1.11.2020 Kázání

Přijdou s pláčem, ale já je utěším a povedu. (Jeremiáš 31,9)

Milé sestry, milí bratři, je tu již třetí neděle, kdy se nemůžeme shromáždit v kostele. A že těch nedělí už letos bylo. A ještě i nějaké budou... Až se bojím, aby nám cesta do kostela nezarostla...Jak to vidíte?

Dnes máme mnoho možností, jak se účastnit bohoslužeb, i když ne osobně. Nabídku nám předkládá Česká televize 2, Rozhlas, internet i facebook. A také tyto namnožené bohoslužby. Kéž jsou nám povzbuzením a inspirací pro tento tak zvláštní čas!

Dnes je 21. neděle po sv. Trojici, anebo jinak, za čtyři neděle je zde Advent! Jaký bude, to prozatím nevíme. Ať už jej budeme prožívat společně při bohoslužbách, či sami nebo se svými nejbližšími, jeho zvěst zůstává stále stejná: Pán přichází!

Modlitba

Hospodine, Bože Abrahama, Sáry, Hagar, Jákoba, Bilhy, Mojžíše, Samsona, Saula, Izajáše, Jošiáše, Daniele, Ezdráše, Marie, Moniky, Augustina, Františka, Kláry, Jana z Husi, Martina Luthera, Ignáce z Loyoly a zástupu všech, kdo tebou osloveni měnili staré cesty a vydávali se za tebou.

Děkujeme za tvou cestu světem. Proniká jí do světa tvé království. Už nyní svět přetváří.

V člověku Ježíši z Nazaretu jsi nám ukázal svou otcovskou tvář. Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi - to je tvá odpověď na náš hřích. Byl proklán pro naši nevěrnost, jeho ranami jsme uzdraveni - to je dar hlubokého základu, na němž smíme stavět.

Ten, který se obětoval a ukázal, jak se tvé království ve světě prosazuje, prosil, aby jeho učedníci byli jedno. My nejsme jedno. I tam, kde jde o tvé Slovo, zaujímáme pozice jeden proti druhému.

Z tvé pravdy činíme svou pravdu. Zvykli jsme si ve svých oddělených církvích, vidíš nás zabydlené ve svých kotcích, lhostejné k tomu, kudy jdou jiní. Pane Bože, odpusť nám rozdělení své církve, bez něhož bychom to už snad ani neuměli.

Přidej nám Ducha svatého, aby k nám z Písma promlouvalo Slovo pravdy o úkolu, který pro nás v tomto světě máš. Díky, že i tímto způsobem můžeme být propojeni. Amen.

Skutky 9, 1-9 - Bůh zkřížil plány Kristova nepřítele

Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.

Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? "

Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho.

Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.

Zamyšlení:

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, pokračujeme společně v probírání knihy Skutků apoštolských. Je to úžasné svědectví o tom, jak evangelium postupuje tímto světem. Jak Duch svatý při svých věrných a se svými věrnými koná dílo spásy. Jen si to všechno dosud probírané v naprosté stručnosti připomeňme.

Tak nejprve jsou to učedníci, nejprve zbylých 11 následně s Matějem 12. K nim patří ženy, které byly vždy Ježíšovi nablízku. To je první církev, někdy říkáme prvotní církev. Po seslání Ducha svatého v Jeruzalémě uvěří na 3000 osob, a každý den přibývají další.

Práce je s tímto zástupem tolik, že je potřeba zvolit sedm jáhnů, diakonů, kteří by byli apoštolům k dispozici. Neustále přibývá počet těch, kdo touží slyšet zvěst evangelia, zvěst Kristově lásce, oběti i jeho vzkříšení. Při tom se také ukáže, že ne všem, se to všechno zamlouvá. Štěpán, jeden z nejhorlivějších kazatelů, je pro svou víru ukamenován. Začíná první pronásledování. Mnozí se rozprchnou do blízka či dáli, ale evangelium, tu dobrou zprávu o Boží lásce si nesou s sebou ve svém srdci. A nestydí se za ni!

V další kapitole je zmiňován Filip. Jeho službou roste první mimo jeruzalémské společenství v Samaří, a dokonce i jeden mouřenín, etiopský černoch odevzdá svůj život Ježíši Kristu. Křesťané jsou pronásledováni, ale evangelium nelze zastavit. O tom svědčí i další oddíl Skutků apoštolských.

1. Saul - hlavní postava

Se Saulem jsme se poprvé setkali ve chvíli kamenování Štěpána. Ti, kteří házeli na Štěpána

kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí. (Sk 7, 58 SNC) To jsou základní informace, které se o tomto muži dozvídáme. Byl mladý, na počátku své profesní dráhy, ještě nezkušený, a jak víme z vlastní zkušenosti (pokud si ještě vzpomeneme J) horlivý a netrpělivý. Byl to farizej, to znamená, patřil ke vzdělané skupině, která usilovala o oddělenost od všeho nečistého. Farizeové v té době měli značný vliv. Zdůrazňovali důležitost Zákona, v němž viděli střed izraelské zbožnosti. Zákon měl být dodržován, dodržován mohl být jen tehdy, pokud by byl dostatečně znám. A bude-li dodržován, pak teprve může přijít Mesiáš.

To byl také důvod, proč se farizeové, a s nimi i Saul, postavili proti Štěpánovi. Protože ve svých kázáních zdůrazňoval jejich pokrytecké chování. Věrné proroky pronásledovali, zabili ty, kdo předpověděli příchod Spravedlivého. Zdůrazňovali Zákon, ale sami jej nezachovávali (Sk 7, 51-53).

V té době byl Saul ještě mladíčkem. Možná jej ti starší a zkušenější nechtěli pustit do akce. Ale on tuto Štěpánovu vraždu schvaloval. Byl přesvědčen, že to, co tohoto kazatele postihlo, byl spravedlivý trest.

Tak to je všechno, co nám bylo o Saulovi dosud sděleno.

2. Saul se přiklání na stranu pronásledovatelů církve

Již jsme si řekli, že Štěpánovým ukamenováním načíná pronásledování církve. Farizeové, potažmo

Židé, začali všechny křesťany stíhat. Jakoby jim najednou došlo, že už pomyslný pohár přetekl. Nelibě nesli, že vyznavačů ukřižovaného Ježíše tak rapidně přibývá. Tento proces je potřeba zastavit. Nenechají se od nikoho očerňovat. Právo a spravedlnost je na jejich straně. Proto každý, kdo měl s křesťanstvím něco společného, nebyl si jist svým životem. Takovým hrozilo zatčení.

A tady už vyniká svou horlivostí právě Saul. Čteme: Saul se však snažil církev zničit; pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře (Sk 8,3). Nejde mu jen o to, aby shromáždění křesťanů rozehnal, nejde mu jen o to, aby Ježíšovy vyznavače z Jeruzaléma vypudil pryč. S tím se nesmíří. Všechny, kdo k této jím nenáviděné sektě patří, hodlá vymýtit. A dělá pro to vše, co je v jeho silách. Dům od domu, místo od místa, pátrá, vynakládá energii, aby takové duchovní kolaboranty vypátral, zatkl a uvěznil. Za žádnou cenu nechce dovolit, aby křesťanství přežilo a jejich nauka (evangelium) se předávala dál.

3. Saulovy další plány

Jakoby toho všeho nepřátelství nebylo dost. Saul osnuje své další plány. Nepřestával vyhrožovat

učedníkům Páně a chtěl je vyhladit (Sk 9,1). Všechno dosavadní úsilí jako by bylo málo. Vypátrat. Pochytat. Uvěznit. A teď ještě: Vyhladit. Na mysl nám vyskakuje 6. přikázání Desatera: Nezabiješ! (5M 5.17) Stručná, ale jasná výzva. Jinými slovy: Nevraždi! Nepřiprav nikoho o život! A potažmo také: Važ si života (v jakékoli jeho podobě).

Čím asi Saul ospravedlnil svou snahu? Jinou vírou? Znevážením Hospodinova jména? Anebo snad zdůrazňováním, že on sám jedná ve jménu Nejvyššího? Nepřipomíná nám ta jeho nenávist genocidu, kdy chtěli jiní vyvraždit Židy? Anebo přístup příslušníků jiného náboženství vůči "nevěřícím"? Jak patrno, nenávist vůči odlišné skupině obyvatelstva, nebo jinověrcům, tu je nejen dnes, ale i vždycky byla. To abychom si nemysleli, že naše současnost je něčím výjimečná. Byly, jsou a pravděpodobně i budou po tomto světě chodit skupiny náboženských fanatiků, kteří budou prosazovat svou představu i silou, nehledě na to, že při tom někdo přijde o život.

4. Saulovi je to všechno ještě málo

Saul se svou dosavadní aktivitou není ještě pořád spokojen. Je mu to pořád málo. A tak osnuje plány.

Cílem jeho snah je město Damašek, dnes hlavní město Sýrie. Tenkrát město s početným židovským obyvatelstvem. Sem tedy Saul napřimuje své snahy. Sem směřuje. Pro tento účel si nechal od velekněze vystavit doporučení, aby mu byli židé nápomocni při vyhledávání mužů i žen křesťanské víry. Ty pak hodlal v poutech do Jeruzaléma.

A aby nevznikl nějaký nepatřičný dojem, že se Saul vydává jen na snadnou vycházku, anebo na výlet: vzdálenost mezi Jeruzalémem a Damaškem je minimálně 300 km! To není cesta na jeden, dva dny! Ta mise zabere dost času i energie už samotným přesunem, tam a posléze i zpět. Proto vyžaduje náležitou přípravu.

Všimněme si, že iniciativa je na straně Saula. Nikdo jej tam nevysílá. To on šel k veleknězi, aby si vyžádal potřebné doporučení. Teprve až získal na svou stranu velekněze, byl tímto úkolem pověřen. Jinak by možná ani nikoho nenapadlo, že je potřeba křesťany pronásledovat až do Damašku.

Rafinovanost Saulova nápadu spočívá i v myšlence, přivést zatčené Kristovy vyznavače zpět do Jeruzaléma. V poutech je vláčet krajinou, kterou prchali. Přivést je tam, odkud uprchli. Takto demonstrovat svoji moc, před kterou nikdo neunikne. A tam také, tj. v Jeruzalémě, vystavit rozsudek na škodolibou památku ukřižování jejich Pána, tedy Ježíše.

5. Všechno je jinak

Zdá se, že Saul nic neponechal náhodě. Že postupoval zodpovědně a nic nepodcenil. Jeho strategie

byla dokonalá. Podložená souhlasem nadřízených. Na celou akci nebyl sám, doprovázela jej skupina mužů, která mu byla k dispozici. Nechyběla mu horlivost ani náboženské vzdělání. A přece.

K zásadní změně došlo ještě na cestě do Damašku. Už byli blízko, možná už si rozdělovali úkoly, co kdo zařídí a obstará, kdo zajistí ubytování a kdo zjistí, kde bude nejvhodnější zahájit pátrání. Tu však, naprosto nečekaně, vstoupí do Saulovy cesty sám Bůh. Ten Bůh, o němž se domníval, že mu slouží. Ten Bůh, který svou podstatu, tj. zájem o člověka, vyjádřil také v díle Ježíše Krista. Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Jak se asi Saul po vyslechnutí těch slov tvářil? Co mu proběhlo hlavou?

Toto zpracovat, muselo být náročné. Saul pronásleduje Ježíšovy vyznavače, a tu jej Ježíš, který ani podle jeho poznání neměl žít, natož aby měl nějakou moc, zasáhne takovým způsobem, že to jen tak nemůže bez povšimnutí přejít. Uvidí totiž světlo z nebe, a to je také na dlouhou dobu to poslední, co si bude pamatovat jako informaci, kterou viděl na vlastní oči. Kromě toho k němu zaznívají slova, která nejsou příjemná, protože obžalovávají a nutí sebereflexi, tedy k sebezpytování. ...kterého ty pronásleduješ...

Tato část ze Saulova života končí tím, že ten mocný, tolika plány vyzbrojený farizej, je odkázán na pomoc ostatních. Nic nevidí. Tři dny a tři noci je odkázán žít v temnotě. Nic nejedl ani nepil. Uvažoval o svém životě. Samozřejmě, na to nesmíme zapomenout, on netušil, že tento stav bude trvat tři dny a tři noci!

6. Co s tím já?

Možná se i já domnívám, že jdu správnou cestou. Že žiju podle Hospodinova slova, dodržuji

Desatero, svými činy a slovy následuji Ježíše Krista. Ale je tomu skutečně tak? Vezměme následujících sedm dnů a sedm nocí jako Boží dar a příležitost, přemýšlet o smyslu a cíli svého vlastního života. Pak, příští neděli, se znovu necháme oslovit příběhem, který díky Bohu, nekončí tragicky ani nekonkrétně. Pamatujme, že tak nemusí končit ani život náš!!!

Modlitba:

Pane Bože, Tvá láska nezná hranic. Své stvořitelské dílo jsi dokončil tím nejúžasnějším objektem, totiž člověkem. Jako muže a ženu jsi jej stvořil. A my musíme vyznat, že takto ke svému životu nepřistupujeme. Nevnímáme své poslání v tomto světě jako postavení správců. Kráčíme životem předně jako ti, kterým jde o sebe sama. Ano, jsme těmi, kdo si chtějí užívat, využívat možností a vymožeností dneška. Většinou chceme brát než dávat, toužíme po pozornosti, místo toho, abychom si všímali druhých, spíš lamentujeme, místo abychom důvěřovali, často nadáváme nad stavem světa a společnosti, než abychom děkovali za to, co máme. Ano, vyznáváme, Pane Bože, že jsme sobečtí. Sebe sama jsme učinili středem světa. Ti druzí jako by se nás nedotýkali. Ty, jako bys nás nezajímal. Tak to v našich životech mnohdy je, takto v našich životech mnohdy alespoň vypadá.

Jako dnes zmiňovaný Saul kráčíme cestou životem jako beran, který spoléhá na sílu svých rohů. Hrdě, mnohdy až fanaticky, pohlížíme na ty, kdo jsou dle našeho mínění slabší než my, a také na ty, kteří si vybrali jinou cestu životem než my. Dáváš nám poznat, že to nutně nemusí znamenat, že právě ta naše cesta, iniciativa a snaha je na místě a že je správná.

Hospodine, dobrotivý a mocný Bože, ty jsi naší nadějí, naší jistotou a naším rádcem v každé době - a také nyní. Ty jsi stál na počátku a máš v rukou budoucnost celého světa.

Přimlouváme se za nemocnice a ty, kdo v nich jsou.

Přimlouváme se za lidi, kteří by potřebovali lékařskou péči, ale už na ně nezbývá místo, čas, pozornost lékařů.

Přimlouváme se za uzavřené podniky, školy a za ty, kdo v nich být nemohou, ačkoli by chtěli.

Přimlouváme se za nového ministra zdravotnictví Blatného.

Přimlouváme se za ty, kdo jsou izolováni a dlouhé hodiny, dny, týdny čekají na to, že zase uvidí tvář a ucítí dotek druhého člověka.

Prosíme o nové obzory. Otevírej naši mysl, a dávej jednomu každému z nás poznávat, co ve svém životě má opustit, co napravit a čemu se naplno věnovat.

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána Ježíše Krista, a voláme:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

oznámení

Milé sestry, milí bratři, přátelé, přijměte několik nápadů pro inspiraci v čase, kdy se nesmí konat řada obvyklých setkání.

1. K poslechu: Naše evangelická církev také zpřístupnila velké množství zajímavých nahrávek (kázání, přednášek, písní, skladeb...). Podívejte se zde: https://soundcloud.com/ecirkev/sets
2. Nedělní bohoslužby: Na webových stránkách naší církve naleznete také přehled dostupných on-line vysílaných evangelických bohoslužeb). Podívejte se zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6613-On-line-vysilani-bohosluzeb-Ceskobratrske-cirkve-evangelicke/index.htm
3. Církev doma: Mnoho nejrůznějších tipů pro dospělé, děti i mládež naleznete zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm
4. Sborové sbírky: Vzhledem k tomu, že se minimálně 14 dní nemohou konat nedělní ani jiná shromáždění, můžete na sborové potřeby přispět převodem na sborový účet:
   176 570 4389/ 0800 s variabilním symbolem 100. Dosud přispěli 2 (dva) lidé!
5. Podpora sboru: Dění ve sboru můžete podporovat samozřejmě modlitbami, svým osobním nasazením (což v této době moc nejde), i finančně. Pro inspirace se podívejte zde: https://hlavuvzhuru.e-cirkev.cz/ Pokud to považujete za možné, budeme rádi, když náš sbor budete podporovat bezhotovostním trvalým příkazem.
6. Osobní rozhovor či e-mailová korespondence: V případě zájmu či potřeby, se můžete s důvěrou obrátit na br. faráře:
   mobil: 777 804 340; e-mail: hodslavice@evangnet.cz
   nebo sestru kurátorku:
   mobil: 731 845 311; e-mail: libuse.palacka@centrum.cz

> V úterý jsme se v Mořkově rozloučili se sestrou Jarmilou Kuncovou, maminkou Jarky Pýtrové, která zemřela ve věku 92 let.

> V průběhu nouzového stavu jsou každou neděli vysílány bohoslužby na ČT2 v 10.00 hod.

> Ve středu v 18.00 hod. se pokusíme spojit v modlitbách pomocí svých počítačů při tzv. on line setkání. Informace budou zaslány mailem všem zájemcům. Tzn. zájemci, napište si o ně!

→ slovo na závěr: - Žalm 121

Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.

Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.

Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.

Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

nechť vás pán bůh posiluje a dává vám moudrost, jak v tomto zvláštním období žít! Pokoj Boží nechť zůstává se všemi námi! Amen.