12. 4. 2020

Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja! Amen. (Žalm 117,1-2)

Milé sestry, milí bratři, je Velikonoční neděle roku 2020. Před rokem, jsme se radovali z toho, že jsme po náročné roční opravě mohli otevřít náš kostel. Sešli jsme se tenkrát na Květnou neděli, bylo to 14. dubna 2019. Jak jsme se na ten okamžik těšili! S jakou radostí jsme se připravovali na slavnostní otevření! Jak rádi jsme se účastnili bohatého programu, který byl pro tuto příležitost připraven!

Letos v tento sváteční čas musí být náš kostel uzavřen. Jsem Pánu Bohu nesmírně rád, že jsme vše stihli včas! Letos by to bylo mnohem náročnější a vlastně bychom si nic z toho "neužili". Ale můžeme se těšit, že po přejí doby koronavirové, se opět sejdeme v našem chrámu a budeme Jej společně oslavovat. Učinit tak můžeme samozřejmě i doma v tento čas. A tak děkujme Pánu Bohu, i když se všichni společně nemůžeme sejít, za všechno to, co nám dává: Příležitost ke ztišení se! Příležitost sejít se nad slovy Písma společně s nejbližšími doma. Shlédnout bohoslužby na ČT2, na internetu, anebo alespoň je číst touto formou.

Proto, chvalme Boha na výsostech! Chvalme ho za to, že nejsme úplně sami bez Jeho blízkosti! Chvalme ho za to, že můžeme být duchovně syceni, že máme ty zdroje! A tak je využijme, projevme Pánu svou vděčnost!

Žalmista nás v tom povzbuzuje: Dobrořeč, má duše, Hospodinu a cleé mé nitro chval jeho svaté jméno! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! (Žalm 103,1-2 Slovo na cestu)

Modlitba

Chvála Tobě, Hospodine! Chvála Tobě za tento den, kdy si připomínáme událost, která navždy proměnila dějiny tohoto světa. A zároveň také chce proměnit a každého dne proměňovat každého, každou z nás. Ze své lásky k člověku, ke mně, i k těm ostatním, jsi připravil oběť svého Syna na kříži. A dnes si můžeme připomínat, že ne smrt, ne kříž, ne hrob, je tím posledním! Tvoje láska a Tvoje moc se dostaly ke slovu. Kristus byl vzkříšen. Vstal. Tímto způsobem přemohl moc hříchu, i když nad námi občas zatím vítězí; tímto způsobem přemohl smrt, i když nad našimi životy má stále, dočasně, moc.

Svatý Bože, prosíme, vytrhni nás dnes z naší všednosti. Možná už jsme unaveni dodržováním všech těch bezpečnostních zdravotnických opatření. Určitě bychom už rádi a konečně vstoupili do "normálu", na který jsme byli zvyklí. Prosíme, dej nám trpělivost. A také moudrost! Pomoz nám tento distanční čas zužitkovat smysluplně využít. A až budou jednou všechna protivirová opatření zrušena, ať do toho společného světa vstoupíme s touhou nebýt lhostejnými pozorovateli toho, co se kolem nás děje, ani jen pasivními křesťany, kteří zůstávají ve své uzavřené ulitě a nezáleží jim na stavu společnosti. Prosíme, připrav nás na to, že už možná za několik málo dnů budeme moci přijít mezi lidi, svobodně se scházet a jít kamkoli. Pomoz nám přemýšlet a následně i zrealizovat, jak tuto možnost využít pro to, aby Tvé evangelium bylo v našem okolí známé a stalo se mnohým vskutku dobrou zprávou. O Tvé požehnání prosíme, protože bez Tebe, Pane, nejsme nic. A náš život bez Tebe nemá žádny smysl, ani cíl. Amen.

Marek 16, 1-8 Slovo na cestu

Když pominula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházejí k hrobce. A říkaly si: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?"

A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. On pak jim říká: "Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl probuzen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.

Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl." Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Milá čtenářko, milý čtenáři, podle Markova podání, jsou to tři ženy, které se brzo ráno v neděli po Kristově ukřižování vydávají k Jeho hrobu. Plné lásky a odhodlání. Nezapomínají na Toho, kterého rády poslouchaly, Jehož službu přijímaly, Jehož slova jim dávala novou chuť k životu. Možná bychom čekali celý zástup poutníků, kteří se shromáždí a vykonají to, co mají v plánu tyto tři. Kde jsou ostatní, ovšem nevíme. Tyto se na svůj plán dobře připraví. Nakoupí vše potřebné, aby své poslání, pomazat tělo zesnulého Mistra, mohly bezezbytku naplnit.

Jen jedno je trápí. Jen na jedno dřív nepomyslely. Co s tím velkým kamenem? Kdo jim ho odvalí? Měly si na pomoc vzít své muže, jenomže, kdo ví, jestli pro tuto jejich ranní misi měli pochopení. A tak alespoň měly říct Ježíšovým učedníkům. Ale našly by je? Kdo ví, kde byli schovaní, jestli by s nimi vůbec šli.

Zajímavé je, že i když si ženy uvědomují, že mají problém, nevrací se zpět. Nevyhledávají pomoc ve městě. Jdou za svým cílem, a jak to dopadne? Když dorazí ke hrobu, nevěří vlastním očím. Kámen je odvalen. Jako by jim někdo přišel na pomoc. Jakoby se někdo dozvěděl o jejich rozhodnutí a ovšem i o jejich obavách. Kámen je odvalen. A Ježíšovo tělo v hrobě není...

Častokrát, když stojím nad otevřenou rakví člověka, kterého jsem znal, si říkám: Panečku, to by byla paráda, kdyby se teď mohl ten nebožtík postavit a žít dál! To by byl šok! To by byla pecka! Jenomže nic takového se nikdy nestalo. A zřejmě ani nestane. Smrt člověka, dnes už ji dokážeme dost přesně definovat, je nezměnitelným stavem. Smrt jen tak někoho nevydá. Jako když se hladina vody uzavře, když do ní vhodíte kámen. Ten už nevyplave na hladinu. Zůstane uvězněn na dně. A tak podobně i vám zbudou maximálně jen vzpomínky na to, co jste spolu se zesnulým prožili.

Kolikrát jsme to my, řekněme věkem starší, zažili. Nedobrovolně jsme se museli rozloučit s člověkem, na kterém nám záleželo, kterého jsme měli rádi, který byl součástí našeho života. A nic jsme na tom nemohli změnit. Přijmout to jako realitu. Jen se s tím pokusit smířit, časem. Ostatně, všechny nás ta "cesta" čeká, dříve nebo později...

Jenomže, milí přátelé, nyní je hrob prázdný. Ježíš v něm není. A i když to může znamenat mnohé, tak to hlavní a nezaměnitelné je: KRISTUS VSTAL ZMRTVÝCH. KRISTUS ŽIJE! To je poselství dnešní neděle, které ženám předává nebeský posel. Ježíš tu není. Jde před vámi do Galileje, tam ho potkáte. Jděte a povězte to učedníkům i Petrovi.

Různé zprávy se tenkrát a obzvláště dnes, v době téměř neomezených komunikačních možností, šíří téměř rychlostí světla (nic rychlejšího zřejmě ani neexistuje). Ale zpráva o Kristu? Šíří se? Dozvídají se o ní lidé? Vědí, co se stalo? No, jestli to i s námi bude jako s ženami, tak to nebude žádná sláva. Pamatujete, jak ženy s tou informací o Ježíšově vzkříšení naložily? Nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Myslíte, že by ten mocný a laskavý Bůh mohl dopustit, aby po tom všem nastalo hluboké ticho a nevšímavá lhostejnost? Ano, mnozí k tomu mají/ máme tendence. Tvářit se, že jsou/ jsme z obliga, že se nás to netýká, že jsou tu od toho připomínání jiní. Ale byli a jsou tací, kteří tuto informaci velikonoční neděle přijali a nesou ji dál tímto světem. Díky za ně! Díky za to, že se tato zvěst o Kristově vzkříšení dostala až k nám! Díky za to, že může proměňovat naše životy! Díky za to, že může dát smysl našim snahám, činům i slovům! Díky, že jeden každý z nás se může stát jejím nositelem i dosvědčovatelem!

Je velikonoční neděle. Mnozí se tváří, jako by to byl obyčejný den. Dohánějí, co zanedbali v posledních dnech. Pracují doma i na zahrádkách. Nepřijde jim to hloupé! Nepřijde jim to nemístné! Nepřijde jim to neslušné, nevděčné. Žel. Vlastně oni ani nechápou výjimečnost tohoto velikonočního dění. Nerozumí tomu, proč by měl být tento den jiný, než všechny ostatní. My však víme: Kristus vstal! Proto nemůžeme žít tak, jako bychom o této události nevěděli, jako by se nikdy nestala! Nemůžeme žít tak, jako by se nás ta zvěst netýkala! Jenomže budeme mít k tomu dost odvahy? Budeme mít dost odvahy k tomu, abychom odložili všechno, co činíme kteréhokoli jiného dne a přijmeme výjimečnost Velikonoční neděle? Budeme mít dost odvahy, místo obligátního "Brý-en" (tedy "Dobrý den") říct "Kristus žije"? Budeme mít dost odvahy toto sdělení sdílet s ostatními prostřednictvím různých komunikačních kanálů? A hlavně: Budeme mít dost odvahy žít jinak, nově? Ne jako by byl Kristus mrtev?! Nýbrž s radostí, že žije? Že i pro nás připravil život nový, život věčný?

Kristův příjezd do Jeruzaléma (Květná neděle), vzbudil značnou pozornost. Rovněž tak Kristovo ukřižování (Velký pátek) budilo zvědavost mnohých. Zato hlavní událost toho nedělního (Velikonoční neděle) rána se odehrála stranou veškerého městského ruchu a lidské pozornosti. Ježíš byl vzkříšen. Ne každý to ví, a ne každý tomu věří. Ti, jimž byla dána příležitost spatřit Zmrtvýchvstalého, o tom vydali svědectví. A možná i my, jsme ve svém dosavadním životě zakusili dotyk Vzkříšeného Pána, který v našem životě zasáhl tak, že jsme poznali a uvěřili, že je to On.

Je Velikonoční neděle. Nový den. Den Páně. Den vzkříšení Ježíše Krista! Žijme tak, abychom dali najevo, že se nás tato událost týká. Že nejde mimo nás, nýbrž že nás ovlivňuje, mění, směruje k novým důrazům, hodnotám. Svým životem dejme najevo, že je to ta nejdůležitější událost, která se kdy v tomto světě uskutečnila. A taková událost, jistě mi dáte za pravdu, nemůže zaniknout, nemůže zůstat zastrčená za všedními pomíjivými okamžiky. Člověče, bratře, sestro, co s tím uděláš? A vůbec: Uděláš s tím něco?

Amen.

Apoštol Petr vyjadřuje svou vděčnost za nové možnosti, které nastaly díky Kristovu vzkříšení. (1. Petrova epištola 1,3 Slovo na cestu):

Díky a čest vzdejme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, že pro jeho milosrdenství jsme mohli začít zcela nový život plný naděje, protože Ježíš vstal z mrtvých.

PŘÍPRAVA K VEČEŘI PÁNĚ

I když dnes nemůžeme slavit tuto svátost, můžeme si připomenout slova, kterými ji Pán Ježíš ustanovil (Marek 14, 22-25 Slovo na cestu) a můžeme se připravit tak, jako bychom ji následně přijímali. Učiňme tak s vírou, touhou i nadějí:

Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: "Jezte, to je moje tělo!"Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy: "To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem. A já vám říkám, že už neokusím jiného vína až do té doby, než s vámi zasednu k hostině v Božím království."

Pokoř se, bratři, sestro, před svatým Bohem a v tichosti srdcí mysli na svá provinění, na své nesplněné úkoly. Učiň tak slovy: Před tebou, Bože, vyznávám svůj hřích.

A přece před Tebe předstupuji s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna Ježíše Krista, který i za mě zemřel a pro mě je živ. Učiň tak slovy: Věřím, Pane Bože, a vážím si toho.

Pamatuj, že Bůh v Kristu Ježíši odpustil nám. Odlož proto nyní všechen hněv i výčitky. Učiň tak slovy: Pane Bože, odpouštím. A nic z toho již nikdy nechci připomínat.

Vám, kteří jste se takto upřímně a s důvěrou vyznali, zvěstuji slovo milosti:

Hospodin Ti odpouští všechny nepravosti! Uzdravuje všechny tvé nemoci! Od zahynutí vysvobozuje tvůj život! Amen.

Spolu s křesťany všech věků a všech míst, vyznejme svou víru slovy Apoštolského vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou,
svatých obcování, hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Modlitba

Pane Bože, dnes bychom se měli radovat a oslavovat Tvé svaté jméno za div a zázrak vzkříšení Tvého Syna Ježíše Krista. Prosíme, daruj nám tu pravou radost i nadšení z toho, že Ty, mocný, nekonečný a věčný Bůh se o nás nevěrné, pomíjivé a hříšné zajímáš. Posilni naši víru, připomínej nám, k čemu nás zveš. Probuď nás k novému životu, v němž si budeme vážit oběti Ježíše Krista i toho, že nejsme sami, že můžeme na Tebe spoléhat a Tvých zaslíbení se dovolávat.

Prosíme za všechny, kteří tuto jistotu nemají. Kéž jsme jim dobrým svědectvím!

Prosíme za všechny, kteří i dnes musí pracovat. Hlavně se přimlouváme za všechny, kdo se snaží přerušit nadvládu koronaviru, který nyní určuje dění u nás i po celém světě. Díky za všechny, kteří nasazují všechny své síly, svou energii i čas, a mnohdy i riskují svou vlastní nákazu.

Děkujeme také, že Ti můžeme přinášet své životy, všechny své obavy, starosti, a rovněž tak i své hříchy. Díky, že i dnes jsi nás přijal a že jsme mohli vyznat svou důvěru v Tebe. Jen o to upřímně prosíme, abychom tomu vyznání zůstali věrni. Abychom uchovávali své tělo i duši čisté, abychom toužili po Tvé blízkosti a z toho, čím jsi nás obdařil, abychom mohli rozdávat druhým.

Je toho mnoho, oč bychom tě chtěli prosit. Alespoň část z toho Ti předkládáme ve své osobní modlitbě: ............

Připojujeme se ke Tvé církvi, která se po celém světě modlí slovy našeho Pána, Ježíše Krista a voláme: :

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Oznámení

  • Bohoslužby, ani žádná jiná shromáždění se do odvolání nouzového stavu nekonají.
  • on-line vysílání a videozáznamy bohoslužeb naší církve zde: https://www.e-cirkev.cz/
  • pravidelné biblické zamyšlení (i písně) zde: https://soundcloud.com/user-41012488
  • bratr farář je připraven s vámi hovořit na telefonu (777 804 340) i na mailu
  • Sbírky v době koronaviru

V této době je možné přispět na sbírky formou bezhotovostního převodu peněz. Anebo si peníze odkládat, a po pominutí nouzových opatření je darovat jednorázově, a to na potřeby sboru.

  • Účet sboru: 176 570 4389/ 0800

HLAVNÍ DAR LÁSKY - sbírka je letos určena pro sbor v Hranicích v našem seniorátu.
V těchto dnech zahajují přístavbu ke stávajícímu kostelu, následně bude opravován i on.
Variabilní symbol: 200. Dosud vybráno 1.900 Kč.


SBÍRKA DARŮ JERONÝMOVY JEDNOTY - fond ze kterého si mohou sbory půjčit (stejně
jako i náš) na náročnou opravu, rekonstrukci. Jeronýmova jednota je pomocné dílo
Variabilní symbol: 300. Dosud vybráno 2.600 Kč.

  • Na obě tyto sbírky můžete přispět do konce dubna 2020.


sbírka pro sbor - A chcete-li a můžete-li přispět našemu sboru (namísto sbírek,
které teď budou několik týdnů chybět), využijte tentýž účet a variabilní symbol.
Variabilní symbol: 100. Dosud vybráno 1.100 Kč.

→ slovo na závěr: Koloským 3, 1

Byli jste vzkříšeni s Kristem. Proto zaměřte svá srdce na to, co je v nebesích, kde Kristus vládne na pravici Boží.

Nechť vám Ježíš Kristus všem bohatě žehná! Amen.