbrž abychom mohli nedělní bohoslužebný čas trávit společně. Vzdálenosti
nejsou tak velké;
- porosíme, využijme tuto situaci k tomu, že se budeme
více poznávat, propojovat, zajímat se jedni o druhé;
- vás, kteří vlastníte nějaký
dopravní prostředek, prosíme, abyste odvoz na bohoslužby nabídli ostatním;
- vás,
kteří vlastní dopravní prostředek nemáte, prosíme, abyste se na odvozu na
bohoslužby domluvili s těmi, kteří jej mají;
- prosíme, vezměme tuto novou
situaci zodpovědně, modleme se za to, abychom byli sborem, který společně
chválí Pána Boha, roste a slouží svému okolí. Věříme, že časem může dojít
k tomu, že se budou bohoslužby konat i na jiných místech, i když prioritou
by pro nás všechny mělo být společné setkávání v kostele.