15.3.2020

Pokoj vám všem!

Milé sestry, milí bratři, dnes zůstal náš kostel zavřený, bohoslužby se nekonají. Nastaly okolnosti, které jsme si nikdy neuměli představit. Stalo se tak proto, že si to vyžaduje situace, konkrétně šíření infekce koronavirem.

A tak je to dnes pro nás zvláštní stav. Neděli = Den Páně - slavíme a Boží dílo si připomínáme každý sám či se svými nejbližšími.

I dnes se však dejme potěšit Božím slovem. Jako většinou vždy, použiju Hesla Jednoty bratrské: Pán Ježíš své učedníky i nás vybízí: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno (Matouš 6,33).

modlitba

Pane Bože, je to pro nás zvláštní čas. Najednou se nečekaně otřásají naše dosavadní jistoty. Okolnostmi jsme nuceni omezit svou pracovní i společenskou činnost, musíme více přemýšlet o tom, kam a kdy půjdeme; co není nutné, abychom řešili právě teď. Ani při společných bohoslužbách se nemůžeme sejít.

Prosíme Tě, abychom tento postní čas, poznamenaný obavami z infekce, dokázali rozumně využít. Abychom si v klidu mohli promyslet, na čem nám v životě vlastně záleží, co je pro nás důležité, a také, jakou roli pro nás hraje neděle a společné nedělní bohoslužby.

Prosíme, abychom si dokázali udělat čas i na ztišení se před Tvou tváří. Na slovo Písma a modlitbu. Veď každého k tomu, aby přemýšlel, jaké je jeho místo v našem sboru, jaké jsou jeho povinnosti. Co by chtěl změnit a čeho by se chtěl účastnit.

Děkujeme, náš Spasiteli, že můžeme k Tobě vzhlížet i volat na každém místě, že nás slyšíš a přijímáš. Zachovej nás, prosíme, při zdravém rozumu a dej nám touhu Tě následovat. Amen.

Lukáš 9,57-62

Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš." Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil."

Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce." Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."

A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou." Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

Následovat Pána Ježíše může být docela zábavná a zajímavá činnost. Představme si jen ty zástupy, které Jej na Jeho cestách doprovázely. Co všechno zažily, slyšely, co všechno se dotýkalo jejich myslí a srdcí.

Možná mnozí můžeme vzpomenout na svá mladá léta, kdy jsme jako mládežníci jezdili z jedné mládežnické (sdruženecké) akce na druhou. Zajímaví hosté, zajímavé osobnosti, dobré jídlo a pití (pohoštění, na které můžeme být snad ve všech našich sborech pyšní). Kamarádi a kamarádky, program, který povzbudí a odkryje další biblické souvislosti. Hodně zpěvu a chval Božího jména. A také samozřejmě spousta nejrůznější zábavy, smíchu a legrace. Panečku, to byly časy. To byla radost, něčeho takového se účastnit, a přitom sám/ sama nemít povinnosti, jen si užívat...

Jenomže časy se mění. Už nejsme těmi nezodpovědnými dětmi či mládežníky. Dospěli jsme. Máme odpovědnost. Za svůj vlastní život, mnozí za své rodiny, a k tomu také sbor a evangelium. Jak se právě k němu postavit? Vždyť i my jsme byli spolu s dvanáctkou Mistrových nejbližších učedníků povoláni, abychom evangelium nesli do celého světa. To znamená všude tam, kde žijeme, kde se pohybujeme, či jen občas vyskytujeme. Jinými slovy: jako křesťané jsme odpovědni také za společnost, v níž žijeme.

Budu Tě, Ježíši, následovat, kamkoli půjdeš. Vyznává jeden z těch, kteří Ježíše doprovázejí na jeho pouti. Je mi s Tebou dobře, stojí mi to za to, být Ti nablízku. Je jedno, kde budeš, já se připojím, vždycky budu po Tvém boku. Nepochybuji o tom, že to ten člověk myslel dobře. Chodit s Ježíšem, kdo by to nechtěl zažít? Na vlastní oči vidět Jeho činy? Na vlastní uši slyšet Jeho slova? Jistě nebyl sám, kdo takto smýšlel. Jistě tam takoví byli mnozí.

Jak často my lidé jednáme ukvapeně, když nedokážeme dohlédnout důsledky svého rozhodnutí, či jen svých představ. To, co zpočátku vypadá jako příjemné a poučné, se časem totiž změní v obtíž nebo rutinu. Každý den být na cestě. Každý den spát někde jinde. Každý den být nezajištěn. A umět se s tím smířit i vypořádat. To každý nezvládne.

My vlastně ani nevíme, jak tento člověk na Ježíšovo upozornění reagoval. Myslím, že to však ani není důležité. Podstatné je, že ta Ježíšova oznamovací věta, zní i k nám dnes. Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. Syn člověka zde na zemi nemá žádnou pozemskou jistotu, po které my lidé toužíme. Mít kde bydlet, to je základní lidská potřeba. Mít svůj prostor, který patří jen mně. Místo, kde jsem v bezpečí. Kam se mohu zavřít, a nikdo mě nebude rušit. Tak to Syn člověka nemá. A člověče, nebudeš to mít ani Ty, pokud budeš Ježíš skutečně doprovázet na každém Jeho kroku. Takže to zvaž. A teprve pak se rozhodni.

Zřejmě proto, aby vyniklo, jak náročné je Ježíše následovat, obrací se Boží Syn na jiné dva: Následuj mě. Jinými slovy: Pojď za mnou! Jejich reakce je totožná, byť se každý z nich vymlouvá na něco jiného. Nejdřív musím udělat "to a to", a potom Tě budu následovat. Přitom je úplně jedno, nač se ten či onen vymlouvají. Podstatné je, že je v tu chvíli pro ně něco důležitější než Ježíš, než Jeho služba světu.

Milí přátelé, tento oddíl Písma oslovuje i nás. Klade nám totiž několik otázek. Chceš jít za Ježíšem? Chceš Jej následovat? Svými činy, slovy, svým smýšlením? Chceš ztotožnit své tužby a plány s tužbami a plány Tvého Spasitele? Tak co?Bratře, sestro, jak odpovíš? Jak odpovíš, když víš, že jen Ježíš sám slyší Tvou odpověď? Nestyď se, odpověz na rovinu. Nic neskrývej. Na nic si nehraj. Jsi přímo i Ty osloven, abys Krista následoval. Jak se zachováš? Co učiníš?

Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. Klasickým příkladem toho, kdo vykročil a pak se ohlížel zpět, je izraelský národ, který Hospodin osvobodil z egyptského otroctví. Jak o to ti potomci Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa stáli! Vzpomínáte? Jak vroucně k Bohu volali, aby je osvobodil. Pamatujete? Když jejich modlitby Nejvyšší vyslyšel a oni mohli zemi, kde byli po víc jak 400 let otroky opustit, chvíli se zřejmě radovali. Ale to jen do té doby, než přišly první problémy. Pronásledování Egypťanů, strach o vlastní život, nedostatek vody, nespokojenost s tím, že nemají maso, atd. V tom všem a mnohém jiném pokušení Izraelci zklamali. Vyčítali Mojžíšovi, že je vytrhl z místa, kde sice nebyli svobodní, a trpěli fyzicky i psychicky. Zapomněli na všechno dřívější příkoří, hned by se vrátili zpět, protože v Egyptě měli plné hrnce masa. A to teď nemají. Uff.

Opustit zemi, kde jsem otrokem, opustit všechny jistoty a třeba i své nejbližší, je nesmírně složité a náročné. Kdo to nezažil, nikdy nepochopí! Člověku se honí hlavou i vzpomínky na události, které byly krásné či přinejmenším příjemné. A budoucnost? Ta se v té chvíli může jevit jako prostor, který je zahalen mlhou, kde není vidět na krok. Avšak tady platí, že nikdo z těch, kdo za Ježíšem vykročí, nebude sám. Pán Bůh svou láskou bude s ním. Bude jej provázet, a pokud dotyčný vytrvá, vstoupí jednou do Božího království, které se diametrálně liší od všech našich jistot i poznatků i výdobytků.

Milí čtenáři, svět kolem nás se mění. A možná právě ve chvíli, kdy se cítíme pány situace, kdy se nám zdá, že jsme úspěšní, že zvládáme řešit nastalé problémy a daří se nám dobře, přicházejí chvíle, jako toto infekční období, které prohání celý svět. A tu si máme uvědomit, že nejsme těmi, za které se vydáváme či přinejmenším považujeme. Jsou chvíle, kdy jsme zatlačeni do kouta, kdy musíme promýšlet způsob svého žití, vztah k druhým lidem, k přírodě a samozřejmě k Pánu Bohu. Ten ovšem zůstává stále týž. Nemění se. Jeho láska a Jeho milosrdenství trvá. To je naše jistota, o které nemusíme nikdy pochybovat.

Ježíšova výzva: Následuj mně, volá každého, každou z nás. I dnes! Budeme mít dost odvahy myslet více na Krista než na sebe? Budeme mít dost odvahy, opustit staré zaběhané pořádky a důvěřovat, že nás Duch svatý povede tak, abychom nežili pouze sami sobě? Budeme mít dost odvahy, odložit všechno stranou a říct: Pane, tu jsem. Použij si mně, jak uznáš za vhodné.

Následující slova apoštola Pavla nám pomáhají pochopit, k čemu nás Pán Bůh volá, co se má stát naším životním mottem i snahou. Přeji nám všem, abychom i v tento čas, či vlastně především v tento čas, důvěřovali, že naše životy mají smysl a že máme i dnes v tomto světě určité poslání. Ptejme se a hledejme jaké.

Efezským 5, 1-10

Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky! Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.

Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají. Proto s nimi nemějte nic společného.

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.

přímluvná modlitba

Pane Bože, v dnešní době potřebujeme Tvou pomoc víc než kdy jindy. Bojíme se, co epidemie koronaviru přinese. Bojíme se o své zdraví, o své nejbližší, bojíme se, že všechna opatření se projeví také na ekonomice naší země. Nedovedeme si představit, co bude dál.

Obracíme však svou pozornost k Tobě. Ty jsi Pán! Ty o každém z nás víš! Nikdo z nás Ti není cizí! Jsi blízko nás, i když to třeba nijak nevnímáme, nepociťujeme.

Prosíme, použij si tuto situaci k tomu, abychom si všichni zodpovědně uvědomovali, jak je život křehký, jak jej každý z nás svou nezodpovědností můžeme ničit a narušovat.

Prosíme i za ten čas, kdy se nebudeme moci shroma6ďovat v kostele jako Tvůj lid. Veď nás k tomu, že si doma najdeme tichou a klidnou chvíli pro společenství s Tebou. Pomoz nám otevřít Písmo a s modlitbou číst a přemýšlet, co nám chceš sdělit, co nás chceš naučit.

Svými modlitbami se na Tebe s důvěrou obracíme a prosíme za ukončení epidemie. Pomoz najít správné protilátky. Stůj při všem zdravotním personálu i těch, kdo pracují v laboratořích. Dodávej jim sílu i moudrost.

Pomáhej těm, kdo o nemocné všelijak pečují, kde se starají o ty, kdo jsou v karanténě.

Prosíme za všechny ty, kdo jsou v těžké situaci, protože rozhodují o osudech lidí.

Prosíme, abychom nebyli lhostejní k utrpení a nemoci druhých.

A také prosíme, použij si tento čas k tomu, aby se naši současníci ptali po smyslu svého života, aby Tě hledali, aby s Tebou počítali a poznávali, že jsi skutečný.

Čiň si z nás opravdové křesťany, své svědky, kteří zprostředkovávají Tvou lásku.

Díky, Pane Bože, že slyšíš a přijímáš naše modlitby.

A připojujeme i modlitby své; i je, prosíme, vyslyš:...

Vše ostatní, co se nám nepodařilo vyjádřit slovy a na co jsme třeba i zapomněli, vkládáme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus:

MODLITBA PÁNĚ:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Ga 5,16

A POKOJ BOŽÍ, KTERÝ PŘEVYŠUJE VŠELIKÝ ROZUM, NECHŤ HÁJÍ SRDCÍ I MYSLÍ VAŠICH V KRISTU JEŽÍŠI NAŠEM PÁNU!

Amen.