19. 4. 2020 1. neděle po Velikonocích

Veleben buď Bůh a otec pána našeho ježíše krista, neboť nám ze svého velikého milosrdensttví dal vzkříšením ježíše krista nově se narodit k živé naději. Amen. (1. Petrova 1,3 )

Milé sestry, milí bratři, slavíme dnes první neděli po Velikonocích. Někdo se ztiší v koutečku svého domova, jiný si najde místečko na zahradě, a možná také jiné místo, aby byl se svým Pánem, jehož vzkříšení jsme si připomínali minulou neděli.

Zdá se, že se blýská na lepší časy. Vláda nastínila harmonogram uvolnění protikoronavirových opatření. A tak už i před námi se, byť zatím jakoby v mlhavém oparu, rýsuje možnost, setkat se společně při bohoslužbách. Ale protože ještě nenastal ten správný čas, máte ve svých rukách tento pořad bohoslužeb, návrh k osobnímu či rodinnému ztišení se před Boží tváří.

Zažíváme sice, že kostel navštívit nemůžeme, i když bychom tolik chtěli, ale můžeme se ke své víře, k důvěře Pánu Ježíši Kristu znát. V tom nás nikdo neomezuje. Díky Pánu Bohu za to!

Žalmista vyznává: Miluji Boha, On slyší můj hlas! Vyslýchá moje pokorné prosby. Sklonil se ke mně, budu ho vzývat po všechny dny, co budu na zemi. Byl jsem na tom bídně, měl jsem na kahánku, kdesi uvnitř krutá bolest hlodala bez úlevy a bez milosti. A tak jsem k němu úpěnlivě volal: "Bože, Pane můj, vysvoboď mě z toho (Žalm 16,1-4 Slovo na cestu)

Modlitba:

Pane Bože, i my se obracíme k Tobě s důvěrou, že nás slyšíš a víš o nás. Je to pro nás těžké, odříct si společné bohoslužebné shromáždění. Je to pro nás těžké, nevidět se s těmi, které máme rádi, na kterých nám záleží, tu Tvoji rodinu, která nás tolik v naší životní cestě a hledání ovlivnila a povzbuzuje. Děkujeme za to, že v dnešní době nás nikdo nepronásleduje. Děkujeme za to, že i představitelé státu si uvědomují, že je ještě v této době dost těch, kteří se k Tobě hlásí.

A proto Tě prosíme: Nedovol, abychom se za svou víru v Tebe styděli! Nedovol, abychom se o Tobě báli mluvit a svědčit! Nedovol, aby se nám víra scvrkla jen na nějaký názor, myšlénku, ideologie. Způsob, ať zvěst evangelia je v našich životech živá. Ať nás popohání kupředu, směrem za Tebou, směrem k lidem, kteří nám byli svěřeni a Tebe neznají, pochybují o Tobě anebo jsou jejich představy o Tobě naprosto zkreslené.

Před námi se rýsuje možnost, že bychom již poměrně v krátkém čase mohli navštívit bohoslužby, byť v omezeném množství. Budeme moci i ve větší míře vyjít do "světa", společnosti, mezi své známé, k rodinným příslušníkům, ale i na úřady, do obchodů, anebo jen tak na procházku. Co se změní v našem přístupu k lidem kolem nás? Zasáhni nás v srdci, abychom poznali, co jsme dřív, tj. před nouzovým stavem, nedělali, nebo dělali polovičatě, co jsme zůstali Tobě i lidem dlužní. A vystroj nás k novému způsobu života, abychom mohli napravovat své dluhy, ať můžeme rozsévat z toho bohatého zdroje Tvé milosti a odpuštění.

Prosíme, posilni nás i svým slovem. Pomoz nám jej vnímat jako podnět k tomu novému životu, který Tě bude věrně dosvědčovat. Amen.

Jan 20, 19 - 23 Slovo na cestu

Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně.Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!"Potom jim ukázal rány v rukou a v boku. To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána! 21 Ježíš opakoval: "Pokoj vám!" a pokračoval: "Otec vyslal mne a já vysílám vás." Dýchl na ně a řekl: "Přijměte svatého Ducha! Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu."

Milá čtenářko, milý čtenáři, co říkáte, ti Ježíšovi učedníci jsou nějací divní. Nezdá se vám? Otevřete si, prosím, Písmo a přečtěte si tento oddíl ještě jednou sami pro sebe. A mrkněte, co mu předchází. Co tam čtete? Jaké byly bezprostřední události tohoto příběhu, který vám tu předkládám?

Marie z Magdaly se podle Janova podání setkala se vzkříšeným Ježíšem jako první ze všech. A pak? Pak běžela za učedníky a vydala jim svědectví o tom, co sama prožila, co na své vlastní oči viděla. Sledujte dobře, jaká byla reakce učedníků? Jak to tam čteme?

O tom už se Jan nezmiňuje. Navazuje až v tom bodě, jak jsme to slyšeli. Učedníci byli shromážděni za zavřenými dveřmi. Učedníci, ti, kteří měli navazovat na Ježíšovu pozemskou službu, ti, které si vyvolil, ti, které pověřil "velkým posláním" a poslal je zvěstovat evangelium (tj. Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky... Mt 28, 19), tak právě tito učedníci jsou zalezlí. Kdesi v nějakém domě zamčeni. Neví, co s nimi bude dál. Bojí se. Co kdyby si i pro ně přišli Židé a zatkli je?

Úplně tady vypadlo to poznání, ta zpráva Marie z Magdaly! Všimli jste si? Učedníci jakoby zůstali svou myslí uvázlí v událostech Velkého pátku. Před jejich zraky byl jejich Mistr začten, odvlečen, posmíván a osočován, a nakonec i ukřižován. To mají ve svých hlavách jako něco, co se neustále opakuje. Hledají odpověď, proč se to muselo stát. A nenachází ji. Stále znova a znova se jim v jejich myslích odehrává událost, která je tolik zasáhla. Vždyť Ježíš si do té doby se vším věděl rady. Ve všem obstál, nikdy nezakolísal, nic pro něj nebylo nemožným. Nedokáží si to srovnat ve svých hlavách. Co se to děje? Co to má znamenat? Vkládali snad do Ježíše falešné naděje? Přecenil Ježíš své síly? Vymklo se mu to z rukou? Je vše ztraceno? Je - ale jak se s tím smířit?

A kde je ta zpráva Marie z Magdaly? Chce se nám křičet. Copak jste úplně hluší! Copak si nepamatujete, co vám ta žena s nadšením sdělovala? Setkala se s Ježíšem! S živým Ježíšem! Na vlastní oči ho viděla! Na vlastní uši ho slyšela! Proberte se! JEŽÍŠ NEZKLAMAL! NESELHAL! ŽIJE! To zdaleka ještě není konec! Jeho mise pokračuje!

A oni, učedníci, nic. Nějak se jich to Mariino svědectví nedotýká. Možná to její vyjádření považují za výplod chorobné mysli. Možná to svým rozumem odmítají. Možná ji ani nevnímají, neslyší, jak jsou zaujati svými vlastními myšlenkami. Možná...

A tak jdou a zavřou se, zabarikádují ve svých obavách a strachu. Domnívají se, že jsou v bezpečí. Budiž jim ovšem ke cti, že jsou pohromadě, že jsou spolu. Že jsou si vědomi, že společně jsou nositeli poslání, kterým byli pověřeni, i když to dopadlo jaksi jinak, než asi původně Ježíš zamýšlel. Jsou spolu, nerozprchli se. Nemají strach z toho, že by je jeden z těch zbylých učedníků zradil, udal. Jsou pospolu, společně nesou tíži těchto chvil...

Tak plynou znepokojující chvíle, hodina za hodinou, minuta za minutou. KDYŽ. Náhle, bez nějakého varování, náznaku, dojde k tomu, co si neuměli vůbec přestavit. Pojednou stál Ježíš před nimi. Reálný. Fyzický. Ukazuje probodené ruce i bok. Musel to být pro ně pořádný šok. Tam, kde se cítili před ostatním světem v bezpečí, tam se najednou zjeví Ježíš. Ve chvíli, kdy si mysleli, že je nikdo nevypátrá, je Ježíš mezi nimi. V obavách, že je všechno to trojroční doprovázení Ježíše k ničemu, kdy jsou plni obav a pochyb, Ježíš mezi ně znenadání vstupuje a narušuje všechny jejich úvahy! A ještě k tomu JAK! Od tohoto okamžiku už to bude jinak. Opět se ujímá slova Ježíš. Opět je to On, kdo určuje směr, kterým se jeho vyvolení mají dát.

Dobře si však nejprve všimněme, že jim nic nevyčítá. Neobrací se na Petra, a nespílá mu: Petře, Petře, ty chceš být vůdcem mého lidu? Ty chceš být představeným těch, které jsem si vyvolil? Zklamal jsi! Nejenom že jsi mě zapřel, ale popřel jsi všechno, co jsem Tebe i tyto ostatní učil! Kdepak, takto Ježíš nejedná. Ani Petra, ani ostatní nepeskuje, dokonce ani nekárá. Kdo ví, třeba se učedníci najednou cítili v Jeho blízkosti vinní. Třeba jim došlo, co udělali. Ale události mají spád. Ježíš má s učedníky svůj plán. A ten hodlá realizovat. Bez průtahů. Pozorně ten příběh sledujme!

Pokoj vám! To jsou vůbec první slova, kterými se Ježíš na učedníky obrací! Nebojte se! Nelekejte se! Ani mé přítomnosti! Ani své nevěry! Jsem s vámi! Jsem živý! Mám tu moc, kterou jste u mě viděli v akci! Jakoby jim sděloval: Tak moji milí, to nejhorší už je za námi, už se uklidněte.

Otec vyslal mne a já vysílám vás. Je před námi další poslání, které musíme společně naplnit. Toto vše byla jen základní předehra. Já jsem svůj úkol splnil. Nebojte se! Žiju a jsem s vámi! Odložte strach, obavy. Vyjděte ven, mezi lidi, žijte své životy zodpovědně. Naplňte poslání, kterým jsem vás pověřil. Už se nezavírejte, ale jděte mezi lidi. Sdělujte jim všechno, co jste se mnou prožili. Nic si nenechávejte pro sebe! Ať i ostatní mohou mít podíl na mé golgatské obětí i vzkříšení, ať i oni mi mohou důvěřovat, ať i oni mě mohou následovat!

Dýchl na ně a řekl: "Přijměte svatého Ducha!" Ježíš své učedníky nenechal bez pomoci. Dechl na ně a oni mohli přijmout část jeho osobnosti. V souvislosti s dnešním děním ve společnosti bychom mohli říct, že je infikoval svým Duchem. Vybavil je svou mocí, svým smýšlením, svým zájmem o druhé lidi. Tímto zvláštním způsobem jim předal část své vlastní bytosti. Teď jsou stejného Ducha (např. jako pokrevní bratři Old Shatterhand a Vinnetou, kteří smísili jeden s druhým svou vlastní krev), stejného smýšlení, stejné touhy. Stejného poslání, které následně konkretizuje: "Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu".

Nyní si to shrňme: Učedníky po Ježíšově ukřižování opanuje strach. Jsou jakoby paralyzováni. Nevzpomenou si na Jeho předpovědi, že musí trpět i zemřít, že vstane z mrtvých. Naprosto zasklí i ujištění Marie z Magdaly, že se se Vzkříšeným setkala. Mají svou vlastní mysl, své vlastní přesvědčení, své obavy i své názory.

Ježíš se přesto ocitne mezi nimi. V uzavřené místnosti, na neznámém místě. Nic jim nevyčítá, místo toho je bez zbytečných průtahů pověřuje nesmírně závažným úkolem. Až se nám z té jejich nově získané odpovědnosti nad lidskými životy tají dech: Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu."

Milí přátelé, mi známí i neznámí, nevím, kdo všechno toto zamyšlení čtete. Jak se nás, jak se Tebe, člověče, tento oddíl týká? Je to jen informace, kterou vezmeš na vědomí? Historická skutečnost, která vzbuzuje otazníky? Anebo je to pro Tebe podnět ke vlastnímu přemýšlení, ptaní se, jak je to s námi, s Tebou samotným?

Sám vnímám, že toto je stěžejní. Od 12. března je v ČR vyhlášen nouzový stav. 39 dnů, počítám-li správně. Po celý tento čas jsme každý museli nějakým radikálním způsobem omezit své aktivity, svou činnost, své vztahy s druhými lidmi... Co to však udělalo s naším duchovním životem? S naším vztahem k Pánu Bohu? Báli jsme se? Uzavřeli jsme se do sebe sama? Žili jsme si se svou vírou - nevěrou - pochybnostmi - lhostejností, jako dříve? Anebo naopak ten zvláštní čas přispěl k tomu, že jsme si začali vážit toho, o co jsme přišli, o co jsme byli ochuzeni? Začali jsme víc prostoru ve svém životě dávat zamyšlení nad Božím slovem, modlitbě? Přemýšlení nad tím, jak se mně osobně zvěst evangelia, zvěst o smrti a vzkříšení Ježíše Krista dotýká?

I my jsme častokrát zalezlí. Se svými obavami. S malou vírou, malověrní, nevěrní, nevěřící. Ovšem i my máme slyšet a můžeme zažívat: ježíš přichází do našich životů! Dává se nám poznat. Prostřednictvím těch, kteří jsou Mu věrní! Prostřednictvím slov kázání! Prostřednictvím svědectví apoštolů, proroků v Písmu svatém.

Blíží se čas, kdy bude nouzový stav v ČR zrušen. Možná budeme rozlišovat na dobu PŘED a PO (rozuměj, NOUZOVÝM STAVEM). Buďme na tu skutečnost možnosti nového začátku připraveni. Víme, že nastane. Dříve či později. Chyby a hříchy, kterých jsme se dopustili, můžeme opustit a druhým odpustit. Jako i učedníci jsme zváni k novému životu, pod vlivem Ducha Božího. I nám je spolu s tím nepatrným množstvím Ježíšových učedníků svěřeno nesmírně závažné a velké poslání: Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu. A tak se ptám, a ptej se i Ty, člověče. Co s tou zvěstí učiníme? Co s tou zvěstí učiníš? Jak změní, jak promění naše životy, Tvůj život? Jak promění naše, Tvoje priority? Jak promění náš, můj vztah k ostatním lidem?

Ježíš vstal z mrtvých! Haleluja. Vstal však proto, aby nám všem lidem daroval novou naději, novou možnost. Žít s ním a pro Něj, těšit se na věčné Boží království! Každému z nás je dána možnost být toho pozoruhodného díla součástí. Tak jí využijme! Amen.

Apoštol Petr vyjadřuje svou vděčnost za nové možnosti, které nastaly díky Kristovu vzkříšení. (1. Petrova epištola 1,3 Slovo na cestu):

Díky a čest vzdejme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, že pro jeho milosrdenství jsme mohli začít zcela nový život plný naděje, protože Ježíš vstal z mrtvých.

Modlitba:

Pane Bože, Ty dobře víš, co pro nás znamenáš. Rádi se k Tobě obracíme, když máme nějaké problémy. V takových chvílích k Tobě naléhavě a úpěnlivě voláme. Když se nám daří dobře, jen málokdy Ti poděkujeme a vzdáme chválu. Ale jinak, to se tváříme, že Tě nepotřebujeme. Závazky, které vůči Tobě máme, jen zřídkakdy plníme. Nijak vážně nebereme to, že i my, když jsme se odevzdali do Tvých rukou, máme jít tímto světem a dosvědčovat Tě a namáhat se, aby Tvé království rostlo a mohutnělo. Prosíme, změň tento náš laxní, pohodlný přístup k Tobě i evangeliu. Povzbuď nás, abychom vyšli ze své uzavřenosti a k víře a důvěře tobě napomáhali lidem ve svém okolí.

Prosíme, vyslyš i naše osobní modlitby, které Ti každý z nás sám přinášíme: ......

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána, Ježíše Krista a voláme: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Oznámení

  • Bohoslužby, ani žádná jiná shromáždění se do odvolání nouzového stavu nekonají. Příští neděli vás budeme informovat o bohoslužbách a setkáních, která se budou konat po uvolnění nouzových opatření! Sledujte i sborový web a facebook!
  • on-line vysílání a videozáznamy bohoslužeb naší církve zde: https://www.e-cirkev.cz/
  • pravidelné biblické zamyšlení (i písně) zde: https://soundcloud.com/user-41012488
  • bratr farář je připraven s vámi hovořit na telefonu (777 804 340) i na mailu
  • Sbírky v době koronaviru

V této době je možné přispět na sbírky formou bezhotovostního převodu peněz. Anebo si peníze odkládat, a po pominutí nouzových opatření je darovat jednorázově, a to na potřeby sboru.

  • Účet sboru: 176 570 4389/ 0800

HLAVNÍ DAR LÁSKY - sbírka je letos určena pro sbor v Hranicích v našem seniorátu.

V těchto dnech zahajují přístavbu ke stávajícímu kostelu, následně bude opravován i on.

Variabilní symbol: 200. Dosud vybráno 4.800 Kč.


SBÍRKA DARŮ JERONÝMOVY JEDNOTY - fond ze kterého si mohou sbory půjčit (stejně

jako i náš) na náročnou opravu, rekonstrukci. Jeronýmova jednota je pomocné dílo

Variabilní symbol: 300. Dosud vybráno 6.600 Kč.

  • pozor! Na obě tyto sbírky můžete přispět do neděle 26. dubna 2020.


sbírka pro sbor - A chcete-li a můžete-li přispět našemu sboru (namísto sbírek,

které teď budou několik týdnů chybět), využijte tentýž účet a variabilní symbol.

Variabilní symbol: 100. Dosud, od začátku dubna, vybráno 7.700 Kč.

→ slovo na závěr: Lukáš 12, 32-35 Slovo na cestu

Nebojte se, ač je vás jen malá hrstka; jste občany Božího království. Nelpěte na tom, co máte, ale dávejte to do služby a rozdávejte potřebným. To je to nejlepší, co můžete s pomíjivým majetkem udělat. Promění se v nevyčerpatelný poklad u Boha, kde ho žádný zloděj nemůže ukrást a mol rozežrat. Člověk totiž přilne k tomu, na čem mu opravdu záleží. Buďte připraveni a udržujte své lampy rozsvícené.

Nechť nás Pán Ježíš Kristus utváří a buduje, než se společně udivíme při bohoslužbách. Milost Boží se všemi námi! Amen.