22. 3. 2020

POKOJ VÁM VŠEM!

Milé sestry, milí bratři, i dnes zůstal náš kostel zavřený, bohoslužby se nekonají. Nouzový stav kvůli šíření infekce koronavirem trvá. Život naší společnosti se zpomaluje, ruší se vše, co by mohlo napomoci rozšiřování nákazy. Mnozí k tomu přistupují velmi zodpovědní, jiní ležérně...

A tak je to dnes pro nás stále zvláštní stav. Již druhou neděli = Den Páně - slavíme a Boží dílo si připomínáme každý sám či se svými nejbližšími.

Žalmista se takto Pánu Bohu vyznává: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet (Žalm 4, 9 ).

MODLITBA

Pane Bože, je stále čas nouze. Nevíme, na čem jsme. Bojíme se opustit své domovy, abychom se nenakazili, abychom nepřinesli nákazu tam, kde je nám nejlépe - domů, ke svým nejbližším. Musíme činit opatření, která se nám nelíbí, ale víme, že jsou pro naše dobro. Prosíme, posil nás a povzbuď.

Připomínej nám ovšem také, že tento čas je pro nás příležitostí přehodnotit své priority. Respektive, nejdříve si uvědomit, co považujeme za nejdůležitější, nejpodstatnější. Možná stavíme své životy na falešných domněnkách, na základech, které nemohou obstát. Možná jednáme a myslíme ukvapeně, ubližujeme druhým, vzdalujeme se i Tobě.

Ano, máme mnoho otázek a nejasností. Proto prosíme: Pane Bože, pomoz nám poznat a pochopit, co se máme naučit. K čemu nás voláš. Co máme svým životem dosvědčovat. Za čím máme jít.

Musíme vyznat, a vyznáváme, že jednáme sobecky. Předně totiž myslíme na sebe sama. Na svůj zisk a prospěch, na to, abychom se my sami měli dobře. Přiznáváme, že zapomínáme na hodnoty, ke kterým nás vedeš Ty, Pane Ježíši, svými slovy, činy, zaslíbeními...

Proto Tě, svatý Trojjediný Boží prosíme, dej nám odvahu podívat se pravdě do očí. Alespoň na chvíli spatřit sama sebe tak, jak nás vidíš Ty. Pomoz nám z toho také vyvodit důsledky, rozhodnutí, kterými své chyby napravíme. Prosíme, pomoz nám se měnit ke Tvému obrazu, podobat se Ti víc a víc. Amen.

Žalm 122, 1-9 Slovo na cestu:

Nic neslyším raději než výzvu:

Pojďme do Božího domu!

A již stojíme ve tvých branách, Jeruzaléme!

Přenádherné město, skvěle postavené,

jeho domy stojí pěkně posposlu.

Zde se schází generace Božích lidí,

aby vzdaly Hospodinu náležitou chválu.

Zde je také sídlo nejvyššího soudu,

trůn, na kterém David k soudům zasedal.

Vyprošujte pokoj a mír pro Jeruzalém,

přejte klidný život jeho příznivcům.

Kéž je vždycky pokoj uvnitř jeho hradeb,

klid jeho paláců ať nic neruší.

Kvůli svým bratřím, kvůli přátelům

přeji ti: "Pokoj v tobě zůstávej!"

Kvůli domu Božímu, domu Hospodinovu,

budu ti přát jenom samé dobro.

Kdy to bylo naposledy, kdy jsme se v neděli ráno probudili a chystali se navštívit nedělní bohoslužby? Zdá se to tak dávno. Alespoň mně. Včera jsem byl v kostele. Po několika dnech. Byly krásné dny, a tak jsem větral. Do kostela mohl vstoupit čerstvý teplý vzduch. Kdo by náhodou zavítal kolem, mohl zpoza mříží vidět ten krásně opravený chrámový prostor. A samozřejmě i výstavku, kterou jsme těsně před nedělí stihli nainstalovat.

Teď je kostel prázdný. Protože ani to počasí už nám nepřeje. Zůstal zase na nějaký čas zavřený. I kdyby šel někdo kolem, nic z té fyzické nádhery neuvidí. Ani nemůže mít podíl na duchovní atmosféře, kterou je interiér kostela naplněn.

Je neděle ráno. Kdyby byl "normální" den. Kdybychom nebyli omezeni nouzovým stavem, tak jak by to bylo? Táhlo by nás to do kostela? Toužili bychom po tom, být s druhými a naslouchat té dobré zvěsti evangelia, která jako jediná může dát smysl našemu životu? A kdyby svítilo sluníčko, jako v posledních několika dnech, nedali bychom v takovém případě přednost nějakému výletu, párty, návštěvě?

Kdyby... To slovo, které nemáme rádi. Může nás sice přivést k přemýšlení, nicméně nic změnit na současném stavu nemůže. Každopádně, dnes do kostela nemůžeme. I když po tom toužíme, i když nám to ztišení nad slovy Písma svatého chybí. Věřím a doufám, že si důležitost toho nedělního shromáždění uvědomíme. Že už teď se těšíme, jak pominou tyto "omezující poměry", vstoupíme do "normálu" a doslova poběžíme do kostela, abychom Pánu Bohu poděkovali za uplynulý čas, za Jeho ochranu, za Jeho milost, kterou dává smysl a cíl našemu životu.

Jednou, až, za určitou dobu, ještě ne dnes, ani příští neděli, a nejspíš ani ne na Velikonoce. Zatím tomu tak není, změna je v nedohledu. Ba co víc, zdá se, hrozí nám, že se tento stav nouze ještě prodlouží. Kdo ví? Jak to bude? Je to zvláštní čas, který zažíváme, kdy je nám upřena možnost shromažďovat se k Boží chvále, povzbuzovat se slovy evangelia, modliteb a zpěvem duchovních písní.

Zkouším se představit, jak to bývalo dřív. Vzpomínám na svého dědečka a babičku. Bydleli na pasekách. Kus cesty od civilizace. Když nás své vnuky měli na starosti, rozsadili nás kolem stolu, babička uvařila bílou kávu (dodnes slyším zvuk šufánku, který naráží do stěn hrnce, tzv. píšťáku) a dědeček dělal pobožnost. Po těch letech si víc nepamatuju. Jen jeho modlitbu, která často začínala slovy: "Do Tvé péče a do Tvé ochrany se poroučíme...; Do Tvé péče a do Tvé ochrany poroučíme všechny, kteří..."

Jsou to jen vzpomínky. Ten čas se už nikdy nevrátí. A přesto cosi z té zvláštní, možná až tajemné atmosféry ve mně zůstalo. I tam daleko od civilizace, na kopcích, kde by se člověk mohl sám bát, je přítomen Pán Bůh, který naslouchá svým ovečkám, pozorně na ně hledí a obstarává jim vše, co potřebují k životu.

I tak může vypadat naše nedělní shromáždění. Dva nebo tři, případně čtyři či pět, uprostřed Písmo svaté a modlitba s touhou, aby Hospodin daroval slovo, které nám připomene, kdo jsme, co je našim posláním, co se od nás očekává. A Ty, který jsi sám? Nezoufej! I pro Tebe platí zvěst Písma, i Ty se můžeš ztišit, kdykoli Ti to vyhovuje, a nemusíš při tom brát ohled na druhé. Ber to jako výhodu, jako dar, který je ovšem někdy těžký k unesení...

A tak, milí přátelé, spěchejme do domu Hospodinova. Pojďme tam, kde přebývá Nejvyšší, Všemohoucí! Nemusíme chodit ovšem daleko. Tenkrát lidé věřili, že je možné setkat se s Bohem v chrámu. Tam bylo duchovní centrum. Tam se lidé scházeli. Tam lidé konali poutě. Dnes víme, že se s Pánem Bohem můžeme setkat na každém místě, prostě kdekoli. Je tam s námi, slyší nás, vidí nás. Je jen a jen na nás, jestli na Něj očekáváme, jestli Jej vyhledáváme, jestli si na Něj uděláme čas.

Takové ztišení před Boží tváří můžeme mít dnes, tedy v neděli, a ovšem i zítra, či kterýkoli jiný den. Ano, nebude nás při něm mnoho. Jeden, dva, tři, čtyři, pět... Ale dnešní doba je jiná. Dává nám mnoho možností. Když už se nemůžeme vidět naživo, můžeme využít techniku, kterou máme. Navzájem si přeposlat alespoň kratičké video, zprávu, chat, SMSku, můžeme si zavolat... dát najevo, že se sice nemůžeme vidět, ale nezapomněli jsme na sebe, nejsme si lhostejní, modlíme se za sebe...

Náš dnešní Žalm se modlí poutník, který je na cestě do jeruzalémského chrámu. Nemodlí se za sebe, nemyslí na svůj prospěch, vlastní prosperitu. Myslí na své spoluobčany, spolupoutníky. Jeho prosby jsou nesobecké, přímluvné, tedy jsou to modlitby za druhé. Ruku na srdce, často právě na ně zapomínáme, na ty druhé zapomínáme, pro své vlastní zájmy, obavy, strachy, pro svou vlastní zaneprázdněnost.

Vnímám slova dnešního Žalmu zároveň jako pozvání a povzbuzení k tomu, zajímat se o druhé, mít pro ně dobré slovo, vyprošovat jim (tj. modlit se za to, aby měli) pokoj a sílu od Pána Boha.

Přeji vám všem požehnaný den Páně!

Římanům 12, 1-2

Když nám Bůh tak mnoha způsoby projevuje své milosrdenství, dejte mu i vy sami sebe plně k službám. Taková oběť je mu nejmilejší, tím ho nejlépe můžete uctít.

přímluvná modlitba

Otče nás, prosíme za celou Zemi, za celou Evropu, za celé Čechy. Prosíme za sebe, svou rodinu, své sousedy, spoluobčany i za celé lidstvo. Prosíme, odpusť nám naše viny. Prosíme, ať tvou laskavou přítomnost vidíme. Ať dál dokážeme předávat dál všechny Tvé dary, které jsi nám svěřil.

Prosíme, dej sílu všem, kdo pomáhají druhým, ať už nezištně šijí či rozdávají roušky, pomáhají s nákupy seniorům, pracují jako lékaři, sestřičky, v nemocnicích či laboratořích, jako zdravotní personál, nebo také jako hasiči, celníci a vojáci i policie, kteří mají v tuto chvíli plno práce.

Dej, prosíme, moudrost těm, kdo vedou týmy lidí, na které v dnešní době spoléháme a na kterých jsme závislí.

Prosíme za všechny řidiče hromadné dopravy, prodavače, doručovatele, kteří nemohou zůstat doma a přichází do styku s nejrůznějšími lidmi.

Prosíme také, dej sílu nemocným i nakaženým koronavirem i těm v karanténě, dej také klid těm, kteří mají strach a naději všem, kteří ji ztrácejí.

Díky, Pane Bože, že slyšíš a přijímáš naše modlitby.

A připojujeme i modlitby své; i je, prosíme, vyslyš:...

Vše ostatní, co se nám nepodařilo vyjádřit slovy a na co jsme třeba i zapomněli, vkládáme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus:

MODLITBA PÁNĚ:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

OZNÁMENÍ:

  • Bohoslužby, ani žádná jiná shromáždění se do odvolání nouzového stavu nekonají.
  • Na internetu lze sledovat on-line vysílání a videozáznamy bohoslužeb naší církve zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6622-Online-vysilani-evangelickych-bohosluzeb/index.htm
  • pravidelné denní biblické zamyšlení (i písně) naleznete zde: https://soundcloud.com/user-41012488
  • Česká televize se nově chystá přenášet bohoslužby každou neděli od 10.00 na ČT2, budou se při nich střídat církve včetně ČCE, sledujte program ČT. K tomuto tématu informace zde: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6623-Bohosluzby-v-mediich/index.htm
  • bratr farář je připraven s vámi hovořit na telefonu (777 804 340) i na mailu

Kazatel 4, 17:

Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.

A POKOJ BOŽÍ, KTERÝ PŘEVYŠUJE VŠELIKÝ ROZUM, NECHŤ HÁJÍ SRDCÍ I MYSLÍ VAŠICH V KRISTU JEŽÍŠI NAŠEM PÁNU!

Amen.