21.2.2021

TEXT: Matouš 4, 1-11 SNC

Potom Duch Boží vedl Ježíše na poušť, kde se po dobu čtyřiceti dnů a nocí postil a velmi vyhladověl. Tu se k němu přiblížil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, proměň toto kamení v chleby!"

Ježíš mu odpověděl: "V Písmu je napsáno: Člověk se nenasytí jen chlebem, ale hlad ve své duši utiší přijetím Božího slova."

Pak ho ďábel vzal do Jeruzaléma na věž chrámu a řekl: "Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů! Vždyť je psáno, že Bůh přikáže svým andělům, aby tě zachytili na svých rukou dříve, než dopadneš na kámen."

Ježíš mu zase pohotově odpověděl: "Je však také psáno: Nepokoušej Boha, je tvůj Pán."

Nakonec ho ďábel postavil na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa s jejich okázalostí a bohatstvím. Tam mu řekl: "Toto všechno ti dám, jestliže přede mnou klekneš a pokloníš se mi!"

Ježíš odpověděl: "Odejdi, satane! Vždyť je psáno: Nikomu kromě Boha se nebudeš klanět ani ho uctívat." V tu chvíli ho ďábel opustil; Ježíše obklopili andělé a pečovali o něj.

zamyšlení:

Milé sestry, milí bratři, postní doba je v církevním kalendáři vnímána jednak jako období před Velikonocemi a jednak jako čas přípravy na tyto události. Ano, za necelých pět nedělí si budeme s novou intenzitou připomínat to, co je podstatou naší křesťanské víry. A nejen podstatou. Opěrným bodem, na kterém stavíme své životy, své doufání, naděje, smysl života.

Dnes máme před sebou ten dobře známý oddíl o Ježíšově pokušení na poušti. Krátce poté, co byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordánu, sestoupil Duch svatý na Ježíše a z nebe zazněl Boží hlas, kterým byla potvrzena výjimečnost tohoto muže: Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil.

Tak toto zazní, aby nebylo pochyb, Ježíš není nějaký samozvanec. Zhrzený Izraelec, který už nemůže sledovat to dění kolem sebe, tj. římské okupanty a nevěru židovského národa. Zde se začíná odvíjet příběh ne pouze jednoho života, prostého muže z Nazareta. Zde se začíná odvíjet odvěký Boží plán na záchranu člověka. Každého člověka.

• Otázky: Kdo, kde, kdy, co?

Samé otázky že. Musíme ovšem na ně hledat odpověď, abychom si to všechno ujasnili, abychom

si uvědomili, jaký je smysl toho oddílu Písma, který jsme právě slyšeli.

Kdo? Kdo je iniciátorem? Není to tak, že by se Ježíš hned pustil do díla. Je to Duch Boží, který je zde aktivní a který jakoby to Ježíšovo poslání začal nějak oklikou. Až se můžeme ptát, proč to bylo potřeba, k čemu to bylo dobré. Takže hned zkraje si musíme uvědomit a přijmout, že je to Duch Boží, který režíruje dílo spásy, a ovšem i tyto události, nad kterými dnes budeme přemýšlet.

Kde? Kde by měl Ježíš začít své poslání? Měl naklusat mezi kněze a velekněze a říct jim, kým je? Co tady na zemi přišel vykonat? S tím by jistě neuspěl. První Ježíšovy kroky nesměřují do chrámu, jak bychom možná čekali. Ale kupodivu vedou na poušť. Do míst, která jsou nehostinná, kde člověk musí zápasit o svůj život a kde to životem nijak neoplývá. Ponuré místo, samota, tam svou činnost Ježíš začíná. Tam se odehrává zápas o to, jestli je hoden dílo spásy uskutečnit.

Kdy? Tedy, kdy začíná Ježíšovo dílo spásy? Čtyřicet dnů a čtyřicet nocí pobývá v tomto nehostinném kraji. Sám. S Bohem, se svými myšlenkami, modlitbami. Číslo 40 je v Písmu vnímáno jako číslo dokonalosti, jako celek, který dochází ke svému naplnění. Takový čas byl potřeba k tomu, aby se Ježíš připravil na to všechno, co se zde i pak následně bude v jeho životě odehrávat.

Co? Tedy, co Ježíš celou tu dobu dělá? Postil se. Půst byl v té době výrazem naprosté odevzdanosti Bohu. Tak i v tomto případě se Ježíš vzdává jídla, té fyzické potravy, aby byl sycen duchovně. Aby byl ve své víře zocelen, aby byl připraven na to, co bude následovat.

A tenkrát, když byl tělesně sláb, přichází Pokušitel. Ve chvíli, kdy je Ježíš oslaben, objevuje se

tento Boží Záškodník, aby dílo spásy světa narušil hned v počátku. Obstojí Ježíš? Pěkně ho ten ďábel vyhmátl. Je to hodně zákeřné, tak jak mu to je vlastní. Přichází, aby pokoušel, aby otestoval sílu a věrnost toho vyhladovělého, unaveného, zaprášeného, osamělého člověka. Kdo by si na něj vsadil?

• První pokušení

První pokušení se týká jídla. Hele, máš hlad, na co si to hraješ? Vždyť víš, že stačí jen říct, a z těchto kamenů bude chléb. Máš tu moc. Tak na co čekáš? Proč by ses měl trápit?

Jak dlouho asi člověk vydrží bez jídla? Jak kdo. Někomu stačí jen pár dní, a bude na dně. Ale Ježíš není žádný chudák, který by tady musel zemřít. Má moc si svou potravu obstarat. Zní to tak logicky. Tak na co čekáš? Byl bys hlupák, kdybys nepoužil svou moc. Přece víš, jak na to. Do toho! Neváhej! Najíš se a budeš mít dost síly k dalšímu životu.

Ano, tak lákavě zní slova Našeptávače, kterému ovšem neleží na srdci blaho toho, kterého má před sebou. On sám chce být tím, kdo určuje to, co se zde odehrává. Chce narušit Boží plán spásy hned v zárodku. Kdyby ho Ježíš poslechl, záchrana hříšníků by se sesypala, jako kdyby byla z písku.

Bratři a sestry, zkusme nad tím chvíli přemýšlet. Co pro nás jídlo znamená? Čím je pro nás důležité? Jistě, každý z nás ho ke svému životu potřebujeme. Je pro nás zdrojem energie, bez které nemůžeme žít. Ovšem, jakou důležitost jídlu přisuzujeme ve svých životech? Každý z nás máme rádi něco jiného, jednomu chutná to, druhému zase ono. Ale zeptejme se svých rodičů či prarodičů, pokud je ještě máme, jak se žilo dřív, za války, v době nouze, v době, kdy nebylo co do úst, nebo tenkrát, když byl zaveden tzv. přídělový systém a každý si mohl koupit zboží podle toho, kolik a jaké měl přídělové lístky.

Dnes máme všeho dostatek. Ale ne všude tomu tak je. Nemůže nás to vést k tomu, abychom jídlem, surovinami k jeho výrobě, plýtvali. Ostatně i k tomu nás postní období vede. Abychom byli skromní, abychom byli vděční, abychom pamatovali na ty, kteří žijí v nouzi a jejichž děti umírají podvyživené.

Jak se Ježíš vyrovnává s tímto pokušením? Nejedná bezmyšlenkovitě. Nenechá se vést svou lidskou přirozeností. Proto odpovídá: Člověk nežije jenom z toho, čím nasytí své břicho. Ale také z toho, čím nasytí svou duši, tedy slovem, které vychází z Božích úst.

A tak, to je, bratři a sestry, pro nás podnět pro postí období. Abychom nepečovali jenom o to, co budeme jíst, co si oblečeme, a jak budeme vypadat, nýbrž také se zajímali o to, čím nasytíme svou duši, co se budeme chtít o Bohu a Jeho vůli naučit. Kéž je nám Boží slovo nade vše vzácné a drahé. Vždyť byly doby, kdy Boží slovo neznělo a vypadalo to, že z tohoto světa úplně vymizelo. Tak ať se nám to pro náš blahobyt nestane!

• Druhé pokušení

Druhé pokušení se týká toho, kým Ježíš je. Tedy Jeho Božství. No tak, Ježíši, dokaž, že jsi Boží Syn! Dokaž, že platí to, co o Tobě bylo napsáno, že Tě Bůh zachrání. Skoč dolů, přece Tě andělé zachrání. Anebo se snad bojíš? Ty, a není to všechno, co o Tobě bylo napsáno lež? Že jo, tak to je!

Podobné pokušení v Ježíšově životě zazní ještě jednou. Na konci Jeho spasitelské služby. Tenkrát na kříži slyší pokušení: Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže. Pomoz sobě i nám.

Tak jak je to s Božími zaslíbeními? Jsou pravdivá? Nebo je to jen lež, aby nás udržela v napětí a v očekávání?

Ďáblova rafinovanost nezná mezí. Ty s tím naděláš. No tak skoč a všem bude jasné, co jsi zač. Už nebudeš muset prokazovat své Božství, získáš si autoritu a obdiv mnohých. To, kvůli čemu jsi na tento svět přišel, se snáze naplní. Tak šup, skoč!

Vypadá to rozumně. Takto by si Ježíš skutečně svoji službu Spasitele světa usnadnil. Jenomže Jeho pozemské dílo není založeno na zázracích, nýbrž na pokorné službě, která vyvrcholí obětí. Za hřích musí být zaplaceno. Draze zaplaceno.

Bratři a sestry, jejda, kdyby to bylo možné, to bychom si třeba taky usnadnili svůj život. Kolik by ubylo trápení, bolestí, možní i nemocí. Ale naučili bychom se zvládat těžkosti života, kdybychom luskli prsty, a všechno by se rázem proměnilo v dobré, a to zlé a těžké by bylo za námi?

Proto Ježíš odpovídá: Nebudeš pokoušet svého Boha. Bůh své slovo drží. A kdyby to bylo skutečně potřeba, tak mě zachrání. Ale v tomto případě bych si z Něj jenom dělal legraci. Jako bych mu nevěřil, jako bych se chtěl přesvědčit, že tomu tak je. Kdepak, nic nebudu zkoušet. Věřím, že Boží slovo platí. Čas jeho účinnost ukáže.

A tak i my, bratři a sestry, učme se důvěřovat, že Boží slovo, Boží zaslíbená platí a naplní se v pravý čas. Do té době žijme poctivě a věrně a nepochybujme, že o nás Bůh ví a stará se o nás! K tomu nás postní doba vede. Abychom si ujasňovali svůj vztah k Pánu Bohu i druhým lidem, vede nás k pokoře, k oddanosti, naději a očekávání, že se Boží zaslíbení naplní.

• Třetí pokušení

Třetí pokušení se týká moci, chcete-li vlivu, nebo také našich možností a bohatství. Ježíši,

rozhlédni se, toto všechno bude tvoje. Není to úžasné? Všude ve všech království tě budou poslouchat, budou ti podstrojovat, obdivovat a vítat jako svého krále. A co za to? Vlastně skoro nic. Jen jedno jediné. Klekneš přede mnou a budeš se mi klanět. To se vyplatí ne? Nic tě to nebude stát, a přitom tolik získáš!

Nebylo by to fajn, bratři a sestry, kdyby nás každý poslouchal? Kdybychom si mohli poručit, a

ono by se to přesně podle našeho rozkazu uskutečnilo? Lidé by nás poslouchali, každý by musel udělat to, co bychom si přáli. Nic by nám nechybělo. Měli bychom všechno, po čem bychom zatoužili. Žili bychom si jako páni, kteří se nemusí nikomu zodpovídat a mohou si dělat, co sami uznají za vhodné.

Chtěli bychom to? Myslím, že ne. Stačí se jen rozhlédnout po naší společnosti a vidíme, že je dost těch, kteří si hrají na mocipány, kterými jakoby nic neotřese. Kdo má moc a vliv, chce mít ještě víc. Pořád má málo. Jenomže jen do času. Všechno má svůj začátek a samozřejmě i konec. My stůjme o jiné hodnoty, o jiné bohatství!

Všimněme si dobře, že Pokušitel přichází k Ježíšovi vždy s citací Božího slova. Ovšem, vždycky je vytrhne z kontextu, souvislosti. Upraví si je tak, jak to jemu vyhovuje. Aby Ježíše, aby nás navnadil, svedl, a odvedl jiným směrem, než skutečný výrok ukazuje.

Ježíš na všechna ta pokušení reaguje protiargumentem. Také On používá Boží slovo, ale ne účelně ke svému vlastnímu prospěchu, nýbrž tak a v tom smyslu, jak je tlumočí Bůh sám. Proto je pro nás, bratři a sestry, nesmírně důležité, abychom Boží slovo, Písmo, Bibli četli, studovali a znali. Abychom se nenechali svést nějakou polopravdou, nebo účelovou lží. I k tomu tento postní čas využijme, že se s Božím slovem budeme seznamovat, že si z něj každý den kousek s modlitbou přečteme. A budeme se ptát, co nám tím slovem chce Bůh říct, co nás chce naučit.

No a jak to tady s Ježíšem dopadlo? I potřetí Ježíš obstál. Vyrukoval na toho odvěkého Našeptávače s tím, čemu se i my máme držet: Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Jen Jeden je hoden naší úcty, jen Jeden je hoden toho, abychom Mu vzdali čest a slávu a pokořili se před ním. V té chvíli satan zmizel a Boží andělé začali Ježíše obsluhovat. Obstál v zatěžkávací zkoušce a takto dokázal, že je hoden podílet se na spáse tohoto světa.

Tak, milí přítomní, to je poselství dnešní první postní neděle. Ježíš nám ukázal cestu, jak se nezaleknout, nepanikařit a nepodlehnout pokušením, která i v našem životě přicházejí. Bývají různá, nečekaná, nesnadná. Držme se Ježíšova příkladu, který nám dal. Pak budeme moci obstát, pak se budeme moci i my spolu s Ježíšem podílet na záchraně tohoto světa. Amen.

Modlitba: Pane Bože, dnes nám ukazuješ, jak máme žít, abychom se vůči Tobě neprovinili, abychom sobecky nešli za svými zájmy. Prosíme, způsob, abychom se navzájem dokázali povzbuzovat a snažili se porozumět tomu, co s námi zamýšlíš. Amen.