7.7.2019

Písně: 425, 673, 426, 675, 427. ČTENÍ: Skutky 7, 1-3; Skutky 8, 1-2

Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.

TEXT: 1. Timoteovi 1, 12-17 SNC Jak jsem Ježíši Kristu vděčný, že si mne vybral za svého

spolupracovníka. Dříve jsem se jeho jménu vysmíval a jeho vyznavače hubil, ale Bůh se nade mnou smiloval, protože jsem to dělal z nevědomosti, když jsem ještě Krista neznal. Ve své dobrotě mne dovedl k tomu, abych uvěřil, a naplnil mne celého svou láskou. Jak je to pravdivé a jak rád bych to každému rozhlásil: Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé. A jestli byl někdo od Boha daleko, byl jsem to já. Ale Bůh se nade mnou smiloval a Ježíš Kristus na mém příkladu ukázal, jakou trpělivost má i s tím nejbídnějším hříšníkem, aby si každý uvědomil, že věčný život je tu i pro něho. Sláva a čest Bohu za to na věky! On je věčný král, neviditelný, nesmrtelný, jediný a slavný Bůh!

Bratři a sestry, prvním čtením jsme se ocitli v Jeruzalémě ve chvíli, kdy je kamenován velký Boží služebník Štěpán. Musela to být významná postava prvotní církve. Jen si přečtěme doma 6. a 7. kapitolu Skutků apoštolských! Na docela malém prostoru je zaznamenáno svědectví o tomto muži, který svou věrnou službou Ježíši Kristu pobouřil téměř všechny místní židy a jejich představitele. Není to tak dávno, pro ty, kteří ty události pamatovali, kdy se náboženští představitelé vyvoleného národa snažili vypořádat s tím, který se prohlašoval za Božího Syna. I my pamatujeme, jak se tenkrát duchovní vrchnost izraelského národa snažila vypořádat s tím, který jim doslova pil krev. Kázal proti nim, připomínal jim jejich laxnost, kázal o jejich zlořádech, netoleroval jejich pýchu. Proto Jej nasměrovali na golgatský kříž. Na popravčí místo, kde s konečnou platností učiní přítrž Jeho jednání. Tam mu to spočítají, a všichni ti, kteří ho následují dostanou hmatatelný důkaz toho, že Ježíš je samozvanec, kterého židovská velerada exemplárně trestá za pobuřování a přisvojování si autority, která mu v žádném případě nepatří.

A jak to tenkrát dopadlo? Ano, Ježíš byl ukřižován. Všichni to viděli. Jeho soudci si mnuli ruce, těšili se z toho, že nebude-li vůdce, nebude ani těch, kteří budou pokračovat v Jeho učení. Jenomže se zásadně přepočítali. Ježíš totiž nebyl obyčejný učitel, který dokázal poutavě mluvit a získávat na svou stranu přívržence. Byl to Bůh sám, který projevil nejprve svou lásku a pak i svou neomezenou moc tím, že byl vmíšen. To už mnohým tehdejším představitelům uniklo. A pokud i občas něco o zmrtvýchvstání Ježíše Krista zaslechli, nevěřili, že by něco takového mohlo být možné. A Kristova věc? Evangelium? Zaniklo, vymřelo po meči či po přeslici? Kdepak! Dál se šířilo se vší rozhodností díky Duchu svatému, který nahradil Ježíše. I když neměl viditelnou podobu, působil na mnoha místech, zval a oslovoval, podněcoval k víře a ke službě. Kristova věc tedy nebyla ztracena! Ti farizeové a zákoníci se všemi židovskými představiteli se řádně přepočítali. Zprvu nenápadně, jen v jednom, případně v několika domech se tajně za zavřenými dveřmi konaly tajné bohoslužby.

Ovšem když z nebes sestoupil Duch svatý, začaly se dít věci! Jeruzalém byl na nohou! Všichni byli zvědaví, co se to děje. A když se pak zástupy po židovských letnicích rozpustily a židé z diaspory se vraceli do svých domovů, každý z nich si s sebou odnášel i určité poznání, či minimálně zážitek toho, čeho byl svědkem. Pamatujete? Tenkrát když sestoupil na učedníky Duch svatý, uvěřilo na Petrovo kázání 3000 lidí. Někdo říká, že se tenkrát počítali jen muži, že s ženami a dětmi jich tam mohlo být i dvakrát víc. Ve skutečnost však není vůbec důležité, zda jich byly 3, 4 nebo 5 či více tisíc. Důležité je, že tito lidé si kladli otázku, co mají dělat, aby následovali Krista. Od toho okamžiku práce církve několikanásobně přibylo. Už ani těch 12 apoštolů nebylo schopno věnovat se všem, kteří přicházeli a ptali se po smyslu života, po tom, jakým způsobem mají následovat Ježíše z Nazareta. Proto byli tenkrát vybráni další mužové, aby byli apoštolům k dispozici. Aby se věnovali všedním službám u stolu. Nesmíme zapomenout, že to nebylo jen takové lidské dohadování, kdo by to či ono mohl dělat.

Tenkrát si stanovili i pro tu službu u stolů dost náročná kritéria. Což zřejmě každého ne příliš obeznámeného překvapí. Vždyť tam u servírování pokrmů dochází k praktickému setkání těch, kteří hledají a těch, kteří slouží, kteří nesou poselství. Proto ta kritéria, aby to nebyli jen nějací podavači hrnků či talířků, nýbrž aby byli schopni zareagovat a odpovědět na kladené otázky. Proto mezi sebou vybrali sedm mužů, o nichž se vědělo, že jsou plni ducha a moudrosti a ti byli pověřeni touto praktickou službou. (Sk 6,3) Mezi těmi

sedmi vybranými a pověřenými, vynikal právě Štěpán. Čteme o něm, že byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení. (Sk 6, 8) Když ty záznamy prvotní církve čteme, musíme konstatovat, že je to něco úžasného. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru. (Sk 6,7). Jenomže, co se líbí nám, a samozřejmě tehdejším kristovým následovníkům, nemohlo se líbit židovské náboženské vrchnosti, které to mnohé dění a křesťanský humbuk byl proti srsti. Je potřeb a zakročit. A zasáhnout tam, kde to Kristovci pocítí nejvíce.

Štěpán je tedy zajat. Souzen. Ve své obhajobě, která je kázáním, shrnujícím veškeré spásné Boží dílo, se otevřeně staví proti těm, kteří jej zajali a drží ve své moci. Necouvá, neodvolává. Naopak všem přítomným připomíná, že to byli oni, kdo odsoudili a zabili Božího Mesiáše. A to už nemohli snést. Vyvedli jej za město a ukamenovali ho! Nejprve Ježíš, nyní Štěpán. Budou mít konečně židovští představitelé pokoj a klid? Mohou si oddechnout? Je Kristova věc zničena? Zdá se, že ano. Jeden z těch, který sledoval potupný Štěpánův konec a schvaloval jeho trest, se připojuje k těm, kteří začali pronásledovat jeruzalémskou církev. Už od počátku to neměli Ježíšovi následovníci snadné. Museli dávat pozor na to, s kým mluví, kdo je pozoruje, a počítat s tím, že pro svou víru budou uvězněni a možná i popraveni. Saul, tak se ten mladík jmenoval, mezi pronásledovateli prvních křesťanů, obzvláště vynikal. Muž vzdělaný, uvědomělý a zapálený pro Hospodinovu věc vyhrožoval učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. (Sk 9,1). Dokonce šel k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógu v damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí ke Kristu, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.

Mělo by patřit k základním znalostem každého křesťana, jak tato Saulova mise pokračovala. Vůbec se neodvíjela tak, jak si naplánoval. Nikoho neuvěznil a do vězení nevsadil. Místo toho byl sám Kristem lapen. Aniž si to kdo dovedl představit, Božím působením se během několika málo dnů ze zapřisáhlého odpůrce Ježíše z Nazareta stal jeho věrným následovníkem. Stal se jedním za sloupů první církve, který je pro nás dodnes inspirací a dokladem toho, že věc evangelia není naší lidskou záležitostí! Když je Bůh sám u díla, nikdo a nic před ním neobstojí! I ten nejzatvrzelejší protivník může být proměněn a stát se Jeho nástrojem! Ze Saula se stává apoštol Pavel. Dodnes je nám nejen zdrojem informací o postupu evangelia tehdejším světem, nýbrž je nám učitelem a inspirací, jak se má utvářet naše víra a postoj k Bohu, společnosti i bližním. Jeho rady jsou důležité i pro naše sbory, jak mají žít a vypadat, oč mají usilovat. Pavel je jednou z mnoha křesťanských postav, která i nám ukazují cestu ke Kristu, v tom hledání, které nás jednotlivce i sbory a církve na cestě k věčnosti provází. Jeho svědectví bylo důležité jak pro jeho mladého žáka Timotea, tak je důležité i pro nás dnes. Připomeňme si, jak tu svou životní pouť on sám zaznamenal:

Jak jsem Ježíši Kristu vděčný, že si mne vybral za svého spolupracovníka. Dříve jsem se jeho jménu vysmíval a jeho vyznavače hubil, ale Bůh se nade mnou smiloval, protože jsem to dělal z nevědomosti, když jsem ještě Krista neznal. Ve své dobrotě mne dovedl k tomu, abych uvěřil, a naplnil mne celého svou láskou. Jak je to pravdivé a jak rád bych to každému rozhlásil: Ježíš přišel na svět zachránit nás, od Boha odloučené a smrti propadlé. A jestli byl někdo od Boha daleko, byl jsem to já. Ale Bůh se nade mnou smiloval a Ježíš Kristus na mém příkladu ukázal, jakou trpělivost má i s tím nejbídnějším hříšníkem, aby si každý uvědomil, že věčný život je tu i pro něho. Sláva a čest Bohu za to na věky! On je věčný král, neviditelný, nesmrtelný, jediný a slavný Bůh!

Ježíš, Štěpán, Pavel, Timoteus, mnozí další, Cyril a Matoděj, Mistr Jan Hus a další a další. Naši předkové, dědové a báby, otcové a matky. Na konci té řady stojíme my. Já a Ty. I nám je evangelium svěřeno, abychom jej předávali dál. Naše převážně Bohu odcizená společnost, naše děti, vnuci, mají právo být seznámení s tou dobrou zprávou o Boží lásce, která proměňuje lidská srdce a nabízí věčný život. Stůjme o to, a modleme se za to, abychom po tom všem, čím jsme v životě prošli, co už je za námi, a rovněž i tím vším, čím procházíme, s čím bojujeme a zápasíme, vzdávali Bohu čest a slávu. Někdy o sobě pochybujeme. Zdá se nám, že jsme bezvýznamní, že nemáme velký vliv ani slovo, že nikoho nezajímá, čím a pro co žijeme.

Ale není to pravda! Celý náš život sděluje, kdo jsme, co je pro nás důležité. To, jak mluvíme a vyjadřujeme se, to jak pracujeme a namáháme se, to čemu se věnujeme a co podporujeme, to s jakými lidmi se stýkáme a co s nimi probíráme, náš vztah k druhým lidem, k přírodě, společnosti, to všechno o nás vydává svědectví. To všechno, bratře, sestro, podává našemu okolí informace o nás samotných. Kéž by celý náš život ukazoval na Krista, na jeho moc a lásku, milosrdenství a naději. Jestliže Pán Ježíš mohl provést takovou úžasnou proměnu Saula, může změnit i dnes každého člověka. Na to nezapomínejme! Stůjme o to, aby evangelium Ježíše Krista bylo i dnes živé a proměňovalo lidské životy! Amen.“

Děkujeme, Duchu svatý, že dáváš sílu, když jsme slabí, že povzbuzuješ, když se nám zdá, že už nic nemá cenu, když se nám zdá, že je vše ztraceno a víra mnohých jde do kopru.

Prosíme, povzbuď nás a způsob, ať jsme pro tu Tvou věc spásy užiteční. Amen.