6.1.2019

ČTENÍ: Ageus 1, 1-12

V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu.

"Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: 'Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.'" I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:

"A k tomu je čas, abyste sami bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Zamyslete se nad tím, kam jste dospěli!

Sejete mnoho - sklízí se málo. Jen jezte - nenasytíte se; jen pijte - žízeň neuhasíte; jen se oblékejte - nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého měšce."

"Toto praví Hospodin zástupů: Zamyslete se nad tím, kam jste dospěli! Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm chci být oslavován, praví Hospodin.

Pachtíte se za mnoha věcmi, máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozpráším. Proč se to děje? - je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.

Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se vytěží rukama."

Tehdy Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i všechen pozůstalý lid uposlechli hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Agea, protože jej poslal Hospodin, jejich Bůh, a lid se začal bát Hospodina.

TEXT: Ageus 1, 7 Zamyslete se nad tím, kam jste dospěli!

KÁZÁNÍ:

Milé sestry, milí bratři, ocitáme se dnes v době zhruba 520 let před Kristem. Je to zvláštní doba. Hospodin prostřednictvím pohanských králů Kýra a později Daria, projevuje svoji moc a prokazuje svému vyvolenému národu lásku.

Ale popořadě. Od Kýrova povolení k obnově jeruzalémského chrámu uplynula řada let, plných neklidu a politických změn. Do Judska se sice ze zajetí vracely další skupiny Božího lidu, ale přicházely do poměrů velmi tísnivých.

Země byla zpustošena, několik let trvala neúroda, obyvatelé okolních krajin a královští úředníci, všelijak ztěžovali dílo obnovy Jeruzaléma.

A pak nastoupil král Darius. Po jeho vítězství nad protivníky nastává v perské říči období míru, budování a utužování moci. Judejci tím byli dezorientováni, zemdleni ve víře a jejich naděje pohasly.

A právě v té době si Hospodin povolává svého proroka Agea. O tom muži toho mnoho nevíme, nicméně je důležité, že Bůh sám v něm složil svou důvěru a poslal ho, aby přesídlenému lidu už v domácím prostředí, poslal své poselství.

Vlastně zde není osloven přímo lid, i když je o něm řečeno, že prorokovo slovo je právě jim určeno. Ageus je poslán k představitelům národa. Ti jsou přece za něj zodpovědní. Ti mají o něj pečovat, ti mají dbát, aby plnil své poslání.

Prorocké napomenutí začíná obviněním, že lid se nemá k budování chrámu, a výtkou, že si hledí jen vlastních příbytku. Situace byla ovšem velmi svízelná.

Překážky ze strany vládních úředníků a okolních obyvatel způsobily, že pohasly naděje, že jeruzalémský chrám bude brzy zase místem Hospodinovy slávy. A navíc, velká neúroda přivodila hospodářskou krizi.

Ovšem vedle těch, kteří zápasili s bídou a nouzí, se vyskytovali mezi repatrianty i takoví, kteří si mohli opatřit blahobyt a přepych. Tomu nasvědčuje zmínka o domech vykládaných dřevem. Jde zřejmě o nějaký nákladný druh výzdoby domů.

Takové domy jsou výraznou známkou nejen sobectví, ale především bláhového životního postoje, který spatřuje zajištění vlastní existence ve výstavbě vlastních příbytků a v určitém životním standardu, ale nestará se o chrám, základ a středisko života Božího lidu.

A právě v této hospodářské a duchovní bídě vyzývá prorok lid, aby navzdory všemu postavili Boží zájem a vůli na místo nejpřednější. Aby se nezabývali pouze sami sebou, svými zájmy, svými domy, ale aby pamatovali na toho, který je dárcem spásy, záchrany.

Zároveň prorok vede lid k přemýšlení nad neúrodou a neúspěchy v práci. V hospodářské nouzi, neúspěších a nezdarech má vidět důsledek svého porušeného vztahu k Bohu, který se projevuje především ve lhostejnosti k nedostavěnému chrámu.

Zamyslete se nad tím, kam jste dospěli! Dvakrát slyší lid tuto výzvu. Aby se zastavili a začali přemýšlet. Aby na chvíli odložili práci a shon, který je opanoval, a aby upřímně nahlédli na svůj život. Čím je naplněn, co se stalo jejich prioritami. A kde, či zda vůbec, ve svém životě ještě počítají s Hospodinem.

Je ovšem nutno pokračovat ve stavbě Božího domu: opatřit dříví, vystoupit na horu a neodkladně budovat chrám. Hora Sijón je tu chápána jako střed nejen zaslíbené země, nýbrž celého světa a ohnisko všeho kosmického i přírodního dění.

Pokud bude chrám v troskách, bude i země neplodná a zpustlá a Boží lid bude upadat do větší a větší bídy. Jakmile však bude v chrámě obnovena bohoslužba zvěstující Boží milosrdnou

přítomnost a slávu, začne pro judský lid věk rajské plnosti, která se projeví ve všech oblastech života.

Podle proroka je všechna bída lidu důsledkem jejich neochoty k Božímu dílu a Boží trest za to, že nechávají chrám v troskách. Toto vysvětlení je v naprostém protikladu k obecnému lidskému soudu a mínění, že naopak špatná hospodářská situace byla příčinou toho, proč nemohl být chrám vystavěn.

Prorok to vidí právě naopak: bída, neúroda, neúspěchy jsou tu proto, že lid na chrám zapomíná. Všechna práce a všechno lidské úsilí jsou marné a poznamenané trápením a beznadějí, není -i Bůh a jeho věc na prvním místě.

Prorokovo kázání nezůstává bez odezvy. Způsobí probuzení. Oba představitelé lidu i pozůstalý lid, tedy zbytek lidu, který se vrátil z babylonského zajetí, poslechnou a dají se do stavby Hospodinova domu.

V prorokově slovu slyší hlas svého Boha: stavějí z uctivé bázně před Hospodinem, nikoli z respektu před lidským slovem. Stavějí ne proto, že by se změnily poměry, nýbrž v jistotě, že je přítomen a že za dílem stojí sám Hospodin.

Tam, kde toto církev uslyší a pochopí, nemůže zůstat nečinná. Obnovení stavby chrámu je důležitým mezníkem v životě lidu, proto je také přesně datováno, stejně jako prorokova výzva.

Bratři a sestry, církev, to jsme my. Ne pouze my kazatelé, ne pouze my presbyteři, nýbrž my všichni. Na nás všech záleží, jaká ta naše Českobratrská církev evangelická je a bude. Na nás všech záleží, jaký ten náš evangelický sbor v Hodslavicích je a jaký bude.

Nemůžeme se vymlouvat na synodní radu ani seniorátní výbor, nemůžeme stav sboru házet pouze na faráře, kurátorku, či presbytery. Sbor, to jsme my, já, Ty, on, ona, dokonce i ono, prostě my všichni pokřtění evangelíci.

Na počátku nového roku víme o tom, co připravujeme. Volbu výborů kazatelských stanic a staršovstva, a také znovuotevření kostela po opravách a připomenutí si 200 let jeho existence.

Jsou to události dost podobné našemu textu. Ve výborech a staršovstvu potřebujeme bratry a sestry, pro které je evangelium důležité a dosvědčují jej svým životem. Takové, kteří se chtějí s Boží pomocí a společným úsilím namáhat o obnovu a růst sborového společenství, aby z něj byl Bůh sám oslavován.

Aby sem mezi nás lidé chodili rádi. Abychom dokázali pamatovat na mladé i staré, na duchovní stav sboru i hospodářskou stránku. Aby zvěst evangelia nebyla jen suchou teorií, nýbrž abychom ji žili v praxi.

Oprava kostela, tak ta postupuje. Zdá se, že tu první asi náročnější část, rekonstrukci interiéru zvládneme. Sice to bude trvat o něco déle, než jsme mysleli, ale máme krásný výhled.

Když si vzpomeneme na počátek loňského roku, nebyli jsme tak optimističtí. Kladli jsme si spoustu otázek, zda to všechno dokážeme, případně jak. Zda se nezasekneme někde v polovině.

Nyní se ukazuje, že nám Pán Bůh pomáhal, že se tato část opravy blíží ke svému konci. Je tu však ještě další etapa, na kterou nesmíme zapomenout, a nemůžeme se uchlácholit tím, že lepší ½ je hotova a že ten zbytek není tolik důležitý.

Myslím, že slova Božího poslala Agea, jsou i pro nás neustále aktuální. Každý se musíme dívat na ten svůj život, jak žijeme. To jeho - Zamyslete se nad tím, kam jste dospěli! - se samozřejmě týká i nás osobně. Našich rodin, vztahů, priorit, zájmů, tužeb, pohledu na svět okolo nás, atp. a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na společenství sboru.

Nevíme, co nás v tom novém roce všechno čeká, ale o těchto dvou věcech víme. Budeme volit nové staršovstvo a budeme znovuotevírat kostel.

Tím samozřejmě sborový život nemůže skončit. Nemůžeme se pak plácat po ramenech a chválit se, a naparovat, jak jsme dobří. Jsme jen Boží služebníci na tomto světě. Povolaní k tomu, abychom dosvědčovali Ježíše Krista celým svým způsobem života.

Na to nezapomínejme, za to se modleme, v tom se povzbuzujme a bude-li to potřeba, tak se i s láskou napomínejme! Amen.“

MODLITBA PO KÁZÁNÍ:

Hospodine, Pane Bože náš, děkujeme Ti, že se svým vyvoleným lidem stále počítáš. A děkujeme, že také nám ses dal poznat a máš s námi své plány.

My častokrát chodíme jinými cestami, než těmi Tvými. Nedbáme na Tvé slovo a Tvé pokyny, dáme se mnohdy velmi snadno svést různými pokušeními.

Prosíme, nauč nás rozpoznávat, co je pro nás dobré a co ne. Co nás buduje, a je prospěšné. Způsob, ať jsme si navzájem pomocí a povzbuzením. Amen.