9. 8. 2020

Písně: 442, Svítá 216, 182, Svítá 250, 685.

Čtení: Efezským 4, 1-3. 25-32

Proto zanechte lži a 'mluvte pravdu každý se svým bližním', vždyť jste údy téhož těla. Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

kázání

Bratři a sestry, pro naše dnešní přemýšlení jsem vybral slova apoštola Pavla, který v listu do Efezu v 5. kapitole 9. a 10. verši napsal: Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.

Každého z nás se líbí něco jiného, případně někdo jiný. Každý z nás to máme nějak nastavené. Když se bude např. několik lidí dívat na stejný film, auto, zahrádku... každý z nich to bude vnímat jinak.

Podobně je to třeba s módním vkusem. S výchovou dětí, vedením domácnosti, politikou, společenskými událostmi, apod. Každý vnímáme jinak. Každému se líbí něco jiného. Nemusí to být problém. Jestliže se někomu líbí kalhoty s proužkem, jinému bílé, dalšímu vícebarevné a ještě dalšímu třeba takové ty džíny s dírami, je to věc každého člověka. Jen když přitom nepřekračuje etická pravidla, nepohoršuje. Každý má právo svobodně se rozhodovat. Nemůžeme druhému něco vnucovat, musíš... nesmíš...Tak to řešíme někdy my rodiče se svými dětmi. Poslechneš, a basta!

Když ale budete např. malovat obývací pokoj, kde se pohybuje víc osob, tak musíte přihlédnout k tomu, co si o způsobu a barvě myslí i ti ostatní. Měli bychom se navzájem ptát, jak to kdo vidí, co se mu líbí. Anebo když vybíráte rodinnou dovolenou. Tak to jistě přihlédneme k potřebám a přáním všech. Aby jeden nebyl nadšený a druhý zklamaný, že neví, co si tam počne... Tady se musí dát i na ty ostatní. Ještě horší je to, když někomu předepisujeme a vnucujeme ne, co má nosit a do čeho se má oblékat, ani ne to, co má jíst, ale to, jak má věřit. Jakoby víra měla jen jedno podobu. Jakoby existovala jen jedna uniforma víry, kterou musí každý na sebe navléci. V takových případech, ať už jde o stravu, oděv či víru se někdo staví do role posuzovatele toho druhého. Co je a co není správné a vhodné.

V tom našem oddílu je ovšem napsáno: zkoumejte, co se líbí Pánu. Je to apoštolova výzva, aby se každý člověk ptal, jak jeho život vidí Pán Bůh. Co si přeje. Co by mu udělalo radost. Čím by mohl být pro Boží království užitečný. Ten apel zkoumejte, je při tom nesmírně důležitý. Zkoumat, to znamená vydat určitou energii a zároveň i čas, abychom se dopracovali k nějakému poznatku. Není to myšleno tak, že si máme sednout a hloubat případně čekat, až nás něco napadne, osvítí.

Zkusme si představit třeba archeologa. Ten prozkoumává půdu centimetr po centimetru, aby mu neutekla ani sebemenší drobnost, která mu může podat informaci o dávných dobách. Pozorným zkoumáním takový odborník nejenom nalezne dávné předměty či jejich části, nýbrž z nich dokáže vyvodit, k čemu sloužily, jací lidé je používali, a také, o jakou dobu se jedná. A možná i ještě něco dalšího. Samozřejmě archeolog musí nejprve vybrat vhodnou lokalitu. Ne všude dokáže něco zajímavého najít. To všechno není hned, není to tak, že by ukázal prstem a řekl: tady kopejte, tady najdeme něco znamenitého!

A mohli bychom zmínit třeba i zkoumání vesmíru, které nám může mnohé odhalit. Jenomže taková sonda, která se momentálně pohybuje např. u Jupiteru, vysílá signály, které k nám na naši zem dorazí se zpožděním. Navíc k přečtení jejích informací potřebujeme speciální přístroje. Ale i tak bude vědcům trvat možná i desítky let, než takto nastřádaná data utřídí, rozeberou a vyvodí z nich poznatky, s nimiž seznámí i nás ostatní.

Takže takovou práci si máme dát i my: Zkoumejte, tj. zjišťujte si, nebo vyptávejte se, bádejte a pátrejte, co se líbí Pánu. Pro jistotu si to upřesněme: Zkoumejte, co se líbí Pánu Bohu. Panečku, to není jen tak. Jako například s člověkem. Většinou víme, co se našim blízkým líbí, co rádi nosí, případně

jakou mají velikost, zálibu, co jim chutná, anebo naopak, čím jim radost neučiníme, čeho se máme vyvarovat.

Pro ilustraci, jak to někdy v našem životě vypadá, jsem si vzal na pomoc jeden příběh od Bruna Ferrera. Jmenuje se Barva kola.

Jedna holčička si chtěla natřít kolo. Vybrala si zelenou barvu, moc se jí líbila. Ale starší bratr jí řekl: "Kdo to kdy viděl, zelená pro kolo! Nabarvi si ho na červeno. Bude nádherné."

Holčičce se líbila i červená barva. Koupila si červenou barvu a tou kolo natřela.

Ale kamarádka jí řekla: červené kolo má každý. Proč si nevybrala modrou barvu?!

Holčička o tom chvíli přemýšlela a pak si kolo nabarvila namodro.

Ale kluk od sousedů měl jiný názor: "Modrá? Ta je smutná. Žlutá, ta je daleko veselejší." Holčička připustila, že žlutá je veselejší.

Když ji však viděla jedna ze sousedek, poznamenala: "Ta žlutá je hrozná. Dej si na to blankytně modrou. Ta je podle mě mnohem hezčí." A holčička si nabarvila kolo blankytně modře.

V tu chvíli se objevil její starší bratr a podivil se: "Nechtělas mít to kolo červené? Tato modrá se na kolo vůbec nehodí. Červenou sis na něj měla přece dát, červenou..."

Holčičku to rozesmálo. Vzala si znovu zelenou, natřela s ní kolo a už nikdy nedala na to, co říkají ostatní.

Tolik příběh. Nevím, jestli je skutečný, ale tak nějak to někdy v tom našem životě bývá. Rozhodujeme se. Zvažujeme, jakou variantu zvolit. A pak tu jsou různí lidé, nebo okolnosti, kteří nás ovlivňují. Ta holčička vždy přejala názor toho, kdo jí sdělil svůj vlastní názor. Myslela si, že když se určitá barva líbí tomu druhému člověku, bude se určitě líbit i jí a všem ostatním. A pak, když svůj záměr uskutečnila, zjistila, že se mýlila. Že každý člověk má svůj vlastní názor.

A tak to nakonec vyřešila po svém. Už se nikoho na nic neptala. Kolo si namalovala na zeleno. Tak jako na počátku. Jí se to líbilo. Byla spokojená. A že se ta barva třeba ostatním lidem nelíbila? Tak to nebyl její problém.

I my se ve svém životě rozhodujeme pod vlivem různých názorů, vjemů, dojmů, ohlasů... Ovlivňuje nás to, co prožíváme, lidé, s nimiž se setkáváme, kteří žijí v naší blízkosti. Mnohdy se nám v našem životě stává, že nevíme, jak se rozhodnout. Kterou cestou jít. Co zvolit. Do čeho se pustit. A samozřejmě to platí opačně: tedy nevíme, co nemáme dělat, říkat, co raději máme opustit nebo obejít.

Apoštol nám ovšem předkládá dobrou radu: zkoumejte, co se líbí Pánu. Odkazuje nás přímo k té nejvyšší moci, k Tvůrci tohoto světa i tomu, který přišel do tohoto světa, aby nás spasil, tj. zachránil z moci hříchu a přivedl nás do svého věčného království.

Asi řeknete, že zkoumat, co se líbí Pánu, není vůbec jednoduché. Anebo je?

Když znáte svého syna či svou vnučku, víte, jaké má záliby, co ho či ji zajímá, baví. Když máme s konkrétním člověkem bližší vztah, nejenom známe jeho povahové vlastnosti, ale známe i jeho zájmy, tužby, touhy.

A obdobně je to i s Pánem Bohem. Máme-li s ním vztah, teď myslím vztah důvěrný, přátelský, kamarádský, budeme se zajímat o to, co se mu líbí, co ho těší, co mu působí radost.

Pamatujete si ta slova, která jsme četli od apoštola? Ta nám mohou být docela konkrétním vodítkem: Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu.

Přeji nám všem, abychom takovými byli. Aby náš život byl krásný a čistý. Aby na nás bylo spolehnutí, aby naše slova o skutky byly srozumitelné, aby dodávaly naději, šířily lásku a ukazovaly k Ježíši Kristu.

Nechť nám k tomu Pán Bůh dává sílu a my jsme ochotni pracovat na tom, abychom byli dobrými a spolehlivými Božími služebníky. Amen.

modlitba:

Pane Bože, Ty víš, jak každý z nás žijeme. Jaké jsou naše pohnutky, touhy, představy. Ty víš, jak je to s naší vírou a důvěrou v Tebe. Jaké jsou naše vztahy s lidmi v rodině, sboru, celém okolí.

Prosíme, pomoz nám z tohoto shromáždění vykročit v naději, že mnohé můžeme s Tvou pomocí změnit. Amen.