24. 5. 2020

Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Amen. (Ga 1,4)
Bratři a sestry, milí přátelé, milé děti, vítám Vás všechny při dnešních bohoslužbách. Pomalu se vracíme do normálu, na který jsme byli zvyklí.Kéž po té době kostelního půstu doby koronavirové vnímáme bohoslužby jako dar, který nám Pán Bůh propůjčil. Jako možnost, obracet se k Němu a hledat a činit Jeho vůli.Připomeňme si slova, jimž se obrací Mojžíš na svěřený lid: (Dt 11, 26-28 SNC):
Hovořím s vámi otevřeně o Hospodinově přízni i zatracení. Svou přízeň vám projeví, budete-li zachovávat jeho přikázání, která jsem vám dnes oznámil. Jestliže se ale naopak k tomu, co vám dnes říkám, obrátíte zády a namísto úcty k Hospodinu začnete uctívat falešné bohy, čeká vás zkáza a zatracení. Amen.

PÍSEŇ: 166

MODLITBA:
Milostivý Otče, shromáždil jsi nás na tomto místě, dali jsme na Tvá ponoukání, abychom pochopili a přijali, jak je toto setkání pro nás důležité.Jsme tady. A svou pozornost upínáme k Tobě. Tolikrát ve svém životě jsme si prosadili svou vůli, tolikrát jsme se rozhodli podle svých citů, podle svého rozumu. Mnohokrát jsme se ovšem zapomněli ptát, jak to vidíš Ty, co s námi, co se mnou zamýšlíš. Tolikrát jsme vykročili a šli sami bez Tebe. Víme, že to není dobré, prosíme, odpusť nám!

Předkládáme Ti, Pane Bože, slabost své víry. Těžko odoláváme náporům pochybností, zda tvá milost platí také pro nás.Předkládáme ti křehkost své naděje. Těžko zápasíme se svou smrtelností a s temnými vyhlídkami na osud tvého stvoření.Předkládáme ti svou chatrnou lásku. Těžko zápasíme o to, abychom našli pochopení a odpuštění pro své bližní, zvláště pro ty, o nichž se domníváme, že nám ubližují nebo nepřejí.Prosíme: Posilni nás svým Duchem. Nechť v nás působí k posile víry, naděje, lásky. Amen.

Čtení: Jan 16, 5-15 SNC

Můj čas se však naplnil a já brzy odejdu k tomu, který mne poslal. Vidím však, že nechápete, kam jdu. Místo abyste se radovali, jste stísněni smutkem a starostmi. Věřte mi, že pro vás bude lepší, když odejdu. Kdybych zůstal, Zastánce by k vám nepřišel. Odejdu-li, pošlu ho k vám. Až přijde, ukáže lidem, v čem spočívá hřích, zda existuje spravedlnost a koho je třeba soudit. Hřích je v tom, že lidé ve mne nevěří. Spravedlnost je v tom, že Bůh potrestal Krista jako zástupce hříšníků, vzkřísil ho a přijal do své slávy. A soud znamená, že uchvatitel tohoto světa je již odsouzen. Je toho ještě mnoho, co bych vám chtěl říci, ale vy to nemůžete v této chvíli pochopit. Teprve až přijde Duch svatý, odkryje vám plnou pravdu. On bude jejím věrným tlumočníkem. Oznámí vám i to, co má přijít. Nebude zdůrazňovat sebe, ale vyvyšovat mne, protože mně Otec svěřil všechno. A tak co vám sdělí Duch, bude ukazovat vždycky ke mně.

PÍSEŇ: Svítá Zpívej chval 13 Brzy přijde den

TEXT: Jan 14, 25-26 SNC

Řekl jsem vám vše, co jsem vám tu na zemi měl říci. Až odejdu, Otec vám pošle Ducha svatého, který mne zastoupí. Ten vás všemu naučí a bude vám připomínat, co jsem vám kdy řekl.

KÁZÁNÍ:

Bratři a sestry, Ježíš dokázal vždy své učedníky něčím překvapit. Když se je na něco ptal, odpověděl jim protiotázkou. Když chtěli mluvit o něčem konkrétním a pro ně důležitém, Ježíš odvedl jejich pozornost jinam.Ježíš prostě dovede překvapit. A učedníci si mohou uvědomit, že na pochopení Ježíše prostě nestačí jen lidské uvažování a rozumování, rozebírání dané situace. Ježíš vidí dál. A učedníci musí přijmout a pochopit, že Ježíš má svůj plán, který se děje. A oni jsou zváni, aby se na jeho uskutečňování podíleli.

A tak je to i tentokrát. Ježíš začíná s učedníky mluvit o tom, že je jednoho dne opustí. Už s nimi nebude. Nebude jim po ruce na každé jejich zavolání, otázku, radu. Budou se s tím muset naučit žít. A budou se muset naučit využívat jiné možnosti.

1. Odcházím. Říká Ježíš. Není to tak, že by snad třískl dveřmi a spálil za sebou mosty. Není to tak, že by lomil rukama a stěžoval si: Víte, už to s vámi nevydržím. Jste nepoučitelní. Nenapravitelní. Kdo to má s vámi vydržet?

Neříká: Jdu pryč, protože mě to s vámi nebaví. Protože si najdu jiné, lepší, schopnější, poslušnější učedníky.

Jistě by měl k tomu pár slušných důvodů. A to si připomeňme, že největší kolaps učedníků teprve přijde. Když ve chvíli, kdy by Mu měli být oporou v Getsemanské zahradě, spí. Ve chvíli, kdy Jej zatknou, tak se rozprchnou.

Mohlo by nás napadnout snad bezpočet důvodů, proč by mohl Ježíš od učedníků odejít. Mohli bychom si pomyslet: Co to je za nepoučitelnou sebranku? To se opravdu od Ježíše nic nenaučili? Kde je jejich víra? Kde je jejich důvěra v Ježíšovu prozřetelnost?

Jen dobře volme slova, bratři a sestry. Přece i my býváme malověrní. Nepřipravení Ježíše následovat a dosvědčovat. Je jednodušší spolehnout se na sebe, své zkušenosti, úsudky než očekávat na pomoc Boží, která je nejistá, a kdo ví, zda vůbec, a kdy, přijde. A my potřebujeme řešení, rozhodnutí hned!

I my často odcházíme. Od svěřeného úkolu. Od poslání, které jsme jako křesťané přijali. Odcházíme, abychom sloužili jiným bohům, bůžkům a modlám. Neustále jsme v pokušení opouštět a obcházen pověření, které nám bylo svěřeno.

Ano, považujeme se za Ježíšovy učedníky, následovníky, stoupence. Jak se to však v našem životě pozná? Pozná se to vůbec? Vždycky, nebo alespoň někdy.

A Ježíš, co myslíte, když vidí naši mnohou nevíru, polovičatost, nedůslednost, nemyslíte, že by chtěl z toho naše vztahu vycouvat? Jít jinam?

Pozor tedy, jak se díváme kriticky na onu dvanáctku. Protože jakým soudem soudíme, takovým i nám bude naměřeno.

Radujeme se! Ježíš odchází z naprosto jiného důvodu. Na své nejbližší nezanevřel. Naopak, jde Mu o jejich dobro. I o naše dobro! Tvoje, moje!

2. Můj čas se naplnil. Konečně nějaké vysvětlení. Není

to tak, že by zde na zemi nebylo Jeho působení potřeba. Není to tak, že by již celý svět poznal Boží lásku. A nebude to tak ani po Velikonocích, které se přibližují. Vyměřená doba pro Ježíšovu záchrannou akci se chýlí ke konci. Ještě nějaký čas s nimi bude. Dokončí své dílo, a těch dvanáct vůbec ještě netuší, jak k tomu dojde. Ani co to pro ně bude znamenat.

Ježíš pronáší svá slova v předstihu, aby učedníci, až nastane ten správný čas, pochopili, že to všechno jim Ježíš řekl zavčas, aby se nebáli, aby si nemysleli, že se to všechno vymklo Pánu Bohu z rukou. Přibližně tři roky chodil Ježíš obklopen svými učedníky. Stali se Jeho důvěrníky. Nejenom, že slyšeli všechna Jeho slova kázání, nejenom, že viděli všechny mocné skutky, které vykonal.

Oni mohli být v Jeho blízkosti. Mohli s ním mít osobní, doslova intimní vztah. Měli Ho častokrát jen pro sebe. Nemuseli se o Něj dělit. Můj čas se naplnil. To vlastně znamená: Vykonal jsem vše, co mi bylo uloženo. Dotáhl jsem všechno, co leželo na mých bedrech. A my přitom víme, že to nejtěžší Jej ještě čeká. A Ježíš už mluví o tom, že své poslání naplnil. Ano, ještě zbývá pár dnů. Ještě završit celé to dílo vlastní obětí. A bude hotovo.

Když zemře nějaký člověk, říkáváme, že se jeho čas naplnil. Takový už nemůže vůbec nic. Ani říct, ani vykonat. Dveře takového pozemského života se uzavřou. Co je za nimi, jen odhadujeme, z náznaků Písma tušíme.

I náš čas se jednou naplní. Nevím, jak to máte vy. Někdo na to nechce myslet. A chtěl by odejít snadno, rychle a bez trápení. To chápu. Dokonce se setkáte s lidmi, kteří řeknou, že se za ten okamžik modlí. Aby to proběhlo hladce. Nejlépe ve spánku. Bez bolesti.

A jiní by se chtěli na ten poslední okamžik připravit. Rozloučit se s nejbližšími. Dořešit, jestli někde zůstalo něco otevřeného, nevyrovnaného. Odcházet smířeni s Bohem i s lidmi, vděčně za tu dobu, kterou zde mohli být.

Ano, i náš čas se jednou naplní. Čas nám vyměřený určitě. Ale naplníme také své poslání, které nám bylo svěřeno? Naplním své poslání, nezůstanu nic tomuto světu, bližním, svým potomkům nic dlužen? Vykonám vše, co mám? Nezůstanu mlčet o těch nejpodstatnějších věcech? O Kristu? O Jeho lásce?

Když Ježíš říká: Můj čas se naplnil, znamená to, že Jeho poslání na této zemi je dokončeno. Tato fáze se blíží ke svému završení. Nečekanému. Podivuhodnému. Pro každého člověka zachraňujícímu.

3. Střídání stráží. Tak to na mně působí, když se Ježíšobrací na učedníky a snaží se jim vysvětlit, co bude následovat.

Odcházím, aby mohl přijít někdo jiný. Kdybych neodešel, zůstal bych s vámi já, a On by tu nemohl být. Tedy můžu být s vámi buď já, nebo On, ale nikoli, oba dva zároveň.

Tak to je, myslím, celkem překvapivá zpráva. Celý Stará zákon upozorňuje na to, že přijde Mesiáš, který to Bohu odcizené stvoření přivede zpět z hříchu na správnou cestu.

Židé nepochopili a nepřijali, že tímto Mesiášem byl Ježíš narozený v Betlémě. Učedníci se s tím vyrovnávali. Bylo to s nimi jako na houpačce. Jednou věřili, podruhé pochybovali. Ale celkově se snad dá povědět, že vnímali Ježíšovu výjimečnost. I když bezezbytku nemohli pochopit, co všechno svým životem sleduje.

A tu zaznívá z Ježíšových úst něco naprosto nového. Sotva se s Ním vnitřně ztotožnili, sotva se začali učit rozumět Jeho myšlenkovým pochodům, činům i přístupu k druhým lidem, musí se s ním rozejít.

Avšak, a to je povzbudivé, Ježíš jim zaslibuje, že nezůstanou sami. On odejde a někdo jiný přijde.

Svého Mistra mohli učedníci vidět, slyšet, kdykoli se na něj obrátit. Teď to bude jinak. Ježíš mezi nimi fyzicky nebude. Ale bude tu Jeho pokračovatel.

Taky se nám někdy, bratři a sestry, zdá, že jsme na všechno sami. Zdá se nám, že Ježíš je daleko, že o nás neví, že nás neslyší, že nás nevidí, že zůstává hluchý k našim prosbám.Ale není tomu tak. Odešel, ale přišel někdo jiný, kdo v Ježíšově díle pokračuje.

4. Kdo to bude? To, co Ježíš prozradil o svém pokračovateli, může v učednících a potažmo i v nás budit vášně či emoce.

Kdo to bude, kdo vystřídá Ježíše? Jaké budou Jeho vlastnosti? O co mu půjde? Bude mít porozumění pro hříšného člověka? Nebude příliš přísný? Vskutku mu bude záležet na každém člověku, jak o to šlo Ježíšovi?

Ježíš zde mluví o Zastánci. A prozrazuje o něm, že Až přijde, ukáže lidem, v čem spočívá hřích, zda existuje spravedlnost a koho je třeba soudit. A dále: Odkryje vám plnou pravdu. On bude jejím věrným tlumočníkem. Oznámí vám i to, co má přijít. Nebude zdůrazňovat sebe, ale vyvyšovat mne. To jsou tedy vlastnosti toho, Jehož příchod souvisí s Ježíšovým odchodem. Bude vyvyšovat Božího Syna. Bude spravedlivý, sdělí lidem vše, co budou ke svému životu potřebovat.

Tak už je to jasnější. Už se ví, kdo to bude a jaký bude a o co mu půjde. Sice zatím zůstává zahalen rouškou tajemství, protože tu ještě není, ale už alespoň v náznacích je povědomí, co bude Jeho posláním a smyslem Jeho působení.

Duch svatý nám, bratři a sestry, i po svém seslání tak trochu zůstává tajemným. Snad proto, že je to Duch. Jej nemůžeme na vlastní oči vidět, ale můžeme zaznamenat Jeho působení, to, co koná.

Nedokážeme Jej v polnosti popsat či charakterizovat. A to jsme na tom z časového hlediska lépe, než učedníci. Ti o Něm tenkrát neměli ani zdání.

Tak to je tedy, vážení přítomní, poselství dnešní neděle zní. Připravte se na příchod toho, koho nám Ježíš představil. Více o Něm uslyšíme a snad se s Ním i víc seznámíme příští neděli. Shrňme si to:

1. Odcházím.
2. Můj čas se naplnil.
3. Střídání stráží.
4.Kdo to bude.

Boží Syn se vrátil do své nebeské slávy. Tak jsme si to připomínali ve čtvrtek v den Nanebevstoupení. Není to konec všeho. Ale začátek něčeho nového. Je to nová etapa v historii lidstva, ke které jsme zváni i my. Žít svůj život pod vedením Ducha svatého, vyvyšovat dílo Ježíše Krista, žít spravedlivě a ukazovat k tomu nejdůležitějšímu, co člověk může dosáhnout.

Tento světa ještě nezanikl a my žijeme. Duch svatý už je mezi námi. Proto se ptejme, jak naplnit Ježíšovo poslání. Nebude to zadarmo, nebude to bez našeho úsilí. Bude to náročná fáze, ale taká, která má smysl a může mnohé zachránit.

Nebojme se. Nebuďme lhostejní. Vezměme vážně Kristova zaslíbení a ptejme se v modlitbě: Duchu svatý, jak mě chceš použít? Jak Ti můžu být užitečný? Otevři mé uši, abych vnímal, co mi chceš sdělit. Otevři mé oči, abych viděl potřeby bližních. Otevři mé srdce i mysl, abych stál o proměnu celého světa, aby Ti vzdával chválu a čest. Amen.

PÍSEŇ: 355

OZNÁMENÍ

Sborový pořad:

V úterý 12.30 Náboženství menších dění místo ZŠ na faře

Ve středu 18.00 Modlitební shromáždění v kostele

Ve čtvrtek v 15.00 hod. brigády na umývání oken v kostele

V pátek 15.45 hod. na faře náboženství pro starší děti

V neděli 31. května, tj. na Svatodušní neděli - budou společné bohoslužby v Hodslavicích v 9.15. Sbírka bude celocírkevní na podporu Diakonie.
Dnešní sbírka je určena na potřeby sboru.
V pátek 12. června se připojíme k Noci kostelů. Prosím, počítejte s tím a zvěte své známé. Program bude zveřejněn příští neděli. Program začne v 18.00 hod.

PÍSEŇ: Zpívej chval 85 Ať dobrý Bůh

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA:

Pane Bože, děkujeme Ti za tento zvláštní darovaný čas ke ztišení, vnitřnímu zklidnění a uvědomění si, co je důležité, co nás opravdu naplňuje a dělá nám radost, a co naopak už můžeme pustit.

Děkujeme také za to, že nám připomínáš, co je důležité, a k čemu nás voláš, k čemu si nás chce použít.

Zároveň prosíme za všechny, kdo v této době onemocněli anebo jsou vystaveni velkému riziku. Buď, prosíme, s nimi.

Prosíme, abychom tento čas pandemie byli schopni zvládnout a stal se pro nás i důležitou zkušeností vedoucí k vnitřní proměně. A také uvědomění si, jak je život křehký, jaký je to dar nesmírné ceny, který jsi nám svěřil.

Po dnech, kdy jsme se nemohli scházet, se pomalu rozbíhá i sborový program. Prosíme, ať to není jen o tom, nač jsme byli zvyklí, ať to není jen o zajetých kolejích.

Prosíme, pomoz nám vyhlížet, očekávat a stát o nové poznatky i zkušenosti, pamatovat na ty, kdo jsou Ti vzdáleni, pamatovat na to, že evangelium je mocí k životu věčnému každému, kdo věří.

Prosíme, za všechno, co je před námi, ať už o tom víme, nebo nás to překvapí. Ať reagujeme moudře, ať dokážeme využít čas a chvíle, které nám připravuješ.

Pane, buď milosrdný k nám i celému světu, věřícím i nevěřícím, bílým i barevným, zdravým i nemocným, mladým i starým.

A prosíme, přijmi i naše osobní modlitby, které Ti přinášíme v této tiché chvíli:

Vše, co jsme nedokázali vyjádřit svými slovy, vkládáme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán:

MODLITBA PÁNĚ:
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

POSLÁNÍ: 1. Tim 6,6-11 SNC

Je pravda, že taková zbožnost, která se umí spokojit i s málem, je vlastně obrovským bohatstvím. Konečně, nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něho neodneseme. Mělo by nám tedy stačit, že máme co jíst a co obléknout.

Kdo však touží po bohatství, brzy v honbě za penězi začne užívat nepoctivých prostředků, které si ho osedlají a nakonec strhnou do zkázy. Kořen všeho zla je totiž láska k penězům; mnoha lidem už zavřela cestu k Bohu a kolik trápení jim připravila!

Ty však, patříš Bohu! Vyhýbej se takovým věcem a usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost.

POŽEHNÁNÍ:
Boží dobrota ať vás posiluje, když přijde slabost.
Boží láska ať vás povzbuzuje, když nevíte kudy kam.
Boží milost ať vás provází od východu slunce až do západu.
Nyní i vždycky. Amen.

PÍSEŇ: 554, 1-3